Spektrální analyzátor, SSB přes přidaný SI4732, automatická dopplerovská korekce pro satelity. Do jednoho firmwaru pro Quansheng UV-K5 se to nevejde a nikdy nevešlo. Mikrokontrolér DP32G030 má 64 kilobajtů flash, bootloader si z toho ukrojí svoje a autoři custom buildů pak roky řeší, kterou funkci vyhodit, aby se vešla jiná.

Vývojář vystupující jako losehu to vyřešil oklikou. Nechal firmwary bydlet v externí EEPROM a napsal bootloader, který si vybraný obraz před startem překopíruje do flash. Projekt se jmenuje uv-k5-bootloader-custom a jeho jediný release nese číslo 0.02. Níž je rozepsané, jak to funguje, kolik pájení to obnáší a proč to na vaší stanici nejspíš nepojede.

Bootloader, který nastartuje druhý bootloader

Architektura je dvoustupňová a to je na celém projektu ten nejchytřejší kus. LOSEHU_BASE_BOOT nahradí tovární bootloader Quanshengu přímo ve flash procesoru. Při zapnutí načte z EEPROM soubor L_BLXXX.bin do RAM a skočí do něj. Teprve tenhle druhý stupeň umí to podstatné: čte firmware z EEPROM, zapisuje ho do flash a mluví původním sériovým protokolem, takže běžné flashovací nástroje fungují dál.

Proč takhle složitě? Protože prvnímu stupni musí zbýt místo. Menu s výběrem obrazů, čínská znaková sada, obsluha I²C sběrnice – to se do zbytku 64KB flash vedle firmwaru samotného nenacpe. Tak to leží v paměti a do RAM se natáhne jen na těch pár vteřin, než si uživatel vybere.

Přirovnání ke GRUBu sedí přesně napůl. GRUB umí nastartovat systém z libovolného oddílu, kdežto tady se vybraný obraz pokaždé fyzicky přepíše do jediného slotu. Přepnutí firmwaru proto chvíli trvá a ukrajuje z počtu zápisových cyklů flash.

Dva M24M02 na sobě, žádná deska navíc

Podmínka je jednoznačná: 4Mib EEPROM, tedy 512 kB. Tovární UV-K5 má osm kilobajtů, typicky čip řady 24C64.

Rozdíl je šedesátičtyřnásobek.

Po fórech koluje varianta s malou adaptérovou deskou pro dva čipy. Jenže autor projektu na přímý dotaz v diskuzi na GitHubu odpověděl mnohem prozaičtěji: dva kusy M24M02 a druhý připájet naskládaný na první, s adresovacím pinem na VCC. Piggyback, jak se tomu říkalo za časů modování herních konzolí.

Žádné vlastní PCB.

Jeden detail, na kterém se dá pohořet. M24M02 spotřebuje dva bity device-select interně na pokrytí svých 2 Mbit, takže externě zbývá jediný chip-enable. Proto losehu mluví o jednom pinu, ne o trojici vstupů A0 až A2, jak se občas píše v překladech čínských návodů. Než sáhnete po páječce, ověřte si zapojení v datasheetu podle konkrétního suffixu pouzdra.

Kolik obrazů se do paměti vejde, jde spočítat z mapy EEPROM v repozitáři. Prvních 256 kB je rezervovaných pro data běžného firmwaru, čtyři kilobajty drží tabulku obrazů, necelých dvanáct kilobajtů zabírá druhý bootloader a na firmwary samotné zbývá 240 kB. Jeden obraz přitom nesmí přesáhnout 60 kB, protože se musí vejít do flash procesoru.

Vyjdou z toho čtyři sloty.

Tabulka sice pojme až 64 záznamů, jenže to je datová struktura, ne reálná kapacita. Kdo počítá s tuctem verzí na přepínání, bude zklamaný.

Nejdřív zjistěte, jakou K5 vlastně máte

Tohle většina návodů odbývá jednou větou, a přitom to rozhoduje o všem ostatním. Bez správné revize hardwaru je zbytek článku akademická rozprava.

Rodina UV-K5 se prodává pod jmény UV-K5, UV-K5(8), UV-K6, UV-K5(99) nebo UV-5R Plus, v rebrandu Radtel jako RT-590 a RT-600, přičemž stejný kus železa přebalený do jiné krabice s jiným logem a jinou verzí továrního firmwaru je v téhle branži spíš pravidlo než výjimka. Název na krabici neříká skoro nic. Napříč řadou se používají tři různé hlavní procesory a firmware pro jeden z nich na druhém nenaběhne.

Losehu bootloader potřebuje revizi V1 s procesorem DP32G030 – Cortex-M0, 64 kB flash, 8 kB konfigurační EEPROM a rádiovou část na BK4819. Novější kusy jedou na PY32F030 (revize V2, PCB verze 1.8) nebo PY32F071 (revize V3). Autor nástroje K5TOOL upozorňuje, že po nahrání firmwaru pro starší revizi tyhle stanice prostě nenastartují. V2 se pozná podle značení v bateriové přihrádce.

Vyndejte baterku a podívejte se. Trvá to deset vteřin a může vám to ušetřit zkažené odpoledne.

Kde to naráží

Instalace není záležitost programovacího kabelu. Bočním konektorem nahrajete firmware, ne bootloader, takže se musí otevřít ručku a připájet na SWD body na desce. Autor v README výslovně píše, že potřebujete ST-Link nebo J-Link, a skripty k tomu leží ve složce bl-toolkit. Obrazy firmwaru se pak zapisují přes webový nástroj K5Web. Riziko je zřejmé: nahrazujete tovární bootloader, a losehu k tomu v README přidává suché varování, že stanice se během flashování může stát cihlou, on za to neručí a projekt je open source právě proto, aby si každý za svoje kroky odpovídal sám. Po nepovedeném zápisu boční konektor nepomůže. Vůbec. Než začnete, vytáhněte si kalibraci – v továrním rozložení sedí na adresách 0x1E00 až 0x2000 a k5tool ji stáhne jedním příkazem.

Po komunitě koluje ještě jedno tvrzení, u kterého jsem opatrný. Prý mod zhoršuje citlivost přijímače zhruba ze −120 na −116 dBm. Nejdřív mi to znělo jako věrohodný důsledek dlouhých vodičů na I²C sběrnici kousek od vstupního dílu. Když jsem ale hledal zdroj, nenašel jsem žádné měření, které by to spojovalo právě s EEPROM modem. Zato existuje dobře doložená debata o citlivosti u custom firmwaru, kde uživatel v issue u egzumeru popisuje na UHF −119 dB proti 126 až 127 dB u továrního buildu. Podezřívám, že se ty dvě věci někde po cestě slily do jedné pověsti.

Celý ten cirkus s pájením dvou pamětí má navíc omezenou životnost. Losehu paralelně vyvíjí projekt uv-k5-system-custom, který má UVK5 umožnit načítat a spouštět firmware větší než 64 kB. Jestli to dotáhne, přepínání obrazů ztratí smysl, protože všechny funkce se vejdou do jediného buildu. Do té doby zůstává multiboot jedinou cestou, jak mít ve stejné stanici spektrální analyzátor i satelitní doppler.

Poznámka k rozsahu textu:

Všechno výše je zatím teorie. Vycházím z repozitářů losehu, z odpovědí
autora v diskuzích a z dokumentace okolních nástrojů. Sám jsem tu úpravu
zatím neudělal, mám ji v plánu a tenhle článek vznikl jako příprava na ni.

Až se k pájení dostanu, doplním sem postup krok za krokem, fotky
naskládaných pamětí a poznámky k tomu, co se nepovedlo napoprvé.

Ta poslední kategorie bývá u podobných modů obvykle nejdelší.

The post Multiboot v UV-K5 QUANSHENG: jak Losehu obchází limit 64 KB flash first appeared on Hard Wired.

Bluetooth companion má jednu nepříjemnou vlastnost. Musíte u něj stát.

Deska leží doma na parapetu, kde má rozumný výhled na město a slušnou slyšitelnost do meshe, ale vy jste v práci a mobil se k ní přes BLE nedostane. Řešení existuje: nechat nódu viset na domácí WiFi, na routeru jí dát pevnou IP a z venku se do domácí sítě dostat přes VPN. MeshCore klient pak místo Bluetooth otevře TCP spojení na tu adresu a chová se, jako byste seděli vedle desky.

Háček je v tom, že tenhle firmware si musíte upéct sami. Počítejte s hodinou práce, když půjde všechno hladce.

Proč to webflasher neumí

Otevřete si flasher.meshcore.io, vyberete Heltec v3 a dostanete pět rolí: Companion Bluetooth, Companion USB, Repeater, Room Server a KISS Radio Modem. WiFi varianta tam prostě není.

Důvod je banální a zároveň otravný. SSID a heslo se u MeshCore vkládají jako build flagy při kompilaci, takže výsledná binárka obsahuje přihlašovací údaje k vaší síti napevno. Webflasher rozdává jeden a tentýž soubor všem, takže nemá jak vaše údaje dovnitř dostat. Buď si to zkompilujete, nebo máte smůlu. Kompilaci vám nikdo neušetří. Samotné nahrání do desky ale z prohlížeče udělat jde a k tomu se dostanu níž.

Druhá věc, kterou je dobré vědět předem: companion firmware má typicky zakompilované jen jedno rozhraní naráz, jak píše README k meshcore-cli. Když si postavíte WiFi build, o Bluetooth přijdete. Čip za to nemůže, ESP32-S3 zvládá obojí naráz. Jde o způsob, jakým je firmware poskládaný. Komunitní forky to obcházejí a strkají BLE i TCP do jedné binárky s přepínáním přímo na displeji, jenže tím se dostáváte mimo hlavní větev projektu.

Co budeš potřebovat

Heltec WiFi LoRa 32 V3, USB-C kabel a stroj s Linuxem. Dál buď Docker, nebo PlatformIO – podle toho, kterou cestu zvolíte. A pak samozřejmě funkční VPN do domácí sítě, ale ta je zvláštní kapitola a předpokládám, že WireGuard nebo Tailscale už doma běží.

Ještě jedna věc předem: rozmyslete si frekvenci. Pro Česko je to 869,525 MHz, pokud vaše lokální komunita nepoužívá alternativu 868,731 MHz. Ověřte si to, než začnete kompilovat, protože špatné pásmo znamená nódu, která sice svítí a hlásí připojení, ale nikoho neslyší.

Cesta první: Docker skript

Nejrychlejší varianta je repozitář ilikehamradio/meshcore_heltecv3_wifi. Shellový skript, který si v Dockeru natáhne MeshCore, zapatchuje platformio.ini vašimi údaji, zkompiluje a volitelně rovnou naflashuje.

git clone https://github.com/ilikehamradio/meshcore_heltecv3_wifi
cd meshcore_heltecv3_wifi
chmod +x buildFirmware.sh
./buildFirmware.sh

Skript je interaktivní. Zeptá se na region (u nás volba 4, Europe/UK), na SSID a heslo, heslo maskuje hvězdičkami. Pak nabídne flashnutí připojené desky a případně kompletní erase flash paměti před zápisem.

Výstupem je firmware-merged.bin v adresáři, odkud jste skript spustili. Ten soubor obsahuje heslo k vaší WiFi v čitelné podobě, takže ho nikam nenahrávejte a po ověření funkčnosti radši smažte. Autor na to v README výslovně upozorňuje a má pravdu.

Kdyby flash sám neproběhl, jde to ručně:

esptool --chip esp32s3 --port /dev/ttyUSB0 --baud 921600 write_flash 0x0 firmware-merged.bin

Když deska nereaguje, podržte BOOT, ťukněte RESET a zkuste znovu.

Cesta druhá: ručně přes PlatformIO

Pokud Docker nechcete nebo potřebujete pinovat konkrétní verzi firmwaru, sáhnete přímo do zdrojáků. Naklonujte MeshCore a otevřete variants/heltec_v3/platformio.ini. Uvnitř najdete blok:

[env:Heltec_v3_companion_radio_wifi]
extends = Heltec_lora32_v3
build_flags =
    ${Heltec_lora32_v3.build_flags}
    -D MAX_CONTACTS=100
    -D MAX_GROUP_CHANNELS=8
    -D DISPLAY_CLASS=SSD1306Display
    -D WIFI_DEBUG_LOGGING=1
    -D WIFI_SSID="<<SSID>>"
    -D WIFI_PWD="<<WIFI-PASS>>"

Placeholdery nahradíte svými hodnotami, nastavíte FIRMWARE_VERSION a pustíte build:

export FIRMWARE_VERSION=1.7.3
./build.sh build-firmware Heltec_v3_companion_radio_wifi

Ve VS Code s rozšířením PlatformIO je to ještě pohodlnější. Dole na liště přepnete prostředí na Heltec_v3_companion_radio_wifi a kliknete na upload. Český návod na meshcore.cz to popisuje krok za krokem včetně screenshotů, pokud vám vyhovuje klikací postup.

Nechte si WIFI_DEBUG_LOGGING=1 zapnuté. Ušetří vám to nervy v okamžiku, kdy se deska k síti nepřipojí a vy budete chtít vědět proč.

Flashnout z prohlížeče, i když je binárka vlastní

Tuhle cestu jsem nakonec volil sám a je ze všech nejpohodlnější. Zkompilujete si firmware kdekoliv, třeba na serveru přes SSH, přenesete si .bin na notebook a zbytek odbavíte v Chromu.

Na flasher.meshcore.io sjeďte v seznamu rolí úplně dolů. Pod nabídkou hotových buildů je položka Custom Firmware, která bere .bin soubory z disku pro ESP32 zařízení a .zip pro nRF52. Vyberete svůj soubor, kliknete na připojení, prohlížeč se zeptá na sériový port a je hotovo.

Funguje to přes Web Serial API, takže potřebujete Chrome nebo Edge. Firefox a Safari vás nepustí dál.

Jedna past tady je. Pokud desku flashujete napoprvé nebo po kompletním erase, nahrajte merged binárku, tedy soubor s příponou -merged.bin, protože obsahuje i bootloader a tabulku oddílů. Na desce, kde už MeshCore běžel, stačí obyčejný firmware.bin. Docker skript z předchozí kapitoly vyrábí právě merged variantu, takže s ním jste na správné straně vždycky.

Oproti esptoolu ušetříte hledání správného /dev/ttyUSB a psaní adresy 0x0. Pro mě rozhodl fakt, že build běží na Linuxu ve sklepě a flashuju z Macu u stolu.

Najít IP a připojit se

Po flashnutí a restartu se deska sama přihlásí k nastavené síti. Otevřete administraci routeru, najděte seznam připojených klientů a vyhledejte její IP adresu. Rovnou tam desce nastavte DHCP rezervaci podle MAC adresy, jinak vám adresa při příštím výpadku proudu uteče a z práce se budete připojovat naslepo.

Companion přes WiFi naslouchá na TCP portu 5000. Potvrzuje to jak dokumentace k SerialWifiInterface, tak výchozí hodnota přepínače -p v meshcore-cli a příklad v knihovně meshcore.js.

Ověřit to jde nejrychleji z příkazové řádky:

meshcore-cli -t 192.168.1.42 -p 5000

Pokud naskočí interaktivní prompt a vypíše kontakty, máte hotovo. V mobilní aplikaci pak místo párování přes Bluetooth zvolíte TCP připojení a zadáte IP s portem. Přes VPN to funguje stejně, jen adresa musí být dosažitelná z tunelu.

Když něco nefunguje

Deska se nepřipojí k WiFi a na displeji nic. Nejčastěji jde o překlep v SSID nebo o síť běžící čistě na 5 GHz. ESP32-S3 umí jenom 2,4 GHz, takže pokud máte na routeru oba pásma pod jedním jménem a klientovi se nepodaří chytit dvojkovku, neuvidíte nic. Připojte se sériovou konzolí na 115200 baud a přečtěte si, co firmware hlásí.

Spojení naváže, ale komunikace přes room server zlobí. Tady narazíte na známý problém: v issue #1078 uživatel popisuje, že companion připojený přes TCP se k jeho room serveru přihlásí, zprávy přijímá, ale odeslat je nedokáže. Stejné chování hlásí z Windows aplikace, z Python CLI i z Androidu, zatímco přes Bluetooth funguje všechno normálně. Vypadá to na chybu v TCP implementaci firmwaru.

Přiznám se, že tohle mě zabrzdilo. Původně jsem měl WiFi companion za hotovou věc, kterou stačí zkompilovat a jede. Pak jsem tohle issue přečetl a došlo mi, proč MeshCore sám označuje WiFi podporu za experimentální. Ta poznámka v dokumentaci není zdvořilostní. Pro běžný chat a sledování meshe to sedí, na room servery bych zatím spoléhal opatrněji.

Poslední drobnost: firmware si po sobě neuklidí zapečené heslo. Když desku prodáte, půjčíte nebo pošlete kamarádovi, přeflashněte ji čistou binárkou. Vytáhnout SSID a heslo z flash paměti ESP32 je práce na pět minut pro každého, kdo má esptool a chuť.

Jinak je to slušný upgrade. Nóda visí na parapetu a mesh mám na dosah i z kanceláře. Přesně kvůli tomu jsem do toho šel.

Zdroje

• flasher.meshcore.io – oficiální webflasher přes Web Serial API, včetně volby Custom Firmware
• flasher.meshcore.io/heltec-v3 – seznam rolí pro Heltec v3
• ilikehamradio/meshcore_heltecv3_wifi – Docker build skript
• meshcore.ca – Heltec V3 Wi-Fi Firmware – manuální build postup
• meshcore.cz/wifi_firmware – český návod přes VS Code
• MeshCore issue #1078 – problém s room serverem přes TCP
• meshcore-cli – CLI klient přes BLE, TCP a sériovou linku

The post Companion MeshCore přes WiFi: mesh z domova i z práce first appeared on Hard Wired.

Autor vystupující jako Dumpling lab nahrál 13. srpna na GitHub podklady ke svému toolchangeru YUDX pro 3D tiskárny. Balík obsahuje deset STL souborů, tři sestavy ve formátu STEP, čtyři G-kód makra, 42stránkový montážní návod a kusovník v Excelu. Licence je GPL-3.0, repozitář za týden nasbíral 205 hvězd a 39 forků.

Projekt sám o sobě novinka není. Poprvé ho autor ukázal ve videu z 2. prosince 2025 s popiskem, že je vysokoškolák a inspiroval se toolchangerem INDX od Bondtechu. Mezi tou ukázkou a otevřením zdrojáků uplynulo osm měsíců. Prázdný repozitář vznikl 5. srpna, soubory do něj přibyly ve třech commitech 13. srpna, poslední z nich přidal kusovník.

Zveřejněné podklady jsou zajímavější, než by se z ohlasů zdálo – a taky děravější. Prošel jsem repozitář soubor po souboru a porovnal ho s kusovníkem i s montážním návodem. Následující text popisuje, co v balíku je, co v něm není a proč se první lidé, kteří stavbu zkusili, zastavili hned na začátku.

Retrakce místo serva

Mechanika YUDX stojí na jednom nápadu, který autor v návodu nazývá metamorfní soukolí. Odjištění nástrojové hlavy nepohání servo ani druhý motor. Obstará ho krokový motor extruderu, tedy stejný, který podává filament.

Uvnitř podávacího kolečka sedí jednosměrné ložisko. Při běžné práci se protáčí a extruder se chová normálně. Když motor zatáhne filament hlouběji, ložisko se zablokuje, pastorek zabere do ozubeného hřebenu vyrobeného drátovým řezáním a celé soukolí se vykývne do strany proti pružině. Podávací kolečka se rozevřou a hlava se uvolní. Chiptron.cz, který o projektu psal 15. srpna, uvádí práh kolem 3 mm retrakce; v makru tfree0.g autor zatahuje ve dvou krocích celkem 7 mm, takže reálná hodnota bude záležet na kalibraci.

Celé odjištění nemá vlastní pohon ani řídicí signál.

Nástrojová hlava obsahuje jen hotend a chlazení. Podávání zůstává na tiskárně a je společné pro všechny hlavy. Tím se YUDX liší od Prusa XL i Snapmakeru U1, kde má každá hlava vlastní motor. Hlavu drží 32 neodymových magnetů 15 × 5 × 3 mm a 32 ocelových kuliček o průměru 4 mm. Návod věnuje celou stranu tomu, jak magnety lepit: úhlopříčně stejné póly, aby se siločáry uzavřely a magnety samy nevypadávaly.

Tři chybějící STL

Kusovník uvádí třináct tištěných dílů. Ve složce STLs jich je deset.

Chybí přesně ty tři, které tvoří extruder: outer_shell_of_extruder, gear_container_plastic_part a rack_below_part.

Kdo je chce vytisknout, musí si je vytáhnout ze sestavy YUDX Extruder.STEP. Jenže ta byla exportována ze SolidWorksu 2022 ve schématu AP214 a všechny entity v ní nesou označení NONE. Názvy dílů se do exportu nepřenesly, takže se v CAD hledají ručně podle tvaru.

Podobně skromný je software. Ve složce Gcode leží čtyři soubory. Dva z nich, offest.g a disoffest.g, obsahují osm řádků s nulovými offsety pro nástroje P0 až P7, tedy prázdnou šablonu, kterou si každý musí naměřit sám. Zbylá dvě makra, tfree0.g a tpost0.g, řeší výhradně nástroj číslo nula a nesou komentář, že pro ostatní nástroje si má uživatel upravit hodnotu X. Definice nástrojů pro RepRapFirmware, soubor config.g ani schéma zapojení v repozitáři nejsou. Návod přitom na straně 30 radí dokončit kabeláž a udělat testovací tisk, aniž by kabeláž kdekoli popisoval.

Montážní návod vznikl v PowerPointu 2021 a je to v podstatě fotoseriál se stručnými popisky. Místy je poctivý až odzbrojujícím způsobem: u instalace pružiny autor přiznává, že pružina není v SolidWorksu namodelovaná a na obrázku ji dokreslil ručně. Strana 39 nese jen číslo kroku a jinak je prázdná.

Na německém fóru drucktipps3d.de shrnul uživatel lixtop 17. srpna svůj dojem tak, že stavba zatím možná není. Informace se prý musí skládat z kusovníku, návodu, STEP souborů a videa dohromady, chybí závity a není jasná délka hřídele motoru ani specifikace malého ozubeného kola. Sedí to s tím, co v repozitáři vidím.

Zakázkové díly za 375 dolarů, hotendy zvlášť

Nejtvrdší překážkou nejsou chybějící soubory, ale kusovník. YUDX potřebuje tři typy vlastních ozubených kol, šest CNC obráběných dílů, hřeben z drátové řezačky a jednosměrné ložisko označené jako zakázkové. Když sečtu ceny, které autor u těchto položek uvádí, vyjde 375 dolarů, zhruba 7 900 korun. A to je jen extruder, bez hotendů.

Hotendy jsou v kusovníku uvedené jako osmikusová položka značky Bambu Lab za 160 dolarů. Stojánků pro hlavy je ale sedm, stejně jako čističů trysky a vzduchových vodítek. Mikrospínačů typu dveřní zámek je šestnáct. Souhlas mezi počty položek nesedí a bez videa nebo dotazu na Discordu se z kusovníku skutečný počet hlav neodvodí.

Zvláštní kapitolou je poznámka, kterou autor umístil do hlavičky kusovníku: odkazy na Amazon prý našel Claude Code a mohou být chybné, zpětná vazba vítána. Namátková kontrola mu dává za pravdu, odkaz u magnetů vede na jiný rozměr, než jaký je uvedený v položce i v návodu. Ta otevřenost je sympatická, praktickou použitelnost kusovníku ovšem sráží. Autor tamtéž píše, že v příštích měsících by mohla vyjít hotová stavebnice extruderu.

Sekunda, kterou nikdo neměřil

Video, kterým autor zdrojáky ohlásil, se jmenuje „What's Inside the YUDX Extruder? 1S Tool Change System, Now Open Source“. Jedna sekunda na výměnu je autorovo číslo a nezávisle ho zatím nikdo nepotvrdil.

Srovnání je k dispozici jen orientační. Snapmaker U1 slibuje pět sekund, uživatelská měření zveřejněná na fóru Bambu Labu ale mluví o šesti až třinácti sekundách podle toho, jak často se hlavy střídají a jestli se stihnou nahřát. Právě nahřívání řeší YUDX přímo v makrech: tfree0.g končí příkazem G10 R205, který odloženou hlavu drží na 205 °C, a tpost0.g ji před nasazením zvedá na 220 °C. Zaparkovaná tryska nechladne a start po výměně nebrzdí ohřev.

Chiptron dále píše, že autor zmiňuje test dvou tisíc výměn v řadě, test na stringování a tisk válce. Ta čísla pocházejí z autorovy prezentace, ne z nezávislého měření.

Patent visí ve vzduchu

Systém INDX, kterým se autor otevřeně inspiroval, vyvinul a patentoval Bondtech; ochrannou známku INDX si firma přihlásila v dubnu 2025. Na Redditu se ve vlákně k YUDX objevila úvaha o možném porušení patentu. Přímo do vlákna jsem se nedostal, odkazuje na něj zmíněné německé fórum.

Protiargument, který tam padl, zní, že Prusa sama vytvořila podmínky pro napodobení. V červenci 2026 vyšlo najevo, že v propagačním modelu INDX pro tisk na stůl zůstala použitelná CAD geometrie pod licencí CC BY-SA 4.0, a maker s přezdívkou NoDoubt424 z ní sestavu rekonstruoval. Prusa soubor později stáhla, jenže tuhle licenci odvolat nelze.

U YUDX ten argument nesedí. Autorovo první video je z prosince 2025, sedm měsíců před únikem, a jeho mechanika nepoužívá indukční ohřev ani bezdrátovou komunikaci, na kterých INDX stojí.

Shoda je na úrovni konceptu, ne řešení.

Licence GPL-3.0 navíc řeší autorská práva ke zveřejněným souborům, patentovou otázku za stavitele nezodpoví.

Co je od 13. srpna venku, není návod ke stavbě, ale doklad, že mechanika existuje a funguje. Mezi tím a stavitelným projektem stojí tři chybějící STL, konfigurace RepRapFirmwaru a někdo, kdo vyrobí ozubená kola.

Zdroje: github.com/dumplinglab/YUDX-tool-changer — stav k 21. srpnu 2026, včetně montážního návodu, kusovníku a G-kód maker; chiptron.cz; forum.drucktipps3d.de; 3druck.com; Tom's Hardware; Notebookcheck; fórum Bambu Labu.

The post Toolchanger YUDX je na GitHubu. Postavit ho zatím nejde first appeared on Hard Wired.

Výzkumníci ze skupiny Paradigm Shift zveřejnili 18. června 2026 funkční exploit pro SecureROM čipů A12 a A13. Apple to nevyřeší aktualizací. Nikdy.

BootROM je první kód, který se spustí při zapnutí iPhonu. Je vypálený přímo do křemíku při výrobě. Žádná aktualizace se k němu nedostane, žádný patch ho nepřepíše. Chyba v BootROMu je chybou navždy – a přesně to je případ usbliter8.

Tým Paradigm Shift zveřejnil 18. června 2026 fungující proof of concept, který dosahuje spuštění libovolného kódu uvnitř SecureROM čipů Apple A12 a A13. Dotčená zařízení to ponesou do konce svého života, píše The Hacker News.

Co přesně se stalo

Útok kombinuje hardwarovou chybu v USB řadiči s chybnou konfigurací DART (DMA Address Remap Table) v SecureROMu. Na A12 a A13 běží DART v bypass režimu – útočník tak může přepisovat SRAM prakticky volně. Na A11 to nešlo, protože tamní USB driver po každém paketu manuálně resetuje DMA adresu. A14 a novější generace konfigurují DART správně od začátku.

Na A12 je cesta k PC control přímočará: DMA buffer leží v paměti hned vedle zásobníku USB tasku. Přepsat saved link register a počkat na context switch – hotovo.

Na A13 to bylo podstatně větší drama. Apple tam přidal Pointer Authentication (PAC), který chrání návratové adresy na zásobníku. Paradigm Shift to obešel ve více fázích: nejdřív poškodil struktury DART na haldě, aby získal omezené write primitives, pak přepsal čítač panic depth (čip místo restartu začal cyklit na chybách) a nakonec přepsal pointer USB interrupt handleru v BSS. Příští USB přerušení spustilo kód útočníka. Výsledek v obou případech: spuštění na EL1, privilegovaném režimu, uvnitř SecureROMu.

Po úspěšném exploitu se do USB serial stringu zařízení zapíše PWND:[usbliter8]. Trochu jako podpis.

Jaká zařízení jsou postižena

Potvrzené: A12 (iPhone XS, XR, iPad Air 3, iPad mini 5), A13 (iPhone 11 řada, iPad 9. generace, druhý SE), S4 a S5 (Apple Watch Series 4 a 5, HomePod mini). Technicky možné, ale zatím neimplementované: A12X a A12Z (iPad Pro 2018–2019), uvádí MacRumors.

Jak moc se bát

Exploit není vzdálený útok. Útočník potřebuje fyzický přístup k zařízení, správný kabel, RP2350-based mikrokontrolér a zařízení v DFU módu. Celý exploit trvá méně než dvě sekundy – ale než ho spustí, musí mít iPhone v ruce.

Secure Enclave zůstává nedotčena. Hesla a šifrovaná data uživatele jsou stále chráněna. Paradigm Shift sám upozorňuje, že kompromitace BootROMu může otevřít nové útočné vektory vůči Secure Enclave – ale žádný takový útok zatím nebyl demonstrován.

Srovnání s checkm8 z roku 2019 se nabízí samo. Ten exploit trvale vyřadil A5 až A11 z dosahu patchů – usbliter8 teď totéž udělal s další generací čipů. Checkm8 dal světu roky jailbreaků, forenzní extrakce dat a alternativních boot prostředí. Dá se předpokládat, že usbliter8 otevře podobné hřiště pro XS, XR a jedenáctky.

Pro firemní správce mobilních zařízení je situace přímočará: náhrada hardwaru za A14 a novější je jediná dostupná mitigace. Pro běžné uživatele – pokud máte iPhone pevně v kapse a nikomu ho nedáváte, riziko zůstává spíše teoretické.

Apple Security zatím nevydal žádné CVE ani bezpečnostní advisory. Celkem příznačné pro chybu, kterou stejně nemůže opravit.

Zdroje: The Hacker News, MacRumors, AppleInsider, Paradigm Shift (ps.tc), Privacy Guides

The post usbliter8: nový nepatchovatelný exploit rozlomil boot řetězec A12 a A13 first appeared on Hard Wired.

Shrnutí: New York jako první americký stát přijal zákon, který nařizuje výrobcům 3D tiskáren, CNC frézek a dalších digitálních výrobních strojů zabudovat do jejich zařízení software, jenž před každým tiskem nebo obráběním prohledá soubor se vzorem a porovná ho s databází zbrojních plánů. Pokud algoritmus vyhodnotí soubor jako podezřelý, stroj se nespustí. Zákon byl přijat jako součást státního rozpočtu na fiskální rok 2026–2027 a podepsán guvernérkou Kathy Hochul.

1. Jak zákon vznikl a co přesně říká

Příslušná ustanovení jsou součástí rozpočtového zákona S.9005 / A.10005C (New York State Budget 2026–2027). Klíčová část je skryta v Part C, která obsahuje dva podčástky:

• Subpart A — trestněprávní ustanovení týkající se výroby nelegálních zbraní na 3D tiskárnách a sdílení digitálních plánů.
• Subpart B — technický mandát: povinné zabudování tzv. blocking technology do všech 3D tiskáren a CNC strojů prodávaných v New Yorku.

Zákon definuje „3D tiskárnu" extrémně široce — jako:

jakýkoliv stroj schopný vyrobit trojrozměrný objekt z digitálního návrhového souboru metodou přídavné výroby (additive manufacturing) nebo trojrozměrných úprav objektu metodou subtraktivní výroby (subtractive manufacturing).

Tato definice tedy pokrývá nejen klasické FDM/SLA 3D tiskárny, ale i CNC frézy, CNC routery, soustruhy, laserové řezačky a v důsledku i hobbyistické plotry jako je Cricut. Jednoduše: pokud stroj převádí digitální soubor na fyzický objekt, zákon se na něj vztahuje.

2. Co je "blocking technology" a jak má fungovat

Zákon definuje blocking technology jako hardware, software, firmware nebo jiná integrovaná technická opatření, která zajistí, že stroj nezahájí zpracování žádné zakázky, dokud nebude příslušný soubor vyhodnocen algoritmem detekce zbrojních plánů (firearms blueprint detection algorithm).

Algoritmus má za úkol:

1. Vyhodnotit soubor (STL, G-code nebo jiný CAD formát).
2. Zjistit, zda lze soubor použít k výrobě střelné zbraně nebo nelegálního dílu.
3. Podezřelý soubor zablokovat — stroj se nespustí.

Zákon nevyžaduje jen software. Vyžaduje, aby byl tento mechanismus přítomen přímo v každém prodávaném zařízení. Zároveň ruší možnost online prodeje a zásilkového doručení — veškerý prodej a přenos 3D tiskáren musí probíhat osobně (in-person). Pokuty za porušení dosahují až 10 000 USD za incident.

Zákon neobsahuje žádné výjimky pro:

• komerční výrobce (automobilový, letecký, medicínský průmysl),
• výzkumné instituce,
• federálně licencované zbrojíře (federally licensed gunsmiths),
• školy a vzdělávací instituce.

3. Trestný čin za digitální soubor

Subpart A zavádí nový typ trestného činu: distribuci nebo držení digitálního návrhového souboru, který by mohl sloužit k výrobě dílu střelné zbraně, je nově zločinem třídy E (Class E felony), pokud jej sdílíte s kýmkoliv, kdo není federálně licencovaným zbrojířem registrovaným v New Yorku.

Podle výkladu zákona se tato definice teoreticky vztahuje na:

• novináře reportující o dané problematice,
• výzkumné pracovníky studující 3D tisk a bezpečnost,
• designéry a umělce pracující s tvarovými soubory.

Trestní třída E v New Yorku odpovídá trestu odnětí svobody až na 4 roky.

4. Technický problém: proč to pravděpodobně nefunguje

Zákon naráží na zásadní technické překážky, na které upozornily firmy i nezávislí experti.

4a. Algoritmus čte geometrii, ne záměr

Detekční algoritmus porovnává tvary — geometrii objektu. Problém je, že běžné průmyslové díly sdílejí geometrii se součástkami zbraní. Trubka vypadá jako hlaveň, konzola jako rám zbraně, konektor jako spoušťový mechanismus. Jeden výrobce otestoval svůj firmware na navrhovaném algoritmu ještě před přijetím zákona: systém označil 17 % zcela legitimních tisků jako podezřelých — šlo o díly motorů, jígy, nástroje.

Firma Adafruit a její spoluzakladatel Philip Torrone to shrnuli lapidárně:

„Nevyžadujeme, aby stolní pily skenovaly dřevo kvůli zbraňovým tvarům. Nevyžadujeme, aby soustruhy volaly domů, než začnou obrábět kov. Ale přesně to tento zákon dělá s každým strojem, každým souborem a každou zakázkou."

4b. Open-source firmware — Marlin, Klipper, RepRap

Drtivá většina desktopových 3D tiskáren a CNC strojů běží na open-source firmwaru — primárně Marlin a Klipper. Tento software vyvíjejí dobrovolníci a komunity, není připojen ke státní databázi a není navržen pro compliance infrastrukturu. Stroje jsou navíc velmi často offline — záměrně nepřipojeny k internetu. Implementace zákonného požadavku by vyžadovala kompletní přepis firmwaru, což je technicky i kapacitně mimo možnosti komunitních projektů.

EFF (Electronic Frontier Foundation) zákon veřejně oponovala a označila blocking technology za "cenzurní software sledující každý tisk".

5. Software ThreeDGunT a role manhattanského státního zástupce

Zákon nevznikl ve vzduchoprázdnu. Španělská firma Print&Go se sídlem v Lleida (Katalánsko) již dříve vyvinula software nazvaný 3D GUN'T. Tento systém:

• porovnává každou tiskovou zakázku s databází zbrojních plánů,
• používá AI k rozpoznávání tvarů typických pro součástky zbraní,
• v případě shody automaticky blokuje tisk a upozorní správce.

Print&Go má přes 420 000 uživatelů a software je integrován přímo do firmwaru zařízení při výrobě.

Manhattanský okresní státní zástupce Alvin Bragg začal tento software prosazovat u výrobců 3D tiskáren ještě před tím, než zákon existoval. V roce 2025 zaslal dopisy firmám Creality a Flashforge s hrozbou právní odpovědnosti, pokud software 3D GUN'T neadoptují. Vyzval rovněž k odstranění zbrojních CAD souborů z cloudových platforem výrobců.

Jinými slovy: vymáhací mechanismus byl postaven dříve, než byl zákon napsán. Zákon pak byl upraven tak, aby odpovídal již existujícímu řešení.

6. Chystané zákony: prověrka před koupí tiskárny

Paralelně se v zákonodárném sboru New Yorku projednává Assembly Bill A2228 (a jeho senátní protějšek S3562), který dosud nebyl přijat, ale je aktivní v komisích obou komor. Tento návrh by zavedl povinnou prověrku trestní minulosti při koupi 3D tiskárny — stejný typ prověrky jako při koupi střelné zbraně. Prodejce by musel žádat státní divizi trestního soudnictví, která má 15 pracovních dní na rozhodnutí.

Zákon sponzoruje assembleymemberka Jenifer Rajkumar a v různých podobách koluje v zákonodárném sboru od roku 2023.

7. Šíření do dalších států

New York není jediný. Washington State projednával HB 2321 — prakticky identický zákon vyžadující blocking technology v 3D tiskárnách. Podle návrhu by washingtonský generální prokurátor vytvořil a průběžně aktualizoval databázi zakázaných zbrojních souborů. Zákon byl v lednu 2026 postoupen do komise pro občanská práva a soudnictví.

Vzorový zákon, jakmile projde v jednom státě, mají ostatní tendenci kopírovat — a výrobci, kteří chtějí prodávat v celých USA, si nemohou dovolit vyrábět dvě různé verze produktu. V praxi tedy regulace jednoho státu de facto ovlivní zboží prodávané v celé zemi.

Přehled klíčových faktů

Zdroje

• New York State Legislature — S.9005 / A.10005C text zákona
• The Reload — New York Bans Digital Gun Files, Aims at 3D Printers
• Electronic Frontier Foundation — Stop New York's Attack on 3D Printing
• Reclaim the Net — New York Budget Bill Mandates File Scans for 3D Printers
• 3D Printing Industry — Adafruit Warns of Flaws in the New Firearm Screening Bills
• Manhattan DA — D.A. Bragg Calls On 3D-Printing Companies To Address Proliferation Of Illegal Firearms
• Print&Go — 3D GUN'T: Print&Go's solution to prevent 3D printed Ghost Guns
• Fabbaloo — Washington Bill Would Require Weapon-Blocking Software in 3D Printers
• NY State Assembly — A2228 — background check bill
• NYS Focus — What's in the 2026 NY State Budget
• Times Union — Hochul pushes ban on 3D technology used to make guns

The post New York schválil zákon o sledování 3D tiskáren a CNC strojů first appeared on Hard Wired.

Když Zdeněk Samek zapne vysílač a odešle svou značku, chvíli se nic neděje. Dvě a půl sekundy ticha. Pak se ozve jeho vlastní hlas, nebo spíš to, co z něj zbylo: signál, který mezitím vyletěl k Měsíci, odrazil se od jeho povrchu a našel cestu zpátky na Zemi. Celkem 770 tisíc kilometrů. Tolik trvá zpáteční jízdenka.

Samek, značka OK1DFC, tohle dělá už třicet let a nasbíral přes devět tisíc spojení se 153 zeměmi světa. Metoda se jmenuje EME, Earth-Moon-Earth, a v radioamatérské hantýrce moonbounce. Je to nejtěžší disciplína, jakou VKV a mikrovlnná pásma nabízejí, a zároveň jediná, kde místo družice slouží skutečné vesmírné těleso.

Proč je tak náročná a jak se z ní za osmdesát let stalo hobby dostupné běžnému radioamatérovi?

Kam se poděl signál

Měsíc je od nás v průměru 384 400 kilometrů daleko, podle polohy na oběžné dráze mezi 356 a 406 tisíci. Signál letí rychlostí světla, takže cesta tam a zpátky zabere 2,4 až 2,7 sekundy. Operátor se tomu musí přizpůsobit: než uslyší vlastní ozvěnu, stihne dořeknout celou větu.

Horší než čekání je ale útlum. Měsíc odráží zhruba šest procent energie, která na něj dopadne, zbytek jeho povrch spolkne. K tomu se paprsek na cestě obřími vzdálenostmi rozprostře do plochy. Výsledek se na dvoumetrovém pásmu blíží ztrátě 252 decibelů, na 23 centimetrech je to přes 271 dB.

Decibely jsou zrádné, protože se počítají logaritmicky. Přeloženo do lidské řeči: zpátky se vrátí řádově biliontina biliontiny toho, co jste vyslali.

Tuhle díru nezalepí žádný zesilovač. Zalepí ji jedině anténa, protože ta soustředí vysílaný výkon do úzkého kužele a stejně úzce zase naslouchá. Proto se EME odjakživa dělá s parabolami, které vypadají jako vybavení observatoře, a proto je pořizovací cena hobby většinou vyjádřena spíš v metrech než v korunách.

Měsíc není zrcadlo

Kdyby byl Měsíc hladká koule, bylo by to jednodušší. Jenže není. Jeho povrch je rozdrásaný krátery a horami, takže odražené paprsky se vracejí z různě vzdálených míst a dorazí s náhodně posunutou fází. Chvílemi se sečtou, chvílemi navzájem vyruší. Signál pak během několika sekund zesílí a zase skoro zmizí, aniž by se cokoli na Zemi změnilo. Říká se tomu librační fading, protože za to může drobné kývání Měsíce vůči nám, librace.

Přidejte Dopplerův posun. Na 144 MHz dosahuje při východu i západu Měsíce zhruba 300 hertzů a mění se dost rychle na to, aby vám signál utekl z naladění.

A ještě polarizaci. Ionosféra stáčí rovinu rádiových vln (Faradayova rotace), takže i když obě stanice míří přesně na Měsíc, jejich antény si nemusejí „rozumět“. Na nižších pásmech to bolí nejvíc, nad 1296 MHz jev slábne.

Dohromady z toho vzniká provoz, kde se nečeká na to, jestli protistanice odpoví, ale jestli vůbec projde fyzika.

Od projektu Diana k zahradní parabole

Nápad použít Měsíc jako pasivní odražeč není nový. Přišel s ním v roce 1940 W. J. Bray z britské pošty, tehdy ještě jako teoretický výpočet, jestli by se přes něj dal protlačit jeden hlasový kanál. Němečtí radaroví technici odraz náhodou zachytili v roce 1943, popsali ho jako podivnou „poruchu“, která se objevuje dvě sekundy po zapnutí vysílače, a chvíli jim trvalo, než jim došlo, že sledují vycházející Měsíc.

Prakticky to poprvé vyšlo 10. ledna 1946. Tým Johna DeWitta ve Fort Monmouthu v New Jersey vyslal v rámci projektu Diana signál k Měsíci a dočkal se ozvěny. O necelý měsíc později, 6. února, totéž nezávisle zopakoval maďarský fyzik Zoltán Bay. Americké námořnictvo pak přes Měsíc provozovalo dálnopisné spojení mezi Pearl Harborem a velením ve Washingtonu. V době před družicemi šlo o linku, kterou nemohl rozhodit stav ionosféry.

Radioamatéři zachytili první ozvěny v roce 1953, ale oboustranné spojení mezi dvěma amatérskými stanicemi se povedlo až v roce 1960. Vybavení té doby bylo monstrózní: kilowattové vysílače a antény velikosti menšího hangáru. Legendou zůstal Australan Ray Naughton, který si kolem roku 1970 doma postavil obří anténní soustavu a se stovkou wattů uskutečnil první australský moonbounce. Odborníci z NASA jeho projekt zprvu zlehčovali s tím, že pod kilowatt se nemá cenu pouštět. Pak ho na vlastní náklady pozvali do Států, aby jim vysvětlil, jak to udělal.

Co změnil software

Zlom nepřinesla lepší elektronika, ale matematika. Joe Taylor, značka K1JT, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1993, vypustil v roce 2003 mód JT65, později se Stevem Frankem (K9AN) přidali FT8 a Q65. Tyhle protokoly kombinují úzké pásmo, přesné časování a samoopravné kódy, takže dokážou z šumu vylovit signál, který lidské ucho nemá šanci zaslechnout.

Efekt byl okamžitý. Spojení přes Měsíc dnes zvládne stanice se sto watty a jedinou anténou Yagi na stožáru, tedy sestava, kterou si běžný radioamatér postaví za víkend. Ještě v osmdesátých letech by to znělo jako sci-fi.

Mám k tomu jednu výhradu, kterou v komunitě slyším taky: automatické dekódování ubralo provozu kus napětí. Když software vypíše značku protistanice na obrazovku, je to něco jiného než hodinu lovit ve sluchátkách morseovku na hraně slyšitelnosti. Přístupnost ale vyhrála a těžko se tomu divit.

Nahoře, kde vadí i mlha

Na milimetrových vlnách zůstává EME extrémem i dnes. Běžně se pracuje od 50 MHz po 47 GHz, ale čím výš, tím hůř: krátké vlny (v tomhle případě opravdu krátké, řádově milimetry) pohlcuje vzdušná vlhkost, déšť i mlha. Spojení, na které se čeká měsíce, tak dokáže zmařit obyčejná fronta.

Rekord padl letos. 22. dubna 2026 se poprvé v historii povedlo spojení na 76 GHz, mezi Sergejem RW3BP a Manfredem DL7YC. Oba použili paraboly o průměru 2,4 metru, výkon 8,2 a 5 wattů a mód Q65. Kvůli obrovským ztrátám si ani nemohli dovolit anténní relé pro přepínání mezi vysíláním a příjmem.

Samek zůstává o patro níž, ale ne o moc. Desetimetrovou parabolu, do které musel lézt po lešení sedm až devět metrů nad zemí, v roce 2019 odstavil a nahradil osmimetrovou offsetovou anténou, kterou lze sklopit ohniskem k zemi. Vedle ní stojí menší, zhruba dvouapůlmetrová, na mikrovlny. Letos si k devíti pásmům, na kterých umí přes Měsíc pracovat, připsal i 47 GHz. Značku OK1DFC si vybral v roce 1977 podle britského vyznamenání Distinguished Flying Cross, které za války dostávali i českoslovenští letci RAF. Ta zkratka mu drží už skoro padesát let a pořád se pod ní ozývá z míst, kam obyčejné rádio nedosáhne.

The post Odraz o Měsíc: jak radioamatéři posílají signál 770 000 km daleko first appeared on Hard Wired.

Nálepka za pár korun, telefon, a najednou Vám URL otevírá samo. NFC tagy z rodiny NTAG patří k nejlevnějším způsobům, jak fyzickému světu přidat softwarovou vrstvu — a přitom na to nepotřebujete pájku, kompilátor ani Arduino. Tenhle článek je hands-on návod, jak zapsat URL na NTAG215 přímo z iPhonu pomocí aplikace NFC Tools. Po cestě vysvětlím, co se v čipu při zápisu skutečně děje, protože pochopit, co máte v ruce, je polovina úspěchu příštího projektu.

Co je NTAG a proč by Vás měl zajímat

NTAG je rodina pasivních NFC čipů od firmy NXP Semiconductors. Pracují na 13,56 MHz, splňují standard NFC Forum Type 2 a ISO/IEC 14443-A, a nemají vlastní napájení — energii i hodinový signál si berou z magnetického pole čtečky (typicky Vašeho telefonu). To je důvod, proč Vám tag vydrží roky bez údržby a proč stojí v řádu korun.

Pro makery jsou zajímavé tři varianty:

Čísla v praxi: do NTAG213 se vejde URL do zhruba 130 znaků (po odečtení NDEF režie), do 215 přibližně jeden plnohodnotný kontakt s telefonem a e-mailem, do 216 i krátká Wi-Fi konfigurace plus URL bokem. Nálepky se prodávají od 5 Kč za kus, kvalitní plastové karty od 15 Kč, klíčenky od 20 Kč. Pro experimenty se hodí balíček deseti kusů od českého dodavatele (neven.cz) nebo dvacet kusů z AliExpressu — cenový rozdíl je marginální, ale dodací doba zásadní.

Potkáte je všude. Marketingové nálepky v obchodech, vstupenky na lyžovačku, visačky na zboží proti padělání, Amiibo figurky od Nintenda, párovací tagy bezdrátových sluchátek. NXP udává životnost 10 let retence dat a 100 000 zápisových cyklů, což pro většinu maker projektů znamená „vydrží to déle než zájem o projekt".

Anatomie čipu

Vnitřek NTAG215 si lze představit jako sešit rozdělený na 135 stránek po 4 bajtech. Některé stránky jsou Vaše hřiště, jiné jsou výrobní data, která nezměníte ani kdybyste chtěl.

Page 0x00 – 0x02   UID a system bytes      (read-only)
Page 0x03          Capability Container    (jednou píšete, OR-uje se)
Page 0x04 – 0x81   User memory             (504 B, zde žije Vaše data)
Page 0x82          Dynamic Lock Bytes
Page 0x83 – 0x84   Konfigurace (AUTH0, ACCESS)
Page 0x85          PWD (heslo, 4 bajty)
Page 0x86          PACK (potvrzení, 2 bajty)

UID (Unique Identifier) má 7 bajtů a je z výroby spálené v křemíku — žádná aplikace ho nepřepíše. Slouží mimo jiné jako sůl pro výpočet hesla u Amiibo (ale o tom zase jindy).

User memory je oblast, kam píšete přes NFC Tools. Data se ukládají ve formátu NDEF (NFC Data Exchange Format), což je standardizovaná obálka NFC Fora. Bez NDEF by si Váš iPhone se zápisem na Android tagem nerozuměl — díky NDEF rozumí oba.

Configuration pages určují, jestli je čip chráněn heslem (registry PWD a AUTH0), jestli a od které stránky platí ochrana (AUTH0), a jestli má heslo limit neúspěšných pokusů (ACCESS bit AUTHLIM). Když na ně narazíte v NFC Tools, většinou se jim chcete vyhnout, dokud nevíte, co děláte — špatně nastavený AUTHLIM dokáže udělat z funkčního tagu drahou nálepku natrvalo.

NTAG215 navíc umí pár chytrostí navíc oproti staršímu NTAG203: 32-bitové heslo (PWD_AUTH), digitální podpis pravosti od NXP (ECC originality signature, který odlišuje pravé NTAG od čínských klonů) a tzv. UID mirror, kdy si do NDEF zprávy můžete nechat automaticky zrcadlit UID čipu — užitečné pro per-tag analytiku bez nutnosti programovat každý kus zvlášť.

Co budete potřebovat

K tomu, co budeme dělat, stačí překvapivě málo:

• iPhone 7 nebo novější s iOS 13 a výš. Starší modely NFC sice mají, ale nepodporují třetí stranou ovládaný zápis. Pokud máte iPhone 13 a novější, bude čtení a zápis jednoznačně rychlejší a spolehlivější díky lepší anténě.
• NFC Tools od vývojáře Wakdev, zdarma z App Store. Existuje i placená „Pro Edition", ale pro zápis jednoduché URL ji nepotřebujete. Pro varianty jsou navíc plánovací funkce a profily — užitečné, až budete chtít sériově programovat víc tagů najednou.
• NTAG215 nálepku, kartu nebo klíčenku. Pro tento návod používám NTAG215, ale postup je identický pro NTAG213 i NTAG216, lišit se bude jen kapacita.

Jedna technická poznámka k platformě: iPhone má NFC anténu v horní části zařízení, kolem objektivu kamery. Android telefony ji mívají vzadu uprostřed nebo dole. Pokud jste zvyklý držet Android telefon plochou stranou na tag, s iPhonem to nepůjde — musíte přiložit horní hranu. Začátečníci se tady často zaseknou na tom, že „tag prostě nefunguje", přitom jen čtou špatnou částí telefonu.

Druhá poznámka, méně příjemná: iOS je v NFC schopnostech rok zpátky oproti Androidu. Pro zápis NDEF a čtení standardních tagů je vše v pořádku, ale na low-level operace (přímý přístup k jednotlivým stránkám, práce s MIFARE Classic, dump celé paměti) potřebujete buď Android, nebo specializovaný hardware jako Proxmark3 či Flipper Zero. Pro náš úkol je iPhone naprosto dostatečný.

Hands-on: zápis URL hardwired.dev

Konečně k věci. Předpokládám, že máte NFC Tools nainstalovanou a v ruce prázdný NTAG215. Postup má pět kroků.

Krok 1: Přečtěte tag

Otevřete NFC Tools a v dolním menu zvolte záložku Read. Telefon se přepne do skenovacího režimu a nahoře vyskočí systémový dialog „Připraveno ke skenování". Přiložte horní hranu iPhonu k tagu a držte ji nehnutě zhruba sekundu. Telefon zavibruje a vrátí Vám informace o čipu.

V odpovědi uvidíte něco jako:

Serial Number: 04:A3:B7:12:5F:80:C1
Tag type: ISO 14443-3A (NXP - NTAG215)
Technologies available: NFC A
Manufacturer: NXP Semiconductors
Maximum data size: 504 bytes
NDEF: Yes (writable, 0/504 bytes used)

Tohle je výchozí stav nového čipu. UID začínající 04 je typické pro NXP. NDEF je deklarováno jako prázdné a zapisovatelné.

Krok 2: Vytvořte záznam

Přepněte se na záložku Write. Klepněte na Add a record. Otevře se seznam typů — vCard, Wi-Fi, Bluetooth pairing, e-mail, telefon, geolokace, a další. Vás zajímá první položka: URL / URI.

V dalším okně vyberte schéma. NFC Tools má rozbalovací menu s běžnými prefixy (http://, https://, tel:, mailto: a další), a zbytek URL napíšete do textového pole. Pro náš účel:

• Schéma: https://
• URL: hardwired.dev

Aplikace Vám pod políčkem ukáže, kolik bajtů záznam zabere — pro https://hardwired.dev to bude méně než 20 bajtů. Klepněte na OK. Vrátíte se na obrazovku Write, kde teď uvidíte jeden NDEF záznam typu URI připravený k zápisu.

Krok 3: Zapište na tag

Klepněte na velké tlačítko Write. Telefon znovu otevře skenovací dialog. Přiložte horní hranu iPhonu k tagu a držte. Zápis NDEF zprávy o 20 bajtech trvá zhruba 200 milisekund — celý dialog ale obvykle zmizí až po vteřině, protože iOS si dává malou rezervu na ověření.

Po úspěšném zápisu uvidíte zelenou hlášku Write complete. Pokud místo toho dostanete chybu, nejčastější příčiny jsou tři: tag je zamčený lock bytes (nelze nic dělat), tag má heslo (potřebujete ho zadat ve Security menu), nebo jste ho odtrhli moc rychle (zkuste znovu).

Krok 4: Ověřte zápis

Vraťte se na záložku Read a tag přečtěte znovu. Tentokrát uvidíte v odpovědi přibyl řádek navíc:

NDEF: Yes (writable, 17/504 bytes used)

Record 0
  Type: URI
  URI: https://hardwired.dev

Tag teď nese Vaši URL. 17 z 504 bajtů využito — zbytek paměti je stále volný a Vy můžete přidat další záznamy (např. WhatsApp link, kontakt, Wi-Fi heslo) bez omezení, dokud nevyplníte kapacitu.

Krok 5: Otestujte v reálném světě

A teď to nejlepší. Zamkněte iPhone (jen stisk power tlačítka, do podivných stavů ho dávat nemusíte) a přiložte ho horní hranou k tagu. Na zamčené obrazovce se objeví banner s URL hardwired.dev. Klepnutím se otevře Safari.

Tohle je důležitý moment: na iPhonu funguje background NFC scanning pouze pro NDEF záznamy standardních typů — URL, telefonní číslo, e-mail, geolokace a několik dalších. Wi-Fi konfigurace nebo vCard se zamčené obrazovce neobjeví, protože iOS je nevyhodnocuje na pozadí (z bezpečnostních důvodů). Pokud chcete, aby tag spustil Wi-Fi připojení, musíte mít NFC Tools otevřenou, nebo využít Shortcuts Automation, kterou iOS k NFC tagům umí přivázat (ale to je téma na samostatný článek).

Gratuluji — máte první funkční NTAG.

The post NTAG čipy a jak je naprogramovat z iPhonu first appeared on Hard Wired.

15. dubna 2026 prolomil bezpečnostní výzkumník Paul Moore oficiální evropskou aplikaci pro ověřování věku za dvě minuty. Snímky obličejů z dokladů ukládala nešifrované. Biometrickou autentizaci šlo obejít přepnutím jednoho booleanu v config souboru. Francouzský výzkumník Baptiste Robert to nezávisle potvrdil.

O necelý měsíc později, 6. května, sdílela Výzkumná služba Evropského parlamentu na sociálních sítích lednový briefing o VPN. Označila je za „loophole in the legislation that needs closing". Tedy mezeru, kterou je třeba zacelit, protože děti přes VPN obcházejí ten samý systém ověřování věku, který jiný hacker prolomil v podivně krátkém čase.

A v tuhle chvíli česká média ztratila nervy.

Anatomie titulkové paniky

cnews.cz: „Konec anonymního surfování přes VPN". tiscali.cz: „EU jde po soukromém internetu". centrum.cz/cdr.cz: „Závažný útok na soukromí". V překladu: Brusel zítra zatne.

Reálně? EPRS je think-tank Evropského parlamentu. Píše analytické briefy pro poslance, ne zákony. Materiál ze 6. května není legislativní návrh, je to shrnutí debaty, ve které někdo nahodil tezi a publicistika ji zachytila jako fakt.

Nejstřízlivější hlas v ČR má v tomhle Petr Koubský v rozhlasovém Online Plus. „Orgán demokratické Evropy to udělat nemůže," říká k případnému zákazu. „Drtivá většina podobně radikálních návrhů skončí pod stolem."

Koubský má pravdu v jedné věci. Plošný zákaz VPN je v EU politicky neprůchodný. Naráží na DSA, GDPR, na ekonomický fakt, že VPN potřebují všechny korporace s remote workery. A pokud by k němu náhodou došlo, technicky by ho šlo vynutit jedině přes deep packet inspection na úrovni ISP. Což je infrastruktura, kterou dnes provozují Čína, Rusko a Írán. EU ne. A nikdo soudný nechce, aby ji EU začala stavět.

Jenže Koubský upozorňuje ještě na něco. Pracovní materiál Rady EU z roku 2025 zmiňuje, že členské státy zvažují přidat VPN na seznam služeb spadajících pod data retention. Čili povinné ukládání metadat o připojení. Kdo se kdy odkud kam připojil. Bez obsahu, ale s identitou.

A o tom by se mělo psát. Ne o zákazu, který nepřijde.

Goodhartův zákon pro internetovou regulaci

Když cíl regulace prochází přes proxy ukazatel, ten proxy ukazatel se sám stane cílem a celý smysl regulace se rozpadne. Britský Online Safety Act platí od července 2025. Měl chránit děti před pornografickým obsahem. Reálný výstup? Po jeho zavedení vyletěla stahování VPN aplikací v UK o 1 800 % během prvního měsíce. Proton VPN hlásil nárůst registrací o 1 400 až 2 000 procent v hodinách po zapnutí kontrol. Děti se nepřestaly dívat na porno. Naučily se obcházet věkové kontroly v devíti letech místo třinácti. A jejich rodiče si nainstalovali NordVPN spolu s nimi, protože měli pocit, že British Telecom je sleduje.

Britská Children's Commissioner Rachel de Souza na to v BBC Newsnight reaguje předvídatelně. VPN označuje za „absolutely a loophole that needs closing". Volá po věkovém ověřování pro samotné VPN služby. House of Lords v lednu odhlasoval 207 ku 159 dodatek k Children's Wellbeing and Schools Bill, který by zakázal poskytování VPN dětem. Vrátilo se to do Dolní sněmovny. Není to zákon.

Ale logika je tady jasná. Když ověřování věku funguje špatně, přidej další vrstvu ověřování. Když ani ta nefunguje, přidej třetí. Až nakonec stojí mezi devítiletým dítětem a kdejakým webem tři biometrické skeny, dva systémy national ID a jeden požadavek na verifikaci VPN klienta. Devítileté dítě mezitím používá Tor přes Tails na flash disku, který si vyrobilo podle YouTube návodu.

Goodhart by se bavil.

Děti budou.

Bezpečnost přes obscurantismus, jen obráceně

Co EU reálně řeší, není dětská pornografie. Je to nepříjemný fakt, že po dvou desetiletích politiky „internet pro všechny" se objevuje cosi jako digitální nepřehlednost. Lidé používají Signal. Šifrovaný DNS. WireGuard běžící na vlastní VPS za pět euro měsíčně. Self-hosted instance Nextcloudu. Místo Chromu Brave nebo Mullvad Browser. A státní aparát, který si zvykl, že webový provoz teče přes pět velkých korporací s funkčním legal interface, najednou neví, co se mu děje pod nosem.

Místopředsedkyně Evropské komise Henna Virkkunen to 29. dubna 2026 řekla na tiskové konferenci nahlas. VPN by neměly sloužit k obcházení age verification. Tečka. Že VPN ale slouží primárně k něčemu úplně jinému, třeba k tomu, abych se z hotelové WiFi v Bangkoku připojil bezpečně do firemní infrastruktury, to v jejím prohlášení nezaznělo. Já sám používám WireGuard denně pro připojení k vlastní laboratoři přes Tailscale. Sto procent provozu jde tunelem. A je mi naprosto jedno, jestli tam někde v paketu plave packet, který by někoho v Bruselu naštval.

Tedy bylo mi to jedno. Dokud jsem nečetl Council Working Paper, který Koubský zmiňuje.

Data retention je tichý jed

Logování metadat má jednu vlastnost, kterou plošný zákaz nemá: nedělá rozruch. NordVPN, Mullvad, Proton, všichni budou dál fungovat. Reklama bude dál slibovat anonymitu. Logo zámku v rohu obrazovky bude dál uklidňovat uživatele. Jenom v server room v Bukurešti nebo v Zürichu poběží daemon, který do databáze ukládá: IP X se v 14:23:11 připojila k serveru Y, který má ven adresu Z. Trvalo to 4 hodiny. Přeneslo se 12 GB.

Žádný obsah. Žádné dešifrované zprávy. Jen kdo, kdy, odkud, kam. Což je v digitální stopě často víc, než je obsah samotný. Metadata mají tu nepříjemnou vlastnost, že přežijí všechno end-to-end šifrování světa. Vědí to v NSA. Vědí to vyšetřovatelé. A teď to ví Rada EU.

Pro VPN poskytovatele to znamená dvě možnosti.

Buď vyhoví, a celá jejich marketingová narativa o no-logs policy se stane fikcí. Mullvad dnes hrdě tvrdí, že nezná IP svých uživatelů. V regulovaném scénáři by ji znát museli. Nebo se z EU stáhnou. Což udělá ten lepší kus z nich, jenže pak zbude uživateli volba mezi statně registrovaným provozovatelem s povinným logováním a turkmenstánskou společností s pochybným whois záznamem. Nebudu hádat, co si vybere medián českého uživatele.

A k tomu se přidá ještě jeden detail, který se v české debatě skoro neobjevuje. Open Dialogue Foundation prezidentka Lyudmyla Kozlovska upozorňuje, že přesně tímhle jazykem se argumentuje v autoritářských režimech. „VPN slouží k obcházení zákonů" je rétorická figura, kterou používá Roskomnadzor v Rusku, Ministerstvo informací v Bělorusku a regulátoři v Číně už dvacet let. Když ji začne používat Brusel, nezíská tím morální převahu. Ztrácí ji.

Co s tím

Devatenáct organizací (Mozilla, EFF, Proton, Tor Project, Mullvad a další) poslalo 5. května 2026 britským ministrům otevřený dopis. Cituji volně, protože stojí za to: omezení nástrojů pro ochranu soukromí podkopává schopnost uživatelů pohybovat se po síti bezpečně a budovat digitální gramotnost. Přeloženo do hardwired řeči: vyrobíte děti, které neumí používat HTTPS, ale umí obcházet státní DPI.

V Bruselu se zatím nic neděje. Formálně. EPRS briefing je analytický papír. Council Working Paper je interní pracovní materiál. Henna Virkkunen na jedné tiskovce vyslovila jednu větu. Komise zatím nepředstavila konkrétní návrh.

Jenže když se podíváš na vektory tlaku, na Online Safety Act v UK, Senate Bill 73 v Utahu, australský zákaz sociálních sítí pro děti do šestnácti let, French double-blind verification system, vidíš, že západní demokracie se v posledních dvou letech pomalu přesouvají od regulace obsahu k regulaci samotné infrastruktury anonymity. Není to konspirace. Je to inercie. Každý regulátor řeší svůj malý problém. Skleníkový efekt vznikne sám.

Pokud nás v ČR něco potká, nebude to oznámení „VPN je od dnešního dne zakázána". Bude to novela zákona o elektronických komunikacích, která rozšíří povinnost ukládání provozních a lokalizačních údajů na poskytovatele VPN služeb. Předloženo poslancem, kterého nikdo nezná. Schválena ve třetím čtení v pátek odpoledne. A v pondělí budeš mít metadata svého WireGuard tunelu uložená v centrální databázi po dobu šesti měsíců.

A teď zkus někomu na Twitteru vysvětlit, proč tě to štve.

The post EU nezakáže VPN. Donutí poskytovatele logovat metadata first appeared on Hard Wired.

Předmluva

• OS
  • Operační systém, software, na kterém bezi jiný software.
• Android
  • Operační systém od společnosti Google, Inc. pro chytré telefony.
• GOS
  • GrapheneOS, zkratka pro tento OS založený na OS Android
• LOS
  • LineageOS, zkratka pro tento OS založený na OS Android.
  • LineageOS je založený na AOSP.
• AOSP
  • Android Open Source Project, jedná se o Android, který je "očištěný" od služeb Google a má v sobě pouze licenčně svobodné programy.
• Raspberry Pi
  • Raspberry Pi je jednodeskový počítač, zaměřený hlavně pro kutily.
  • Tento počítač má tzv. GPIO pinout, ke kterému lze připojit čidla a ty poté přímo z OS programovat.
• DDNS
  • Dynamic DNS, neboli dynamická domena.
  • Jedná se o domenu, kterou vam přideli nejaky poskytovatel (třeba freedns.afraid.org), který vam doménu aktualizuje periodicky, což se hodi, kdyz mate dynamickou IP adresu.
• Desktop Mode
  • v kontextu OS Android se jedná o funkcionalitu operačního systému, který umožňuje ovládat telefon připojený k počítačovému monitoru (společně s periferiemi jako myš a klávesnice) jako klasicky stolni počítač, byť s jinou filozofií ovládání.
  • Telefon se tak chová jako klasický stolní počítač, ačkoliv si ponechává své rozhraní pro dodatečnou funkcionalitu.
  • Jinymi slovy lze říci, že telefon plní funkci stolniho počítače i telefonu zároveň.
  • Subjektivně si myslim, že budoucnost výpočetní techniky půjde i tímto směrem.

Co předcházelo

V květnu 2022 jsem se po delší době používání svého tehdejšího telefonu Nokia 5 (Čistý Android) rozhodl k zakoupení nového přístroje, jelikož Nokia přestávala stačit mým potřebam, stejně tak i co se velikosti displeje týče.
Volba tehdy padla na Xiaomi Mi 11 Lite 5G, verze 8G/128G v černé barvě.

Společně s tím jsem pořídil i ochranné prvky, jako je ochranné sklo, pouzdra. Jinymi slovy snaha o to, aby telefon vydržel užívání v dalších letech.

Nicméně, nebylo to pouze o pozitivech.

Pomerně rychle jsem si zvykl na nové prostředí, s ním však přišly i věci jinak mě neznámé a kolikrát i "podezřelé". Jelikož Xiaomi je čínského "návrháře" (rozlišuji zde, že produkt je vyrobený v Číně / ČLR, kdo jej však navrhuje je pro mě subjektivně další entita), byly zde i aplikace, které jsem k dispozici mít nechtěl, místy to bylo i podivné chování OS.

Je pravdou, že krátce po koupi přišla slíbená aktualizace na Android 13, nicméně tím jinak nedůležité aktualizace ze strany výrobce (v tomto případě považuji jak fyzicky výrobce HW, tak i dodavatel OS) ustaly. Vlastně jedinými aktualizacemi - dodám, že pouze akutními, řešícími konkrétní bezpečnostní problém - byly pouze bezpečnostní.

Příchod Garmin Pay

Časem jsem se rozhodl si pořídit i chyté hodinky, jelikož jsem v té době rozhodl vyzkoušet si placení právě chytrými hodinkami.

První pokus byl s Xiaomi Watch 2. Paradoxní volba pro tohoto výrobce byla pro "čistý" operační systém s možností Google Wallet/Pay přímo v hodinkách.
Nicméně nepovedlo se mi tohoto docilit, hodinky při pokusu nahlásily chybu a odmítly platební kartu přidat. Původní způsob užití bylo "zpohodlnit" placení (při nástupu do MHD, v obchodě...). Už v té době jsem se snažil najít myšlenku "Jak separovat platby od (relativně permanentně) k datům připojeného telefonu. Dá se říci, že o sledování fyzického pohybu bankovními institucemi jsem tušil, nicméně čím dál více jsem měl potřebu toto oddělit. V této době (duben 2025) mi "stačilo", kdyz na domácí Wi-Fi jednorázově sesynchronizuji peněženky.

Ač se mi Xiaomi Watch 2 líbily, vrátil jsem je zpět a rozhodl se jít cestou Garmin Forerunner 255, společně s Garmin Pay.

Záhy jsem zjistil, že hodinky od Garminu nejenže nabídly styl placení, který jsem hledal, ale také možnost si napsat vlastní program. Garmin jako takový má sice uzavřený systém, nicméně má k němu k dispozici SDK (Software Development Kit, sadu programu na vývoj softwaru pro daný produkt, zjednodušeno), což mi otevřelo cestu časem i k tomu si naprogramovat vlastní "statistiky" k jednomu mému oblíbenému sportu/relaxaci.

Lze tedy říci, že Garmin vyřešil nejen problém v té době pro mě aktuální, ale přidal mi do života i možnost žít aktivněji s možností si to sledovat.

Závěrem, mé současné hodinky mi doporucil člověk jménem Valentino Hesse, čímž mu za doporučení chci poděkovat i formou tohoto textu.

Nástup VPN

V pozdějších fázích, asi tak rok před změnou jsem ve zvýšeném měřítku začal užívat domácí VPN. Konkretne jsem na svoji Raspberry Pi 3. generace (verze B) nastavil WireGuard. Jelikož už v té době jsem měl na své DDNS i certifikát přes LetsEncrypt, vlastnictví VPN dávalo smysl, hlavně kvůli bezpečnosti týkající se bankovních aplikací.

S nástupem a nastavením VPN se trochu pojí i nová filozofie užívání telefonu. Na Xiaomi jsem si všiml tzv. "sekundárního prostoru", přeloženě jde o jiný profil/uživatele na stejném telefonu. Telefon s touto funkcionalitou se chová, jako kdyby byl právě čerstvě nainstalován / zapnut, de facto jde o stejné prostředí. Výhodou tohoto prostředí je možnost mít separované aplikace (takže třeba "normální" profil bez bankovních věcí a "bankovní" profil s bankovními aplikacemi různých bank, aplikace na nákup, popřípadě komunikátory se separovaným účtem).

S tímto se však pojí vyšší nároky na baterii telefonu, jelikož "klasický" Android / LineageOS / AOSP "neumí" ukončit profil, kdyz není potřebný. Znamená to tedy, že profil běží na pozadí i nadále (což není vždy nevýhoda). Nezřídka se stávalo, že i po jedné cestě do obchodu telefon dokázal "propálit" i 20 %. To sice na cestu tam i zpět stačilo, místy bylo však užívání s ohledem na maximální dostupnost náročné, což ne vždy bylo příjemné, zvláště při delších cestách.

Od ledna 2026 jsem začal řešit, čím Xiaomi Mi 11 Lite 5G nahradím.

Google Pixel 10 Pro XL

Postupne jsem začal zkoumat specifikace různých telefonu, co by daný přistroj měl umet. V zasade jsem měl tyto požadavky:

• Profiling (rozšířená forma "sekundárního prostoru" od Xiaomi, alespoň 2 profily), ideálně s možností daný profil ukončit,
• Always-On VPN (čili zablokování veškerého provozu, není-li VPN aktivní)
• Dual-SIM (historicky mám více SIM karet, které i do dnešního dne udržuji v "provozu")
• větší display (hodně dobré zkušenosti u Xiaomi Mi 11 Lite, který měl velký display)
• Na základě zkušeností u Xiaomi i dlouhodobá podpora výrobce/dodavatele OS.

Volbou po cca 4 měsících, rešeršovaného výzkumu i za pomocí jazykových modelů (Gemini, ChatGPT) v několika instancich (tímto mám na mysli opakované využití AI "Jaký telefon? Zde jsou mé požadavky"), tak i dotazování různých diskusních fór jsem dospěl ke konečnému závěru, kterým se stal Google Pixel 10. generace, verze Pro, velikost XL. Formalním jménem "Google Pixel 10 Pro XL 16/256 GB".

Telefon jsem se rozhodl po delším váhání objednat a jelikož jsem v té době měl i členství v jednom větším internetovém obchodě, definitivně jsem se rozhodl pro koupi, konkretně zelené verze "Jade", která mi "zapadala do korporatního stylu".

Lze říci, že další den mi byl telefon doručen a já se tak mohl začít radovat z nového stroje. Samozřejmě, pro maximalni ochranu nového stroje jsem i jako v případě Xiaomi Mi 11 Lite přiobjednal ochranné prvky.

GrapheneOS

Zjednoduším-li to, Pixel jsem si neobjednal pouze jako náhradu, ale i jako cilený důvod. Už asi 2 měsíce před koupí jsem měl povedomí o operačním systému "GrapheneOS", který oproti standardnímu Androidu nabízel i od základu přeimplementovanou funkcionalitu týkající se bezpečnosti a soukromí.

I to byla součást mého předchozího rešeršovaného vyhledavání, který OS chci použít. Ano, jinymi kandidaty byla i Motorola, nicméně některé funkce jako GrapheneOS nenabízela a byť s autory GrapheneOS uzavřela partnerství na oficiálního dodavatele hardware (tím rozumím telefony), první přístroje od Motoroly mající jako OS GrapheneOS nebudou k dispozici dříve, než v roce 2027.

Funkcionalita společná a rozdilná

Jednou z motivaci pro nový telefon byla i funkcionalita tzv. "Desktop Mode", která se předchozích verzích Androidu objevovala pouze od výrobce Samsung, tzv. "DeX". Jiná varianta - která hovořila i v prospěch dříve zmíněné Motoroly - byl "Smart Connect", nicméně důvodem pro Pixel (a později i GrapheneOS) byly aktualizace operačního systému samotného.

"Zakladní" Android

Desktop Mode

Základní Android - záleží zde i na hardwaru telefonu - funkcionalitu Desktop Mode umí. Předchůdcem jím bylo USB OTG (USB On-The-Go), což je možnost připojit USB flash do telefonu a zacházet s ním podobným stylem, jako kdyby šlo o počítač, stejně tak ovladaní přes klávesnici a myš.
Desktop Mode přidává DisplayPort Alt Mode přes USB-C, která vyjma datového/ovladacího přenosu přenáší i obrazové data možné zobrazit právě na externím monitoru. Je to umožněné tzv. propustností rozhranní, v tomto případě USB-C.

Aktualizce

Ač společnost Google má snahu o snižovaní tzv. e-waste (elektronický odpad), ne každý výrobce je tomu nakloneň. Ano, stále jde o výdělek, nicméně funguje-li telefon i po své moralní zastaralosti, výrobce zpravidla nechce poskytovat opravy jinak starým strojům.

Řada Pixel od Google má v tomto případě jinou filozofii, jelikož jde o "vlajkové lodě" pro Android, filozofie aktualizaci je zde jiná a mnohem otevřenější k tomu udržet stroj v aktuálním stavu, jelikož hardware je poměrně schopný.

Rozdíl GrapheneOS oproti "základu"

Co se GrapheneOS týče, většína funkcí je v tomto systému oproti zakladnímu OS Android zachována, nicméně GrapheneOS má zaměření hlavně na bezpecnost.
Velkým rozdilem je zde nejen Always-On VPN (formalně dostupná již od verze Androidu 7/8), nicméně společně s profilovaním (které oproti zakladu má funkci cíleného vypnutí) je možnost zablokovat veškerý síťový provoz, neběží-li VPN na pozadí.

Toto je především zajímavé, má-li uživatel domácí VPN.

Základní Android nabízí aplikacím tzv. "pískoviště", nicméně v GrapheneOS je této funckionalitě věnována mnohem větší pozornost po stránce zabezpečení a soukromí. Lze i v určitých ohledech aplikaci dovolit, kam bude moci pristupovat (což je hodně zajimavé u některých aplikací typu Messenger od Meta, stejně tak WhatsApp).

Dále je hodně zajimavé - především s užitím vypínatelného profilu - právě pro bankovní aplikace, kdy nejenže dovolíte této aplikací běžet explicitně pouze tehdy, kdy je potřeba, ale také donutíte její provoz jít třeba přes vaši domácí síť. Lze tak říci, že telefon máte elektronicky stále připojený přes síťový prvek, kterému důvěřujete (což o "datech" - datovému připojení přímo z telefonu platí dvojnásob).

Jinou variantou jsou i aplikace, které chcete mít "zamknuté" za specialním heslem a dostupné pouze a pouze majiteli přístroje.

Post Scriptum ke GrapheneOS

Mám-li v krátkosti udělat výtah, lze říci, že GrapheneOS jsem na svůj Pixel 10 Pro XL nainstaloval v podstatě hned druhý den po přijetí telefonu. Možnost vyzkoušet si zakladní OS přímo od Google jsem zde moc nevyužil, jelikož i přes vlastnictví nového telefonu (a s tím spojenym "WOW" efektem) jsem měl jasný záměr.

Nicméně musím dodat, že byl by nějaký závažnější problém s GrapheneOS, příručka, respektive postup pro instalaci "sériového" Androidu je velmi jednoduchá. V zásadě stačí upravený webový prohlížeč, USB kabel do počítače a trocha času. Je to tedy změna lehce zvrátitelná a dívám se tedy na GrapheneOS s "mentalitou" "Lze to vrátit, bude-li třeba".

Vedlejší efekt na předchozím telefonu

Ač jsem zmínil, že Pixel 10 Pro XL s GrapheneOS se stal hlavním "tažným koněm" mobilního života, otevřelo mi to možnost si "hrát" do té doby s "produkčním" telefonem od Xiaomi.

Měl jsem povědomí, že telefony od Xiaomi - nachází-li se na uzemí Evropské Unie - lze tzv. odemknout a nainstalovat jiný operační systém, v mem případě LineageOS / LOS. Je to forma AOSP, která v sobě nemá predinstalované aplikace od spolecnosti Google a i daného výrobce/návrháře. Jedná se tak o "De-Googled" software, místy i "de-bloated" systém.

Učinil jsem tak a telefon jsem začal užívat jako "záložní". Ač LineageOS podporu pro vypínání profilů nemá, Always-On VPN funkcionalita je zde také přitomna a lze ji užít podobným způsobem, jako na GrapheneOS.

Kdyz zmíním paradox, že Xiaomi Mi 11 Lite 5G po instalaci LineageOS "ožilo", nebudu daleko od pravdy. Pominu-li některé funkcionality řešitelné externě, telefon je plně funkční a stačilo by jej prodat s poznamkou "Toto nefunguje, je to záměr nikoliv můj, ale dodavatele systému".

Přislušenství k telefonum přidané

V kratkosti zde zminím i "obnovu" přislušenství pro oba přístroje. Puvodní, originální nabijecí adaptér pro Xiaomi postupně ztrácel na výkonu, rozhodl jsem se tedy - i s ohledem na pracovní Samsung Galaxy S25 - vyzkoušet si bezdrátové nabíjení, které jsem doteď neměl možnost využít.

Postupne volba padla na nejen GaN nabíjecí adaptér (vzhledem k dobrým referencím jsem užil "AlzaPower Ultímate X500 67W"), tak nabíjecí "puk" "AlzaPower WQT110" s podporou Qi2.

Jelikož jsem 3Dtiskař a 3Dmodelář, návrh a 3Dtisk stojánku přímo pro tento puk (zohledňuící proporce i slabší "MagSafe" u Samsungu Galaxy S25) byl logickym krokem.

Paradox s ohledem na bezpečnost aktualizovaného OS Android

Dostavám se tímto do poslední kapitoly, kde budu řešit a pokládat otázky, na které nejspíše nedostanu odpovědi.
Jakožto člověk IT-znalý (pro kontext, pracuji jako automation engineer, server administrator a on-call ve větší IT firmě) vnímám paradox, kdy výrobcem dodaný software má "certifikaci" pro určité funkce - v tomto případě třeba Google Wallet. Funkcionalitu Tap-n-Pay zde musím nahrazovat právě Garmin Pay.

Lze se na to i dívat z jiného úhlu pohledu, kdy platba hodinkami je paradoxně bezpečnější (NFC čip v hodinkách je jinak vypnut, zapíná se pouze, když uživatel funkci pro placení explicitně zapne v daný okamžik).

To platí jak pro GrapheneOS, tak pro LineageOS.

Telefony, obecně systémy (jak Android, tak i Debian, Arch Linux) se snažím držet v aktualním stavu a nezřídka si sám zajišťuji i aktualizace / opravy.

Otázka - kterou si kladu - je "Proc je alternativní systém jinak pravidelně aktualizovaný méně bezpečný, než zastaralý systém dodaný výrobcem, který nemá dalšího důvodu se o daný přistroj / hardware starat?"

Narážím tak na paradox, kdy i pravidelně aktualizovaný - ale necertifikovaný - software je bezpečnější, než jinak "certifikovaný" software od výrobce, který se rozhodl od určitého data aktualizace nedodavat. Pokud telefon nadále funguje, proč jeho funkcionalitu ořezávat, když by to samé mohl zvládat i dalších - dejme tomu - 5 let a tím tak ještě více "rozprostřít" náklady na iniciální pořízení?

Závěrem

GrapheneOS byl cílem snažení nejen o na to najít soukromí ve světě stále více a více připomínající 1984, ale také i tom, že jinak morálně zastaralé přístroje mají i nadále svůj důvod existovat.

Mým pohledem GrapheneOS - byť s určitými nedostatky, které jsem akceptoval - plní přesně to, co jsem od něj očekával, tedy nabídnout alespoň soukromí ve světě, kdy je každý krok monitorován.

Jako přidaným benefitem i nabídnout funkcionalitu, která by v roce rozmachu informačních technologií na začátku 21. stoleti mohla působit jako sci-fi - mít skoro plnohodnotný počítač ne v batohu, ale přímo v kapse.

Galerie

| Nabíjecí stojánek pro Qi2 wireless | "Dockovací" stanice s užitím 3Dtisku |
| | |

The post GrapheneOS, poznatky z užívání first appeared on Hard Wired.

Na střeše budovy Red Hatu v Brně-Medlánkách stojí krabička za pár tisíc, která dokáže to, co před dvěma lety zvládla jen profesionální infrastruktura: spolehlivě doručit zprávu přes půl republiky bez jediného mobilního operátora. Jmenuje se techpark.meshcore.cz a je to jeden z uzlů, na kterých teď stojí česká MeshCore síť.

V minulém článku jsme si vysvětlili, proč MeshCore existuje. Tohle je díl o tom, jak se do něj reálně připojit, co koupit, čeho se v české komunitě vyvarovat a proč není dobrý nápad nechávat na síti běžet vlastního pingovacího bota.

Co se za poslední čtyři měsíce změnilo

Když jsme o MeshCore psali loni v červenci, byla to spíš čerstvá zajímavost než infrastruktura. Mapa repeaterů byla řídká, návody chyběly, lidi tipovali, jestli se z toho stane další zaprášený meshtasticový pokus, nebo něco trvalejšího.

Stalo se to druhé. Mezi únorem a dubnem 2026 česká síť přerostla sama sebe. Jiří Eischmann, který má na blogu jeden z nejčtenějších českých textů o MeshCore, to popisuje jednoduše: sever Brna je tak hustě pokrytý, že mu na jednu zprávu odpoví klidně šest repeaterů najednou. Spojení Brno–Hradec Králové, které ještě v únoru chodilo jen přes jižní trasu Děvín–Hostýnské vrchy–Praděd, teď chodí severní cestou Babí lom–Orlické hory a zprávu i s potvrzením doručí během několika sekund. A když je někdo na Ještědu, dokáže paket skočit až přes Brdy – jeden hop na víc než sto kilometrů.

Síť se za tu dobu posunula i na úrovni firmwaru. Verze 1.15 vyšla 19. dubna 2026 a přinesla podporu pro Heltec V4.3, OTA aktualizace pro nRF52 desky přes mobilní aplikaci a pár změn chování, které stojí za přečtení, než člověk začne flashovat. Heltec V4.3 navíc umí ovládat FEM hardware, což komunitní buildy jako EasySkyMesh 14.1 dovedly až na 5,5 mA klidového proudu. Pro solární repeater je to zásadní detail.

A pak je tu jedna věc, která komunitu poslední tři měsíce zaměstnává nejvíc.

Kampaň 2-byte: proč si po prvním flashi musíš změnit jednu položku v menu

Když dva uzly v síti vygenerují klíče, jejichž první bajt náhodou koliduje, je problém. Cesty (path) v MeshCore se počítají z hashe veřejného klíče a jednobajtová verze umí adresovat jen 256 unikátních prefixů.

V březnu 2026 už v české síti žádné úplně volné prefixy nebyly. Síť rostla rychleji, než byl protokol původně navržený.

Řešení přišlo s firmwarem 1.14. Dvoubajtový hash sníží počet možných hopů (z 64 na 32), ale dá síti 65 535 unikátních prefixů – tedy řádově dost na to, aby kolize přestaly být problém. Česká komunita to vzala jako koordinovanou kampaň. Provozovatelé repeaterů jeden po druhém aktualizovali firmware a od konce dubna je 2B nastavení reálným standardem.

Pro koncového uživatele to znamená jednu položku v menu. Po prvním flashi otevřeš v aplikaci MeshCore Experimental Settings a Default Path Hash Size přepneš na 2 bytes. „V experimentálním nastavení si teď nastavte Výchozí velikost hashe cesty na 2b," stojí přímo na meshcore.cz. Když to zapomeneš, fungovat to bude, ale tvoje zprávy budou v menšině a u některých starších repeaterů by mohly zmizet úplně.

Takhle prozaicky se v praxi řeší škálování decentralizované sítě. Žádný governance token, žádné hlasování přes blockchain. Telegramová skupina, hlasování na Facebooku, postupný rollout.

Tři role, tři firmwary

Na rozdíl od Meshtasticu, kde přeposílá víceméně každý uzel, MeshCore strukturu sítě rozdělil na tři role. To je hlavní rozdíl mezi oběma sítěmi a důvod, proč se v reálném provozu chovají úplně jinak.

Companion je uzel, který si dáš do kapsy nebo na stůl. Přes Bluetooth (případně USB nebo WiFi, podle toho, jaký firmware nahraješ) ho spojíš s mobilem a posíláš a přijímáš zprávy. Provoz ostatních uživatelů nepřeposílá – pokud zpráva není určená tobě, companion ji ignoruje. Tím šetří éter i baterii.

Repeater je naopak součást infrastruktury, ne relé navíc. Jeho jediným úkolem je předávat pakety smysluplným směrem. Bez Bluetooth, bez displeje, často bez krytu kromě 3D tištěné krabičky. Patří na střechu, komín, vysílač nebo kopec. Solární panel, 18650 nebo LiFePO4 baterie, anténa s rozumným výhledem. Operátor si ho nakonfiguruje přes web config tool ještě před tím, než ho někam pověsí, protože jakmile je nahoře, není kam strčit USB-C.

Room Server je třetí typ. Něco jako lokální BBS pro region – uzel, který umí ukládat zprávy, sdružovat uživatele do tematických kanálů a fungovat jako store-and-forward, když je adresát zrovna mimo dosah sítě.

Role nejde přepnout konfigurací. Když chceš ze svého companionu udělat repeater, musíš ho znovu flashnout. To zní jako omezení, ale dává smysl: firmware pro každou roli je jinak optimalizovaný a komunita má jistotu, že když má někdo v síti repeater, je to opravdu repeater, a ne mobil, kterému zrovna umřela baterka.

Hardware: co reálně koupit v polovině roku 2026

Tabulka, kterou bych si přál mít, když jsem s MeshCore začínal.

K hardwaru pár poznámek z praxe, protože tabulka neřekne všechno.

Heltec V3 je pořád nejrozšířenější deska v české síti. Funguje, je levný, návodů na něj je plný Telegram. Pokud začínáš a nechceš řešit detaily, vezmi Heltec V3 nebo V4 v EU variantě (868 MHz, ne 915 MHz – ten je pro USA a v české síti nezachytí nic).

T-Deck je jiná liga. Pro lidi, co chtějí mít komunikaci úplně mimo telefon – na hory, do auta na dlouhé tahy, nebo prostě jako koncept „vlastní pager bez internetu". Pořád stojí kolem 3500 Kč, ale když k tomu přidáš baterii a pořádnou anténu, cena se snadno přehoupne přes pět litrů.

A SenseCAP Solar Node P1 Pro je teď v české komunitě nejcitovanější volba pro hotový repeater. Eischmann o něm píše: „Úplně se mi nechtělo bastlit vlastní řešení, takže jsem zvolil ověřené hotové řešení SenseCAP Solar Node P1 Pro." Pět tisíc je dost peněz na to, aby ses k nákupu rozhoupal, ale když jde o střechu rodinného domu, kde má mít spojení tvůj soused i ty, je to investice, která se vrátí.

BOM pro vlastní solární repeater (DIY varianta, ~1700 Kč)

Pro úplnost, kdyby ti to nedalo a chtěl bys ho postavit.

Zhruba takhle vypadá rozumný DIY repeater postavený na Heltecu, který přežije i bez sítě:

• Heltec V3 (EU 868 MHz) – 750 Kč
• LiFePO4 článek 18650, 1500 mAh – 250 Kč (pozor na firmware ≥ 1.12, kde byly s LFP/LTO články hlášené problémy s napěťovou křivkou)
• TP4056 modul s ochranou – 30 Kč
• 6V/5W solární panel – 200 Kč (zimní slunce v ČR je nízké a krátké, dimenzuj radši s rezervou)
• LoRa anténa 868 MHz, zisk 3–5 dBi – 200 Kč
• Pigtail SMA / IPEX – 60 Kč
• 3D tištěná krabička – pár desítek korun za filament
• IP65 průchodka pro anténní kabel – 80 Kč
• Spojovací materiál, dlaždice, držák – podle situace

Cena pohodlně pod dva tisíce, pokud máš tiskárnu doma. Když kupuješ všechno nové a tiskneš v servisu, přidej k tomu pár stovek za filament a držák antény.

Frekvence a nastavení regionu pro ČR

Tohle bývá první past pro lidi, co začínají. MeshCore v Evropě obecně jede na pásmu 868 MHz, ale česká komunita se sjednotila na konkrétním presetu, který se ne vždycky shoduje s výchozím nastavením „EU" v aplikaci. Konkrétně: frekvence 869,432 MHz, šířka pásma 62,5 kHz, spreading factor 7, coding rate 5, vysílací výkon 22 dBm.

Co to znamená v praxi: vysíláš na bezlicenčním pásmu, žádné poplatky, žádná registrace. Ale musíš respektovat duty cycle limit 1 % – tedy ze sta sekund vysílat nejvýš jednu. Firmware to hlídá sám, ale když si pustíš na síti bota, který každé tři minuty odešle status update, ten limit ti tiše vyžere a tvoje skutečné zprávy se přes něj nedostanou.

A teď k tomu botovi.

Etiketa: žádné automaty, žádné scrapery

Česká MeshCore komunita má jedno pravidlo, které visí přímo na úvodní stránce meshcore.cz a v každém druhém příspěvku na Telegramu. „Síť budujeme striktně pro komunikaci mezi lidmi (keyboard to keyboard). Vyvarujte se automatizovanému posílání zpráv, vyčítání repeaterů nebo jiné komunikaci, která není mezi lidmi!"

Důvod je matematický. LoRa síť má reálnou propustnost zhruba tří kilobitů za sekundu. To není opomenutí, to je fyzika daná modulací. Komunita po hlasování konstatovala, že 75 % generovaného provozu tvořili boti, což snižuje pravděpodobnost doručení skutečných zpráv. Vznikla z toho samostatná kampaň: provozovatelé botů se mají vypnout. Jediný, kdo tam má povolení zůstat, je El Pong – komunitní bot s AI a emailem, který si komunita schválně nechala jako experiment.

Když si tedy zapneš svůj první uzel a napadne tě napsat skript, který bude každou hodinu pingovat dosah, prostě to nedělej. Není to vůči nikomu fér.

Totéž platí pro scrapery a „monitory pokrytí". Existuje veřejná mapa i analyzer, oba běží na backendu, kde tu zátěž nese server, ne LoRa éter. Když si chceš zmapovat vlastní dosah, projdi se s companionem a koukej do aplikace. Žádný autopilot.

Krok za krokem: od krabičky k první zprávě

Předpokládejme Heltec V3 v EU 868 MHz verzi, Android telefon a Chrome v notebooku.

Připoj desku přes USB-C k počítači. Pozor na kabel – některé „nabíjecí" mají jen napájení a žádná data, a flasher se ti k čipu nedostane. Když to nepřipojí, zkus jiný kabel dřív, než začneš googlovat ovladače.

Otevři flasher.meshcore.co.uk v Chromu (nebo jiném prohlížeči postaveném na Chromiu – Edge funguje, Firefox bohužel ne, protože nemá Web Serial API). Po načtení vyber model desky. Pro Heltec V3 zvol Community Firmware a roli Companion Bluetooth. Stiskni Flash. Asi po půl minutě má deska firmware.

Stáhni si aplikaci MeshCore – existuje pro Android i iOS. Po spuštění klepni na „přidat zařízení" a aplikace najde tvůj uzel přes Bluetooth. Spárování chce PIN, který se ti zobrazí na OLED displeji.

První věc, kterou pak v aplikaci uděláš (ano, ještě před tím, než pošleš první zprávu): otevři Experimental Settings a přepni Default Path Hash Size na 2 bytes. To je ta kampaň, o které jsem psal výš. Pak nastav region – pro Česko buď použij preset EU Recommended, nebo manuálně nastav 869,432 MHz / BW 62,5 kHz / SF 7 / CR 5.

Teď klepni v aplikaci na ikonu vlny (advert) a pošli Flood Routed Advert. To je signál „jsem tady, kdo mě slyší". V Contacts by se ti během následujících sekund až minut měly začít objevovat repeatery a uživatelé v dosahu. Když ne, vystup na balkon nebo zkus jít k oknu. LoRa není WiFi a na úrovni ulice mezi paneláky se jí obvykle moc nedaří.

Pošli testovací zprávu do kanálu #test. Pokud uvidíš v aplikaci „Heard X repeat(s)", jsi v síti. Hotovo.

Linuxový klient Meshy: alternativa pro lidi, co nechtějí mobil

Pokud jsi typ člověka, co radši pracuje na notebooku než na mobilu, je tu pro tebe Meshy. Linuxový klient pro MeshCore, který od února 2026 píše Jiří Eischmann. Aplikace má dokonce funkce, které oficiální klient zatím nemá – třeba vykreslení trasy poslední úspěšné zprávy přímo na mapě v chatu.

Meshy se aktuálně distribuuje přes Flatpak repozitář a každý commit do gitu spouští nový build pro x86_64 i aarch64 (díky Roští.cz za poskytnutí builderu). Eischmann teď cílí na publikaci ve Flathubu – hlavní překážka prý je, že kvůli udev pravidlu pro připojení companionu přes USB potřebuje obejít sandbox pomocí flatpak spawn. Časem to vyřeší. Komunita kolem linuxového klienta roste a Meshy je teď nejstabilnější varianta, pokud chceš MeshCore používat z laptopu.

Pro lidi z radioamatérské scény, kteří už znají RTL-SDR, gpredict a další unixové utility, je Meshy přirozenější než přepínání mezi mobilem a notebookem. V brněnské komunitě je to čím dál jasnější volba.

Brno jako centrum české MeshCore scény

Když si zmapuješ aktivitu české komunity, jihomoravský trojúhelník vyčnívá. Většina nejaktivnějších provozovatelů sítě sedí v Brně. Jindřich Skácel měl v únoru 2026 přednášku na 216. srazu spolku OpenAlt na FIT VUT, ukazoval klientská zařízení a praktické nasazení repeateru, video je na vhsky.cz. Na budově Red Hatu v Medlánkách přímo běží repeater techpark.meshcore.cz, který kryje větší část severu Brna.

Není to náhoda. Brno má kombinaci, která MeshCore přeje: hustá technická komunita (Red Hat, FIT VUT, SUSE, NIC.CZ), aktivní open-source scéna kolem OpenAltu, prolínání ham a maker komunity a topologie s viditelností na okolní kopce (Babí lom, Děvín, Hostýn).

Eischmann to v jednom blogu trefil přirovnáním ke CZFree.Netu z přelomu nultých let – komunita, která bere infrastrukturu do svých rukou, protože ji to baví, ne protože musí.

Pokud bydlíš v Brně nebo okolí a chceš se připojit, je to teď nejjednodušší. Telegramová skupina meshcore_cz má aktivní topic Wiki a Repeatery, srazy OpenAltu v Red Hat Labu na FIT VUT chodí pravidelně každý třetí pátek v měsíci (i když ne každý je o MeshCore) a v Brně máš největší šanci potkat lidi, kteří síť reálně staví.

Jiné regiony pochopitelně taky fungují. Praha má pokrytí, Hradec a Liberec mají své sysopy, jižní Čechy mají svou skupinku. Ale hustota brněnské sítě v polovině roku 2026 je v republice unikum a kdyby ses chtěl podívat, jak vypadá MeshCore, když má kritickou masu, stojí za to si sem na jeden pátek vyrazit a vidět to z první ruky.

Co dál

Když máš companion v kapse a fungující spojení do sítě, je to první krok. Logické pokračování je vlastní repeater. Pokud bydlíš výš nebo máš střechu, je to nejspíš něco, co tvoje okolí ocení. Eischmannovi přes zimu umřely baterky na repeateru ivanovice.meshcore.cz, který byl 300 metrů od něj, a najednou byl bez spojení. Jeho ponaučení: „když závisíte na repeaterech ostatních, měli byste mít spojení alespoň na dva. Nebo mít vlastní." Síť odolnou proti blackoutu nepostavíš tím, že čekáš na sysopa o tři ulice dál.

Před tím, než si pořídíš hardware na repeater, vygeneruj si přes Key Generator vlastní prefix klíče. V březnu 2026 už volné jednobajtové prefixy nebyly. Při 2-byte hashi je situace lepší, ale stejně si zkontroluj v analyzeru, jestli zrovna tvůj generovaný prefix neběží už ten den někomu přes ulici.

A pokud chceš jít dál než ke klasickým textovkám – existuje GROUP_DATA, binární typ paketu, který firmware 1.15 přinesl pro pokročilejší aplikace. Telemetrie, řízení vzdálených zařízení, integrace s domácí automatizací. Část komunity tudy už šlape, v Brně víc, v ostatních městech méně.

Co MeshCore není a co se nestane: nikdy z toho nebude bezdrátový internet, nikdy nebude pohánět videohovory, nikdy nezvládne přenášet fotky v rozumném čase. To je v pořádku. Stačí, že umí to, co lidi v Karpatech, na chatě v Beskydech nebo v zatopeném Bohumíně skutečně potřebují: krátkou textovku, která projde, i když všechno ostatní leží.

A taková síť se buduje úplně stejně, jako se před třiceti lety budoval CZFree.Net. Po jednom uzlu, po jedné krabičce, po jedné neděli na střeše.

The post MeshCore v praxi: jak v Česku postavit vlastní LoRa uzel a nezapadnout first appeared on Hard Wired.