Alzament PLA+

Alza nedávno představila vlastní značku filamentu s názvem Alzament, který je nabízen v barvách červená, modrá, žlutá, černá a bílá. Ostatní barvy v nabídce chybí. Filament je dostupný ve třech variantách: BasicPLA, PLA+ a HyperPLA+, kde poslední z nich je navržen pro rychlejší tisk.

Důležitou informací je, že Alzament není vyráběn v Česku ani v Evropě, ale v Číně. Na obalu je uvedeno pouze "Designed & Tested in Europe". To vyvolává otázky o skutečném výrobci tohoto materiálu – existuje možnost, že se jedná o rebrandovaný filament od některého z větších čínských výrobců, což by mohlo vysvětlovat jeho relativně dostupnou cenu a širokou distribuci přes Alzu. Jedním z nejpravděpodobnějších dodavatelů je Shenzhen Yongchanghe Technology Co., Ltd., který dodává filamenty mnoha firmám pod různými značkami. Tato společnost vyrábí širokou škálu tiskových materiálů, včetně JamgHe Tough PLA, který má velmi podobné vlastnosti jako Alzament PLA+.

Shenzhen Yongchanghe Technology Co.

Osobní zkušenost s Alzament PLA+

Pro testování jsem zakoupil Alzament PLA+ v barvě červená a modrá. Podle specifikací Alzy je doporučená rychlost tisku 50-100 mm/s, zatímco HyperPLA+ by mělo zvládnout až 300 mm/s při o něco vyšší teplotě trysky.

Všeobecné požadavky na filament:

• Tisknout kvalitně
• Nesmí ucpávat trysku
• Neměl by ničit trysku (abrazivní filamenty)
• Musí dobře přilnout k tiskové podložce (záleží na tiskaři jak se stará o podložku)

Nastavení pro tisk

• Teplota podložky: 55 °C (Alza uvádí 45 °C)
• Teplota trysky: 210 °C (Alza doporučuje max 220 °C)

Filament je dodáván na cívce vyrobené z recyklovaného papíru, což přispívá k ekologičtějšímu přístupu. Dalším pozitivem je, že na cívce je měrka, která umožňuje snadno odhadnout, kolik filamentu ještě zbývá. Toto je praktický detail, který usnadňuje plánování tisku a minimalizuje riziko přerušení rozdělaného projektu kvůli nedostatku materiálu.

Výsledky tisku

S tiskem jsem byl ve finále spokojen, a to hlavně proto, že jsem neměl příliš vysoká očekávání. Alzament funguje, jak má, tisk je kvalitní, vrstvy jsou viditelné odpovídajícím způsobem. Přilnavost k podložce byla dobrá, tisk proběhl bez komplikací.

Závěrečné hodnocení

Klady:

• Dobře tisknutelný PLA filament
• Nepříliš náročný na nastavení
• Rozumná cena
• Ekologická cívka z recyklovaného papíru
• Praktická měrka na cívce pro odhad zbývajícího materiálu
• Parfektní návin

Zápory:

• Někdo by ocenil větší výběr barev
• Nejasný původ výrobce – potenciálně rebrandovaný čínský materiál
• Pravděpodobně zaváděcí cena

Celkově Alzament PLA+ splnil očekávání a pro běžný tisk je to solidní volba. Pokud hledáte cenově dostupný filament pro každodenní použití, není důvod se mu vyhýbat. Pokud hledáte standardní povrchovou kvalitu, je tento Alzament přešně pro vás.

Tento filament byl pravděpodobně testovacím produktem Alzy, aby ověřili zájem o vlastní řadu filamentů. Dlouhodobě tomu nasvědčoval výprodej jiných značek filamentů a velmi úzká nabídka ostatních tiskových materiálů. Je tedy pravděpodobné, že se v budoucnu můžeme těšit na další materiály, jako je například PETG, a širší škálu barev.

Alzament lze zakoupit na Alza.cz.

Ale není to tak růžové nebo zelené pro všechny. Někteří oranžovo černí mají s tiskem i problémy.

Fotografie testovacích tisků

Na závěr článku přikládáme detailní fotografie našich testovacích tisků s filamentem Alzament PLA+. Fotografie ukazují kvalitu povrchu, viditelnost vrstev a celkový výsledek tisku. Je třeba vzít v úvahu, že kvalita výstupu závisí na nastavení tiskárny, zvolené vrstvě a podmínkách tisku. Doufáme, že vám tyto snímky pomohou lépe si představit, co od tohoto filamentu očekávat

The post Filament Alzament first appeared on Hard Wired.

Možná jste si všimli několika událostí, které nastaly kolem společnosti Bambu Lab, prodávající stejnojmenné tiskárny. Toto je takové objasnění vlastním slovem.

Rozhodl jsem se tedy sesumírovat, o co běží a vnést trochu pořádku do této problematiky, jelikož i já - jakožto majitel X1C s AMS - jsem studoval počínání společnosti, hlavně co se týče firmwaru.

Mimořádně, zdroj:
https://blog.bambulab.com/updates-and-third-party-integration-with-bambu-connect/

Jako vždy, na začátek, trocha toho “žargonu”:

• AMS
  Advanced / Automatic Material System - řešení od společnosti Bambu Lab pro tisk vícero barvami.
• brick
  anglicky “cihla”. V tomto kontextu jde o “proměnu” stroje na nepoužitelný, takže metaforicky ho lze použít jako velmi drahou “cihlu”.
• LAN
  Lokální síť. Domácí síť, pokud máte více počítačů nebo telefonů schopných se připojit do internetu přes Wi-Fi.
• Klipper
  je to alternativní řídicí systém pro 3D tiskárny, naprogramován jako klasický program pro operační systémy typu Windows, Linux. Běží ale jako služba na pozadí. Není to tedy program přímo na nějaké desce.
• Slicer
  Je to program pro převod modelu do strojového kódu, který tiskárna umí číst a podle toho tiskne.

Příběh na začátek...

Před několika dny společnost Bambu Lab vydala tiskovou zprávu, ve které popisovala přicházející aktualizace do svých tiskáren. Tato aktualizace měla řešit v zásadě zabezpečení tiskárny proti nedovolenému užívání.

Jakožto programátor a člověk řešící si údržbu počítačů svépomocí vím, kam tím chtěli mířit. V zásadě už vím, jak jsou po elektronické stránce řešeny tiskárny, tedy přinejmenším u řady X1. Možná i řadu P1.

V zásadě se jedná o duální systém - je zde solo “počítač” pro “normální” operační systém, na kterém běží firmware, akorát jiné “stavby”.

Ten může být přímo na desce spojen se systémem na bázi Arduina, které řídí už jednotlivé komponenty. Je to takový “Klipper”.

Snaha Bambu Labu byla tento systém zabezpečit. Dokážu si jako ITák představit, že autoři alternativních slicerů mohli špatně implementovat řízení a to mohlo společnosti způsobit problémy se sítí. Alternativní programy mohou požadovat nestandardní příkazy a to se Bambu Labu (též právem - je to jejich infrastruktura) nelíbilo. Aspoň tak to chápu a jeví se mi to tak.

Nicméně jejich zpráva (právem) způsobila v 3D tiskařské komunitě strach, že se bude jednat o scénář jiné firmy, která uzavřela svůj systém tak, že nelze použít jiné náplně (Hewlett-Packard).

Naštěstí se to prozatím ukázalo jako liché.

Společnost Bambu Lab tedy zareagovala na základě zpětné vazby svých zákazníků vysvětlením, kdy není v jejich zájmu limitovat zákazníky. Dle jejich prohlášení též nemají v zájmu “krást” modely, pokud už bude tiskárna připojena k síti, popřípadě udělat z tiskárny nefunkční stroj, či jakkoliv procházet další zařízení na LAN. Nebo - a to si myslím, že je spíš “kosmetický” problém - zamítnout strojový kód od jiného sliceru na své tiskárny a vynutit tak užívání Bambu Studia.

Nicméně pár “Ale” tady je.

Podívám se na to z optiky (opět) programátora a síťaře.
V zásadě souhlasím s tím, že do nějaké míry by tiskárna zabezpečení mít mohla. Hodně dobře si pamatuji situaci v jedné české firmě, která neměla zabezpečení těchto systémů vyřešené. Stačil zkušený útočník a byl by problém.

Co se týče slicerů, chápu, že nejvíce “kompatibilní” (tedy stavěný přímo na míru) je právě Bambu Studio. Autoři tohoto programu mají k mechanice a firmwaru tiskárny bezprostřední přístup a dokážou tedy program optimalizovat pro maximální funkčnost.

Nicméně, dá se to řešit elegantněji, s ohledem na zákazníky i pokročilé uživatele. Řeknu to nějak takto:

Pakliže uznají za vhodné tyto změny implementovat, prosím. Nicméně ať ponechají možnost ostatním uživatelům, co je jim libo a jen přidat oznámení “Užíváním programů třetí strany nemusí být dostupné některé funkce a nemusí být nabízena zákaznická podpora”.

S tímto jsem naprosto v pořádku.

Co ideální řešení?

Ideální situace je, kdy Bambu Lab nabídne dokumentaci ostatním “výrobcům” slicerů takovou, kdy tito výrobci upraví své programy tak, aby fungovaly i s tímto stavem.

Poté je to v pořádku, protože snahu zabezpečit svůj stroj vůči nepovolaným lidem je jen a jen dobře. Nechcete, aby Vám tiskárna útočila třeba na banku, protože ji ovládl někdo se zlým úmyslem.

Jeden podobný případ jsem dokonce i řešil.
Přístupy. Přístupy do tiskárny. Jako superuživatel.

“Dej mi výsledky."

Řeknu to takto, navrhuji setrvat v klidovém stavu. Lidé z 3D tiskařské komunity udělali kolem těchto zpráv hodně interakcí a přiměli Bambu Lab reagovat vysvětlením, jaké jsou jejich skutečné úmysly.

Prozatím vím, že:

• Tiskárna je vaše a tak to i zůstane. Samozřejmě, aktualizace jsou dobrovolné a je pouze a pouze na vás, zda je nainstalujete.
• Vaše modely též zůstávají vaše, čili co si dáte tisknout, se nikam neodešle.
• Situace jako u firmy Hewlett-Packard (a jejich 2D tiskárnami) nenastane. Takže nadále můžete používat filamenty (tiskové struny) jiných výrobců. AMS tedy bude lhostejno, jaký materiál používáte.
• Firmware (řídicí program tiskárny) nebude mít v sobě nic, co by ohrozilo bezpečnost dat na vaší LAN síti - takže žádné viry či procházení sítí).
• Plánované zastarání tiskárny a též její přivedení do nefunkčního stavu je pro Bambu Lab nežádoucí už kvůli renomé. Věřím, že tuto pozitivní reputaci si budovali dlouho a tento krok pečlivě zvážili.
• Pro mě je v této chvíli důležité, že má X1C bude tisknout i nadále. Tiskárnu jsem si do sítě připojil jednou, kvůli jedné aktualizaci. Nicméně využil jsem i odhlášení a tiskárnu do sítě již připojenou nemám. A funkčnost 3D tisku mi i tak zůstala.
• Tiskárna mi tiskne velmi dobře a i přes moji ochotu zkoušet nové věci si tentokrát počkám, jak to bude ve finále.

Post scriptum.

Důležitá myšlenka je ale taková, že jak my - zákazníci - tak Bambu Lab - zareagovali adekvátně a pro tento čas nevidím důvod situaci dále “hrotit”.

The post Kontroverze kolem BambuLab: Co se skutečně děje s vašimi 3D tiskárnami? first appeared on Hard Wired.

The jargon, slovník na začátek

Firmware:

Je to vlastně systém určený přímo pro konkrétní procesor, desku, elektroniku. Není to operační systém v daném slova smyslu, nicméně řídí už konkrétní hardware.
Dokonce platí, že některé komponenty počítače mají svůj vlastní "firmware". Dobrým příkladem je třeba disketová nebo DVD mechanika. V tomto kontextu se budeme bavit o systému řídící specifickou elektroniku.

Introduction

Uvedení do děje. V zásadě předmluva, představení.

i3

i3 se v tomto rozumí jako "iteration 3". Je to typ 3D tiskárny, mající rám ve tvaru písmene T ležícího vzhůru nohama, kde "noha" tvoří osu Z a osu X na ose Z se pohybující. Společně s tímto se užívá i termín "Bed slinger".

Bed / heatrod

Bed v angličtině postel - v tomto kontextu je český překlad pro vyhřívanou tiskovou podložku o různých rozmerěrech, kde 3Dtiskárna tiskne.
Heatrod podobný princip, je to ale váleček s dvěma kabely. Technicky je to výkonný odpor schopný generovat vysoké teploty.

Feeder

Je to de facto podavač filamentu, 3Dtiskové struny. Existují dva základní typy, Bowden a Direct.

• Bowden
  Bowden - podavač je umístěn na rámu tiskárny a vede z něj PTFE trubička (samotný bowden) až na vozík, kde vstupuje do chladiče až k trysce. Jeho výhodou je lehčí konstrukce vozíku a tiskárna tím může tisknout rychleji.

• Direct
  Direct je charakteristický tím, že motor je v bezprostřední blízkosti chladiče a už se dá hovořit o termínu "extruder". Výhoda zde je možnost tisknout některé materiály a relativně bezprobémová retrakce.

"take your pick"

angl. "Vyberte si".

"in house"

Doslovně anglicky "v domě", v tomto kontextu ale "co dům, potažmo domov dal"

Drybox, někdy "Dry-box"

Pro 3Dtiskaře je to forma úschovy materiálu - filamentu - tak, aby nedegradoval (nechytal vlhkost, neprášilo se na něj). Jednoduchou "implementací" je zde krabice z IKEA "Samla", ve které je nasypaný silikonový granulát. Můžou to být silicagelové kuličky (Například si koupíte nové boty a jedním z pytlíků je silicagel), v případě, že se Vám nechce utrácet za předražené sušivo, postačí stelivo pro kočky založené na silicagelu. Jen je to více prašnější.

Stepper / Driver

Stepper motor, někdy jako pouze "Stepper" je krokový motor, který se otáčí jako normální, je ale schopen se pootočit o určitou vzdálenost. Je to tím, že zde nejsou klasické cívky, ale magnety mající vlnovitý tvar, které tím pádem mohou vymezit pohyb při aktivitě.
"Driver" je sice angl. "řidič" a podobně je tomu i zde. Je to ale samostatný obvod s čipem, který převádí příkazy z hlavního procesoru na pulsy tak, že dojde k otočení na něm zapojeném krokovém motoru. Je to něco jako tranzistor, leč na určitý účel.

The first one

Jednoho krásnýho dne jsem jel do práce. Léta páně 2019, před mizérií. Procházel jsem si Twitter a narazil tehda na příspěvek od jednoho mého - tehdejšího svého klienta - modeloval jsem mu 3D modely za účelem tisku - že prodává 3D tiskárnu.
Zavětřil jsem a řekl si, že to zkusím.

Tiskárnu jsem si zarezervoval a za pár dní - to už jsem si zařizoval své nové bydlení - se setkal se známým. Jeli jsme ke mě, udělal mi introduction, jak se takový stroj používá a já se poté vrátil zpět na byt.

Flsun i3 2017.

Tiskárna byla velmi jednoduchá. Hliníkové profily mající čtvercový tvar o rozměrech 20x20 mm. Nic složitého. Elektroniku tvořila deska MKS Gen L, verze 1.0. 8bit, velmi jednoduché.
Ale taky ne zrovna dobře udělané.

Přes klienta jsem se seznámil s človekem, který se též 3Dtisku věnoval a když jsem mu - tehda dost neznalý - naposílal fotky tiskárny, zhrozil se.

Mosfety externí nebyly, 12 voltové napájení a z toho vyvozující větší proudy nutné k ohřevu bedu a heatrodu. A z toho taky možný riziko požáru, když někde upadne kabel.

Tedha jsem chtěl tisknout a neřešit, to se mi ale vrátilo. Nepěkným způsobem.

Dlouhej příběh krátkým, dodneška je ten stroj na 12V systému, je ale spolehlivější. Po napájecí stránce.

O tom ale později.

The first changes.

V zásadě tiskárna prodělala spousty úprav. Nejdříve výměna Stepper Driverů z A4988 za (i místy tišší,) detailnější DRV8825. Nastudoval jsem si, jak se kalibruje napájení s ohledem na daný krokový motor. Matematika veskrze jednoduchá.

• najít si dokumentaci k danému motoru a přečíst si ji,
• jaké je jeho doporučené napájení,
• spočítat si matematiku
• a s pomocí voltmetru nastavit přímo na motoru. Na živý, běžící tiskárně.
• A pro jistotu ten "krokáč" odpojit.

To by bylo.

Jenže...

Technicky tiskárna byla tisknuschopná. Co bylo ale po napájecí stránce špatně bylo vyvedení napájení přímo z řídící desky, takže přes ni sice teklo 12 voltů, ale dvakrát tak více proudu. A případě nedotažené svorkovnice reálně hrozil požár. Nehledě na to, že kabely tehda nebyly krimpované.

Takže, mosfety. Externí.

Zakoupil jsem mosfety a naprojektoval si na ně držák. Jakmile přisly, provedl jsem první, byť ne tak zásadní, přestavbu.

Napájení šlo menším kabelem do desky, další dva páry žil napojené do mosfetů a z desky šly další dva, tentokrát hodně malé, káblíky do mosfetů.

The crisis has been averted.

Po tomto úspěchu jsem začal experimentovat. Flsun i3 2017 byla bowdenová tiskárna. Tak mě napadlo motor přidělat na X vozík. A nedopatřením skombinoval nevýhody obou systému do jednoho krásnýho balení.

Změnu jsem vrátil a feeder přesunul na horní rám, který jsem vyztužil 3Dtisklým dílcem, tehda ještě od klienta.
Poposunu se do roku 2020, něco málo kolem léta. Vládla tehda pandemie (nebo plán-demie?).
"Flsunku" jsem předělal další, tentokrát rozsáhlejší přestavbou na základě zkušenosti z jiné tiskárny.

V bodech,

• Nové pouzdro pro řídící elektroniku, místo dvou "vtipných" malých 40x10mm větráčků jsem chlazení naddimenzoval jedním velkým 80x10 mm větrákem a definitivně se tak zbavil toho moru s plexisklem,
• Mosfety se dočkaly nového držáku včetně zakrytování, protože fakt nechcete, aby si děti sahaly na živých 12v 10 A, ačkoliv někteří namítají, že toto je relativně bezpečný, já ten názor nesdílím i kdyby mi za to zaplatili,
• Napájecí trafo mělo neduh, že nemělo vypínač a tiskárnu jste museli natvrdo vyrvat ze sítě, také docela lahůdka. Takže trafo dostalo vypínač na 230V, jak by každej příčetnej spotřebič měl mít.

Tiskárnu jsem ještě tehdy přes fotografie ukázal předchozímu majiteli a jeho odpověd byla "pěkně se s ní pomazlil".

No aby ne, zapomenutý stroj schopný tisknout i 13-14 hodin.

A nakonec si našla nového majitele. Dodnes mu dělám podporu a konzultaci, protože ano, ta tiskárna je jedno z mých dětí, nehledě na to, že tu tiskárnu znám dobře.

A tím by byla krasojízda tohoto jinak dobrého stroje zakončena.

Co ale rád dodám je, že jsem každý den spěchal z práce a ještě v botách šel zapínat 3Dtiskárnu, že budu tisknout.

The CUBE second.

Kvůli týto jsem dokonce letěl z tehdejší práce domů, abych ji mohl objednat. Blb jsem si zapomněl platební kartu doma a tak nějak... jsem nechtěl ztratit příležitost si ji koupit.
Takže jo, letěl jsem na šalinu, domů, zapnout práci, otevřít Aliexpress, objednat z německýho skladu... a v březnu byla doma.

A tuhle znám do posledního šroubku. Do posledního zašroubovanýho závitu.

A tuto jsem si po stránce tiskové kvality "podojil".

Historie této tiskárny začíná v době, kdy nás koupila - respektive náš department společně s dalšími - jedna jistá společnost. Nechci nastiňovat, jaká. Z ledna 2020 na únor 2020 jsme ze dne na den vyměnili kancelář a pohodlné prostředí plné nákupáků vyměnili za samotu u lesa v polích.

Já tehdy toužil po robustní konstrukci, stroji, který bude tuhý a bude držet.

Flsun Cube. Dnes Flsun F5.

Cena této tiskárny byla kolem 7 500,-. Navíc byla dovezená z německého (nebo dokonce českého?) skladu, byla tedy velmi rychle doma.
Už v červnu 2019 jsem se sestěhoval do svého nového obydlí a začal žít trochu více sólově.

Nicméně, oproti mé, tehda ještě přítomné i3 "Cube" dostala, byl kompletně předělaný držák na elektroniku a už tehdy dostala upgrade - napájení bedu a heatrodu rovnou přes externí mosfety, dobře, tehda měla ještě A4988, ale fungovala.

Ale i tak začalo bolení.

Tehdy obě tiskárny měly jako probe SN04. Indukční, napájená přímo z desky. A ne zrovna přesná sonda. Nicméně, já to nevzdával, pořídil jsem si optočlen / optocoupler. Toto byla malá destička, která fungovala na principu osvitu LED diody v izolovaném pouzdře. Na základě tohoto se sepnul obvod, který de facto tiskárně řekl, že indukční sonda "našla" kov a má dát povel k zastavení.

Tato akce mě stála dost bolení hlav a zjištování, proč. Na jednu stranu, ano, fungovalo to a z nespolehlivé sondy se stala relativně spolehlivá, ale vstoupil do toho i můj lidský faktor chybovat ve firmwaru.

A to mě málem stálo docela slušnou díru v bedu.

A to opravdu nechcete.

Nehledě na to, kdy změníte napájecí kaskádu z 12 voltů na 24. To prostě usmažíte jako Anakina Skywalkera na Mustafaru. Nebo Dartha Vadera, take your pick. Prostě uděláte ze sondy mající hraniční poruchu osobnosti kriticky zčernalého pejska pro pana císaře Palpatina. A při troše štěstí si uděláte z řídící desky ohňostroj.

Jednodušše, vyletí kouzelnej obláček. Konec příběhu.

Naskytla se ale možnost to předelat a to oběma směry, jak ke spolehlivosti, tak jednoduchosti zapojení. A tímto řešením byl BL-Touch, respektive jeho varianta 3D-Touch.

Samozřejme, Cube se jako první tiskárna dočkala konverze na 24V. Jelikož sonda SN04 již na Cube nebyla, nebylo tedy třeba řešit napájení.

Zapojení této sondy je poměrně jednoduché, vycházel jsem z videa Ed's 3D Tech. Na poslech je to příjemný pán, problematiku vysvětluje a postupuje velmi pomalu, což se u této detailní práce metodou "třikrát měř, jednou zapoj" velmi hodí.

S tím mě též čekala rekonstrukce X vozíku tak, aby nový BLTouch sedl co nejblíže k trysce a já tak měl co nejpřesnejší "model" bedu pro kompenzaci nerovností.

A ano, dočkala se toho i tehda první, Flsun i3 2017.
Cube ale měla premiéru.

Nicméně, krátce na to měla i3 odejít k novému majiteli, tehda do Zlína. Její příběh - zvláště po akci "růže už je na hadry" - ano, mám na mysli valentýnskou - tehda pro nového majitele - pro jeho partnerku.

Vrátím se zpět ke Flsun Cube. Přestalo se mi líbit, jak jsem vyřešil kabeláž k desce. Byla to spousta drátů a obecně jsem docházel do stavu, kdy jsem měl chuť tiskárnu celou rozdělat a sestavit znovu. A tehdy, v roce 2021, byla první, zásadnější přestavba.

Deska - i zde MKS Gen L V1.0 - vyměnila visící místo na boku tiskárny na dolním rámu, dostala tedy nový plastový dílec, který ji držel. Modeloval jsem jej, takže prišlo i místo na tzv. smoothery, velmi vhodné pro DRV8825.

Nebyla ale úplně zakrytovaná, nicméně kabeláž už zde doznala zásadních změn. Byla lépe udělaná a některé věci navíc - mezi nimi i osvětlění původně přidané - zmizelo. Není potřeba a i návštěvy mi říkaly, že jim to moc svítí do očí. Argument jsem přijal a osvětlení odstranil.

Nicméně, opomenu jsem zde jednu zásadní věc, při instalaci BL-Touch je toto potřeba upravit ve firmwaru. A já se tak začal setkávat i s tím, jak si firmware upravit k obrazu svému. A časem nabyl zkušeností natolik, že jsem byl schopen jít dále, než si kupovat předem naprojektované tiskárny.

The troubles of PET-G

Jak s i3, tak s Cube jsem řešil jeden materiál. Nicméně nepálilo mě to tak moc, jako právě u Cube. Už tehdy jsem řešil stringing. Chtěl jsem tisknout hlavně PET-G, jelikož jako ekologicky myslícího člověka mě trápilo, jak mám řešit odpad.

Jednodušše, PLA (Poly-Lactic Acid) podle lidí pracující ve třídění plastů NENÍ plast.
Další bolehlav.

Nicméně, i zde jsem to nevzdával, více jsem bádal v nastavení sliceru, jak tohoto docílit. A docílil. Odpadu jsem negeneroval zrovna málo a chtěl jsem mít jistotu, že i zmetky z 3Dtiskárny můžu dát s klidným svědomím právě do plastu, protože složka navíc tam byl Glykol.

Začnu ale popořadě - u i3 jsem stringing moc neřešil, jelikož byl velmi jednodušše odstranitelný, ať už rukou nebo lehkým plamenem. V zásadě jsem v té době nevědel o tzv. Wipe. Vyčištění trysky, které tiskárna může udělat při dokončení určité plochy a poté se stejnou trasou vrátit třeba o pár milimetrů.
Tím se docílilo toho, že tryska byla čistá a další materiál z ní nevytekl.

Stálo mě to hodně zkoušení, i vlastní model. Kalibrační kužely. V zásadě dva kužely vedle sebe na stejné základně za účelem testu a "přeskakování" trysky z jednoho na druhý a zpět.

Nicméně, vyladil jsem to do stavu dokonalosti, takže přesunu čistě na tento - do plastu vyhoditelného - typu filamentu mohlo dojít. A stalo se tak, v jednu chvíli jsem měl v dryboxu pouze PETG, nepočítám-li nějaké to TPU.

Hliník se odstěhoval do Humpolce.

Další zásádní přetavbou bylo nahrazení akrylových dílu hliníkové. Na jedné straně osy Z začalo docházet k nalamovaní akrylového dílce a mé rozhodnutí padlo na to odstranit - když mi to odpustíte - akrylovou srandu z tiskárny pryč. Nenávratně. Do koše.

Spousty odpolední a večerů jsem trávil v této době "zalezený" ve "skladu", malé místnosti mezi ložnicí a koupelnou. Udělal jsem si z regálu provizorní pracovní stolek, vytáhl pilku a vrtačku a pustil se do práce.

Ačkoliv je to větší změna, šlo mi o to nahradit co nejvíce plastu hliníkem pro zlepšení nejen stability, ale i odlehčení některých důležitých prvků.

The first mutli-mat

Ano, měl jsem tu možnost. Začal jsem rozumět firmwaru na takovou úrověň, že jsem se rozhodl jít o krok dále a zkusit štěstí s něčím, co málokterá tiskárna uměla.

Něco, co měly jen dražší stroje.

Multi-material.

Implementace po hardwarové stránce je jednoduchá - stačí zapojit extra krokový motor. dát mu podavač materiálu a najít mu dobré místo. To je vše jednoduché.

Co ale už není jednoduché, je přimět firmware tiskárny tak, aby o tomto motoru vědel. A také mu říci, jak.

Máte-li tiskárnu s jednou tryskou, je to tryska sdílená a je to tak třeba projevit právě ve firmwaru. Existují variace, kdy máte tiskárnu s více, než jednou tryskou a tak je třeba to zohlednit právě zde. Můžete mít i tiskárnu, kdy jsou tiskové hlavy odepínatelné, jindy je máte sdílené. A lze pokračovat dále.

Je to ale tak padesát procent toho, co musíte udělat. Možná dokonce i 33.
Techničtěji řečeno, jedním z prvků je zde i slučovací komora. Využil jsem jednu od poměrně známého 3Dtiskaře, který dělává i recenze. Má k tomu i vlastní kód, vzhledem k mému řešení jsem si musel napsat vlastní.

A implementace jako taková tedy byla z velké části v mé režii.

Režii, která se ukázala jako úspěšná a v té době jsem začal tisknout sice jen dva materiály, stále ale více, než jeden materiál.

A to se projevilo i ve sliceru. Jubilejní první tisky byly pro jednu školku využívající pomůcky montesorri.

V bodech, tradičně:

• Flsun Cube už během stavby přijala různé vylepšení, na základě zkušeností z Flsun i3. Tomu odpovídalo i chlazení desky.
• Cube "prodělala" 3 zásadnější úpravy, nejen konstrukce ale i kabeláže, rozvodu
• Jako první tiskárna dostala možnost tisku více materiálů, byť přes sdílenou trysku (čili pouze jeden materiál v dané chvíli a uživatel zodpovídá za "program" řešící výměnu. Tedy, "Stará škola".)
• Nejzásadnější úpravou bylo zbavit se akrylových dílců za hliníkové.
• Na této tiskárně se mi povedlo i přes její bowdenovou charakteristiku odladit tisk PET-G tak, že tzv. nevlasatí (nezanechává za sebou materiál).

The nuclear three QQ-S

Nebudu to já, když si nevyzkouším i tiskárnu jiné, než tzv. kartezské kinematiky. V tomto případě to byla tzv. Delta tiskárna, též od Flsunu.

Nicméně... přišla mi v rozbitém stavu, jako vratka od jiného klienta.

Jako vratka od klienta, který si tiskárnu špatně servisoval a po zjištění, že nepodává filament, tiskárnu vrátil.

Tehdejší (a možná stále) prodejkyně od Flsunu mi poslala přes socsíť Facebook foto té tiskárny. Ležela chudina na zemi, jedna z vodicích tyčí vyrvatá jako kohout po zápase. Jednodušše, smutný pohled.

Tiskárnu jsem si zaplatil a byla mi dovezena. V celku.
A po jejím vybalení zjistil, že závadu šlo JEDNODUŠŠE odstranit.

Ulomil se filament.

Stačilo nahřát trysku, trochu zasunout a poté vytáhnout. Bum. Tiskárna funkční. Jenže...

Urvaná vodící tyč byl problém, který jsem musel řešit, pokud jsem chtěl mít QQ-S funkční. Improvizovanou opravou se mi podařilo tiskárnu uvést do plného provozu a vyzkoušet si zde, jak se tiskne z ohebného filamentu - TPU.

A také se podívat, jaká šílená matematika musí ve firmwaru té tiskárny vládnout. Protože narozdíl od kartézské tiskárny - kde je de facto každý motor pro danou osu - jsou zde všechny tři motory ve spolupráci takové, kdy společným pohybem nejenže usměrňují pohyb tzv. effectoru do stran, ale také i nahoru a dolů.

Má první zkušenost byla taková, že nejmenší pozice pro Z - kdy se tryska dotýká bedu a tím pádem začíná tisk - zde je výchozí pozice nahoře tiskárny - čili MAX Z.

Kalibrace se zde také řešila jinak, pro ty "chudší" zde byla lepivá podložka s napájeným USB kabelem. A to samo o sobě fungovalo jako styčný bod pro trysku, která sama byla zapojena do Z pinu. Takže ano, tryska byla pod proudem také.
Rozhodl jsem se této tiskárně věnovat péči a přikoupil extra sondu na "skenování". Byla to v zásadě klasická sonda s tlačítkem vespod, které po sepnutí zastavilo trysku a udalo tak přes dané Z, v jakém místě je. Takže ano, bylo i zde potřeba zasáhnout do elektroniky.

A i zde na řadu přišel open-source firmware.

Přes jednu skupinu, spoustu googlení jsem došel k relativne fungujícímu stroji, který ale i přes zásadní opravu všech vodících tyčí vykazoval nepřesnost. A mě už s tímto docházely "nervy".

A proto jsem se rozhodl, že tato tiskárna půjde z domu. Na náhradní díly. Člověkovi mě známému, který má podstatně hlubší znalosti s elektronikou, než já.

QQ-S se mi orotovaly doma dvě, nejdřív ta moje, poté od známého. Obě zmizely právě k Valentinovi a jejich historie končí zde.

Trocha lituji, že jsem si jednu nenechal, mohl jsem se kochat právě tou neuvěřitelnou matematikou, která řídila divoký tanec při tisku na delta tiskárně. Je to doteď pro mě něco neuvěřitelnýho.

I zde, opět, v bodech.

• Delta tiskárna tiskne souhrou všech tří motorů. Uprostřed je tzv. Effector, který drží trysku a společným posunem všech motorů se pohybuje jak po X, tak po Y ose zároveň.
• Kalibrace takové tiskárny je velmi náročná.
• Bohužel, kus mě dodaný už od počátku měl konstrukční vady, ktere firmware nedokázal řešit úplně.
• Výhodou delta tiskárny je rychlost.

The customs fourth

To nejlepší mělo ale přijít. Postupným nákupem ruzných dílů, projektováním v Blenderu svých vlastních dílců mělo nastat něco podstatně složitějšího, než jen nákup tiskáren, popřípadě jejich sestavení dohromady tak, jak uvedl výrobce.

Před tímto vším jsem se orientoval tak, jak výrobce doporučil. Dobře, v případě Flsun Cube jsem si pár kroků k benefitu svému pomohl i já sám, nicméně zde to bylo už od základů - from the ground up - navrhnout a postavit si vlastní stroj.

Vlastní stroj, in house. Žádný bobky kolem výrobce. Doma navržena, doma postavena, doma zprovozněna.

Barter P3Steel.

Tiskárnu jsem začal navrhovat už v roce 2021, kdy jsem od jednoho člověka koupil rám na Anet, celo-ocelový. Byl velmi těžký, o to víc ale robustní.

A stavba včetně návrhu?

Rok.

Rok práce. Rok práce, zkoušení.

Ale také díky tomu povídání o The Calamity.

Vraťme se ale na začátek.

Po získání rámu jsem zjistil, že až na pár drobností jsem měl skoro vše - šnekové hřídele pro Z osu, řídící desku v té době vytaženou z Flsun Cube, jelikoz Cube měla to nej, co jsem mohl mít - 32bitovou desku s procesorem založeným na STM32.
Proto mi zbyla MKS Gen L V1.0 a ta mohla najít uplatnění právě zde.

Stačilo mi doobjednat Z pojezd, X vozík, vše samozřejmě v kovu. Nechci si zde utahovat z jedné jisté firmy v Česku, ale tato tiskárna bude celokov, žádnej plasťák. Tyto srandy jsem si užil hodně.

Jedinné plastové věci zde byly držáky na spínače, zakrytování elektroniky. Ano, tehda byla elektronika bez zakrytování, ale lásky zde bylo dostatek - montážní dílec na desku nejenže poskytl azyl desce, ale i mosfetům, extra smoothery a takový zlatý hřeb - deska včetně mosfetů byla chlazena ne jednim, ale rovnou dvěma plnohodnotnými 24V větraky.

A jaký kravál to byl.

Jako kdybyste byli na serverovně nacpaný až po strop servery.

Chlazení zde bylo velmi naddimenzované. Jak už jsem nastínil, srandy s 12 volty jsem měl už pokrk, takže jsem přeskočil rovnou na 24 voltů. I tak jsem vyvedl z desky extra zapojení na mosfety, protože jsem chtěl dimenzovat i kvůli bezpečnosti.

Mohl jsem si ale s 24 volty dovolit vyvést napájení bedu přímo z desky a neřešit tak extra kabeláž ze zdroje.

A i ten dostal hned při montáži spínač.

Jak by skalní fanoušci jedné firmy řekli, All-in-one.

Zasadní změnou oproti předchozím tiskárnám byl feeder, spíše v tomto případě extruder.

Direct-drive extruder.

Chtěl jsem si zkusit postavit tiskárnu, byť pomalejší, ale o to spolehlivější, co se materiálů týče. Ne, že by Flsun Cube měla být nespolehlivá, nicméně implementace přímého podavače materiálu byla demonstrace mých znalostí, zkušeností a především vůle rozjet něco, co vlastně nemuselo fungovat.

Jenže, ona se rozjela. A nejen to, i TISKLA. A TISKNE.

Bylo to zjevení, kdy jsem zkompiloval firmware, nahrál jej do desky a Barter P3Steel se probudila.

Měl jsem radost, když jsem jí dal povel najít a nastavit se na výchozí pozici. BL-Touch sepnul, osy Z zafungovaly a stroj, jinak nesestavitelný, dostal za úkol si vytisknout, tradičně kalibrační kostičku.

Poprvé v životě jsem měl radost. Léta páně 2022.

"Pé-tři-stýlka" moc úprav neprodělala. Byla dobře navržená. Zásadní úpravou zde byly zakrytování elektroniky a lepší kabeláž.

A The Calamity se blížila.

A The Calamity nastala.

Body:

• Jedná se o vlastoručně navrženou a postavenou tiskárnu.
• Je to demonstrace know-how a zkušeností, jehož výsledkem je plně funkční stroj
• Konstrukce je i3 / Bed Slinger, kde X osa "sedí" na Z ose a Y osa je osamostatněná - pohybuje bedem, proto "bed slinger".
• Je to první tiskárna mající tzv. "Direct extruder".

Deep inside the fifth bamboo forest

Dva roky.

Dva roky, přiznám, že jsem měl problém najít sám sebe zpět po té, co jsem zažil. Ne nutně v pozitivním slova smyslu.

Hledání sama sebe začalo, Flsun Cube v mezičase dostala aktualizaci, která ji ale dováděla k nespolehlivosti a to i při pasivním čekání.

Splín spadl i na Barter P3Steel, které jednoho dne odešla řídící deska do křemíkového nebe. Nejspíše vyzkratoval jeden z driverů, desku se mi ale nepodařilo oživit a z projektu skládací 3Dtiskárny - která měla mít svoji vlastní - sešlo.

Oživil jsem alespoň P3Steel a začal toužit, kdy až si vydělám dost peněz, nebudu se už starat o nic.

Nekoupím si škodovku.
Nekoupím si Ferrari.
Ale koupím si rovnou McLaren mezi 3Dtiskárnami.

Koupím si BambuLab X1C Carbon. S AMS.

Tiskárna přišla a ač někteří řekli "Po patnácti minutách", mě to trvalo asi hodinu. Ale byl jsem také velmi, velmi opatrný.
Máte i důvod. Tiskárna se vším všudy za 40 papírů opravdu není něco, čím chcete házet o podlahu.

Opatrně jsem ji postavil na stůl a poprvé v životě jsem dal tisknout asi tu nejnemožnejší věc, kterou tiskař může tisknout.

3D-Benchy.

Lodičku, která prověří a ověří schopnosti tiskárny.
Proč jich máme tolik...

Pocit je to takový, kdy přesedáte - ať už spolehlivé Felicie, nebo zánovní a přeceněné Octavie - schopné vás dovést kamkoliv - do McLarenu schopnýho ujet čemukoliv, zvláště máte-li na to krásnou rovnou bez výmolů tak, jak je to na dálnici D1.

Ať to není jen o Bambu, Cube dostala novou desku a zachovala si tak svoji tichost a nejenže získala zpět svoji spolehlivost, ale opět tiskne i dvou-materiálově stylem staré školy.

Je to ale stále vidět, jak technologie poskočila a co zvládne "Bambouš" (jak jej kamarádka s námi ve skupině pojmenovala, mimo jiné též mající X1C na mé doporučení) za 6 hodin, by Cube zvládla tak za 4násobek.

Je to výhoda CoreXY kinematiky.

Přemýšlím, co s Cube. Co s P3Steel. Tiskárny obě funkční, ale už za zenitem. A jsem sám zvědav, co BambuLab (nebo Bambu Lab) vymyslí s H2D.

Co mě napadlo, bylo převést kinematiku Flsun Cube z kartézské na CoreXY. Na druhou stranu konstrukce Cube není tak dobrá a při její" lehkosti by mohla "lítat" po stole, nebo dokonce přistát na podlaze.

Obě jsem si postavěl, obě jsem uvedl do provozu.

A do budoucna, opravdu možná, "The Dilemma".

A na závěr, též něco málo v bodech.

• BambuLab řady X1 a P1 má Core XY (někdy jako CoreXY) kinematiku, kdy oba X a Y motory jsou pevně na rámu tiskárny.
• Společným pohybem obou tiskárna veze X-Y vozík buď nahoru-dolů nebo doleva-doprava.
• Pouze jeden motor pohybuje s vozíkem diagonálně.

The post The way of the 3Dprinterman first appeared on Hard Wired.

Bambu Lab H2D: Duální tisková hlava a větší tiskový prostor?

Podle nedávno uniklých informací se očekává, že společnost Bambu Lab v roce 2025 představí svou novou vlajkovou 3D tiskárnu H2D. Přestože oficiální potvrzení ze strany výrobce zatím chybí, uniklé dokumenty naznačují několik významných inovací, které by mohly změnit způsob, jakým přistupujeme k 3D tisku.

Zmíněné "ifs" jsou značných rozměrů. Co se týče příspěvku na Redditu, ten uvádí, že fotografie pocházejí pravděpodobně z vytištěné etikety krabice, která byla vyrobena v tiskárně pracující pro Bambu Labs. Stojí za zmínku, že účet, který tento příspěvek zveřejnil, byl založen ve stejný den jako samotný příspěvek. Další uživatel Redditu pak poznamenal, že obrázek byl původně sdílen ve skupině na platformě WeChat.

Revoluční systém duálních trysek?

Nejzásadnější inovací nové Bambu Lab H2D je implementace systému se dvěma tiskovými tryskami umístěnými na stejném portálu. Design připomíná řešení známé z tiskáren Ultimaker S3/S5, kde jedna tryska zůstává fixní, zatímco druhá se může výškově pohybovat. Tento mechanismus by měl být aktivován během procesu stírání trysek, což představuje výrazné vylepšení oproti současným řešením. Hlavní výhodou tohoto systému je možnost rychlejšího přepínání mezi materiály ve srovnání s tradičním systémem čištění AMS, což vede k menšímu plýtvání materiálem.

Porovnání nové Bambu Lab H2D s designem trysek Ultimakers.

Inovativní systém AMS 2 Pro?

Součástí nové tiskárny má být také přepracovaný systém AMS 2 Pro, speciálně navržený pro práci s duálními tryskami. Unikly patentové dokumenty naznačují existenci AMS-hubu se dvěma výstupy a motorem pro přepínání drah či řezání filamentu. Tento systém by teoreticky mohl umožnit dynamické přepínání barev mezi tryskami bez nutnosti přerušení tisku, což by významně urychlilo vícebarevný tisk.

Tiskový prostor a fyzické specifikace

Ve srovnání s modelem X1C nabídne H2D větší tiskový prostor. Analýza uniklých materiálů naznačuje rozměry přibližně 333 x 333 x 366 mm, což představuje asymetrické zvětšení s důrazem na výšku. Tiskárna tak zaujme pozici mezi kompaktnějšími modely a většími průmyslovými řešeními.

Porovnání s konkurencí

V současném konkurenčním prostředí Bambu Lab H2D jasně demonstruje, jak výrazně Bambu Lab předběhl své konkurenty. Zatímco Prusa Research se svým modelem XL za 79 990 Kč stále spoléhá na zastaralé technologické řešení z minulé dekády, Bambu Lab přináší inovativní přístup k multi materiálovému tisku za výrazně příznivější cenu. Prusa XL, přestože nabízí možnosti vlastních úprav, technologicky značně zaostává – postrádá pokročilý systém automatické kalibrace, inteligentní senzory, a především moderní řešení pro vícebarevný tisk srovnatelné s AMS 2 Pro.

Creality K2 Plus sice nabízí větší tiskový prostor (350x350x350mm) za 34 990 Kč, ale kvalitativně nemůže konkurovat technologické vyspělosti řešení od Bambu Lab. Zatímco Prusa Research uvízla v minulosti se svým konzervativním přístupem k inovacím a Creality se soustředí především na nízkou cenu, Bambu Lab představuje ideální kompromis mezi pokročilými funkcemi, kvalitou tisku a rozumnou cenou.

Předpokládaná cena a pozice na trhu

Vzhledem k současné ceně modelu X1E (2499 USD) lze očekávat, že H2D bude cenově umístěna podobně nebo výše. Teoretická základní cena by se mohla pohybovat okolo 1999 USD za verzi Combo, ale s přidanými funkcemi jako vyhřívaná komora a technické hotendy by se cena mohla vyšplhat na 2799-2999 USD. Tato cenová hladina stále představuje výrazně lepší poměr cena/výkon než u konkurence, zejména ve srovnání s předraženým řešením od Prusa Research.

Budoucí možnosti a varianty

Existuje možnost, že Bambu Lab využije platformu H2D i pro vytvoření cenově dostupnější varianty v řadě P nebo X. Taková verze by mohla nabídnout jeden extruder a omezenější funkce při zachování větších tiskových rozměrů. Alternativně by společnost mohla vyvinout zcela novou, větší tiskárnu řady A, která by byla optimalizována pro masovou výrobu a nižší cenu.

Něco málo od KosiehBarter...

Jakožto člověk se hodně zajímající o 3Dtisk (a nejen o nej) jsem též “zavětřil” (prozatím) neohlášenou tiskárnu od BambuLabu, a sice H2D.
Můj názor na tiskárnu je prozatím opatrný, nejvíce mi to připomíná switching extruder, který jsem mel moznost sledovat pouze prostřednictví YouTube. Samotná funkce tohoto typu extruderu spočívá v tom, že tiskárna má na sobě nezávislé dva podavače filamentu (tzv. feedery), každý mající svoji trysku a do jisté míry i chlazeni.

Jako amatérský technik s vice než 4letou praxi v údržbě 3Dtiskaren (ještě starého “střihu”) povazuji za tento systém za relativně efektivní, co se použití materiálu při tisku týče.

Jedno takové řešeni nabízí i třeba Prusa Research se svoji XL, která má v nejvyšší verzi mít až 5 samostatných hlav, které si tiskárna mění dle potřeby materiálu. Znamená to tak, že je zde drobná režie při výměně a předpokládám, že hlavni prim zde bude mít i proprietární GCode (Instrukce, co má tiskárna dělat), která bude mít ve firmwaru (systém řídicí tiskárnu) své vlastni “makro”.
Nicméně, XL je natolik specifická tiskárna, která pro typické zákazníky moc smysl nemá. Tomu odpovídá i cena, která dle mě “odsoudí” jinak zajímavý stroj k jednotkám, možná nižším stovkám kusu, a to se snažím být hodně optimisticky.

Oproti tomu máme již existující radu X1, pote P1 od Bambula, která k těmto tiskárnám nabízí svůj vlastni Multi-Materiál, a sice “AMS” (Advanced Materiál System). Princip u AMS využívá pouze jednu trysku (tzv. Single Nozzle). V zásadě to znamená, že tento systém řeší za tiskárnu výměnu materiálu a výrobce si zde může hodně uvolnit ruce.

Ano, stále se bavíme o vlastním “makru” měniči materiál, nicméně použije-li výrobce podobny systém, cena a náklady na provoz zde jdou drasticky dolu, což už je zajímavé i pro koncového spotřebitele majícího tiskárnu doma.

Nicméně, nižší cena je zde vykoupena jedním – pro mě docela zásadním – nedostatkem. Dojde-li ke změně materiálu, tiskárna musí starý materiál vyměnit a tzv. vyčistit a připravit si trysku na tisk nového.

S novým H2D systémem si zde dovolím sdílet naději, že tento systém vice materiálů bude alespoň do nějaké úrovně řešit tento neduh, který se pozitivně promítne na době tisku (něco jako příprava jiného materiálů při tisknuti jiného?).

Jako majitel X1C s AMS, A1 AMS pravé od BambuLab, doufám, že se výrobci podaří toto vyřešit a vyjma ušetřeného materiálů ušetřím nejen materiál, ale i čas.

Závěr

Bambu Lab H2D představuje významný krok vpřed v evoluci 3D tiskáren. Kombinace inovativního systému duálních trysek, vylepšeného AMS 2 Pro a většího tiskového prostoru vytváří bezkonkurenční nabídku pro profesionální uživatele a náročné hobby tiskaře. Přestože oficiální představení je plánováno až na rok 2025, již nyní je zřejmé, že H2D má potenciál zcela přepsat pravidla hry na trhu s 3D tiskárnami střední a vyšší třídy, zatímco tradiční výrobci jako Prusa Research budou muset významně přehodnotit svůj přístup k inovacím, pokud chtějí zůstat na trhu.

The post Bambu Lab H2D: Další hřebík do rakve klasických 3D tiskáren? Prusa zaspala revoluci. first appeared on Hard Wired.

Navrhl jsem jednoduchý model, který slouží jako referenční tisk různých druhů filamentu. Tak aby bylo jasné, jak bude tištěný model působit jaké bude mít vlastnosti a barvu.

Velká výhoda tohoto modelu je v tom že tisk nezabere ani 10 minut při dobrém nastavení tiskárny, takže neztratíte zbytečně čas tiskem zdlouhavého, nesmyslného a velkého modelu pro kontrolu barevnosti a vzhledu materiálu. Navíc tento tisk váží necelých 7 g, takže i úspora filamentu je vynikající, a to potěší ne jednoho z vás.

Samotný model naleznete zde

Model je jako vždy umístěn na printables.com

The post Vzorník filamentů first appeared on Hard Wired.