Spektrální analyzátor, SSB přes přidaný SI4732, automatická dopplerovská korekce pro satelity. Do jednoho firmwaru pro Quansheng UV-K5 se to nevejde a nikdy nevešlo. Mikrokontrolér DP32G030 má 64 kilobajtů flash, bootloader si z toho ukrojí svoje a autoři custom buildů pak roky řeší, kterou funkci vyhodit, aby se vešla jiná.

Vývojář vystupující jako losehu to vyřešil oklikou. Nechal firmwary bydlet v externí EEPROM a napsal bootloader, který si vybraný obraz před startem překopíruje do flash. Projekt se jmenuje uv-k5-bootloader-custom a jeho jediný release nese číslo 0.02. Níž je rozepsané, jak to funguje, kolik pájení to obnáší a proč to na vaší stanici nejspíš nepojede.

Bootloader, který nastartuje druhý bootloader

Architektura je dvoustupňová a to je na celém projektu ten nejchytřejší kus. LOSEHU_BASE_BOOT nahradí tovární bootloader Quanshengu přímo ve flash procesoru. Při zapnutí načte z EEPROM soubor L_BLXXX.bin do RAM a skočí do něj. Teprve tenhle druhý stupeň umí to podstatné: čte firmware z EEPROM, zapisuje ho do flash a mluví původním sériovým protokolem, takže běžné flashovací nástroje fungují dál.

Proč takhle složitě? Protože prvnímu stupni musí zbýt místo. Menu s výběrem obrazů, čínská znaková sada, obsluha I²C sběrnice – to se do zbytku 64KB flash vedle firmwaru samotného nenacpe. Tak to leží v paměti a do RAM se natáhne jen na těch pár vteřin, než si uživatel vybere.

Přirovnání ke GRUBu sedí přesně napůl. GRUB umí nastartovat systém z libovolného oddílu, kdežto tady se vybraný obraz pokaždé fyzicky přepíše do jediného slotu. Přepnutí firmwaru proto chvíli trvá a ukrajuje z počtu zápisových cyklů flash.

Dva M24M02 na sobě, žádná deska navíc

Podmínka je jednoznačná: 4Mib EEPROM, tedy 512 kB. Tovární UV-K5 má osm kilobajtů, typicky čip řady 24C64.

Rozdíl je šedesátičtyřnásobek.

Po fórech koluje varianta s malou adaptérovou deskou pro dva čipy. Jenže autor projektu na přímý dotaz v diskuzi na GitHubu odpověděl mnohem prozaičtěji: dva kusy M24M02 a druhý připájet naskládaný na první, s adresovacím pinem na VCC. Piggyback, jak se tomu říkalo za časů modování herních konzolí.

Žádné vlastní PCB.

Jeden detail, na kterém se dá pohořet. M24M02 spotřebuje dva bity device-select interně na pokrytí svých 2 Mbit, takže externě zbývá jediný chip-enable. Proto losehu mluví o jednom pinu, ne o trojici vstupů A0 až A2, jak se občas píše v překladech čínských návodů. Než sáhnete po páječce, ověřte si zapojení v datasheetu podle konkrétního suffixu pouzdra.

Kolik obrazů se do paměti vejde, jde spočítat z mapy EEPROM v repozitáři. Prvních 256 kB je rezervovaných pro data běžného firmwaru, čtyři kilobajty drží tabulku obrazů, necelých dvanáct kilobajtů zabírá druhý bootloader a na firmwary samotné zbývá 240 kB. Jeden obraz přitom nesmí přesáhnout 60 kB, protože se musí vejít do flash procesoru.

Vyjdou z toho čtyři sloty.

Tabulka sice pojme až 64 záznamů, jenže to je datová struktura, ne reálná kapacita. Kdo počítá s tuctem verzí na přepínání, bude zklamaný.

Nejdřív zjistěte, jakou K5 vlastně máte

Tohle většina návodů odbývá jednou větou, a přitom to rozhoduje o všem ostatním. Bez správné revize hardwaru je zbytek článku akademická rozprava.

Rodina UV-K5 se prodává pod jmény UV-K5, UV-K5(8), UV-K6, UV-K5(99) nebo UV-5R Plus, v rebrandu Radtel jako RT-590 a RT-600, přičemž stejný kus železa přebalený do jiné krabice s jiným logem a jinou verzí továrního firmwaru je v téhle branži spíš pravidlo než výjimka. Název na krabici neříká skoro nic. Napříč řadou se používají tři různé hlavní procesory a firmware pro jeden z nich na druhém nenaběhne.

Losehu bootloader potřebuje revizi V1 s procesorem DP32G030 – Cortex-M0, 64 kB flash, 8 kB konfigurační EEPROM a rádiovou část na BK4819. Novější kusy jedou na PY32F030 (revize V2, PCB verze 1.8) nebo PY32F071 (revize V3). Autor nástroje K5TOOL upozorňuje, že po nahrání firmwaru pro starší revizi tyhle stanice prostě nenastartují. V2 se pozná podle značení v bateriové přihrádce.

Vyndejte baterku a podívejte se. Trvá to deset vteřin a může vám to ušetřit zkažené odpoledne.

Kde to naráží

Instalace není záležitost programovacího kabelu. Bočním konektorem nahrajete firmware, ne bootloader, takže se musí otevřít ručku a připájet na SWD body na desce. Autor v README výslovně píše, že potřebujete ST-Link nebo J-Link, a skripty k tomu leží ve složce bl-toolkit. Obrazy firmwaru se pak zapisují přes webový nástroj K5Web. Riziko je zřejmé: nahrazujete tovární bootloader, a losehu k tomu v README přidává suché varování, že stanice se během flashování může stát cihlou, on za to neručí a projekt je open source právě proto, aby si každý za svoje kroky odpovídal sám. Po nepovedeném zápisu boční konektor nepomůže. Vůbec. Než začnete, vytáhněte si kalibraci – v továrním rozložení sedí na adresách 0x1E00 až 0x2000 a k5tool ji stáhne jedním příkazem.

Po komunitě koluje ještě jedno tvrzení, u kterého jsem opatrný. Prý mod zhoršuje citlivost přijímače zhruba ze −120 na −116 dBm. Nejdřív mi to znělo jako věrohodný důsledek dlouhých vodičů na I²C sběrnici kousek od vstupního dílu. Když jsem ale hledal zdroj, nenašel jsem žádné měření, které by to spojovalo právě s EEPROM modem. Zato existuje dobře doložená debata o citlivosti u custom firmwaru, kde uživatel v issue u egzumeru popisuje na UHF −119 dB proti 126 až 127 dB u továrního buildu. Podezřívám, že se ty dvě věci někde po cestě slily do jedné pověsti.

Celý ten cirkus s pájením dvou pamětí má navíc omezenou životnost. Losehu paralelně vyvíjí projekt uv-k5-system-custom, který má UVK5 umožnit načítat a spouštět firmware větší než 64 kB. Jestli to dotáhne, přepínání obrazů ztratí smysl, protože všechny funkce se vejdou do jediného buildu. Do té doby zůstává multiboot jedinou cestou, jak mít ve stejné stanici spektrální analyzátor i satelitní doppler.

Poznámka k rozsahu textu:

Všechno výše je zatím teorie. Vycházím z repozitářů losehu, z odpovědí
autora v diskuzích a z dokumentace okolních nástrojů. Sám jsem tu úpravu
zatím neudělal, mám ji v plánu a tenhle článek vznikl jako příprava na ni.

Až se k pájení dostanu, doplním sem postup krok za krokem, fotky
naskládaných pamětí a poznámky k tomu, co se nepovedlo napoprvé.

Ta poslední kategorie bývá u podobných modů obvykle nejdelší.

The post Multiboot v UV-K5 QUANSHENG: jak Losehu obchází limit 64 KB flash first appeared on Hard Wired.

Bluetooth companion má jednu nepříjemnou vlastnost. Musíte u něj stát.

Deska leží doma na parapetu, kde má rozumný výhled na město a slušnou slyšitelnost do meshe, ale vy jste v práci a mobil se k ní přes BLE nedostane. Řešení existuje: nechat nódu viset na domácí WiFi, na routeru jí dát pevnou IP a z venku se do domácí sítě dostat přes VPN. MeshCore klient pak místo Bluetooth otevře TCP spojení na tu adresu a chová se, jako byste seděli vedle desky.

Háček je v tom, že tenhle firmware si musíte upéct sami. Počítejte s hodinou práce, když půjde všechno hladce.

Proč to webflasher neumí

Otevřete si flasher.meshcore.io, vyberete Heltec v3 a dostanete pět rolí: Companion Bluetooth, Companion USB, Repeater, Room Server a KISS Radio Modem. WiFi varianta tam prostě není.

Důvod je banální a zároveň otravný. SSID a heslo se u MeshCore vkládají jako build flagy při kompilaci, takže výsledná binárka obsahuje přihlašovací údaje k vaší síti napevno. Webflasher rozdává jeden a tentýž soubor všem, takže nemá jak vaše údaje dovnitř dostat. Buď si to zkompilujete, nebo máte smůlu. Kompilaci vám nikdo neušetří. Samotné nahrání do desky ale z prohlížeče udělat jde a k tomu se dostanu níž.

Druhá věc, kterou je dobré vědět předem: companion firmware má typicky zakompilované jen jedno rozhraní naráz, jak píše README k meshcore-cli. Když si postavíte WiFi build, o Bluetooth přijdete. Čip za to nemůže, ESP32-S3 zvládá obojí naráz. Jde o způsob, jakým je firmware poskládaný. Komunitní forky to obcházejí a strkají BLE i TCP do jedné binárky s přepínáním přímo na displeji, jenže tím se dostáváte mimo hlavní větev projektu.

Co budeš potřebovat

Heltec WiFi LoRa 32 V3, USB-C kabel a stroj s Linuxem. Dál buď Docker, nebo PlatformIO – podle toho, kterou cestu zvolíte. A pak samozřejmě funkční VPN do domácí sítě, ale ta je zvláštní kapitola a předpokládám, že WireGuard nebo Tailscale už doma běží.

Ještě jedna věc předem: rozmyslete si frekvenci. Pro Česko je to 869,525 MHz, pokud vaše lokální komunita nepoužívá alternativu 868,731 MHz. Ověřte si to, než začnete kompilovat, protože špatné pásmo znamená nódu, která sice svítí a hlásí připojení, ale nikoho neslyší.

Cesta první: Docker skript

Nejrychlejší varianta je repozitář ilikehamradio/meshcore_heltecv3_wifi. Shellový skript, který si v Dockeru natáhne MeshCore, zapatchuje platformio.ini vašimi údaji, zkompiluje a volitelně rovnou naflashuje.

git clone https://github.com/ilikehamradio/meshcore_heltecv3_wifi
cd meshcore_heltecv3_wifi
chmod +x buildFirmware.sh
./buildFirmware.sh

Skript je interaktivní. Zeptá se na region (u nás volba 4, Europe/UK), na SSID a heslo, heslo maskuje hvězdičkami. Pak nabídne flashnutí připojené desky a případně kompletní erase flash paměti před zápisem.

Výstupem je firmware-merged.bin v adresáři, odkud jste skript spustili. Ten soubor obsahuje heslo k vaší WiFi v čitelné podobě, takže ho nikam nenahrávejte a po ověření funkčnosti radši smažte. Autor na to v README výslovně upozorňuje a má pravdu.

Kdyby flash sám neproběhl, jde to ručně:

esptool --chip esp32s3 --port /dev/ttyUSB0 --baud 921600 write_flash 0x0 firmware-merged.bin

Když deska nereaguje, podržte BOOT, ťukněte RESET a zkuste znovu.

Cesta druhá: ručně přes PlatformIO

Pokud Docker nechcete nebo potřebujete pinovat konkrétní verzi firmwaru, sáhnete přímo do zdrojáků. Naklonujte MeshCore a otevřete variants/heltec_v3/platformio.ini. Uvnitř najdete blok:

[env:Heltec_v3_companion_radio_wifi]
extends = Heltec_lora32_v3
build_flags =
    ${Heltec_lora32_v3.build_flags}
    -D MAX_CONTACTS=100
    -D MAX_GROUP_CHANNELS=8
    -D DISPLAY_CLASS=SSD1306Display
    -D WIFI_DEBUG_LOGGING=1
    -D WIFI_SSID="<<SSID>>"
    -D WIFI_PWD="<<WIFI-PASS>>"

Placeholdery nahradíte svými hodnotami, nastavíte FIRMWARE_VERSION a pustíte build:

export FIRMWARE_VERSION=1.7.3
./build.sh build-firmware Heltec_v3_companion_radio_wifi

Ve VS Code s rozšířením PlatformIO je to ještě pohodlnější. Dole na liště přepnete prostředí na Heltec_v3_companion_radio_wifi a kliknete na upload. Český návod na meshcore.cz to popisuje krok za krokem včetně screenshotů, pokud vám vyhovuje klikací postup.

Nechte si WIFI_DEBUG_LOGGING=1 zapnuté. Ušetří vám to nervy v okamžiku, kdy se deska k síti nepřipojí a vy budete chtít vědět proč.

Flashnout z prohlížeče, i když je binárka vlastní

Tuhle cestu jsem nakonec volil sám a je ze všech nejpohodlnější. Zkompilujete si firmware kdekoliv, třeba na serveru přes SSH, přenesete si .bin na notebook a zbytek odbavíte v Chromu.

Na flasher.meshcore.io sjeďte v seznamu rolí úplně dolů. Pod nabídkou hotových buildů je položka Custom Firmware, která bere .bin soubory z disku pro ESP32 zařízení a .zip pro nRF52. Vyberete svůj soubor, kliknete na připojení, prohlížeč se zeptá na sériový port a je hotovo.

Funguje to přes Web Serial API, takže potřebujete Chrome nebo Edge. Firefox a Safari vás nepustí dál.

Jedna past tady je. Pokud desku flashujete napoprvé nebo po kompletním erase, nahrajte merged binárku, tedy soubor s příponou -merged.bin, protože obsahuje i bootloader a tabulku oddílů. Na desce, kde už MeshCore běžel, stačí obyčejný firmware.bin. Docker skript z předchozí kapitoly vyrábí právě merged variantu, takže s ním jste na správné straně vždycky.

Oproti esptoolu ušetříte hledání správného /dev/ttyUSB a psaní adresy 0x0. Pro mě rozhodl fakt, že build běží na Linuxu ve sklepě a flashuju z Macu u stolu.

Najít IP a připojit se

Po flashnutí a restartu se deska sama přihlásí k nastavené síti. Otevřete administraci routeru, najděte seznam připojených klientů a vyhledejte její IP adresu. Rovnou tam desce nastavte DHCP rezervaci podle MAC adresy, jinak vám adresa při příštím výpadku proudu uteče a z práce se budete připojovat naslepo.

Companion přes WiFi naslouchá na TCP portu 5000. Potvrzuje to jak dokumentace k SerialWifiInterface, tak výchozí hodnota přepínače -p v meshcore-cli a příklad v knihovně meshcore.js.

Ověřit to jde nejrychleji z příkazové řádky:

meshcore-cli -t 192.168.1.42 -p 5000

Pokud naskočí interaktivní prompt a vypíše kontakty, máte hotovo. V mobilní aplikaci pak místo párování přes Bluetooth zvolíte TCP připojení a zadáte IP s portem. Přes VPN to funguje stejně, jen adresa musí být dosažitelná z tunelu.

Když něco nefunguje

Deska se nepřipojí k WiFi a na displeji nic. Nejčastěji jde o překlep v SSID nebo o síť běžící čistě na 5 GHz. ESP32-S3 umí jenom 2,4 GHz, takže pokud máte na routeru oba pásma pod jedním jménem a klientovi se nepodaří chytit dvojkovku, neuvidíte nic. Připojte se sériovou konzolí na 115200 baud a přečtěte si, co firmware hlásí.

Spojení naváže, ale komunikace přes room server zlobí. Tady narazíte na známý problém: v issue #1078 uživatel popisuje, že companion připojený přes TCP se k jeho room serveru přihlásí, zprávy přijímá, ale odeslat je nedokáže. Stejné chování hlásí z Windows aplikace, z Python CLI i z Androidu, zatímco přes Bluetooth funguje všechno normálně. Vypadá to na chybu v TCP implementaci firmwaru.

Přiznám se, že tohle mě zabrzdilo. Původně jsem měl WiFi companion za hotovou věc, kterou stačí zkompilovat a jede. Pak jsem tohle issue přečetl a došlo mi, proč MeshCore sám označuje WiFi podporu za experimentální. Ta poznámka v dokumentaci není zdvořilostní. Pro běžný chat a sledování meshe to sedí, na room servery bych zatím spoléhal opatrněji.

Poslední drobnost: firmware si po sobě neuklidí zapečené heslo. Když desku prodáte, půjčíte nebo pošlete kamarádovi, přeflashněte ji čistou binárkou. Vytáhnout SSID a heslo z flash paměti ESP32 je práce na pět minut pro každého, kdo má esptool a chuť.

Jinak je to slušný upgrade. Nóda visí na parapetu a mesh mám na dosah i z kanceláře. Přesně kvůli tomu jsem do toho šel.

Zdroje

• flasher.meshcore.io – oficiální webflasher přes Web Serial API, včetně volby Custom Firmware
• flasher.meshcore.io/heltec-v3 – seznam rolí pro Heltec v3
• ilikehamradio/meshcore_heltecv3_wifi – Docker build skript
• meshcore.ca – Heltec V3 Wi-Fi Firmware – manuální build postup
• meshcore.cz/wifi_firmware – český návod přes VS Code
• MeshCore issue #1078 – problém s room serverem přes TCP
• meshcore-cli – CLI klient přes BLE, TCP a sériovou linku

The post Companion MeshCore přes WiFi: mesh z domova i z práce first appeared on Hard Wired.

Shrnutí: New York jako první americký stát přijal zákon, který nařizuje výrobcům 3D tiskáren, CNC frézek a dalších digitálních výrobních strojů zabudovat do jejich zařízení software, jenž před každým tiskem nebo obráběním prohledá soubor se vzorem a porovná ho s databází zbrojních plánů. Pokud algoritmus vyhodnotí soubor jako podezřelý, stroj se nespustí. Zákon byl přijat jako součást státního rozpočtu na fiskální rok 2026–2027 a podepsán guvernérkou Kathy Hochul.

1. Jak zákon vznikl a co přesně říká

Příslušná ustanovení jsou součástí rozpočtového zákona S.9005 / A.10005C (New York State Budget 2026–2027). Klíčová část je skryta v Part C, která obsahuje dva podčástky:

• Subpart A — trestněprávní ustanovení týkající se výroby nelegálních zbraní na 3D tiskárnách a sdílení digitálních plánů.
• Subpart B — technický mandát: povinné zabudování tzv. blocking technology do všech 3D tiskáren a CNC strojů prodávaných v New Yorku.

Zákon definuje „3D tiskárnu" extrémně široce — jako:

jakýkoliv stroj schopný vyrobit trojrozměrný objekt z digitálního návrhového souboru metodou přídavné výroby (additive manufacturing) nebo trojrozměrných úprav objektu metodou subtraktivní výroby (subtractive manufacturing).

Tato definice tedy pokrývá nejen klasické FDM/SLA 3D tiskárny, ale i CNC frézy, CNC routery, soustruhy, laserové řezačky a v důsledku i hobbyistické plotry jako je Cricut. Jednoduše: pokud stroj převádí digitální soubor na fyzický objekt, zákon se na něj vztahuje.

2. Co je "blocking technology" a jak má fungovat

Zákon definuje blocking technology jako hardware, software, firmware nebo jiná integrovaná technická opatření, která zajistí, že stroj nezahájí zpracování žádné zakázky, dokud nebude příslušný soubor vyhodnocen algoritmem detekce zbrojních plánů (firearms blueprint detection algorithm).

Algoritmus má za úkol:

1. Vyhodnotit soubor (STL, G-code nebo jiný CAD formát).
2. Zjistit, zda lze soubor použít k výrobě střelné zbraně nebo nelegálního dílu.
3. Podezřelý soubor zablokovat — stroj se nespustí.

Zákon nevyžaduje jen software. Vyžaduje, aby byl tento mechanismus přítomen přímo v každém prodávaném zařízení. Zároveň ruší možnost online prodeje a zásilkového doručení — veškerý prodej a přenos 3D tiskáren musí probíhat osobně (in-person). Pokuty za porušení dosahují až 10 000 USD za incident.

Zákon neobsahuje žádné výjimky pro:

• komerční výrobce (automobilový, letecký, medicínský průmysl),
• výzkumné instituce,
• federálně licencované zbrojíře (federally licensed gunsmiths),
• školy a vzdělávací instituce.

3. Trestný čin za digitální soubor

Subpart A zavádí nový typ trestného činu: distribuci nebo držení digitálního návrhového souboru, který by mohl sloužit k výrobě dílu střelné zbraně, je nově zločinem třídy E (Class E felony), pokud jej sdílíte s kýmkoliv, kdo není federálně licencovaným zbrojířem registrovaným v New Yorku.

Podle výkladu zákona se tato definice teoreticky vztahuje na:

• novináře reportující o dané problematice,
• výzkumné pracovníky studující 3D tisk a bezpečnost,
• designéry a umělce pracující s tvarovými soubory.

Trestní třída E v New Yorku odpovídá trestu odnětí svobody až na 4 roky.

4. Technický problém: proč to pravděpodobně nefunguje

Zákon naráží na zásadní technické překážky, na které upozornily firmy i nezávislí experti.

4a. Algoritmus čte geometrii, ne záměr

Detekční algoritmus porovnává tvary — geometrii objektu. Problém je, že běžné průmyslové díly sdílejí geometrii se součástkami zbraní. Trubka vypadá jako hlaveň, konzola jako rám zbraně, konektor jako spoušťový mechanismus. Jeden výrobce otestoval svůj firmware na navrhovaném algoritmu ještě před přijetím zákona: systém označil 17 % zcela legitimních tisků jako podezřelých — šlo o díly motorů, jígy, nástroje.

Firma Adafruit a její spoluzakladatel Philip Torrone to shrnuli lapidárně:

„Nevyžadujeme, aby stolní pily skenovaly dřevo kvůli zbraňovým tvarům. Nevyžadujeme, aby soustruhy volaly domů, než začnou obrábět kov. Ale přesně to tento zákon dělá s každým strojem, každým souborem a každou zakázkou."

4b. Open-source firmware — Marlin, Klipper, RepRap

Drtivá většina desktopových 3D tiskáren a CNC strojů běží na open-source firmwaru — primárně Marlin a Klipper. Tento software vyvíjejí dobrovolníci a komunity, není připojen ke státní databázi a není navržen pro compliance infrastrukturu. Stroje jsou navíc velmi často offline — záměrně nepřipojeny k internetu. Implementace zákonného požadavku by vyžadovala kompletní přepis firmwaru, což je technicky i kapacitně mimo možnosti komunitních projektů.

EFF (Electronic Frontier Foundation) zákon veřejně oponovala a označila blocking technology za "cenzurní software sledující každý tisk".

5. Software ThreeDGunT a role manhattanského státního zástupce

Zákon nevznikl ve vzduchoprázdnu. Španělská firma Print&Go se sídlem v Lleida (Katalánsko) již dříve vyvinula software nazvaný 3D GUN'T. Tento systém:

• porovnává každou tiskovou zakázku s databází zbrojních plánů,
• používá AI k rozpoznávání tvarů typických pro součástky zbraní,
• v případě shody automaticky blokuje tisk a upozorní správce.

Print&Go má přes 420 000 uživatelů a software je integrován přímo do firmwaru zařízení při výrobě.

Manhattanský okresní státní zástupce Alvin Bragg začal tento software prosazovat u výrobců 3D tiskáren ještě před tím, než zákon existoval. V roce 2025 zaslal dopisy firmám Creality a Flashforge s hrozbou právní odpovědnosti, pokud software 3D GUN'T neadoptují. Vyzval rovněž k odstranění zbrojních CAD souborů z cloudových platforem výrobců.

Jinými slovy: vymáhací mechanismus byl postaven dříve, než byl zákon napsán. Zákon pak byl upraven tak, aby odpovídal již existujícímu řešení.

6. Chystané zákony: prověrka před koupí tiskárny

Paralelně se v zákonodárném sboru New Yorku projednává Assembly Bill A2228 (a jeho senátní protějšek S3562), který dosud nebyl přijat, ale je aktivní v komisích obou komor. Tento návrh by zavedl povinnou prověrku trestní minulosti při koupi 3D tiskárny — stejný typ prověrky jako při koupi střelné zbraně. Prodejce by musel žádat státní divizi trestního soudnictví, která má 15 pracovních dní na rozhodnutí.

Zákon sponzoruje assembleymemberka Jenifer Rajkumar a v různých podobách koluje v zákonodárném sboru od roku 2023.

7. Šíření do dalších států

New York není jediný. Washington State projednával HB 2321 — prakticky identický zákon vyžadující blocking technology v 3D tiskárnách. Podle návrhu by washingtonský generální prokurátor vytvořil a průběžně aktualizoval databázi zakázaných zbrojních souborů. Zákon byl v lednu 2026 postoupen do komise pro občanská práva a soudnictví.

Vzorový zákon, jakmile projde v jednom státě, mají ostatní tendenci kopírovat — a výrobci, kteří chtějí prodávat v celých USA, si nemohou dovolit vyrábět dvě různé verze produktu. V praxi tedy regulace jednoho státu de facto ovlivní zboží prodávané v celé zemi.

Přehled klíčových faktů

Zdroje

• New York State Legislature — S.9005 / A.10005C text zákona
• The Reload — New York Bans Digital Gun Files, Aims at 3D Printers
• Electronic Frontier Foundation — Stop New York's Attack on 3D Printing
• Reclaim the Net — New York Budget Bill Mandates File Scans for 3D Printers
• 3D Printing Industry — Adafruit Warns of Flaws in the New Firearm Screening Bills
• Manhattan DA — D.A. Bragg Calls On 3D-Printing Companies To Address Proliferation Of Illegal Firearms
• Print&Go — 3D GUN'T: Print&Go's solution to prevent 3D printed Ghost Guns
• Fabbaloo — Washington Bill Would Require Weapon-Blocking Software in 3D Printers
• NY State Assembly — A2228 — background check bill
• NYS Focus — What's in the 2026 NY State Budget
• Times Union — Hochul pushes ban on 3D technology used to make guns

The post New York schválil zákon o sledování 3D tiskáren a CNC strojů first appeared on Hard Wired.

Na střeše budovy Red Hatu v Brně-Medlánkách stojí krabička za pár tisíc, která dokáže to, co před dvěma lety zvládla jen profesionální infrastruktura: spolehlivě doručit zprávu přes půl republiky bez jediného mobilního operátora. Jmenuje se techpark.meshcore.cz a je to jeden z uzlů, na kterých teď stojí česká MeshCore síť.

V minulém článku jsme si vysvětlili, proč MeshCore existuje. Tohle je díl o tom, jak se do něj reálně připojit, co koupit, čeho se v české komunitě vyvarovat a proč není dobrý nápad nechávat na síti běžet vlastního pingovacího bota.

Co se za poslední čtyři měsíce změnilo

Když jsme o MeshCore psali loni v červenci, byla to spíš čerstvá zajímavost než infrastruktura. Mapa repeaterů byla řídká, návody chyběly, lidi tipovali, jestli se z toho stane další zaprášený meshtasticový pokus, nebo něco trvalejšího.

Stalo se to druhé. Mezi únorem a dubnem 2026 česká síť přerostla sama sebe. Jiří Eischmann, který má na blogu jeden z nejčtenějších českých textů o MeshCore, to popisuje jednoduše: sever Brna je tak hustě pokrytý, že mu na jednu zprávu odpoví klidně šest repeaterů najednou. Spojení Brno–Hradec Králové, které ještě v únoru chodilo jen přes jižní trasu Děvín–Hostýnské vrchy–Praděd, teď chodí severní cestou Babí lom–Orlické hory a zprávu i s potvrzením doručí během několika sekund. A když je někdo na Ještědu, dokáže paket skočit až přes Brdy – jeden hop na víc než sto kilometrů.

Síť se za tu dobu posunula i na úrovni firmwaru. Verze 1.15 vyšla 19. dubna 2026 a přinesla podporu pro Heltec V4.3, OTA aktualizace pro nRF52 desky přes mobilní aplikaci a pár změn chování, které stojí za přečtení, než člověk začne flashovat. Heltec V4.3 navíc umí ovládat FEM hardware, což komunitní buildy jako EasySkyMesh 14.1 dovedly až na 5,5 mA klidového proudu. Pro solární repeater je to zásadní detail.

A pak je tu jedna věc, která komunitu poslední tři měsíce zaměstnává nejvíc.

Kampaň 2-byte: proč si po prvním flashi musíš změnit jednu položku v menu

Když dva uzly v síti vygenerují klíče, jejichž první bajt náhodou koliduje, je problém. Cesty (path) v MeshCore se počítají z hashe veřejného klíče a jednobajtová verze umí adresovat jen 256 unikátních prefixů.

V březnu 2026 už v české síti žádné úplně volné prefixy nebyly. Síť rostla rychleji, než byl protokol původně navržený.

Řešení přišlo s firmwarem 1.14. Dvoubajtový hash sníží počet možných hopů (z 64 na 32), ale dá síti 65 535 unikátních prefixů – tedy řádově dost na to, aby kolize přestaly být problém. Česká komunita to vzala jako koordinovanou kampaň. Provozovatelé repeaterů jeden po druhém aktualizovali firmware a od konce dubna je 2B nastavení reálným standardem.

Pro koncového uživatele to znamená jednu položku v menu. Po prvním flashi otevřeš v aplikaci MeshCore Experimental Settings a Default Path Hash Size přepneš na 2 bytes. „V experimentálním nastavení si teď nastavte Výchozí velikost hashe cesty na 2b," stojí přímo na meshcore.cz. Když to zapomeneš, fungovat to bude, ale tvoje zprávy budou v menšině a u některých starších repeaterů by mohly zmizet úplně.

Takhle prozaicky se v praxi řeší škálování decentralizované sítě. Žádný governance token, žádné hlasování přes blockchain. Telegramová skupina, hlasování na Facebooku, postupný rollout.

Tři role, tři firmwary

Na rozdíl od Meshtasticu, kde přeposílá víceméně každý uzel, MeshCore strukturu sítě rozdělil na tři role. To je hlavní rozdíl mezi oběma sítěmi a důvod, proč se v reálném provozu chovají úplně jinak.

Companion je uzel, který si dáš do kapsy nebo na stůl. Přes Bluetooth (případně USB nebo WiFi, podle toho, jaký firmware nahraješ) ho spojíš s mobilem a posíláš a přijímáš zprávy. Provoz ostatních uživatelů nepřeposílá – pokud zpráva není určená tobě, companion ji ignoruje. Tím šetří éter i baterii.

Repeater je naopak součást infrastruktury, ne relé navíc. Jeho jediným úkolem je předávat pakety smysluplným směrem. Bez Bluetooth, bez displeje, často bez krytu kromě 3D tištěné krabičky. Patří na střechu, komín, vysílač nebo kopec. Solární panel, 18650 nebo LiFePO4 baterie, anténa s rozumným výhledem. Operátor si ho nakonfiguruje přes web config tool ještě před tím, než ho někam pověsí, protože jakmile je nahoře, není kam strčit USB-C.

Room Server je třetí typ. Něco jako lokální BBS pro region – uzel, který umí ukládat zprávy, sdružovat uživatele do tematických kanálů a fungovat jako store-and-forward, když je adresát zrovna mimo dosah sítě.

Role nejde přepnout konfigurací. Když chceš ze svého companionu udělat repeater, musíš ho znovu flashnout. To zní jako omezení, ale dává smysl: firmware pro každou roli je jinak optimalizovaný a komunita má jistotu, že když má někdo v síti repeater, je to opravdu repeater, a ne mobil, kterému zrovna umřela baterka.

Hardware: co reálně koupit v polovině roku 2026

Tabulka, kterou bych si přál mít, když jsem s MeshCore začínal.

K hardwaru pár poznámek z praxe, protože tabulka neřekne všechno.

Heltec V3 je pořád nejrozšířenější deska v české síti. Funguje, je levný, návodů na něj je plný Telegram. Pokud začínáš a nechceš řešit detaily, vezmi Heltec V3 nebo V4 v EU variantě (868 MHz, ne 915 MHz – ten je pro USA a v české síti nezachytí nic).

T-Deck je jiná liga. Pro lidi, co chtějí mít komunikaci úplně mimo telefon – na hory, do auta na dlouhé tahy, nebo prostě jako koncept „vlastní pager bez internetu". Pořád stojí kolem 3500 Kč, ale když k tomu přidáš baterii a pořádnou anténu, cena se snadno přehoupne přes pět litrů.

A SenseCAP Solar Node P1 Pro je teď v české komunitě nejcitovanější volba pro hotový repeater. Eischmann o něm píše: „Úplně se mi nechtělo bastlit vlastní řešení, takže jsem zvolil ověřené hotové řešení SenseCAP Solar Node P1 Pro." Pět tisíc je dost peněz na to, aby ses k nákupu rozhoupal, ale když jde o střechu rodinného domu, kde má mít spojení tvůj soused i ty, je to investice, která se vrátí.

BOM pro vlastní solární repeater (DIY varianta, ~1700 Kč)

Pro úplnost, kdyby ti to nedalo a chtěl bys ho postavit.

Zhruba takhle vypadá rozumný DIY repeater postavený na Heltecu, který přežije i bez sítě:

• Heltec V3 (EU 868 MHz) – 750 Kč
• LiFePO4 článek 18650, 1500 mAh – 250 Kč (pozor na firmware ≥ 1.12, kde byly s LFP/LTO články hlášené problémy s napěťovou křivkou)
• TP4056 modul s ochranou – 30 Kč
• 6V/5W solární panel – 200 Kč (zimní slunce v ČR je nízké a krátké, dimenzuj radši s rezervou)
• LoRa anténa 868 MHz, zisk 3–5 dBi – 200 Kč
• Pigtail SMA / IPEX – 60 Kč
• 3D tištěná krabička – pár desítek korun za filament
• IP65 průchodka pro anténní kabel – 80 Kč
• Spojovací materiál, dlaždice, držák – podle situace

Cena pohodlně pod dva tisíce, pokud máš tiskárnu doma. Když kupuješ všechno nové a tiskneš v servisu, přidej k tomu pár stovek za filament a držák antény.

Frekvence a nastavení regionu pro ČR

Tohle bývá první past pro lidi, co začínají. MeshCore v Evropě obecně jede na pásmu 868 MHz, ale česká komunita se sjednotila na konkrétním presetu, který se ne vždycky shoduje s výchozím nastavením „EU" v aplikaci. Konkrétně: frekvence 869,432 MHz, šířka pásma 62,5 kHz, spreading factor 7, coding rate 5, vysílací výkon 22 dBm.

Co to znamená v praxi: vysíláš na bezlicenčním pásmu, žádné poplatky, žádná registrace. Ale musíš respektovat duty cycle limit 1 % – tedy ze sta sekund vysílat nejvýš jednu. Firmware to hlídá sám, ale když si pustíš na síti bota, který každé tři minuty odešle status update, ten limit ti tiše vyžere a tvoje skutečné zprávy se přes něj nedostanou.

A teď k tomu botovi.

Etiketa: žádné automaty, žádné scrapery

Česká MeshCore komunita má jedno pravidlo, které visí přímo na úvodní stránce meshcore.cz a v každém druhém příspěvku na Telegramu. „Síť budujeme striktně pro komunikaci mezi lidmi (keyboard to keyboard). Vyvarujte se automatizovanému posílání zpráv, vyčítání repeaterů nebo jiné komunikaci, která není mezi lidmi!"

Důvod je matematický. LoRa síť má reálnou propustnost zhruba tří kilobitů za sekundu. To není opomenutí, to je fyzika daná modulací. Komunita po hlasování konstatovala, že 75 % generovaného provozu tvořili boti, což snižuje pravděpodobnost doručení skutečných zpráv. Vznikla z toho samostatná kampaň: provozovatelé botů se mají vypnout. Jediný, kdo tam má povolení zůstat, je El Pong – komunitní bot s AI a emailem, který si komunita schválně nechala jako experiment.

Když si tedy zapneš svůj první uzel a napadne tě napsat skript, který bude každou hodinu pingovat dosah, prostě to nedělej. Není to vůči nikomu fér.

Totéž platí pro scrapery a „monitory pokrytí". Existuje veřejná mapa i analyzer, oba běží na backendu, kde tu zátěž nese server, ne LoRa éter. Když si chceš zmapovat vlastní dosah, projdi se s companionem a koukej do aplikace. Žádný autopilot.

Krok za krokem: od krabičky k první zprávě

Předpokládejme Heltec V3 v EU 868 MHz verzi, Android telefon a Chrome v notebooku.

Připoj desku přes USB-C k počítači. Pozor na kabel – některé „nabíjecí" mají jen napájení a žádná data, a flasher se ti k čipu nedostane. Když to nepřipojí, zkus jiný kabel dřív, než začneš googlovat ovladače.

Otevři flasher.meshcore.co.uk v Chromu (nebo jiném prohlížeči postaveném na Chromiu – Edge funguje, Firefox bohužel ne, protože nemá Web Serial API). Po načtení vyber model desky. Pro Heltec V3 zvol Community Firmware a roli Companion Bluetooth. Stiskni Flash. Asi po půl minutě má deska firmware.

Stáhni si aplikaci MeshCore – existuje pro Android i iOS. Po spuštění klepni na „přidat zařízení" a aplikace najde tvůj uzel přes Bluetooth. Spárování chce PIN, který se ti zobrazí na OLED displeji.

První věc, kterou pak v aplikaci uděláš (ano, ještě před tím, než pošleš první zprávu): otevři Experimental Settings a přepni Default Path Hash Size na 2 bytes. To je ta kampaň, o které jsem psal výš. Pak nastav region – pro Česko buď použij preset EU Recommended, nebo manuálně nastav 869,432 MHz / BW 62,5 kHz / SF 7 / CR 5.

Teď klepni v aplikaci na ikonu vlny (advert) a pošli Flood Routed Advert. To je signál „jsem tady, kdo mě slyší". V Contacts by se ti během následujících sekund až minut měly začít objevovat repeatery a uživatelé v dosahu. Když ne, vystup na balkon nebo zkus jít k oknu. LoRa není WiFi a na úrovni ulice mezi paneláky se jí obvykle moc nedaří.

Pošli testovací zprávu do kanálu #test. Pokud uvidíš v aplikaci „Heard X repeat(s)", jsi v síti. Hotovo.

Linuxový klient Meshy: alternativa pro lidi, co nechtějí mobil

Pokud jsi typ člověka, co radši pracuje na notebooku než na mobilu, je tu pro tebe Meshy. Linuxový klient pro MeshCore, který od února 2026 píše Jiří Eischmann. Aplikace má dokonce funkce, které oficiální klient zatím nemá – třeba vykreslení trasy poslední úspěšné zprávy přímo na mapě v chatu.

Meshy se aktuálně distribuuje přes Flatpak repozitář a každý commit do gitu spouští nový build pro x86_64 i aarch64 (díky Roští.cz za poskytnutí builderu). Eischmann teď cílí na publikaci ve Flathubu – hlavní překážka prý je, že kvůli udev pravidlu pro připojení companionu přes USB potřebuje obejít sandbox pomocí flatpak spawn. Časem to vyřeší. Komunita kolem linuxového klienta roste a Meshy je teď nejstabilnější varianta, pokud chceš MeshCore používat z laptopu.

Pro lidi z radioamatérské scény, kteří už znají RTL-SDR, gpredict a další unixové utility, je Meshy přirozenější než přepínání mezi mobilem a notebookem. V brněnské komunitě je to čím dál jasnější volba.

Brno jako centrum české MeshCore scény

Když si zmapuješ aktivitu české komunity, jihomoravský trojúhelník vyčnívá. Většina nejaktivnějších provozovatelů sítě sedí v Brně. Jindřich Skácel měl v únoru 2026 přednášku na 216. srazu spolku OpenAlt na FIT VUT, ukazoval klientská zařízení a praktické nasazení repeateru, video je na vhsky.cz. Na budově Red Hatu v Medlánkách přímo běží repeater techpark.meshcore.cz, který kryje větší část severu Brna.

Není to náhoda. Brno má kombinaci, která MeshCore přeje: hustá technická komunita (Red Hat, FIT VUT, SUSE, NIC.CZ), aktivní open-source scéna kolem OpenAltu, prolínání ham a maker komunity a topologie s viditelností na okolní kopce (Babí lom, Děvín, Hostýn).

Eischmann to v jednom blogu trefil přirovnáním ke CZFree.Netu z přelomu nultých let – komunita, která bere infrastrukturu do svých rukou, protože ji to baví, ne protože musí.

Pokud bydlíš v Brně nebo okolí a chceš se připojit, je to teď nejjednodušší. Telegramová skupina meshcore_cz má aktivní topic Wiki a Repeatery, srazy OpenAltu v Red Hat Labu na FIT VUT chodí pravidelně každý třetí pátek v měsíci (i když ne každý je o MeshCore) a v Brně máš největší šanci potkat lidi, kteří síť reálně staví.

Jiné regiony pochopitelně taky fungují. Praha má pokrytí, Hradec a Liberec mají své sysopy, jižní Čechy mají svou skupinku. Ale hustota brněnské sítě v polovině roku 2026 je v republice unikum a kdyby ses chtěl podívat, jak vypadá MeshCore, když má kritickou masu, stojí za to si sem na jeden pátek vyrazit a vidět to z první ruky.

Co dál

Když máš companion v kapse a fungující spojení do sítě, je to první krok. Logické pokračování je vlastní repeater. Pokud bydlíš výš nebo máš střechu, je to nejspíš něco, co tvoje okolí ocení. Eischmannovi přes zimu umřely baterky na repeateru ivanovice.meshcore.cz, který byl 300 metrů od něj, a najednou byl bez spojení. Jeho ponaučení: „když závisíte na repeaterech ostatních, měli byste mít spojení alespoň na dva. Nebo mít vlastní." Síť odolnou proti blackoutu nepostavíš tím, že čekáš na sysopa o tři ulice dál.

Před tím, než si pořídíš hardware na repeater, vygeneruj si přes Key Generator vlastní prefix klíče. V březnu 2026 už volné jednobajtové prefixy nebyly. Při 2-byte hashi je situace lepší, ale stejně si zkontroluj v analyzeru, jestli zrovna tvůj generovaný prefix neběží už ten den někomu přes ulici.

A pokud chceš jít dál než ke klasickým textovkám – existuje GROUP_DATA, binární typ paketu, který firmware 1.15 přinesl pro pokročilejší aplikace. Telemetrie, řízení vzdálených zařízení, integrace s domácí automatizací. Část komunity tudy už šlape, v Brně víc, v ostatních městech méně.

Co MeshCore není a co se nestane: nikdy z toho nebude bezdrátový internet, nikdy nebude pohánět videohovory, nikdy nezvládne přenášet fotky v rozumném čase. To je v pořádku. Stačí, že umí to, co lidi v Karpatech, na chatě v Beskydech nebo v zatopeném Bohumíně skutečně potřebují: krátkou textovku, která projde, i když všechno ostatní leží.

A taková síť se buduje úplně stejně, jako se před třiceti lety budoval CZFree.Net. Po jednom uzlu, po jedné krabičce, po jedné neděli na střeše.

The post MeshCore v praxi: jak v Česku postavit vlastní LoRa uzel a nezapadnout first appeared on Hard Wired.

MeshCore: Revoluce v off-grid komunikaci prostřednictvím LoRa mesh sítí

Představte si situaci: bouře vyřadí mobilní věže, internet je nedostupný, klasické komunikační kanály selhávají. Právě v takových chvílích oceníte technologie, které fungují nezávisle na centralizované infrastruktuře. A přesně to je oblast, kde se MeshCore etabluje jako game-changer.

V posledních letech jsme svědky dramatického růstu zájmu o decentralizované komunikační systémy. Ať už jde o přírodní katastrofy, výpadky infrastruktury, nebo jednoduše potřebu komunikace v odlehlých oblastech, tradiční řešení často selhávají právě tehdy, kdy je potřebujeme nejvíce. Zde vstupuje do hry mesh networking - technologie, která umožňuje zařízením komunikovat přímo mezi sebou, vytvářet samoléčící se sítě a poskytovat komunikační kanály tam, kde žádné neexistují.

MeshCore reprezentuje novou generaci této technologie. Zatímco jeho starší bratr Meshtastic si získal obrovskou popularitu a přinesl mesh networking do povědomí širší veřejnosti, zároveň odkryl některé fundamentální problémy škálovatelnosti. Právě tyto výzvy se MeshCore rozhodl řešit od základů - s čistším designem, efektivnějším routingem a architekturou pripravenou na budoucnost.

Problém s přetížením sítí: Zatímco populární Meshtastic trpí problémy se zahlcováním sítě kvůli své architektuře, MeshCore přináší elegantní řešení těchto problémů od samého počátku.

Co je MeshCore?

MeshCore je multiplatformní systém umožňující bezpečnou textovou komunikaci využívající LoRa rádiový hardware. Jde o lightweight, open-source C++ knihovnu vytvořenou pro umožnění mesh networkingu přes LoRa a další packet-based rádia.

Hlavní charakteristiky MeshCore zahrnují:

Multi-hop packet routing - zařízení mohou předávat zprávy přes více uzlů, rozšiřuje dosah nad rámec jednoho rádia. Systém podporuje konfigurovatelný počet hopů pro vyvážení efektivity sítě.

Decentralizovaná architektura - nevyžaduje centrální server ani internet; síť je self-healing, což znamená, že pokud jeden uzel selže nebo se dostane mimo dosah, MeshCore najde alternativní cestu.

Nízká spotřeba energie - ideální pro zařízení napájená z baterií nebo solárních panelů, což umožňuje dlouhodobé nasazení v odlehlých oblastech.

Proč vznikl MeshCore?

Problémy Meshtastic

Ačkoliv se Meshtastic stal velmi populárním (v České republice bylo registrováno přes 1110 zařízení), přinesl to i problémy:

Zahlcení sítě: Radiokomunikační pásmo 868 MHz se rychle zahltilo kvůli architektuře, kdy se každá zpráva šíří z každého bodu na všechny dostupné body. Meshtastic ve skupině 10 zařízení funguje dobře, ale ve skupině stovek zařízení už zprávy často nedorazí nebo nedorazí potvrzení.

Neefektivní provoz: Každá krabička se spojí s každou, což vytváří zbytečný síťový provoz a degraduje celkový výkon sítě.

Problém s aktualizacemi: I když Meshtastic verze 2.6 slibuje vylepšení, musela by se nainstalovat na všechna existující zařízení - což u tisíců zařízení na stožárech a těžko přístupných místech představuje obrovský problém.

Použití a aplikace

MeshCore nachází uplatnění v široké škále scénářů:
Může být použit pro off-grid komunikaci, emergency response & disaster recovery, outdoor aktivity. Systém umožňuje zůstat v kontaktu i v odlehlých oblastech bez pokrytí mobilní sítě.

Taktické a bezpečnostní aplikace

Taktická bezpečnost včetně práva a pořádku a soukromé bezpečnosti - MeshCore poskytuje šifrovanou komunikaci pro profesionální použití.

IoT a senzorové sítě

Také IoT senzorové sítě - systém dokáže efektivně přenášet data ze vzdálených senzorů zpět do centrálního místa.

Technické specifikace

Architektura a vývojové prostředí

MeshCore je lightweight, portable C++ knihovna určená pro vývojáře, kteří chtějí vytvářet resilientní, decentralizované komunikační sítě bez internetu. Na rozdíl od Meshtastic, který je přizpůsoben pro casual LoRa komunikaci, nebo Reticulum s pokročilým networkingem, MeshCore balancuje jednoduchost se škálovatelností.

Vývojové možnosti:

• Pro koncové uživatele - předkompilované firmware k přímému flashování
• Pro vývojáře - otevřená C++ knihovna pro custom embedded řešení
• MIT licence - volné použití pro osobní i komerční projekty

Podporovaná zařízení

MeshCore podporuje širokou škálu LoRa hardware:

• Heltec - V3 LoRa Boards, T114, V2
• RAK Wireless - RAK4631 (nejúspornější varianta)
• LilyGo - T3S3, TLora32 v1.6
• Xiaomi - XiaoS3 WIO (sx1262 combo), XiaoC3 (plus externí sx126x modul)
• Sensecap - T1000e
• Station G2

V České republice můžete zařízení zakoupit u specializovaných distributorů elektronických komponent jako je Pájeníčko.

Protokol a routing

MeshCore funguje jako mesh knihovna v jazyce C++ i jako hotový firmware, který stačí nahrát do podporovaného zařízení. Systém vytváří self-organizing mesh síť, kde každý uzel udržuje routing tabulku a může předávat pakety jménem ostatních uzlů.

Klíčové funkce routingu:

• Flood a path memory - první soukromou zprávu posílá jako Flood, jakmile je zpráva doručena, zapamatuje si její cestu a pak ji posílá jen přes zapamatované uzly
• Fixed path routing - možnost ručně nastavit cesty pro zprávy, což vede ke spolehlivějšímu doručení ve složitějších topologiích
• Automatické routing - pokud doručení selže, posílá se znovu Flood
• Multi-hop routování - zprávy mohou cestovat přes více uzlů
• Rozlišení rolí - klient nebo router jsou oddělené role, routery jen přeposílají packety bez zbytečných funkcí

MeshCore vs. konkurence

Porovnání s Meshtastic

Zatímco Meshtastic je nejpopulárnějším off-grid messaging řešením, MeshCore nabízí několik klíčových výhod a nevýhod:

Výhody MeshCore:

• Vyšší flexibilita - díky otevřené knihovně mohou vývojáři tvořit specifická síťová řešení
• Vylepšené routování - možnost ručně nastavit cesty nebo využít efektivnější fixed path routing
• Méně zahlcení sítě - menší objem status provozu, výhodné v rozsáhlých sítích
• MIT licence - umožňuje použití i v komerčních projektech
• Strukturovanější přístup s pokročilými síťovými funkcemi jako static path optimalizace
• Oddělené role - routery jsou jen routery, klienti jen klienti
• Store-and-forward messaging - ukládání zpráv pro offline příjemce (mailbox funkce)
• Čistě mesh komunikace - žádné internetové propojení, funguje i bez elektriky jen se solárním napájením

Nevýhody MeshCore:

• Menší komunita - méně uživatelské podpory a návodů (ale rychle rostoucí)
• Statické role - nelze dynamicky měnit role uzlů bez reflashe firmware
• Menší podpora hardware - zatím podporuje méně zařízení než Meshtastic
• Chybí MQTT integrace - zaměřuje se čistě na mesh komunikaci bez internetového rozhraní
• Nekompatibilita - sdílí stejné frekvenční pásmo s Meshtastic, ale nejsou navzájem kompatibilní

Referenční aplikace

MeshCore nabízí několik předkompilovaných firmware typů:

Companion Radio - pro použití s externí chat aplikací přes BLE, USB nebo WiFi s podporou pro:

• Web aplikace - app.meshcore.nz
• Android aplikace - dostupná v Google Play Store
• iOS aplikace - dostupná v App Store
• NodeJS a Python - pro vývojáře a automatizaci

Simple Repeater - rozšiřuje pokrytí sítě předáváním zpráv, konfigurovatelný přes web config tool nebo mobilní aplikaci

Simple Room Server - jednoduchý BBS server pro sdílené příspěvky a store-and-forward messaging

Simple Secure Chat - bezpečná terminálová textová komunikace přímo mezi zařízeními

Boom MeshCore v České republice

Červenec 2025 se stal přelomovým měsícem pro MeshCore v České republice. 20. července 2025 se Ještěd přepnul na MeshCore, což spustilo lavinu dalších nasazení.

Rychlý růst sítě

Následovalo nasazení MeshCore na klíčových místech:

• Říp - strategické místo pro severní Čechy
• Klínovec - nejvyšší hora Krušných hor
• Další menší vysílače po celé republice

Za pouhý týden se pokrytí dramaticky zlepšilo a aktivita ukazuje, že trend pokračuje.

Česká komunita

Vznikl specializovaný komunitní web meshcore.cz s návody, tipy a triky. Telegram skupina meshcore_cz rychle roste a sdružuje nadšence po celé republice.

Klíčové výhody oproti Meshtastic v ČR:

• Funkčnost - na rozdíl od přetížené Meshtastic sítě MeshCore skutečně funguje
• Méně telemetrie - síť není zahlcená zbytečnými daty
• Čistě offline - žádné internetové propojení, skutečná nezávislost
• Solární napájení - funguje i bez elektrické sítě, jen se slunečním svitem

Doporučené nastavení pro ČR

Česká komunita se domluvila na těchto parametrech:

• Frekvence: 869.525 MHz
• Bandwidth: 62.5 kHz
• Spreading Factor: 7
• Coding Rate: 5
• Transmit Power: 22

Praktické nasazení v ČR

1. Získání hardware - doporučujeme Heltec LoRa v3.1, dostupný u specializovaných distributorů jako je Pájeníčko
2. Flashování firmware - využijte webový flasher na https://flasher.meshcore.co.uk/
   • Vyberte podporované zařízení
   • Zvolte typ firmware (Companion, Repeater, Room Server)
   • Klikněte FLASH
3. Připojení klientů:
   • Web aplikace - app.meshcore.nz (funguje offline)
   • Mobilní aplikace - Android/iOS z oficiálních obchodů
   • Bluetooth pairing - PIN zobrazený na OLED displeji zařízení
4. Kontrola pokrytí - mapa uzlů dostupná na https://map.meshcore.dev/

Důležité upozornění: Žádné zařízení s konektorem pro externí anténu nesmí být spuštěno bez připojené antény - hrozí zničení vysílací části čipu.

Zdroje pro českou komunitu

• Oficiální web: https://meshcore.co.uk/
• Česká stránka: https://meshcore.cz/
• GitHub repository: https://github.com/ripplebiz/MeshCore
• Webový flasher: https://flasher.meshcore.co.uk/
• Web aplikace: https://app.meshcore.nz
• Telegram skupina: @meshcore_cz
• Discord komunita: Andy Kirby's Discord pro podporu vývojářů
• Mapa uzlů: https://map.meshcore.dev/
• FAQ a dokumentace: GitHub wiki s detailními návody

Vzdělávací videa a tutoriály

Andy Kirby YouTube kanál - klíčový zdroj pro pochopení MeshCore:

• MeshCore Intro Video - základní úvod do systému pro začátečníky
• Messaging System Tutorial - návod na používání komunikačního systému
• MeshCore Update série - pravidelné aktualizace o vývoji projektu
• Praktické testování - reálné testy dosahu a funkčnosti v terénu

Andy Kirby byl instrumental v getting projects known out there a pro helping educate people s jeho videi. Jeho videa poskytují praktické návody od základního nastavení až po pokročilé konfigurace repeaterů.

Doporučené sledování: Začněte s Intro Video, poté pokračujte tutoriály pro messaging systém a sledujte nejnovější update videa pro informace o vývoji.

Vývojářské možnosti

Pro pokročilé uživatele a vývojáře:

• PlatformIO a Visual Studio Code - kompletní vývojové prostředí
• Open-source - MIT licence umožňuje modifikace a komerční použití
• Příspěvky do projektu - PR požadavky přes 'dev' branch na GitHubu
• Bug reporting - GitHub Issues pro hlášení chyb a feature požadavky

Závěr

MeshCore představuje významný krok vpřed v oblasti decentralizované komunikace a v České republice už není jen teoretickou možností - je tu a funguje. Červencový boom ukázal, že česká komunita je připravena na alternativu k přetíženému Meshtastic.

Zatímco Meshtastic bojuje s problémy škálovatelnosti a čeká na nasazení verze 2.6 na tisíce existujících zařízení, MeshCore nabízí řešení těchto problémů od počátku. Jeho open-source povaha, nízké požadavky na energii, pokročilé mesh routing schopnosti a především funkčnost v reálném provozu z něj činí atraktivní volbu pro každého, kdo hledá spolehlivé off-grid komunikační řešení.

S rostoucím pokrytím a aktivní komunitou je MeshCore v České republice připraven stát se dominantní platformou pro decentralizovanou komunikaci. Jak říkají nadšenci: "Meshtastic je mrtev, ať žije MeshCore!"

The post MeshCore: Off-grid komunikaci prostřednictvím LoRa mesh sítí first appeared on Hard Wired.

ESP32: Backdooru v populárním čipu

Úvod

V posledních dnech se odbornou i laickou veřejností šířily znepokojivé zprávy o možném backdooru v čipu ESP32 od čínské společnosti Espressif. Vzhledem k tomu, že těchto čipů bylo celosvětově distribuováno přibližně miliarda kusů a nacházejí se v širokém spektru IoT zařízení, vyvolala tato informace značné obavy. Následující analýza objasňuje, co se skutečně zjistilo a proč se nejedná o závažné bezpečnostní riziko.

Co je ESP32?

ESP32 představuje tzv. "system on chip" (SoC) - kompletní mikrokontrolér integrovaný v jediném čipu o rozměrech přibližně 8×8 mm. Při maloobchodní ceně kolem 50 Kč nabízí mimořádný výkon a funkcionalitu:

• Velké množství vstupně-výstupních (GPIO) pinů pro připojení senzorů a ovládacích prvků
• Integrovanou podporu Wi-Fi a Bluetooth pro snadné připojení do sítě
• Podporu komunikačních standardů jako SPI, I2C, CAN-BUS a další
• Vynikající dokumentaci a vývojářskou podporu
• Příznivý poměr cena/výkon

Díky těmto vlastnostem se ESP32 stal dominantním čipem v oblasti IoT zařízení, chytrých domácností a řady dalších aplikací. Jeho hlavními konkurenty jsou některé čipy od Texas Instruments a pravděpodobně Raspberry Pi Pico 2TV.

Co bylo skutečně objeveno?

Na konferenci Rootcon konané 6.-8. března v Madridu prezentovali dva španělští výzkumníci objev nedokumentovaných příkazů v čipu ESP32. Tyto příkazy umožňují provádět některé nízkoúrovňové operace jako zápis do paměti nebo odesílání specifických Bluetooth paketů.

Je důležité zdůraznit, že existence nedokumentovaných příkazů je v hardwarových i softwarových řešeních běžná. Většina komplexnějších systémů obsahuje interní pomocné rutiny a metody, které nejsou určeny pro koncové uživatele, ale slouží k vnitřnímu fungování systému, ladění a podobným účelům.

Proč se nejedná o bezpečnostní riziko?

Klíčovým faktem je, že k využití těchto nedokumentovaných příkazů musí mít útočník již plnou kontrolu nad zařízením. To znamená:

1. Fyzický přístup k zařízení - Pro nahrání vlastního kódu do ESP32 je často nutné zařízení fyzicky rozebrat a připojit se k UART pinům na základní desce.

2. Překonání bezpečnostních mechanismů - ESP32 umožňuje implementaci kontroly digitálního podpisu firmware, kdy čip odmítne spustit kód, který není podepsán správným klíčem.

3. Harvardská architektura jako ochrana - Na rozdíl od běžných počítačů s von Neumannovou architekturou používá ESP32 harvardskou architekturu s oddělenou pamětí pro kód a data, což znesnadňuje spuštění škodlivého kódu.

Jak došlo k nedorozumění?

Společnost Tarlogic, mateřská organizace zmíněných výzkumníků, vydala původně bombastickou tiskovou zprávu hovořící o "ohrožení stovek milionů IoT zařízení". Tuto zprávu převzal server Bleeping Computer, který v titulku navýšil počet potenciálně ohrožených zařízení na miliardy. Následně se informace lavinovitě šířila dalšími médii.

Po bližším prozkoumání problematiky byly původní články staženy a přeformulovány, aby lépe odrážely skutečnou závažnost situace. Nicméně, původní senzační zprávy už stihly vyvolat značné obavy.

https://www.tarlogic.com/news/hidden-feature-esp32-chip-infect-ot-devices/
https://www.bleepingcomputer.com/news/security/undocumented-commands-found-in-bluetooth-chip-used-by-a-billion-devices/

Závěr

Používání čipu ESP32 je nadále bezpečné. Přítomnost nedokumentovaných příkazů nepředstavuje sama o sobě bezpečnostní riziko, protože k jejich využití je nutná plná kontrola nad zařízením, což by útočníkovi umožnilo i mnohem závažnější zásahy do systému bez ohledu na existenci těchto příkazů.

Bezpečnost zařízení s ESP32 závisí primárně na kvalitě jejich návrhu:

• Zařízení, která byla navržena s důrazem na bezpečnost, zůstávají bezpečná i nadále
• Zařízení s bezpečnostními nedostatky byla zranitelná již před tímto objevem

Uživatelé zařízení s ESP32 mohou tedy pokračovat v jejich používání bez obav a vývojáři mohou nadále implementovat tento čip do svých konstrukcí.

The post ESP32 neobsahuje backdoor first appeared on Hard Wired.

Možná jste si všimli několika událostí, které nastaly kolem společnosti Bambu Lab, prodávající stejnojmenné tiskárny. Toto je takové objasnění vlastním slovem.

Rozhodl jsem se tedy sesumírovat, o co běží a vnést trochu pořádku do této problematiky, jelikož i já - jakožto majitel X1C s AMS - jsem studoval počínání společnosti, hlavně co se týče firmwaru.

Mimořádně, zdroj:
https://blog.bambulab.com/updates-and-third-party-integration-with-bambu-connect/

Jako vždy, na začátek, trocha toho “žargonu”:

• AMS
  Advanced / Automatic Material System - řešení od společnosti Bambu Lab pro tisk vícero barvami.
• brick
  anglicky “cihla”. V tomto kontextu jde o “proměnu” stroje na nepoužitelný, takže metaforicky ho lze použít jako velmi drahou “cihlu”.
• LAN
  Lokální síť. Domácí síť, pokud máte více počítačů nebo telefonů schopných se připojit do internetu přes Wi-Fi.
• Klipper
  je to alternativní řídicí systém pro 3D tiskárny, naprogramován jako klasický program pro operační systémy typu Windows, Linux. Běží ale jako služba na pozadí. Není to tedy program přímo na nějaké desce.
• Slicer
  Je to program pro převod modelu do strojového kódu, který tiskárna umí číst a podle toho tiskne.

Příběh na začátek...

Před několika dny společnost Bambu Lab vydala tiskovou zprávu, ve které popisovala přicházející aktualizace do svých tiskáren. Tato aktualizace měla řešit v zásadě zabezpečení tiskárny proti nedovolenému užívání.

Jakožto programátor a člověk řešící si údržbu počítačů svépomocí vím, kam tím chtěli mířit. V zásadě už vím, jak jsou po elektronické stránce řešeny tiskárny, tedy přinejmenším u řady X1. Možná i řadu P1.

V zásadě se jedná o duální systém - je zde solo “počítač” pro “normální” operační systém, na kterém běží firmware, akorát jiné “stavby”.

Ten může být přímo na desce spojen se systémem na bázi Arduina, které řídí už jednotlivé komponenty. Je to takový “Klipper”.

Snaha Bambu Labu byla tento systém zabezpečit. Dokážu si jako ITák představit, že autoři alternativních slicerů mohli špatně implementovat řízení a to mohlo společnosti způsobit problémy se sítí. Alternativní programy mohou požadovat nestandardní příkazy a to se Bambu Labu (též právem - je to jejich infrastruktura) nelíbilo. Aspoň tak to chápu a jeví se mi to tak.

Nicméně jejich zpráva (právem) způsobila v 3D tiskařské komunitě strach, že se bude jednat o scénář jiné firmy, která uzavřela svůj systém tak, že nelze použít jiné náplně (Hewlett-Packard).

Naštěstí se to prozatím ukázalo jako liché.

Společnost Bambu Lab tedy zareagovala na základě zpětné vazby svých zákazníků vysvětlením, kdy není v jejich zájmu limitovat zákazníky. Dle jejich prohlášení též nemají v zájmu “krást” modely, pokud už bude tiskárna připojena k síti, popřípadě udělat z tiskárny nefunkční stroj, či jakkoliv procházet další zařízení na LAN. Nebo - a to si myslím, že je spíš “kosmetický” problém - zamítnout strojový kód od jiného sliceru na své tiskárny a vynutit tak užívání Bambu Studia.

Nicméně pár “Ale” tady je.

Podívám se na to z optiky (opět) programátora a síťaře.
V zásadě souhlasím s tím, že do nějaké míry by tiskárna zabezpečení mít mohla. Hodně dobře si pamatuji situaci v jedné české firmě, která neměla zabezpečení těchto systémů vyřešené. Stačil zkušený útočník a byl by problém.

Co se týče slicerů, chápu, že nejvíce “kompatibilní” (tedy stavěný přímo na míru) je právě Bambu Studio. Autoři tohoto programu mají k mechanice a firmwaru tiskárny bezprostřední přístup a dokážou tedy program optimalizovat pro maximální funkčnost.

Nicméně, dá se to řešit elegantněji, s ohledem na zákazníky i pokročilé uživatele. Řeknu to nějak takto:

Pakliže uznají za vhodné tyto změny implementovat, prosím. Nicméně ať ponechají možnost ostatním uživatelům, co je jim libo a jen přidat oznámení “Užíváním programů třetí strany nemusí být dostupné některé funkce a nemusí být nabízena zákaznická podpora”.

S tímto jsem naprosto v pořádku.

Co ideální řešení?

Ideální situace je, kdy Bambu Lab nabídne dokumentaci ostatním “výrobcům” slicerů takovou, kdy tito výrobci upraví své programy tak, aby fungovaly i s tímto stavem.

Poté je to v pořádku, protože snahu zabezpečit svůj stroj vůči nepovolaným lidem je jen a jen dobře. Nechcete, aby Vám tiskárna útočila třeba na banku, protože ji ovládl někdo se zlým úmyslem.

Jeden podobný případ jsem dokonce i řešil.
Přístupy. Přístupy do tiskárny. Jako superuživatel.

“Dej mi výsledky."

Řeknu to takto, navrhuji setrvat v klidovém stavu. Lidé z 3D tiskařské komunity udělali kolem těchto zpráv hodně interakcí a přiměli Bambu Lab reagovat vysvětlením, jaké jsou jejich skutečné úmysly.

Prozatím vím, že:

• Tiskárna je vaše a tak to i zůstane. Samozřejmě, aktualizace jsou dobrovolné a je pouze a pouze na vás, zda je nainstalujete.
• Vaše modely též zůstávají vaše, čili co si dáte tisknout, se nikam neodešle.
• Situace jako u firmy Hewlett-Packard (a jejich 2D tiskárnami) nenastane. Takže nadále můžete používat filamenty (tiskové struny) jiných výrobců. AMS tedy bude lhostejno, jaký materiál používáte.
• Firmware (řídicí program tiskárny) nebude mít v sobě nic, co by ohrozilo bezpečnost dat na vaší LAN síti - takže žádné viry či procházení sítí).
• Plánované zastarání tiskárny a též její přivedení do nefunkčního stavu je pro Bambu Lab nežádoucí už kvůli renomé. Věřím, že tuto pozitivní reputaci si budovali dlouho a tento krok pečlivě zvážili.
• Pro mě je v této chvíli důležité, že má X1C bude tisknout i nadále. Tiskárnu jsem si do sítě připojil jednou, kvůli jedné aktualizaci. Nicméně využil jsem i odhlášení a tiskárnu do sítě již připojenou nemám. A funkčnost 3D tisku mi i tak zůstala.
• Tiskárna mi tiskne velmi dobře a i přes moji ochotu zkoušet nové věci si tentokrát počkám, jak to bude ve finále.

Post scriptum.

Důležitá myšlenka je ale taková, že jak my - zákazníci - tak Bambu Lab - zareagovali adekvátně a pro tento čas nevidím důvod situaci dále “hrotit”.

The post Kontroverze kolem BambuLab: Co se skutečně děje s vašimi 3D tiskárnami? first appeared on Hard Wired.

The jargon, slovník na začátek

Firmware:

Je to vlastně systém určený přímo pro konkrétní procesor, desku, elektroniku. Není to operační systém v daném slova smyslu, nicméně řídí už konkrétní hardware.
Dokonce platí, že některé komponenty počítače mají svůj vlastní "firmware". Dobrým příkladem je třeba disketová nebo DVD mechanika. V tomto kontextu se budeme bavit o systému řídící specifickou elektroniku.

Introduction

Uvedení do děje. V zásadě předmluva, představení.

i3

i3 se v tomto rozumí jako "iteration 3". Je to typ 3D tiskárny, mající rám ve tvaru písmene T ležícího vzhůru nohama, kde "noha" tvoří osu Z a osu X na ose Z se pohybující. Společně s tímto se užívá i termín "Bed slinger".

Bed / heatrod

Bed v angličtině postel - v tomto kontextu je český překlad pro vyhřívanou tiskovou podložku o různých rozmerěrech, kde 3Dtiskárna tiskne.
Heatrod podobný princip, je to ale váleček s dvěma kabely. Technicky je to výkonný odpor schopný generovat vysoké teploty.

Feeder

Je to de facto podavač filamentu, 3Dtiskové struny. Existují dva základní typy, Bowden a Direct.

• Bowden
  Bowden - podavač je umístěn na rámu tiskárny a vede z něj PTFE trubička (samotný bowden) až na vozík, kde vstupuje do chladiče až k trysce. Jeho výhodou je lehčí konstrukce vozíku a tiskárna tím může tisknout rychleji.

• Direct
  Direct je charakteristický tím, že motor je v bezprostřední blízkosti chladiče a už se dá hovořit o termínu "extruder". Výhoda zde je možnost tisknout některé materiály a relativně bezprobémová retrakce.

"take your pick"

angl. "Vyberte si".

"in house"

Doslovně anglicky "v domě", v tomto kontextu ale "co dům, potažmo domov dal"

Drybox, někdy "Dry-box"

Pro 3Dtiskaře je to forma úschovy materiálu - filamentu - tak, aby nedegradoval (nechytal vlhkost, neprášilo se na něj). Jednoduchou "implementací" je zde krabice z IKEA "Samla", ve které je nasypaný silikonový granulát. Můžou to být silicagelové kuličky (Například si koupíte nové boty a jedním z pytlíků je silicagel), v případě, že se Vám nechce utrácet za předražené sušivo, postačí stelivo pro kočky založené na silicagelu. Jen je to více prašnější.

Stepper / Driver

Stepper motor, někdy jako pouze "Stepper" je krokový motor, který se otáčí jako normální, je ale schopen se pootočit o určitou vzdálenost. Je to tím, že zde nejsou klasické cívky, ale magnety mající vlnovitý tvar, které tím pádem mohou vymezit pohyb při aktivitě.
"Driver" je sice angl. "řidič" a podobně je tomu i zde. Je to ale samostatný obvod s čipem, který převádí příkazy z hlavního procesoru na pulsy tak, že dojde k otočení na něm zapojeném krokovém motoru. Je to něco jako tranzistor, leč na určitý účel.

The first one

Jednoho krásnýho dne jsem jel do práce. Léta páně 2019, před mizérií. Procházel jsem si Twitter a narazil tehda na příspěvek od jednoho mého - tehdejšího svého klienta - modeloval jsem mu 3D modely za účelem tisku - že prodává 3D tiskárnu.
Zavětřil jsem a řekl si, že to zkusím.

Tiskárnu jsem si zarezervoval a za pár dní - to už jsem si zařizoval své nové bydlení - se setkal se známým. Jeli jsme ke mě, udělal mi introduction, jak se takový stroj používá a já se poté vrátil zpět na byt.

Flsun i3 2017.

Tiskárna byla velmi jednoduchá. Hliníkové profily mající čtvercový tvar o rozměrech 20x20 mm. Nic složitého. Elektroniku tvořila deska MKS Gen L, verze 1.0. 8bit, velmi jednoduché.
Ale taky ne zrovna dobře udělané.

Přes klienta jsem se seznámil s človekem, který se též 3Dtisku věnoval a když jsem mu - tehda dost neznalý - naposílal fotky tiskárny, zhrozil se.

Mosfety externí nebyly, 12 voltové napájení a z toho vyvozující větší proudy nutné k ohřevu bedu a heatrodu. A z toho taky možný riziko požáru, když někde upadne kabel.

Tedha jsem chtěl tisknout a neřešit, to se mi ale vrátilo. Nepěkným způsobem.

Dlouhej příběh krátkým, dodneška je ten stroj na 12V systému, je ale spolehlivější. Po napájecí stránce.

O tom ale později.

The first changes.

V zásadě tiskárna prodělala spousty úprav. Nejdříve výměna Stepper Driverů z A4988 za (i místy tišší,) detailnější DRV8825. Nastudoval jsem si, jak se kalibruje napájení s ohledem na daný krokový motor. Matematika veskrze jednoduchá.

• najít si dokumentaci k danému motoru a přečíst si ji,
• jaké je jeho doporučené napájení,
• spočítat si matematiku
• a s pomocí voltmetru nastavit přímo na motoru. Na živý, běžící tiskárně.
• A pro jistotu ten "krokáč" odpojit.

To by bylo.

Jenže...

Technicky tiskárna byla tisknuschopná. Co bylo ale po napájecí stránce špatně bylo vyvedení napájení přímo z řídící desky, takže přes ni sice teklo 12 voltů, ale dvakrát tak více proudu. A případě nedotažené svorkovnice reálně hrozil požár. Nehledě na to, že kabely tehda nebyly krimpované.

Takže, mosfety. Externí.

Zakoupil jsem mosfety a naprojektoval si na ně držák. Jakmile přisly, provedl jsem první, byť ne tak zásadní, přestavbu.

Napájení šlo menším kabelem do desky, další dva páry žil napojené do mosfetů a z desky šly další dva, tentokrát hodně malé, káblíky do mosfetů.

The crisis has been averted.

Po tomto úspěchu jsem začal experimentovat. Flsun i3 2017 byla bowdenová tiskárna. Tak mě napadlo motor přidělat na X vozík. A nedopatřením skombinoval nevýhody obou systému do jednoho krásnýho balení.

Změnu jsem vrátil a feeder přesunul na horní rám, který jsem vyztužil 3Dtisklým dílcem, tehda ještě od klienta.
Poposunu se do roku 2020, něco málo kolem léta. Vládla tehda pandemie (nebo plán-demie?).
"Flsunku" jsem předělal další, tentokrát rozsáhlejší přestavbou na základě zkušenosti z jiné tiskárny.

V bodech,

• Nové pouzdro pro řídící elektroniku, místo dvou "vtipných" malých 40x10mm větráčků jsem chlazení naddimenzoval jedním velkým 80x10 mm větrákem a definitivně se tak zbavil toho moru s plexisklem,
• Mosfety se dočkaly nového držáku včetně zakrytování, protože fakt nechcete, aby si děti sahaly na živých 12v 10 A, ačkoliv někteří namítají, že toto je relativně bezpečný, já ten názor nesdílím i kdyby mi za to zaplatili,
• Napájecí trafo mělo neduh, že nemělo vypínač a tiskárnu jste museli natvrdo vyrvat ze sítě, také docela lahůdka. Takže trafo dostalo vypínač na 230V, jak by každej příčetnej spotřebič měl mít.

Tiskárnu jsem ještě tehdy přes fotografie ukázal předchozímu majiteli a jeho odpověd byla "pěkně se s ní pomazlil".

No aby ne, zapomenutý stroj schopný tisknout i 13-14 hodin.

A nakonec si našla nového majitele. Dodnes mu dělám podporu a konzultaci, protože ano, ta tiskárna je jedno z mých dětí, nehledě na to, že tu tiskárnu znám dobře.

A tím by byla krasojízda tohoto jinak dobrého stroje zakončena.

Co ale rád dodám je, že jsem každý den spěchal z práce a ještě v botách šel zapínat 3Dtiskárnu, že budu tisknout.

The CUBE second.

Kvůli týto jsem dokonce letěl z tehdejší práce domů, abych ji mohl objednat. Blb jsem si zapomněl platební kartu doma a tak nějak... jsem nechtěl ztratit příležitost si ji koupit.
Takže jo, letěl jsem na šalinu, domů, zapnout práci, otevřít Aliexpress, objednat z německýho skladu... a v březnu byla doma.

A tuhle znám do posledního šroubku. Do posledního zašroubovanýho závitu.

A tuto jsem si po stránce tiskové kvality "podojil".

Historie této tiskárny začíná v době, kdy nás koupila - respektive náš department společně s dalšími - jedna jistá společnost. Nechci nastiňovat, jaká. Z ledna 2020 na únor 2020 jsme ze dne na den vyměnili kancelář a pohodlné prostředí plné nákupáků vyměnili za samotu u lesa v polích.

Já tehdy toužil po robustní konstrukci, stroji, který bude tuhý a bude držet.

Flsun Cube. Dnes Flsun F5.

Cena této tiskárny byla kolem 7 500,-. Navíc byla dovezená z německého (nebo dokonce českého?) skladu, byla tedy velmi rychle doma.
Už v červnu 2019 jsem se sestěhoval do svého nového obydlí a začal žít trochu více sólově.

Nicméně, oproti mé, tehda ještě přítomné i3 "Cube" dostala, byl kompletně předělaný držák na elektroniku a už tehdy dostala upgrade - napájení bedu a heatrodu rovnou přes externí mosfety, dobře, tehda měla ještě A4988, ale fungovala.

Ale i tak začalo bolení.

Tehdy obě tiskárny měly jako probe SN04. Indukční, napájená přímo z desky. A ne zrovna přesná sonda. Nicméně, já to nevzdával, pořídil jsem si optočlen / optocoupler. Toto byla malá destička, která fungovala na principu osvitu LED diody v izolovaném pouzdře. Na základě tohoto se sepnul obvod, který de facto tiskárně řekl, že indukční sonda "našla" kov a má dát povel k zastavení.

Tato akce mě stála dost bolení hlav a zjištování, proč. Na jednu stranu, ano, fungovalo to a z nespolehlivé sondy se stala relativně spolehlivá, ale vstoupil do toho i můj lidský faktor chybovat ve firmwaru.

A to mě málem stálo docela slušnou díru v bedu.

A to opravdu nechcete.

Nehledě na to, kdy změníte napájecí kaskádu z 12 voltů na 24. To prostě usmažíte jako Anakina Skywalkera na Mustafaru. Nebo Dartha Vadera, take your pick. Prostě uděláte ze sondy mající hraniční poruchu osobnosti kriticky zčernalého pejska pro pana císaře Palpatina. A při troše štěstí si uděláte z řídící desky ohňostroj.

Jednodušše, vyletí kouzelnej obláček. Konec příběhu.

Naskytla se ale možnost to předelat a to oběma směry, jak ke spolehlivosti, tak jednoduchosti zapojení. A tímto řešením byl BL-Touch, respektive jeho varianta 3D-Touch.

Samozřejme, Cube se jako první tiskárna dočkala konverze na 24V. Jelikož sonda SN04 již na Cube nebyla, nebylo tedy třeba řešit napájení.

Zapojení této sondy je poměrně jednoduché, vycházel jsem z videa Ed's 3D Tech. Na poslech je to příjemný pán, problematiku vysvětluje a postupuje velmi pomalu, což se u této detailní práce metodou "třikrát měř, jednou zapoj" velmi hodí.

S tím mě též čekala rekonstrukce X vozíku tak, aby nový BLTouch sedl co nejblíže k trysce a já tak měl co nejpřesnejší "model" bedu pro kompenzaci nerovností.

A ano, dočkala se toho i tehda první, Flsun i3 2017.
Cube ale měla premiéru.

Nicméně, krátce na to měla i3 odejít k novému majiteli, tehda do Zlína. Její příběh - zvláště po akci "růže už je na hadry" - ano, mám na mysli valentýnskou - tehda pro nového majitele - pro jeho partnerku.

Vrátím se zpět ke Flsun Cube. Přestalo se mi líbit, jak jsem vyřešil kabeláž k desce. Byla to spousta drátů a obecně jsem docházel do stavu, kdy jsem měl chuť tiskárnu celou rozdělat a sestavit znovu. A tehdy, v roce 2021, byla první, zásadnější přestavba.

Deska - i zde MKS Gen L V1.0 - vyměnila visící místo na boku tiskárny na dolním rámu, dostala tedy nový plastový dílec, který ji držel. Modeloval jsem jej, takže prišlo i místo na tzv. smoothery, velmi vhodné pro DRV8825.

Nebyla ale úplně zakrytovaná, nicméně kabeláž už zde doznala zásadních změn. Byla lépe udělaná a některé věci navíc - mezi nimi i osvětlění původně přidané - zmizelo. Není potřeba a i návštěvy mi říkaly, že jim to moc svítí do očí. Argument jsem přijal a osvětlení odstranil.

Nicméně, opomenu jsem zde jednu zásadní věc, při instalaci BL-Touch je toto potřeba upravit ve firmwaru. A já se tak začal setkávat i s tím, jak si firmware upravit k obrazu svému. A časem nabyl zkušeností natolik, že jsem byl schopen jít dále, než si kupovat předem naprojektované tiskárny.

The troubles of PET-G

Jak s i3, tak s Cube jsem řešil jeden materiál. Nicméně nepálilo mě to tak moc, jako právě u Cube. Už tehdy jsem řešil stringing. Chtěl jsem tisknout hlavně PET-G, jelikož jako ekologicky myslícího člověka mě trápilo, jak mám řešit odpad.

Jednodušše, PLA (Poly-Lactic Acid) podle lidí pracující ve třídění plastů NENÍ plast.
Další bolehlav.

Nicméně, i zde jsem to nevzdával, více jsem bádal v nastavení sliceru, jak tohoto docílit. A docílil. Odpadu jsem negeneroval zrovna málo a chtěl jsem mít jistotu, že i zmetky z 3Dtiskárny můžu dát s klidným svědomím právě do plastu, protože složka navíc tam byl Glykol.

Začnu ale popořadě - u i3 jsem stringing moc neřešil, jelikož byl velmi jednodušše odstranitelný, ať už rukou nebo lehkým plamenem. V zásadě jsem v té době nevědel o tzv. Wipe. Vyčištění trysky, které tiskárna může udělat při dokončení určité plochy a poté se stejnou trasou vrátit třeba o pár milimetrů.
Tím se docílilo toho, že tryska byla čistá a další materiál z ní nevytekl.

Stálo mě to hodně zkoušení, i vlastní model. Kalibrační kužely. V zásadě dva kužely vedle sebe na stejné základně za účelem testu a "přeskakování" trysky z jednoho na druhý a zpět.

Nicméně, vyladil jsem to do stavu dokonalosti, takže přesunu čistě na tento - do plastu vyhoditelného - typu filamentu mohlo dojít. A stalo se tak, v jednu chvíli jsem měl v dryboxu pouze PETG, nepočítám-li nějaké to TPU.

Hliník se odstěhoval do Humpolce.

Další zásádní přetavbou bylo nahrazení akrylových dílu hliníkové. Na jedné straně osy Z začalo docházet k nalamovaní akrylového dílce a mé rozhodnutí padlo na to odstranit - když mi to odpustíte - akrylovou srandu z tiskárny pryč. Nenávratně. Do koše.

Spousty odpolední a večerů jsem trávil v této době "zalezený" ve "skladu", malé místnosti mezi ložnicí a koupelnou. Udělal jsem si z regálu provizorní pracovní stolek, vytáhl pilku a vrtačku a pustil se do práce.

Ačkoliv je to větší změna, šlo mi o to nahradit co nejvíce plastu hliníkem pro zlepšení nejen stability, ale i odlehčení některých důležitých prvků.

The first mutli-mat

Ano, měl jsem tu možnost. Začal jsem rozumět firmwaru na takovou úrověň, že jsem se rozhodl jít o krok dále a zkusit štěstí s něčím, co málokterá tiskárna uměla.

Něco, co měly jen dražší stroje.

Multi-material.

Implementace po hardwarové stránce je jednoduchá - stačí zapojit extra krokový motor. dát mu podavač materiálu a najít mu dobré místo. To je vše jednoduché.

Co ale už není jednoduché, je přimět firmware tiskárny tak, aby o tomto motoru vědel. A také mu říci, jak.

Máte-li tiskárnu s jednou tryskou, je to tryska sdílená a je to tak třeba projevit právě ve firmwaru. Existují variace, kdy máte tiskárnu s více, než jednou tryskou a tak je třeba to zohlednit právě zde. Můžete mít i tiskárnu, kdy jsou tiskové hlavy odepínatelné, jindy je máte sdílené. A lze pokračovat dále.

Je to ale tak padesát procent toho, co musíte udělat. Možná dokonce i 33.
Techničtěji řečeno, jedním z prvků je zde i slučovací komora. Využil jsem jednu od poměrně známého 3Dtiskaře, který dělává i recenze. Má k tomu i vlastní kód, vzhledem k mému řešení jsem si musel napsat vlastní.

A implementace jako taková tedy byla z velké části v mé režii.

Režii, která se ukázala jako úspěšná a v té době jsem začal tisknout sice jen dva materiály, stále ale více, než jeden materiál.

A to se projevilo i ve sliceru. Jubilejní první tisky byly pro jednu školku využívající pomůcky montesorri.

V bodech, tradičně:

• Flsun Cube už během stavby přijala různé vylepšení, na základě zkušeností z Flsun i3. Tomu odpovídalo i chlazení desky.
• Cube "prodělala" 3 zásadnější úpravy, nejen konstrukce ale i kabeláže, rozvodu
• Jako první tiskárna dostala možnost tisku více materiálů, byť přes sdílenou trysku (čili pouze jeden materiál v dané chvíli a uživatel zodpovídá za "program" řešící výměnu. Tedy, "Stará škola".)
• Nejzásadnější úpravou bylo zbavit se akrylových dílců za hliníkové.
• Na této tiskárně se mi povedlo i přes její bowdenovou charakteristiku odladit tisk PET-G tak, že tzv. nevlasatí (nezanechává za sebou materiál).

The nuclear three QQ-S

Nebudu to já, když si nevyzkouším i tiskárnu jiné, než tzv. kartezské kinematiky. V tomto případě to byla tzv. Delta tiskárna, též od Flsunu.

Nicméně... přišla mi v rozbitém stavu, jako vratka od jiného klienta.

Jako vratka od klienta, který si tiskárnu špatně servisoval a po zjištění, že nepodává filament, tiskárnu vrátil.

Tehdejší (a možná stále) prodejkyně od Flsunu mi poslala přes socsíť Facebook foto té tiskárny. Ležela chudina na zemi, jedna z vodicích tyčí vyrvatá jako kohout po zápase. Jednodušše, smutný pohled.

Tiskárnu jsem si zaplatil a byla mi dovezena. V celku.
A po jejím vybalení zjistil, že závadu šlo JEDNODUŠŠE odstranit.

Ulomil se filament.

Stačilo nahřát trysku, trochu zasunout a poté vytáhnout. Bum. Tiskárna funkční. Jenže...

Urvaná vodící tyč byl problém, který jsem musel řešit, pokud jsem chtěl mít QQ-S funkční. Improvizovanou opravou se mi podařilo tiskárnu uvést do plného provozu a vyzkoušet si zde, jak se tiskne z ohebného filamentu - TPU.

A také se podívat, jaká šílená matematika musí ve firmwaru té tiskárny vládnout. Protože narozdíl od kartézské tiskárny - kde je de facto každý motor pro danou osu - jsou zde všechny tři motory ve spolupráci takové, kdy společným pohybem nejenže usměrňují pohyb tzv. effectoru do stran, ale také i nahoru a dolů.

Má první zkušenost byla taková, že nejmenší pozice pro Z - kdy se tryska dotýká bedu a tím pádem začíná tisk - zde je výchozí pozice nahoře tiskárny - čili MAX Z.

Kalibrace se zde také řešila jinak, pro ty "chudší" zde byla lepivá podložka s napájeným USB kabelem. A to samo o sobě fungovalo jako styčný bod pro trysku, která sama byla zapojena do Z pinu. Takže ano, tryska byla pod proudem také.
Rozhodl jsem se této tiskárně věnovat péči a přikoupil extra sondu na "skenování". Byla to v zásadě klasická sonda s tlačítkem vespod, které po sepnutí zastavilo trysku a udalo tak přes dané Z, v jakém místě je. Takže ano, bylo i zde potřeba zasáhnout do elektroniky.

A i zde na řadu přišel open-source firmware.

Přes jednu skupinu, spoustu googlení jsem došel k relativne fungujícímu stroji, který ale i přes zásadní opravu všech vodících tyčí vykazoval nepřesnost. A mě už s tímto docházely "nervy".

A proto jsem se rozhodl, že tato tiskárna půjde z domu. Na náhradní díly. Člověkovi mě známému, který má podstatně hlubší znalosti s elektronikou, než já.

QQ-S se mi orotovaly doma dvě, nejdřív ta moje, poté od známého. Obě zmizely právě k Valentinovi a jejich historie končí zde.

Trocha lituji, že jsem si jednu nenechal, mohl jsem se kochat právě tou neuvěřitelnou matematikou, která řídila divoký tanec při tisku na delta tiskárně. Je to doteď pro mě něco neuvěřitelnýho.

I zde, opět, v bodech.

• Delta tiskárna tiskne souhrou všech tří motorů. Uprostřed je tzv. Effector, který drží trysku a společným posunem všech motorů se pohybuje jak po X, tak po Y ose zároveň.
• Kalibrace takové tiskárny je velmi náročná.
• Bohužel, kus mě dodaný už od počátku měl konstrukční vady, ktere firmware nedokázal řešit úplně.
• Výhodou delta tiskárny je rychlost.

The customs fourth

To nejlepší mělo ale přijít. Postupným nákupem ruzných dílů, projektováním v Blenderu svých vlastních dílců mělo nastat něco podstatně složitějšího, než jen nákup tiskáren, popřípadě jejich sestavení dohromady tak, jak uvedl výrobce.

Před tímto vším jsem se orientoval tak, jak výrobce doporučil. Dobře, v případě Flsun Cube jsem si pár kroků k benefitu svému pomohl i já sám, nicméně zde to bylo už od základů - from the ground up - navrhnout a postavit si vlastní stroj.

Vlastní stroj, in house. Žádný bobky kolem výrobce. Doma navržena, doma postavena, doma zprovozněna.

Barter P3Steel.

Tiskárnu jsem začal navrhovat už v roce 2021, kdy jsem od jednoho člověka koupil rám na Anet, celo-ocelový. Byl velmi těžký, o to víc ale robustní.

A stavba včetně návrhu?

Rok.

Rok práce. Rok práce, zkoušení.

Ale také díky tomu povídání o The Calamity.

Vraťme se ale na začátek.

Po získání rámu jsem zjistil, že až na pár drobností jsem měl skoro vše - šnekové hřídele pro Z osu, řídící desku v té době vytaženou z Flsun Cube, jelikoz Cube měla to nej, co jsem mohl mít - 32bitovou desku s procesorem založeným na STM32.
Proto mi zbyla MKS Gen L V1.0 a ta mohla najít uplatnění právě zde.

Stačilo mi doobjednat Z pojezd, X vozík, vše samozřejmě v kovu. Nechci si zde utahovat z jedné jisté firmy v Česku, ale tato tiskárna bude celokov, žádnej plasťák. Tyto srandy jsem si užil hodně.

Jedinné plastové věci zde byly držáky na spínače, zakrytování elektroniky. Ano, tehda byla elektronika bez zakrytování, ale lásky zde bylo dostatek - montážní dílec na desku nejenže poskytl azyl desce, ale i mosfetům, extra smoothery a takový zlatý hřeb - deska včetně mosfetů byla chlazena ne jednim, ale rovnou dvěma plnohodnotnými 24V větraky.

A jaký kravál to byl.

Jako kdybyste byli na serverovně nacpaný až po strop servery.

Chlazení zde bylo velmi naddimenzované. Jak už jsem nastínil, srandy s 12 volty jsem měl už pokrk, takže jsem přeskočil rovnou na 24 voltů. I tak jsem vyvedl z desky extra zapojení na mosfety, protože jsem chtěl dimenzovat i kvůli bezpečnosti.

Mohl jsem si ale s 24 volty dovolit vyvést napájení bedu přímo z desky a neřešit tak extra kabeláž ze zdroje.

A i ten dostal hned při montáži spínač.

Jak by skalní fanoušci jedné firmy řekli, All-in-one.

Zasadní změnou oproti předchozím tiskárnám byl feeder, spíše v tomto případě extruder.

Direct-drive extruder.

Chtěl jsem si zkusit postavit tiskárnu, byť pomalejší, ale o to spolehlivější, co se materiálů týče. Ne, že by Flsun Cube měla být nespolehlivá, nicméně implementace přímého podavače materiálu byla demonstrace mých znalostí, zkušeností a především vůle rozjet něco, co vlastně nemuselo fungovat.

Jenže, ona se rozjela. A nejen to, i TISKLA. A TISKNE.

Bylo to zjevení, kdy jsem zkompiloval firmware, nahrál jej do desky a Barter P3Steel se probudila.

Měl jsem radost, když jsem jí dal povel najít a nastavit se na výchozí pozici. BL-Touch sepnul, osy Z zafungovaly a stroj, jinak nesestavitelný, dostal za úkol si vytisknout, tradičně kalibrační kostičku.

Poprvé v životě jsem měl radost. Léta páně 2022.

"Pé-tři-stýlka" moc úprav neprodělala. Byla dobře navržená. Zásadní úpravou zde byly zakrytování elektroniky a lepší kabeláž.

A The Calamity se blížila.

A The Calamity nastala.

Body:

• Jedná se o vlastoručně navrženou a postavenou tiskárnu.
• Je to demonstrace know-how a zkušeností, jehož výsledkem je plně funkční stroj
• Konstrukce je i3 / Bed Slinger, kde X osa "sedí" na Z ose a Y osa je osamostatněná - pohybuje bedem, proto "bed slinger".
• Je to první tiskárna mající tzv. "Direct extruder".

Deep inside the fifth bamboo forest

Dva roky.

Dva roky, přiznám, že jsem měl problém najít sám sebe zpět po té, co jsem zažil. Ne nutně v pozitivním slova smyslu.

Hledání sama sebe začalo, Flsun Cube v mezičase dostala aktualizaci, která ji ale dováděla k nespolehlivosti a to i při pasivním čekání.

Splín spadl i na Barter P3Steel, které jednoho dne odešla řídící deska do křemíkového nebe. Nejspíše vyzkratoval jeden z driverů, desku se mi ale nepodařilo oživit a z projektu skládací 3Dtiskárny - která měla mít svoji vlastní - sešlo.

Oživil jsem alespoň P3Steel a začal toužit, kdy až si vydělám dost peněz, nebudu se už starat o nic.

Nekoupím si škodovku.
Nekoupím si Ferrari.
Ale koupím si rovnou McLaren mezi 3Dtiskárnami.

Koupím si BambuLab X1C Carbon. S AMS.

Tiskárna přišla a ač někteří řekli "Po patnácti minutách", mě to trvalo asi hodinu. Ale byl jsem také velmi, velmi opatrný.
Máte i důvod. Tiskárna se vším všudy za 40 papírů opravdu není něco, čím chcete házet o podlahu.

Opatrně jsem ji postavil na stůl a poprvé v životě jsem dal tisknout asi tu nejnemožnejší věc, kterou tiskař může tisknout.

3D-Benchy.

Lodičku, která prověří a ověří schopnosti tiskárny.
Proč jich máme tolik...

Pocit je to takový, kdy přesedáte - ať už spolehlivé Felicie, nebo zánovní a přeceněné Octavie - schopné vás dovést kamkoliv - do McLarenu schopnýho ujet čemukoliv, zvláště máte-li na to krásnou rovnou bez výmolů tak, jak je to na dálnici D1.

Ať to není jen o Bambu, Cube dostala novou desku a zachovala si tak svoji tichost a nejenže získala zpět svoji spolehlivost, ale opět tiskne i dvou-materiálově stylem staré školy.

Je to ale stále vidět, jak technologie poskočila a co zvládne "Bambouš" (jak jej kamarádka s námi ve skupině pojmenovala, mimo jiné též mající X1C na mé doporučení) za 6 hodin, by Cube zvládla tak za 4násobek.

Je to výhoda CoreXY kinematiky.

Přemýšlím, co s Cube. Co s P3Steel. Tiskárny obě funkční, ale už za zenitem. A jsem sám zvědav, co BambuLab (nebo Bambu Lab) vymyslí s H2D.

Co mě napadlo, bylo převést kinematiku Flsun Cube z kartézské na CoreXY. Na druhou stranu konstrukce Cube není tak dobrá a při její" lehkosti by mohla "lítat" po stole, nebo dokonce přistát na podlaze.

Obě jsem si postavěl, obě jsem uvedl do provozu.

A do budoucna, opravdu možná, "The Dilemma".

A na závěr, též něco málo v bodech.

• BambuLab řady X1 a P1 má Core XY (někdy jako CoreXY) kinematiku, kdy oba X a Y motory jsou pevně na rámu tiskárny.
• Společným pohybem obou tiskárna veze X-Y vozík buď nahoru-dolů nebo doleva-doprava.
• Pouze jeden motor pohybuje s vozíkem diagonálně.

The post The way of the 3Dprinterman first appeared on Hard Wired.

Poslední dobou se na našich webových stránkách objevuje stále více článků o rádiích Quansheng UV-K5 a K6. Tyto články se věnují různým tématům, jako jsou upgrade firmware, instalace nových funkcí a vylepšení výkonu.

Abychom vám usnadnili orientaci v této široké nabídce článků, přidáváme rozcestník, který obsahuje odkazy na všechny tyto články. Doufáme, že vám tento rozcestník pomůže rychle a snadno najít informace, které hledáte.

Nový firmware od IU0IJV pro Quansheng UV-K5 / K6 IJV Firmwar

V článku je popsán nový firmware pro rádia Quansheng UV-K5, K5(8), K6 a K5-plus. Firmware byl vytvořen uživatelem IU0IJV a obsahuje následující změny:

* Podpora nových pásem: 136-174 MHz, 400-470 MHz, 700-900 MHz, 1240-1300 MHz, 136-174 MHz (VHF) a 400-470 MHz (UHF)
* Vylepšená stabilita a výkon
* Nové funkce:
* Nastavení citlivosti přijímače
* Nastavení šumové brány
* Nastavení hlasitosti
* Nastavení tónu DTMF
* Nastavení zvukového výstupu

Celkově lze říci, že nový firmware od IU0IJV je významnou aktualizací, která přináší řadu nových funkcí a vylepšení. Firmware je k dispozici zdarma a jeho instalace je poměrně jednoduchá.

Vylepšení a doplňky Quansheng UV-K5

Vylepšení ovládacích prvků pomocí 3D tisku je jednoduchý a efektivní způsob, jak zlepšit uživatelské rozhraní rádia Quansheng UV-K5. Pokud máte základní znalosti 3D tisku, můžete si své vlastní ovládací prvky vytisknout sami.

Modifikace Quansheng UV-K5

Technologický pokrok se nevyhýbá ani světu radioamatérství. Jedním z příkladů této inovace je radiostanice Quansheng UV-K5, která po jednoduché úpravě umožňuje poslouchat frekvence od 18 do 1300 MHz. Tato čínská radiostanice nabízí řadu funkcí, které ji řadí mezi špičku na trhu mezi levnými stanicemi. V tomto článku se podíváme na některé z nejzajímavějších vlastností a možností, které Quansheng UV-K5 přináší do světa radioamatérství.

Quansheng UV-K5 Firmware mod

V oblasti rádioamatérských vysílačů existuje široká škála zařízení, která lákají svou dostupností a možností experimentování. Jedním z těchto rádií je Quansheng UV-K5, dvoupásmový transceiver, který si pořídíte za přibližně 700 Korun. Tohle zařízení nabízí fascinující možnosti hackování a nahrání nového firmware, což umožňuje uživatelům přidávat nové funkce a upravovat chování rádia.

Quansheng UV-K6

Dvoupásmová funkčnost: Quansheng UV-K6 disponuje dvěma frekvenčními pásmy: 2metrové amatérské pásmo (144-148 MHz) a 70centimetrové pásmo (420-450 MHz). Tato dvojitá funkcionalita poskytuje uživatelům flexibilitu a kompatibilitu s různými rádiovými systémy. Bez ohledu na vaše komunikační potřeby, UV-K6 se postará o spolehlivé a jasné spojení.

The post Quansheng UV-K5 / K6 úpravy, modifikace, vylepšení, firmware first appeared on Hard Wired.

Rádia Quansheng UV-K5, K5(8), K6 a k5-plus mají možnost upgradu neoficiálním firmwarem.
Proto se zříkáme veškeré odpovědnosti za vysílání mimo pásma povolená výrobcem. Co děláte s rádiem, je na vaše vlastní riziko. Rádio bylo vyrobeno pro určitá pásma proto není vhodné tento upgrade srovnávat a rádii v jiných cenových kategoriích.  

Tyto aktualizace jsou podstatné do té míry, že bylo nutné přepsat příručku, protože nabídka a funkce jsou odlišné.

Vezměte prosím na vědomí, že použití tohoto rádia vyžaduje licenci NOVICE / HAREC pokud chcete vysílat jinde než na volných frekvencích. 

Co IJV FIRMWARE obsahuje a co ne?

CO OBSAHUJE

• Jediný VFO s přímým vkládáním frekvencí nad GHz.
• AGC FAST / SLOW / Pouze pro AM a SSB.
• AGC MAN také v FM s 35-úrovňovým nastavením..
• Přenos v emulaci DSB . (Vždy aktivní, nyní odpojeno pouze v případě, že aktivujete funkci Upconverter).
• Předvolba pro Upconverter se zámkem převodovky.
• Prodloužené čekací doby během skenování.
• Rit & Xit ve všech modulacích.
• Stabilní příjem SSB.
• Zisk příjmu přizpůsobitelný vašim potřebám.
• Aktivace okruhu SATCOM se zesílením příjmu > +9dB.
• Vysílání FM.
• VOX
• 1750 tón
• Compander
• Rozšířený příjem Frekvenční rozsah: 15 → 1300 MHz. S Rx mezerou mezi 620 a 840 MHz.
• Odemykatelný omezený převod: NO AIR BAND / NO 27 MHZ.
• Rychlé vyhledávání frekvence a tónu: Funkce FC (Frequency Copy).
• Rychlé vyhledávání tónů.
• Rychlé skenování části nebo celé paměti.
• S METER
• Indikátor TX modulace
• Selektivní volání s potlačením zvuku příjmu (Code Squelch)
• Selektivní odesílání DTMF, ZVEI, CCIR.
• Scramble.
• CW (Continuous Wave) modulace.

Nabídka služeb (ex skrytá) (pro její aktivaci zapněte rádio a podržte PTT a boční tlačítko 1)

• Přenos v DSB (duální SSB).
• Aktivace SATCOM.
• Nastavení TX Power pro každou ze 3 úrovní.
• Nastavení každé z 9 úrovní útlumů: RSSI, NOISE, GLITCH.

– CO NEOBSAHUJE

• SPEKTRUM (nikdy nebude)
• Heslo
• NOAA
• HLAS
• POPLACH
• Indikace napětí baterie a kalibrace.
• Blikající LED.
• Informace o nabíjení na USB.
• AIRCOPY

Oficiální stránky UV-K5 K5(8), K6

Kliknutím na název modelu najdete oficiální stránky rádia Quansheng UV-K5 ; UV-K5(8).
V závěrečné části je sekce " Ke stažení " manuál a nejnovější oficiální firmware.
Jinak si jej stáhněte přímo zde:

• Přímý odkaz na UV-K5 -→ k5_Firmware_v2.01.31_publish.bin 
• Přímý odkaz na UV-K5(8) → k6_Firmware_v3.00.15.bin 

Firmware IJV

• Zde stáhnete soubor .bin do složky. Firmware_IJV_V2.6R1.bin
• Pokud by byl problém s tímto firmwarem, můžete vždy znovu načíst oficiální a rádio bude přesně jako předtím.

K5prog-win

• K nahrání firmwaru do rádia potřebujete software k5prog.
• Tento program umožňuje uložit konfigurační a kalibrační data zaznamenaná v EEPROM. Určitě si tato data uložte a zálohujte.

Záloha kalibrace a původní konfigurace

• Jak již bylo zmíněno výše, je důležité chránit původní kalibrační a konfigurační soubory:
  → Spusťte rádio běžným způsobem (uživatelský režim), připojte kabel z počítače k ​​rádiu, spusťte k5prog-win. Pomocí tlačítek: "Read Configuration" a "Read Calibration" uložte tyto dva soubory.
• Pokud potřebujete obnovit rádio tak, jak bylo původně, nestačí vrátit původní firmware, budete muset také nahrát původní soubory "my_calibration" a "my_config":
  → pomocí programu k5prog-win přes ' Tlačítka Write Configuration' a 'Write Calibration'.
  Tyto soubory obsahují asi sto parametrů, jako jsou 3 vysílací výkony, squelch, RF Gain, úvodní zpráva, 200 kanálů, VFO atd., a jsou zaznamenány na externí EEPROM paměti.
   
• Tyto soubory se liší rádio od rádia, není jisté, že soubory jiného jsou kompatibilní s vašimi. Kalibrace je nastavena ve výrobě pro každé jednotlivé rádio.

Flash rádia

• IJV Firmware můžete také nahrát pomocí oficiálního programu Quansheng (Download).
• Tato aplikace neumožňuje uložit konfiguraci ani kalibraci z EEPROM.

Flash firmwarem IJV

1. Ujistěte se, že máte dostatečně nabitou baterii.
2. Nainstalujte ovladač pro kabel.
3. Zapojte kabel do počítače, ale NESPOUŠTĚJTE software.
4. Nastavte rádio do režimu aktualizace:
   Stiskněte tlačítko PTT a zapněte rádi.
   → Rozsvítí se bílá LED.
5. Připojte kabel k rádiu.
6. Spusťte software k5prog-win (nebo Portable Radio Updater) .
7. Poté v softwaru vyberte správný COM port a klikněte na 'Připojit'.
8. Prostřednictvím softwaru k5prog-win nahrajte dříve stažený soubor firmware_IJV_vxxx.bin .
   → Bílá LED bliká.
9. Na konci flashování vypněte rádio a odpojte kabel.

Nastavení rádia po aktualizaci

Po instalaci nového firmwaru buďte opatrní, abyste provedli tyto úpravy.

1. Proveďte automatický RESET VFO: spusťte rádio stisknutím PTT + EXIT.
2. Nastavte položky nabídky podle potřeby.

Slouží ke správnému nastavení počátečního nastavení pro dobré fungování rádia.

RESET VFO lze také provést pomocí nabídky RESET v servisní nabídce.

Přikládám narychlo automaticky přeložený manual. Něco jsem upravil ale i tak není úplně ideální.
Pokud by se toho chtěl někdo ujmout a udělat pěkný manual budu jen rád. ok2hss(-@-)protonmail.com

26/01/2024
Opravený PDF Manual IJV FIRMWARE
Opravený Manual Manual_IJV docx

Velké díky patří OK1HRP za úpravu a editaci manualu.

Původní manuál a postup autora:
IJV FIRMWARE

The post Nový firmware od IU0IJV pro Quansheng UV-K5 / K6 IJV Firmware first appeared on Hard Wired.