Radioteleskop Arecibo

Tenhle příspěvek není žádná odborná věc spíše jsou to zajímavé informace o mém nejoblíbenějším radioteleskopu v Arecibu. Který bohužel již není v provozu a byl bohužel zdemolován. Moc jsem se tam chtěl podívat.

Observatoř Arecibo byla velká radioteleskopická observatoř nacházející se v Arecibu, Portoriku. Byla postavena v roce 1963 a byla jedním z největších radioteleskopů na světě. Sloužila k výzkumu vesmíru a zkoumání vesmírných objektů, včetně planet, asteroidů a hvězd.

Nejvýznamnější využití observatoře bylo pravděpodobně v roce 1974, kdy byla použita k poslání zprávy do vesmíru, která měla být doručena do hvězdy Messier 13. Tento experiment, známý jako Arecibo Message, byl prvním pokusem o komunikaci s inteligentním životem mimo Zemi.

V roce 1997 byla observatoř Arecibo zapojena do projektu SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence), který se zaměřoval na hledání signálů z inteligentního života ve vesmíru.

Bohužel, v srpnu 2020 došlo k nevratnému poškození radioteleskopu, když jeden z nosných kabelů praskl a následně se zřítil na desku hlavní antény. Poté došlo k dalšímu prasknutí kabelu a zřícení antény. Po těchto událostech bylo rozhodnuto o trvalém uzavření observatoře Arecibo, která se stala nedílnou součástí dějin moderního výzkumu vesmíru.

TOPSHOT - Tento letecký pohled ukazuje poškození na observatoři Arecibo poté, co se v Arecibu v Portoriku 1. prosince 2020 přetrhl jeden z hlavních kabelů držících přijímač. - Radioteleskop v Portoriku, který kdysi hrál ve filmu o Jamesi Bondovi , se zhroutila v úterý, když její 900tunová přijímačová plošina spadla z výšky 450 stop (140 metrů) a rozbila se o radiovou anténu pod sebou. (Foto: Ricardo ARDUENGO / AFP) (Foto: RICARDO ARDUENGO/AFP přes Getty Images))

Observatoř Arecibo byla jedním z nejvýznamnějších radioteleskopů na světě a během svého provozu zaznamenala několik zajímavých událostí a objevů. Zde jsou některé z nejzajímavějších zajímavostí týkající se observatoře Arecibo:

První detekce exoplanety: V roce 1992 vědci z Areciba objevili první exoplanetu - planetu mimo naši sluneční soustavu. Objekt byl nalezen pomocí změn v gravitačním tahu okolo neutronové hvězdy PSR B1257+12.

Film Kontakt: V roce 1997 se observatoř Arecibo objevila ve filmu Kontakt režiséra Roberta Zemeckise. V hlavní roli se objevila herečka Jodie Foster, která hrála astrofyziky, kteří zachytí signál z vesmíru.

Poslání zprávy do vesmíru: V roce 1974 byla z Areciba vyslána zpráva do vesmíru, která měla být doručena do hvězdy Messier 13. Zpráva obsahovala základní informace o lidstvu a Zemi a měla být případně zpětně doručena na naši planetu.

Projekt SETI: Observatoř Arecibo byla zapojena do projektu SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence), který se zaměřoval na hledání signálů z inteligentního života ve vesmíru.

Poškození observatoře: V srpnu 2020 došlo k nevratnému poškození radioteleskopu, když jeden z nosných kabelů praskl a následně se zřítil na desku hlavní antény. Po těchto událostech bylo rozhodnuto o trvalém uzavření observatoře Arecibo.

Tyto zajímavosti ukazují, jak důležitou roli observatoř Arecibo hrála v moderním výzkumu vesmíru a jaké významné objevy byly díky ní dosaženy.

Navržení observatoře Arecibo je připisováno americkému inženýrovi a fyzikovi Williamu E. Gordonovi. Gordon byl zaměstnán u armády Spojených států během studené války a pracoval na vývoji radiolokátorových systémů pro sledování kosmických těles. Při práci na těchto systémech se Gordon začal zajímat o možnosti využití radiolokátorů k výzkumu vesmíru.

V roce 1958 se Gordon a jeho tým rozhodli postavit velkou radioteleskopickou anténu, která by umožnila výzkum kosmu pomocí radarových signálů. Výběr místa pro observatoř byl klíčový, a nakonec byla vybrána lokalita v Arecibu, Portoriku, díky své geografické poloze a rovinnému terénu. Výstavba observatoře začala v roce 1960 a byla dokončena v roce 1963.

Gordonova práce na observatoři Arecibo byla inovativní a revoluční a přinesla vědcům nové možnosti pro výzkum vesmíru pomocí radiolokace. Dnes je observatoř Arecibo považována za jednu z nejdůležitějších vědeckých institucí v historii výzkumu vesmíru.

Observatoř Arecibo se stala klíčovým zařízením pro výzkum vesmíru, zejména pro studium radiolokace, atmosféry a planetárních věd. Zde je chronologický přehled některých klíčových událostí v historii observatoře Arecibo:

V roce 1974 byla z Areciba vyslána zpráva do vesmíru, která měla být doručena do hvězdy Messier 13. Zpráva obsahovala základní informace o naší planetě a o lidech, kteří ji obývají.

V roce 1997 se Observatoř Arecibo objevila ve filmu Kontakt režiséra Roberta Zemeckise. Ve filmu hrála důležitou roli jako zařízení, které zachytilo signál z inteligentního života ve vesmíru.

V roce 1992 vědci z Areciba objevili první exoplanetu - planetu mimo naši sluneční soustavu. Tento objev předznamenal následný rozmach v oblasti objevování exoplanet.

V roce 2008 se Arecibo podílela na hledání potenciálních asteroidů ohrožujících Zemi. Pomocí radiolokace bylo možné získat přesné informace o poloze a pohybu těchto asteroidů.

V roce 2014 byla z Areciba vyslána zpráva na planetu Gliese 526, která se nachází ve vzdálenosti 17,6 světelných let od Země. Tento signál obsahoval zprávu o naší planetě a o lidstvu.

V roce 2020 došlo k nevratnému poškození hlavní antény Areciba, když jeden z nosných kabelů praskl a následně se zřítil na desku hlavní antény. Po těchto událostech bylo rozhodnuto o trvalém uzavření observatoře Arecibo.

Observatoř Arecibo byla schopna přijímat elektromagnetické vlny v širokém rozsahu frekvencí, od několika MHz (megahertz) až po několik GHz (gigahertz). Konkrétně se využívaly frekvence od 0,1 MHz do 10 GHz. V závislosti na použité technice a experimentu byly vybrány konkrétní frekvence, které byly nejvhodnější pro daný výzkum. Například při hledání exoplanet se používaly frekvence okolo 1,4 GHz, zatímco při studiu ionosféry se používaly frekvence kolem 430 MHz.

Deflektor nebo také reflektor radioteleskopu na Observatoři Arecibo byl vyroben z pletené ocelové sítě, která byla podpírána ocelovými kabely napnutými na třech betonových sloupech. Síť měla tvar paraboloidu a její průměr byl 305 metrů.

Na povrch síťoviny byla aplikována vrstva hliníkové fólie o tloušťce několika milimetrů, která reflektovala elektromagnetické vlny zpět k přijímacímu zařízení. Síťovina byla navržena tak, aby byla dostatečně pevná a odolná vůči povětrnostním podmínkám, jako jsou silné větry a hurikány. V průběhu života radioteleskopu byla síťovina několikrát opravována a modernizována, aby se zajistila její dlouhodobá funkčnost.

Autor: Neo Hustopeče

Loading