963,Ve středu 28. října zemřel v Los Angeles sir Patrick Stewart. Kluk z Yorkshiru, který vyrůstal v domě bez koupelny, zahrál nejlidštějšího kapitána sci-fi a pro celou generaci techniků se stal velitelem, kterého by si přáli mít nad sebou. Vzpomínka na herce, jenž lodi velel hlasem, ne pěstí.

„Make it so.“ Tři slova, kterými kapitán Jean-Luc Picard posílal posádku Enterprise do práce. Patrick Stewart si je později půjčil i do názvu svých pamětí. A dnes večer, když jsem dočetla zprávu o jeho smrti, mi došlo, že ta věta patří i nám, co něco pájíme, ladíme a kompilujeme. Rozhodni se, řekni to nahlas a pak to udělej.

Stewart zemřel ve středu doma v Los Angeles, v péči své ženy Sunny. Bylo mu 86 let. Podle prohlášení rodiny prošel krátkou a těžkou cestou Alzheimerovy choroby a demence s Lewyho tělísky, informují TV Insider a ČTK.

Kluk bez koupelny

Narodil se 13. července 1940 v Mirfieldu, dělnickém městečku v západním Yorkshiru. Doma neměli záchod ani koupelnu. Otec, vyznamenaný voják, se z války vrátil s traumatem, o víkendech pil a bil matku, která pracovala v textilce. Stewart to bez obalu popsal v pamětech Making It So z roku 2023. Deníku The Guardian tehdy řekl, že pochopit otcův vliv na sebe mu trvalo 25 až 30 let terapie.

Únik našel na jevišti. U Shakespeara si jako školák umínil, že jednou bude hrát v Royal Shakespeare Company. V roce 1966 se tam dostal a zůstal čtrnáct let. Hrál Macbetha, Othella, Prospera i Shylocka, píše Guardian.

Hollywood si ho našel, až když mu bylo 47.

Kapitán, který nejdřív poslouchal

Picard nebyl Kirk. Neskákal po každém mimozemšťanovi na planetě z papírmaše. Sedl si do zasedačky, vyslechl Data, Geordiho i doktorku Crusherovou, a teprve pak rozhodl. Kdo kdy pracoval v technickém týmu, ten typ zná jen z vyprávění: šéf, který technikovi věří, ale odpovědnost za rozhodnutí si nechá u sebe.

Star Trek: Nová generace běžela sedm sezon, od roku 1987 do roku 1994, a Stewart v ní natočil 176 epizod. Přidal čtyři celovečerní filmy a v letech 2020 až 2023 tři řady seriálu Star Trek: Picard, u kterého byl i výkonným producentem.

Ze 176 epizod si každý fanoušek nese svou. Moje je The Inner Light, kde Picard během jediného dílu prožije celý cizí život a na konci mu zůstane jen flétna. A pak „There are four lights!“ z dvojdílu Chain of Command. Lepší lekci o tom, že pravda se nemění podle toho, kdo zrovna drží ovladač, televize nenatočila.

Tablet z rozpočtové nouze

Na palubě Enterprise-D se pracovalo s PADDy, tenkými dotykovými deskami, které vypadaly podezřele jako dnešní tablety. Vznikly ze šetření. Art director seriálu Michael Okuda vysvětloval pro Ars Technica, že nakreslit ovládání jako grafiku vyšlo štábu levněji než kupovat elektroniku. A když se ho někdo ptal, kde je tlačítko pro akci, se kterou nepočítal, odpověděl, že je v softwaru. To bylo v roce 1987.

Doug Drexler, který na trekových rekvizitách pracoval desítky let, o prvním iPadu prohlásil, že je to „pravý startrekový sen“, píše Time.

Mimochodem, Picard nosil PADDy po hromadách. Tvůrci tak divákům ukazovali, že má práce nad hlavu, připomíná Inverse. Dnes by stačil jeden tablet a tři nedočtené kanály na Slacku (pokrok je pokrok).

LeVar Burton, seriálový Geordi La Forge, k tomu pro Adweek řekl, že věří v jednoho konkrétního kluka: ten koukal na původní Star Trek, vyrostl, stal se inženýrem a navrhl véčkový telefon. Kolik takových kluků a holek vyrostlo u Nové generace, nikdo nespočítá. Pár jich čte tenhle web.

Hlas, který znáte, i když nevíte odkud

V roce 2000 nasedl Stewart do vozíku Profesora X a ve filmové sérii X-Men si podmanil další generaci. Proti němu stál jeho blízký přítel Ian McKellen jako Magneto. Roli si zopakoval mimo jiné v Loganovi a objeví se v ní ještě jednou, ve filmu Avengers: Doomsday, který jde do kin 18. prosince.

Hráči ho znají z The Elder Scrolls IV: Oblivion, kde jako císař umírá hned v úvodu, a z Castlevania: Lords of Shadow. Picarda namluvil v zhruba deseti trekových hrách, uvádí Game Informer. V roce 2010 ho královna Alžběta II. pasovala na rytíře za zásluhy o drama.

Rodinné prohlášení, které citoval server Variety, připomíná i to, o čem se v nekrolozích mluví méně. Stewart celý život podporoval oběti domácího násilí, uprchlíky, péči o duševní zdraví válečných veteránů a ochranu zvířat, hlavně svých adoptovaných pitbulů. Kdo zná jeho dětství, tomu první položka na seznamu nepřijde náhodná.

Jonathan Frakes, jeho první důstojník Riker, sdílel nekrolog s jedinou větou: „Rest in peace my friend.“ Marvel Studios o něm napsali, že byl jedinečný talent, velkorysý kolega a skutečný gentleman.

Picard by teď nejspíš řekl, ať se vrátíme k práci. Tak dobře, kapitáne.

S úctou a pokorou
Valentino Hesse

Make it so.

The post Sbohem, kapitáne. Patrick Stewart odešel ve věku 86 let first appeared on Hard Wired.

Úvod:

Radioteleskop RATAN 600 (РАТАН-600) je impozantní vědecký nástroj nacházející se ve vesmírném komplexu Astrofyzikálního institutu Ruské akademie věd. S jeho ohromnou anténní plochou 577,5 metrů v průměru se jedná o jedno z největších radioteleskopů na světě. RATAN 600 zaujímá důležité místo ve výzkumu vesmíru, poskytuje významné příspěvky k astronomii, astrofyzice a kosmologii.

Historie:

Stavba radioteleskopu RATAN 600 byla zahájena v roce 1967 a trvala celých 15 let. Jeho konstrukce byla provedena v Sovětském svazu a byla jedním z hlavních vědeckých a technologických úspěchů té doby. Radioteleskop byl oficiálně uveden do provozu v roce 1976 a od té doby slouží jako důležitý nástroj pro zkoumání vesmíru.

Radioteleskop RATAN 600, jedno z nejvýznamnějších vědeckých zařízení na světě, byl vybudován díky úsilí vynikajícího týmu konstruktérů a inženýrů.

1. Nauchnij centrum Astrofyzikálního institutu Ruské akademie věd: Radioteleskop RATAN 600 byl vybudován pod vedením Astrofyzikálního institutu Ruské akademie věd. Toto renomované vědecké centrum se nachází v ruském městě Naučnij poblíž Stavropolského kraje. Institut sehrál klíčovou roli při plánování, financování a řízení stavby a provozu tohoto impozantního radioteleskopu.
2. Michail G. Sacharov: Michail G. Sacharov byl hlavním konstruktérem radioteleskopu RATAN 600. Měl klíčovou roli při navrhování a vývoji technických specifikací a konstrukčních plánů. Sacharov pracoval na projektu po mnoho let a dohlížel na stavbu radioteleskopu od jeho počátku až po jeho dokončení. Jeho odbornost a vedení byly klíčové pro úspěch celého projektu.
3. Anatolij Ivanovič Kardapoltsev: Anatolij Ivanovič Kardapoltsev byl významným ruským inženýrem a vědcem, který měl také významný podíl na konstrukci radioteleskopu RATAN 600. Byl jedním z hlavních inženýrů a konzultantů při vývoji a testování anténního systému a technických zařízení teleskopu. Kardapoltsev přinesl své bohaté znalosti a zkušenosti v oblasti radioastronomie, což přispělo k úspěchu projektu.
4. Další konstruktéři a inženýři: Kromě Sacharova a Kardapoltseva byla konstrukce a stavba radioteleskopu RATAN 600 výsledkem kolektivního úsilí mnoha dalších talentovaných konstruktérů a inženýrů. Tento tým odborníků se podílel na různých aspektech projektu, včetně konstrukce antény, systému přijímačů, řídicího systému a dalších klíčových prvků.

Radioteleskop RATAN 600 je výsledkem dlouholetého výzkumu, inženýrského úsilí a spolupráce mnoha talentovaných odborníků. Jejich přínos a práce umožnily vytvoření jednoho z nejvýkonnějších radioteleskopů na světě, který stále přispívá k rozšíření našeho vědeckého poznání o vesmíru a jeho tajemstvích.

Popis a technické specifikace:

Radioteleskop RATAN 600 se nachází v jižním Rusku poblíž města Zelenčukskij ve Stavropolském kraji. Jeho nejvýraznější rys je obrovská anténní plocha o průměru 577,5 metrů, která je tvořena více než 5 000 kovovými panely uspořádanými do tvaru elipsoidu. Tato velká anténa umožňuje sběr radioteleskopických signálů z vesmíru.

Radioteleskop je vybaven širokou škálou přijímačů, které umožňují zachytávání signálů ve frekvenčním rozsahu od 610 MHz až 30 GHz. Díky svému velkému průměru a nízké frekvenci je RATAN 600 citlivý na slabé signály z vesmíru a umožňuje vědcům studovat různé astronomické objekty, jako jsou galaxie, kvazary, pulzary a kosmické mikrovlnné záření.

Vědecké objevy a výzkum:

Radioteleskop RATAN 600 přispěl k mnoha významným objevům a výzkumům ve vesmíru. Patří sem například studium vesmírného mikrovlnného záření, hledání a mapování radioemitujících zdrojů, měření radiových pulzarů a studium polarizace radiových signálů.

Důležitým aspektem výzkumu s použitím RATAN 600 je také pozorování vesmíru v různých frekvenčních pásmech. Radioteleskop umožňuje detekovat signály ve frekvenčním rozsahu od nízkofrekvenčních rádiových vln až po mikrovlnné záření. Tímto způsobem umožňuje detailní studium různých astronomických jevů a poskytuje cenné informace o vzdálených galaxiích, hvězdách a dalších vesmírných objektech.

Význam:

Radioteleskop RATAN 600 má zásadní význam pro vědecký výzkum a objevování vesmíru. Jeho impozantní velikost a citlivost na radiový signál umožňují vědcům získat hlubší porozumění vesmíru a jeho složitým procesům. Přispívá k rozvoji astronomie, astrofyziky a kosmologie a pomáhá odpovědět na otázky týkající se původu a vývoje vesmíru.

Závěr:

Radioteleskop RATAN 600 je jedním z největších radioteleskopů na světě a poskytuje důležité informace o vesmíru. Jeho impozantní anténní plocha a technické vybavení umožňují vědcům zkoumat a zkoušet vesmírné objekty a jevy. Od svého uvedení do provozu v roce 1976 přinesl RATAN 600 mnoho významných objevů a přispěl k rozšíření našeho vědeckého poznání o vesmíru a jeho záhadách.

The post RATAN 600: Okno do vesmíru first appeared on Hard Wired.

Hessdalen je malé údolí v centrální části Norska. Na konci let 1981 až 1984 byli obyvatelé údolí znepokojeni a znepokojeni podivnými, nevysvětlitelnými světly, která se objevila na mnoha místech po celém údolí. Byly pozorovány stovky světel. Na vrcholu aktivity bylo asi 20 zpráv týdně.

Projekt Hessdalen byl založen v létě 1983. Mezi 21. lednem a 26. únorem 1984 byl proveden terénní průzkum. Během terénního průzkumu bylo provedeno 53 světelných pozorování. Podrobnosti si můžete přečíst v technické zprávě . V zimě 1985 proběhl další terénní průzkum. Během doby, kdy byly přístroje přítomny, však nebyly pozorovány žádné jevy.

Světla jsou stále pozorována v údolí Hessdalen, ale jejich frekvence se snížila na zhruba 20 pozorování ročně. V srpnu 1998 byla v Hessdalenu umístěna automatická měřicí stanice.

Observatoř Hessdalen se nachází v nadmořské výšce 975 m, na nejvyšší hoře v centru údolí Hesdalen. Stanice je ve fázi předběžného testování a očekává se, že bude poskytovat průběžná data od října 2019. Poloha observatoře je také vhodná pro pozorování polární záře.

Historie světel Hessdalen

První pozorování toho, co nyní známe jako Hessdalenská světla, se uskutečnilo 8. prosince 1981. Åge a Ruth Marry Moeovi z okna kuchyně viděli to, co popsali jako „hořící ohnivou kouli“ na večerní obloze.

V průběhu let mnohem více lidí v místní oblasti hlásilo pozorování nevysvětlitelných světel v nedalekých horách. Tyto jevy se rychle staly známými po celém Norsku.

Na rozdíl od polární záře se Hessdalenské jevy odehrávaly jak ve dne, tak v noci. Kromě vizuálních pozorování, fotografií a filmu byla světla detekována také radarem.

Výzkum hessdalských světel

V průběhu let se vědci z Østfold University College snažili najít příčinu . Od 80. let 20. století probíhá multidisciplinární výzkum zahrnující astrofyziky, geofyziky, fyziky, chemiky a elektro a datové inženýry.

V roce 1998 byla instalována automatická měřicí stanice Hessdalen (Hessdalen AMS), která registrovala a zaznamenávala vzhled světel.

V roce 2018 byla na vrcholu hory, téměř 1000 metrů nad mořem, založena observatoř Hessdalen. Zařízení je poháněno solárními články a metanolovými palivovými články a poskytuje prostor čtyřem výzkumníkům po celý rok.

Co způsobuje Hessdalenská světla?

I když jsou velmi odlišné, příčiny polární záře jsou nyní vědci dobře pochopeny.

Ale i přes probíhající výzkum stále s jistotou nevíme, co jevy v Hessdalenu způsobuje. Existuje však několik pracovních teorií.

Odborníci zjistil, že světla jsou ve velmi nízké nadmořské výšce, možná jen několik desítek metrů nad hranicí stromů. Článek předpokládal, že příčinou byla velká ložiska prvku vzácných zemin Scandium nacházející se v okolí Hessdalenu.

Předpokládalo, že prach z údolí se vznítí v důsledku rychlé reakce Scandia s kyselinami a vzduchem. Hořící prachový oblak stoupá a vznáší se nebo se pohybuje ve větru, dokud palivo neshoří.

Novější hypotéza naznačuje, že příčinou je shluk makroskopických Coulombových krystalů v plazmatu produkovaném ionizací vzduchu a prachu alfa částicemi během rozpadu radonu v prašné atmosféře.

The post Projekt Hessdalen first appeared on Hard Wired.