Na střeše budovy Red Hatu v Brně-Medlánkách stojí krabička za pár tisíc, která dokáže to, co před dvěma lety zvládla jen profesionální infrastruktura: spolehlivě doručit zprávu přes půl republiky bez jediného mobilního operátora. Jmenuje se techpark.meshcore.cz a je to jeden z uzlů, na kterých teď stojí česká MeshCore síť.

V minulém článku jsme si vysvětlili, proč MeshCore existuje. Tohle je díl o tom, jak se do něj reálně připojit, co koupit, čeho se v české komunitě vyvarovat a proč není dobrý nápad nechávat na síti běžet vlastního pingovacího bota.

Co se za poslední čtyři měsíce změnilo

Když jsme o MeshCore psali loni v červenci, byla to spíš čerstvá zajímavost než infrastruktura. Mapa repeaterů byla řídká, návody chyběly, lidi tipovali, jestli se z toho stane další zaprášený meshtasticový pokus, nebo něco trvalejšího.

Stalo se to druhé. Mezi únorem a dubnem 2026 česká síť přerostla sama sebe. Jiří Eischmann, který má na blogu jeden z nejčtenějších českých textů o MeshCore, to popisuje jednoduše: sever Brna je tak hustě pokrytý, že mu na jednu zprávu odpoví klidně šest repeaterů najednou. Spojení Brno–Hradec Králové, které ještě v únoru chodilo jen přes jižní trasu Děvín–Hostýnské vrchy–Praděd, teď chodí severní cestou Babí lom–Orlické hory a zprávu i s potvrzením doručí během několika sekund. A když je někdo na Ještědu, dokáže paket skočit až přes Brdy – jeden hop na víc než sto kilometrů.

Síť se za tu dobu posunula i na úrovni firmwaru. Verze 1.15 vyšla 19. dubna 2026 a přinesla podporu pro Heltec V4.3, OTA aktualizace pro nRF52 desky přes mobilní aplikaci a pár změn chování, které stojí za přečtení, než člověk začne flashovat. Heltec V4.3 navíc umí ovládat FEM hardware, což komunitní buildy jako EasySkyMesh 14.1 dovedly až na 5,5 mA klidového proudu. Pro solární repeater je to zásadní detail.

A pak je tu jedna věc, která komunitu poslední tři měsíce zaměstnává nejvíc.

Kampaň 2-byte: proč si po prvním flashi musíš změnit jednu položku v menu

Když dva uzly v síti vygenerují klíče, jejichž první bajt náhodou koliduje, je problém. Cesty (path) v MeshCore se počítají z hashe veřejného klíče a jednobajtová verze umí adresovat jen 256 unikátních prefixů.

V březnu 2026 už v české síti žádné úplně volné prefixy nebyly. Síť rostla rychleji, než byl protokol původně navržený.

Řešení přišlo s firmwarem 1.14. Dvoubajtový hash sníží počet možných hopů (z 64 na 32), ale dá síti 65 535 unikátních prefixů – tedy řádově dost na to, aby kolize přestaly být problém. Česká komunita to vzala jako koordinovanou kampaň. Provozovatelé repeaterů jeden po druhém aktualizovali firmware a od konce dubna je 2B nastavení reálným standardem.

Pro koncového uživatele to znamená jednu položku v menu. Po prvním flashi otevřeš v aplikaci MeshCore Experimental Settings a Default Path Hash Size přepneš na 2 bytes. „V experimentálním nastavení si teď nastavte Výchozí velikost hashe cesty na 2b," stojí přímo na meshcore.cz. Když to zapomeneš, fungovat to bude, ale tvoje zprávy budou v menšině a u některých starších repeaterů by mohly zmizet úplně.

Takhle prozaicky se v praxi řeší škálování decentralizované sítě. Žádný governance token, žádné hlasování přes blockchain. Telegramová skupina, hlasování na Facebooku, postupný rollout.

Tři role, tři firmwary

Na rozdíl od Meshtasticu, kde přeposílá víceméně každý uzel, MeshCore strukturu sítě rozdělil na tři role. To je hlavní rozdíl mezi oběma sítěmi a důvod, proč se v reálném provozu chovají úplně jinak.

Companion je uzel, který si dáš do kapsy nebo na stůl. Přes Bluetooth (případně USB nebo WiFi, podle toho, jaký firmware nahraješ) ho spojíš s mobilem a posíláš a přijímáš zprávy. Provoz ostatních uživatelů nepřeposílá – pokud zpráva není určená tobě, companion ji ignoruje. Tím šetří éter i baterii.

Repeater je naopak součást infrastruktury, ne relé navíc. Jeho jediným úkolem je předávat pakety smysluplným směrem. Bez Bluetooth, bez displeje, často bez krytu kromě 3D tištěné krabičky. Patří na střechu, komín, vysílač nebo kopec. Solární panel, 18650 nebo LiFePO4 baterie, anténa s rozumným výhledem. Operátor si ho nakonfiguruje přes web config tool ještě před tím, než ho někam pověsí, protože jakmile je nahoře, není kam strčit USB-C.

Room Server je třetí typ. Něco jako lokální BBS pro region – uzel, který umí ukládat zprávy, sdružovat uživatele do tematických kanálů a fungovat jako store-and-forward, když je adresát zrovna mimo dosah sítě.

Role nejde přepnout konfigurací. Když chceš ze svého companionu udělat repeater, musíš ho znovu flashnout. To zní jako omezení, ale dává smysl: firmware pro každou roli je jinak optimalizovaný a komunita má jistotu, že když má někdo v síti repeater, je to opravdu repeater, a ne mobil, kterému zrovna umřela baterka.

Hardware: co reálně koupit v polovině roku 2026

Tabulka, kterou bych si přál mít, když jsem s MeshCore začínal.

K hardwaru pár poznámek z praxe, protože tabulka neřekne všechno.

Heltec V3 je pořád nejrozšířenější deska v české síti. Funguje, je levný, návodů na něj je plný Telegram. Pokud začínáš a nechceš řešit detaily, vezmi Heltec V3 nebo V4 v EU variantě (868 MHz, ne 915 MHz – ten je pro USA a v české síti nezachytí nic).

T-Deck je jiná liga. Pro lidi, co chtějí mít komunikaci úplně mimo telefon – na hory, do auta na dlouhé tahy, nebo prostě jako koncept „vlastní pager bez internetu". Pořád stojí kolem 3500 Kč, ale když k tomu přidáš baterii a pořádnou anténu, cena se snadno přehoupne přes pět litrů.

A SenseCAP Solar Node P1 Pro je teď v české komunitě nejcitovanější volba pro hotový repeater. Eischmann o něm píše: „Úplně se mi nechtělo bastlit vlastní řešení, takže jsem zvolil ověřené hotové řešení SenseCAP Solar Node P1 Pro." Pět tisíc je dost peněz na to, aby ses k nákupu rozhoupal, ale když jde o střechu rodinného domu, kde má mít spojení tvůj soused i ty, je to investice, která se vrátí.

BOM pro vlastní solární repeater (DIY varianta, ~1700 Kč)

Pro úplnost, kdyby ti to nedalo a chtěl bys ho postavit.

Zhruba takhle vypadá rozumný DIY repeater postavený na Heltecu, který přežije i bez sítě:

• Heltec V3 (EU 868 MHz) – 750 Kč
• LiFePO4 článek 18650, 1500 mAh – 250 Kč (pozor na firmware ≥ 1.12, kde byly s LFP/LTO články hlášené problémy s napěťovou křivkou)
• TP4056 modul s ochranou – 30 Kč
• 6V/5W solární panel – 200 Kč (zimní slunce v ČR je nízké a krátké, dimenzuj radši s rezervou)
• LoRa anténa 868 MHz, zisk 3–5 dBi – 200 Kč
• Pigtail SMA / IPEX – 60 Kč
• 3D tištěná krabička – pár desítek korun za filament
• IP65 průchodka pro anténní kabel – 80 Kč
• Spojovací materiál, dlaždice, držák – podle situace

Cena pohodlně pod dva tisíce, pokud máš tiskárnu doma. Když kupuješ všechno nové a tiskneš v servisu, přidej k tomu pár stovek za filament a držák antény.

Frekvence a nastavení regionu pro ČR

Tohle bývá první past pro lidi, co začínají. MeshCore v Evropě obecně jede na pásmu 868 MHz, ale česká komunita se sjednotila na konkrétním presetu, který se ne vždycky shoduje s výchozím nastavením „EU" v aplikaci. Konkrétně: frekvence 869,432 MHz, šířka pásma 62,5 kHz, spreading factor 7, coding rate 5, vysílací výkon 22 dBm.

Co to znamená v praxi: vysíláš na bezlicenčním pásmu, žádné poplatky, žádná registrace. Ale musíš respektovat duty cycle limit 1 % – tedy ze sta sekund vysílat nejvýš jednu. Firmware to hlídá sám, ale když si pustíš na síti bota, který každé tři minuty odešle status update, ten limit ti tiše vyžere a tvoje skutečné zprávy se přes něj nedostanou.

A teď k tomu botovi.

Etiketa: žádné automaty, žádné scrapery

Česká MeshCore komunita má jedno pravidlo, které visí přímo na úvodní stránce meshcore.cz a v každém druhém příspěvku na Telegramu. „Síť budujeme striktně pro komunikaci mezi lidmi (keyboard to keyboard). Vyvarujte se automatizovanému posílání zpráv, vyčítání repeaterů nebo jiné komunikaci, která není mezi lidmi!"

Důvod je matematický. LoRa síť má reálnou propustnost zhruba tří kilobitů za sekundu. To není opomenutí, to je fyzika daná modulací. Komunita po hlasování konstatovala, že 75 % generovaného provozu tvořili boti, což snižuje pravděpodobnost doručení skutečných zpráv. Vznikla z toho samostatná kampaň: provozovatelé botů se mají vypnout. Jediný, kdo tam má povolení zůstat, je El Pong – komunitní bot s AI a emailem, který si komunita schválně nechala jako experiment.

Když si tedy zapneš svůj první uzel a napadne tě napsat skript, který bude každou hodinu pingovat dosah, prostě to nedělej. Není to vůči nikomu fér.

Totéž platí pro scrapery a „monitory pokrytí". Existuje veřejná mapa i analyzer, oba běží na backendu, kde tu zátěž nese server, ne LoRa éter. Když si chceš zmapovat vlastní dosah, projdi se s companionem a koukej do aplikace. Žádný autopilot.

Krok za krokem: od krabičky k první zprávě

Předpokládejme Heltec V3 v EU 868 MHz verzi, Android telefon a Chrome v notebooku.

Připoj desku přes USB-C k počítači. Pozor na kabel – některé „nabíjecí" mají jen napájení a žádná data, a flasher se ti k čipu nedostane. Když to nepřipojí, zkus jiný kabel dřív, než začneš googlovat ovladače.

Otevři flasher.meshcore.co.uk v Chromu (nebo jiném prohlížeči postaveném na Chromiu – Edge funguje, Firefox bohužel ne, protože nemá Web Serial API). Po načtení vyber model desky. Pro Heltec V3 zvol Community Firmware a roli Companion Bluetooth. Stiskni Flash. Asi po půl minutě má deska firmware.

Stáhni si aplikaci MeshCore – existuje pro Android i iOS. Po spuštění klepni na „přidat zařízení" a aplikace najde tvůj uzel přes Bluetooth. Spárování chce PIN, který se ti zobrazí na OLED displeji.

První věc, kterou pak v aplikaci uděláš (ano, ještě před tím, než pošleš první zprávu): otevři Experimental Settings a přepni Default Path Hash Size na 2 bytes. To je ta kampaň, o které jsem psal výš. Pak nastav region – pro Česko buď použij preset EU Recommended, nebo manuálně nastav 869,432 MHz / BW 62,5 kHz / SF 7 / CR 5.

Teď klepni v aplikaci na ikonu vlny (advert) a pošli Flood Routed Advert. To je signál „jsem tady, kdo mě slyší". V Contacts by se ti během následujících sekund až minut měly začít objevovat repeatery a uživatelé v dosahu. Když ne, vystup na balkon nebo zkus jít k oknu. LoRa není WiFi a na úrovni ulice mezi paneláky se jí obvykle moc nedaří.

Pošli testovací zprávu do kanálu #test. Pokud uvidíš v aplikaci „Heard X repeat(s)", jsi v síti. Hotovo.

Linuxový klient Meshy: alternativa pro lidi, co nechtějí mobil

Pokud jsi typ člověka, co radši pracuje na notebooku než na mobilu, je tu pro tebe Meshy. Linuxový klient pro MeshCore, který od února 2026 píše Jiří Eischmann. Aplikace má dokonce funkce, které oficiální klient zatím nemá – třeba vykreslení trasy poslední úspěšné zprávy přímo na mapě v chatu.

Meshy se aktuálně distribuuje přes Flatpak repozitář a každý commit do gitu spouští nový build pro x86_64 i aarch64 (díky Roští.cz za poskytnutí builderu). Eischmann teď cílí na publikaci ve Flathubu – hlavní překážka prý je, že kvůli udev pravidlu pro připojení companionu přes USB potřebuje obejít sandbox pomocí flatpak spawn. Časem to vyřeší. Komunita kolem linuxového klienta roste a Meshy je teď nejstabilnější varianta, pokud chceš MeshCore používat z laptopu.

Pro lidi z radioamatérské scény, kteří už znají RTL-SDR, gpredict a další unixové utility, je Meshy přirozenější než přepínání mezi mobilem a notebookem. V brněnské komunitě je to čím dál jasnější volba.

Brno jako centrum české MeshCore scény

Když si zmapuješ aktivitu české komunity, jihomoravský trojúhelník vyčnívá. Většina nejaktivnějších provozovatelů sítě sedí v Brně. Jindřich Skácel měl v únoru 2026 přednášku na 216. srazu spolku OpenAlt na FIT VUT, ukazoval klientská zařízení a praktické nasazení repeateru, video je na vhsky.cz. Na budově Red Hatu v Medlánkách přímo běží repeater techpark.meshcore.cz, který kryje větší část severu Brna.

Není to náhoda. Brno má kombinaci, která MeshCore přeje: hustá technická komunita (Red Hat, FIT VUT, SUSE, NIC.CZ), aktivní open-source scéna kolem OpenAltu, prolínání ham a maker komunity a topologie s viditelností na okolní kopce (Babí lom, Děvín, Hostýn).

Eischmann to v jednom blogu trefil přirovnáním ke CZFree.Netu z přelomu nultých let – komunita, která bere infrastrukturu do svých rukou, protože ji to baví, ne protože musí.

Pokud bydlíš v Brně nebo okolí a chceš se připojit, je to teď nejjednodušší. Telegramová skupina meshcore_cz má aktivní topic Wiki a Repeatery, srazy OpenAltu v Red Hat Labu na FIT VUT chodí pravidelně každý třetí pátek v měsíci (i když ne každý je o MeshCore) a v Brně máš největší šanci potkat lidi, kteří síť reálně staví.

Jiné regiony pochopitelně taky fungují. Praha má pokrytí, Hradec a Liberec mají své sysopy, jižní Čechy mají svou skupinku. Ale hustota brněnské sítě v polovině roku 2026 je v republice unikum a kdyby ses chtěl podívat, jak vypadá MeshCore, když má kritickou masu, stojí za to si sem na jeden pátek vyrazit a vidět to z první ruky.

Co dál

Když máš companion v kapse a fungující spojení do sítě, je to první krok. Logické pokračování je vlastní repeater. Pokud bydlíš výš nebo máš střechu, je to nejspíš něco, co tvoje okolí ocení. Eischmannovi přes zimu umřely baterky na repeateru ivanovice.meshcore.cz, který byl 300 metrů od něj, a najednou byl bez spojení. Jeho ponaučení: „když závisíte na repeaterech ostatních, měli byste mít spojení alespoň na dva. Nebo mít vlastní." Síť odolnou proti blackoutu nepostavíš tím, že čekáš na sysopa o tři ulice dál.

Před tím, než si pořídíš hardware na repeater, vygeneruj si přes Key Generator vlastní prefix klíče. V březnu 2026 už volné jednobajtové prefixy nebyly. Při 2-byte hashi je situace lepší, ale stejně si zkontroluj v analyzeru, jestli zrovna tvůj generovaný prefix neběží už ten den někomu přes ulici.

A pokud chceš jít dál než ke klasickým textovkám – existuje GROUP_DATA, binární typ paketu, který firmware 1.15 přinesl pro pokročilejší aplikace. Telemetrie, řízení vzdálených zařízení, integrace s domácí automatizací. Část komunity tudy už šlape, v Brně víc, v ostatních městech méně.

Co MeshCore není a co se nestane: nikdy z toho nebude bezdrátový internet, nikdy nebude pohánět videohovory, nikdy nezvládne přenášet fotky v rozumném čase. To je v pořádku. Stačí, že umí to, co lidi v Karpatech, na chatě v Beskydech nebo v zatopeném Bohumíně skutečně potřebují: krátkou textovku, která projde, i když všechno ostatní leží.

A taková síť se buduje úplně stejně, jako se před třiceti lety budoval CZFree.Net. Po jednom uzlu, po jedné krabičce, po jedné neděli na střeše.

The post MeshCore v praxi: jak v Česku postavit vlastní LoRa uzel a nezapadnout first appeared on Hard Wired.

Zvětšovací brýle s LED osvětlením: Praktický pomocník pro detailní práci

Pokud pracujete s malými součástkami, šijete, modelaříte nebo se věnujete elektronice, budou pro vás zvětšovací brýle s osvětlením skutečným objevem. Jde o brýle, které vám pomohou lépe vidět drobné detaily díky výměnným čočkám s různým zvětšením a vestavěnému LED světlu.

Co všechno v balení najdete?

V balení dostanete:

• Samotné bílé brýle
• Pět různých čoček se zvětšením 1×, 1,5×, 2×, 2,5× a 3,5×
• Gumový pásek pro lepší upevnění brýlí na hlavě
• Utěrku na čištění čoček
• Kabel
• Návod k použití

Jak funguje osvětlení?

Brýle mají zabudované dvě 3mm LED diody, které můžete naklápět v úhlu 0 až 45 stupňů. To znamená, že si světlo nasměrujete přesně tam, kde ho potřebujete. Osvětlení můžete napájet dvěma způsoby:

1. Třemi AAA bateriemi (nejsou součástí balení)
2. Vestavěným akumulátorem, který dobijete přes běžný micro USB kabel

Jak se s brýlemi pracuje?

Každá čočka má svou ideální pracovní vzdálenost:

• Čočka 1× - použijte ve vzdálenosti 250-350 mm od předmětu
• Čočka 1,5× - použijte ve vzdálenosti 200-300 mm
• Čočka 2× - použijte ve vzdálenosti 175-275 mm
• Čočka 2,5× - použijte ve vzdálenosti 150-250 mm
• Čočka 3,5× - použijte ve vzdálenosti 80-120 mm

Pokud používáte variantu s AAA bateriemi, brýle jsou o něco těžší. Proto je v balení gumový pásek, který nahradí běžné stranice brýlí a zabrání jejich sklouzávání i při delší práci.

V čem jsou lepší než konkurence?

Na rozdíl od levnějších modelů (jako je Levenhuk Zeno Vizor G3) mají tyto brýle kvalitnější upínací mechanismus čoček. U levnějších modelů čočky časem začnou vypadávat, což se u těchto brýlí neděje.

Brýle jsou pohodlné i při dlouhém používání a díky rychlé výměně čoček je snadno přizpůsobíte různým typům práce. Můžete s nimi například snadno číst hodnoty na SMD odporech nebo provádět jiné práce vyžadující přesnost.

Praktické zkušenosti s brýlemi

Během několika týdnů testování jsem si všiml, jak výrazně se zlepšila moje práce s drobnými součástkami. Pájení elektronických komponentů na desku plošných spojů se stalo mnohem přesnějším - nyní vidím jasně každý spoj a dokážu identifikovat i nejmenší nedokonalosti, které by mohly později způsobit problémy.

Oceňuji především možnost rychlé výměny čoček podle typu práce. Například při čtení hodnot SMD odporů používám nejvyšší zvětšení, zatímco při montáži větších součástek mi stačí nižší zvětšení s větším zorným polem.

LED osvětlení se ukázalo jako nečekaně užitečná funkce, zvláště při práci ve večerních hodinách nebo v hůře osvětlených prostorách. Nastavitelný úhel světla eliminuje stíny, které by jinak komplikovaly práci. Navíc mám obě ruce volné pro manipulaci s nástroji a součástkami.

Po delším používání jsem nepociťoval obvyklou únavu očí, která mě trápila při práci s běžnou lupou. To mi umožnilo pracovat déle a s větší přesností. Kromě elektroniky jsem brýle vyzkoušel i při opravě náramkových hodinek a výsledky byly podobně přesvědčivé - drobné součástky mechanismu byly najednou jasně viditelné a manipulace s nimi mnohem snazší.

Významnou výhodou těchto brýlí je také možnost pohodlně je používat i přes stávající dioptrické brýle. Jako člověk s korekcí zraku jsem to velmi ocenil - zvětšovací brýle jsou navrženy s dostatečným prostorem, aby se daly nosit přes běžné dioptrické brýle bez nepříjemného tlaku nebo omezení zorného pole. Tento konstrukční prvek výrazně rozšiřuje okruh potenciálních uživatelů a odstraňuje nutnost kompromisu mezi korekcí zraku a možností zvětšení pracovního detailu.

Proč stojí za koupi?

Tyto zvětšovací brýle jsou profesionální nástroj, který:

• Zvyšuje přesnost vaší práce
• Snižuje únavu očí
• Přizpůsobí se různým typům jemných prací
• Má dlouhou životnost
• Nabízí praktické osvětlení pracovní plochy

Brýle se na trhu prodávají také pod označením LightCraft LC1780 (kód EAN: 5060252029780).

Investice do kvalitních zvětšovacích brýlí se vyplatí každému, kdo pravidelně pracuje s drobnými součástkami nebo detaily. Díky odolné konstrukci a propracovanému systému výměny čoček vám budou sloužit spolehlivě po dlouhou dobu.

Kde lze brýle najít?

Tyto zvětšovací brýle jsem objevil v internetovém obchodě Hezký den http://www.hezkyden.cz/shop/zvetsovaci-bryle-robustni-s-led-osvetlenim/
Tyto brýle se prodávají také pod označením LightCraft LC1780 (kód EAN: 5060252029780) a mohou být dostupné i v jiných specializovaných obchodech s nástroji a pomůckami pro kutily.

The post Recenze – Zvětšovací brýle s LED osvětlením first appeared on Hard Wired.

Zubní kartáčky se v dnešní době stávají stále "chytřejšími" a nejinak tomu je i u modelu Philips Sonicare. Původně se zdálo, že blikající LED dioda signalizuje pouze potřebu výměny hlavice, ale bližší zkoumání odhalilo, že se jedná o technologii NFC (Near Field Communication).

Tento článek popisuje proces zpětného inženýrství, který odhalil princip komunikace mezi hlavicí a tělem kartáčku. Analyzujeme NFC komunikaci, dekódujeme uložený čas a podíváme se i na odposlouchávání hesla, které chrání údaje o používání kartáčku.

V článku je popsáno, jakým způsobem se autorovi podařilo "hacknout" zubní kartáček a manipulovat s časovačem hlavice. Dále se zabýváme bezpečnostními mechanismy a otázkou, zda jsou naše data v bezpečí i u tak běžných zařízení, jako je zubní kartáček.

Článek nabízí pohled do světa technologií a odhaluje, že i zdánlivě obyčejné věci mohou skrývat zajímavá tajemství.

1. První objev: Blikající LED a NFC

Autor si všiml, že jeho nový zubní kartáček Philips Sonicare reaguje na nasazení hlavice blikáním LED diody. Rychlé online vyhledávání odhalilo, že hlavice komunikuje s tělem kartáčku a připomíná tak potřebu výměny. To naznačovalo přítomnost nějaké formy bezdrátové komunikace.

2. Zkoumání hlavice a manuálu

Při bližším pohledu na hlavici kartáčku autor objevil anténu a malý černý čip, pravděpodobně IC (integrovaný obvod). Manuál kartáčku navíc uváděl frekvenci 13,56 MHz, což je typická frekvence pro NFC (Near Field Communication). To potvrdilo podezření, že hlavice komunikuje s tělem kartáčku bezdrátově pomocí technologie NFC.

3. Analýza NFC komunikace pomocí NFC Tools

Autor použil aplikaci NFC Tools na svém telefonu k prozkoumání komunikace mezi hlavicí a tělem kartáčku. Podařilo se mu identifikovat typ NFC čipu (NTAG213), použitou technologii (NfcA) a přítomnost hesla, které chrání zápis do paměti hlavice. Dále analyzoval paměťové bloky a zjistil, že se v nich ukládají různé informace, jako například unikátní ID hlavice, odkaz na webové stránky Philips a celkový čas používání hlavice.

4. Dekódování uloženého času a experimenty

Cyrill Künzi provedl sérii experimentů, aby zjistil, jak se mění data uložená v hlavici v průběhu používání. Zjistil, že adresa 0x24 v paměti hlavice ukládá celkový čas používání v sekundách. Bohužel, pokusy o přepsání této hodnoty selhaly kvůli ochraně heslem.

5. Odposlouchávání hesla pomocí HackRF a Gnuradio

K získání hesla Cyrill použil HackRF, což je softwarově definované rádio, a program Gnuradio. Zachytil RF signál na frekvenci 13,736 MHz, což je frekvence používaná pro NFC komunikaci. Pomocí těchto nástrojů a vlastního skriptu byl schopen dekódovat zachycený signál a získat heslo, které chrání zápis do paměti hlavice.

6. Zápis na hlavici pomocí NFC Tools a získaného hesla

S heslem v ruce mohl Cyrill pomocí aplikace NFC Tools odeslat speciální příkazy do hlavice a změnit tak uložený čas používání. Tímto způsobem "hacknul" svůj zubní kartáček a získal kontrolu nad časovačem hlavice.

7. Závěrečné poznatky a bezpečnostní mechanismy

Cyrill zjistil, že pro měření času se používají pouze první dva bajty na adrese 0x24 a že po dosažení určité hodnoty se čítač zastaví. Dále odhalil, že kartáček bliká LED diodou, pokud je uložený čas delší než 21 600 sekund (3 měsíce používání). Zjistil také, že po třech neúspěšných pokusech o zadání hesla se hlavice trvale zablokuje, což chrání před neoprávněným zásahem.

8. Generování hesla a výzva komunitě

Pokusil odhalit algoritmus generování hesla z unikátního ID hlavice, ale neúspěšně. Proto vyzval komunitu, aby se pokusila tuto hádanku vyřešit.

Tento proces reverzního inženýrství ukazuje, jakým způsobem je možné proniknout do komunikace mezi zařízením a jeho příslušenstvím a odhalit jeho skryté funkce. Zdůrazňuje také důležitost bezpečnostních mechanismů, které chrání před neoprávněným zásahem.

Autor původní metoty reverzního inženýrství https://kuenzi.dev/toothbrush/

Původní článek popisoval zdlouhavý a technicky náročný proces odposlouchávání hesla pro zápis do paměti hlavice zubního kartáčku Philips Sonicare pomocí SDR (Software Defined Radio). Tento postup vyžadoval speciální vybavení (HackRF) a značné znalosti v oblasti rádiové komunikace a reverzního inženýrství.

Díky úsilí a odhodlání komunity kolem reverzního inženýrství se však podařilo posunout tento projekt o velký kus dál. Uživatel s přezdívkou Aaron Christophel se inspiroval tímto článkem a pustil se do vlastního výzkumu. Jeho cílem bylo odhalit algoritmus, který Philips používá pro generování hesel pro jednotlivé hlavice.

Po několika týdnech usilovné práce se mu podařilo uspět! Aaron Christophel nejenže odhalil tento algoritmus, ale dokonce vytvořil funkční generátor hesel, který je k dispozici na platformě GitHub.

Tento generátor hesel umožňuje uživatelům snadno a rychle získat heslo pro svou konkrétní hlavici zubního kartáčku Philips Sonicare. Stačí zadat unikátní identifikátor (UID) hlavice a generátor obratem vygeneruje odpovídající heslo.

Díky tomuto objevu se výrazně zjednodušil proces "hacknutí" zubního kartáčku. Uživatelé již nemusí používat drahé vybavení a trávit hodiny odposloucháváním komunikace. Nyní stačí použít generátor hesel a během několika sekund získat potřebné heslo.

Je důležité si uvědomit, že tento objev má dopad na praktické využití zubních kartáčků Philips Sonicare. Uživatelé, kteří si zakoupili drahé hlavice, ale nechtějí je měnit tak často, jak doporučuje výrobce, mohou nyní snadno resetovat čítač času a používat je déle.

Zároveň je ale třeba zdůraznit, že zásah do elektroniky zubního kartáčku může vést ke ztrátě záruky a v krajním případě i k poškození přístroje. Proto je důležité postupovat s opatrností a s vědomím možných rizik.

Tento úspěch Aarona Christophela je důkazem síly komunity a otevřeného přístupu k technologiím. Ukazuje, že i zdánlivě obyčejné věci, jako je zubní kartáček, mohou skrývat zajímavá tajemství a výzvy pro nadšené kutily.

Teorie bylo dost, pojďme se podívat na praktický návod, jak "hacknout" hlavici zubního kartáčku Philips Sonicare a jak si s tímto vylepšením můžete dál čistit zuby. V následujících krocích si ukážeme, jak získat heslo pro vaši hlavici pomocí generátoru hesel a jak ho následně použít k resetování čítače času. Nezapomeňte však, že tento zásah může vést ke ztrátě záruky a je tedy důležité zvážit všechna rizika.

Co budete potřebovat

Nejprve budete potřebovat aplikaci NFC Tools aplikace pro práci s čipem NFC. Aplikace je k dispozici buď pro iOS nebo Android.

Nyní musíte najít UID hlavy štětce. K tomu použijte aplikaci ke čtení čipu NFC hlavy štětce pomocí možnosti “Číst / Upravit paměť ” v nabídce “Jiné ”. Tím získáte dlouhý seznam adres a jejich dat. Najděte své UID v prvních dvou řádcích:

Ve výše uvedeném snímku obrazovky by bylo UID 04:03:47:7A:22:70:81. (Poslední bajt na první adrese je ignorován, protože se jedná o hodnotu BCC0 a nikoli část UID.)

Nyní potřebujeme kód produktu. Toto je vytištěno na kovovém ráfku na základně hlavy:

Nebo to najdete zakódováno v ASCII na adresách 21 až 23 (ignorujte první 2 byti):

Přejdeme na stránku SonicareGenerator a vygenerujeme jedinečný příkaz reset pro tuto hlavu kartáčku: Generátor hesel SONICARE

V NFC Tools aplikaci, můžete přejít na “Pokročilé příkazy NFC ” zadejte svůj konkrétní příkaz do pole “Data ” a odešlete jej do kartáčku , hlava pro resetování získá původní hodnoty časovače.

A máme hotovo.

The post Hack zubího kartáčku Philips SONICARE first appeared on Hard Wired.

The jargon, slovník na začátek

Firmware:

Je to vlastně systém určený přímo pro konkrétní procesor, desku, elektroniku. Není to operační systém v daném slova smyslu, nicméně řídí už konkrétní hardware.
Dokonce platí, že některé komponenty počítače mají svůj vlastní "firmware". Dobrým příkladem je třeba disketová nebo DVD mechanika. V tomto kontextu se budeme bavit o systému řídící specifickou elektroniku.

Introduction

Uvedení do děje. V zásadě předmluva, představení.

i3

i3 se v tomto rozumí jako "iteration 3". Je to typ 3D tiskárny, mající rám ve tvaru písmene T ležícího vzhůru nohama, kde "noha" tvoří osu Z a osu X na ose Z se pohybující. Společně s tímto se užívá i termín "Bed slinger".

Bed / heatrod

Bed v angličtině postel - v tomto kontextu je český překlad pro vyhřívanou tiskovou podložku o různých rozmerěrech, kde 3Dtiskárna tiskne.
Heatrod podobný princip, je to ale váleček s dvěma kabely. Technicky je to výkonný odpor schopný generovat vysoké teploty.

Feeder

Je to de facto podavač filamentu, 3Dtiskové struny. Existují dva základní typy, Bowden a Direct.

• Bowden
  Bowden - podavač je umístěn na rámu tiskárny a vede z něj PTFE trubička (samotný bowden) až na vozík, kde vstupuje do chladiče až k trysce. Jeho výhodou je lehčí konstrukce vozíku a tiskárna tím může tisknout rychleji.

• Direct
  Direct je charakteristický tím, že motor je v bezprostřední blízkosti chladiče a už se dá hovořit o termínu "extruder". Výhoda zde je možnost tisknout některé materiály a relativně bezprobémová retrakce.

"take your pick"

angl. "Vyberte si".

"in house"

Doslovně anglicky "v domě", v tomto kontextu ale "co dům, potažmo domov dal"

Drybox, někdy "Dry-box"

Pro 3Dtiskaře je to forma úschovy materiálu - filamentu - tak, aby nedegradoval (nechytal vlhkost, neprášilo se na něj). Jednoduchou "implementací" je zde krabice z IKEA "Samla", ve které je nasypaný silikonový granulát. Můžou to být silicagelové kuličky (Například si koupíte nové boty a jedním z pytlíků je silicagel), v případě, že se Vám nechce utrácet za předražené sušivo, postačí stelivo pro kočky založené na silicagelu. Jen je to více prašnější.

Stepper / Driver

Stepper motor, někdy jako pouze "Stepper" je krokový motor, který se otáčí jako normální, je ale schopen se pootočit o určitou vzdálenost. Je to tím, že zde nejsou klasické cívky, ale magnety mající vlnovitý tvar, které tím pádem mohou vymezit pohyb při aktivitě.
"Driver" je sice angl. "řidič" a podobně je tomu i zde. Je to ale samostatný obvod s čipem, který převádí příkazy z hlavního procesoru na pulsy tak, že dojde k otočení na něm zapojeném krokovém motoru. Je to něco jako tranzistor, leč na určitý účel.

The first one

Jednoho krásnýho dne jsem jel do práce. Léta páně 2019, před mizérií. Procházel jsem si Twitter a narazil tehda na příspěvek od jednoho mého - tehdejšího svého klienta - modeloval jsem mu 3D modely za účelem tisku - že prodává 3D tiskárnu.
Zavětřil jsem a řekl si, že to zkusím.

Tiskárnu jsem si zarezervoval a za pár dní - to už jsem si zařizoval své nové bydlení - se setkal se známým. Jeli jsme ke mě, udělal mi introduction, jak se takový stroj používá a já se poté vrátil zpět na byt.

Flsun i3 2017.

Tiskárna byla velmi jednoduchá. Hliníkové profily mající čtvercový tvar o rozměrech 20x20 mm. Nic složitého. Elektroniku tvořila deska MKS Gen L, verze 1.0. 8bit, velmi jednoduché.
Ale taky ne zrovna dobře udělané.

Přes klienta jsem se seznámil s človekem, který se též 3Dtisku věnoval a když jsem mu - tehda dost neznalý - naposílal fotky tiskárny, zhrozil se.

Mosfety externí nebyly, 12 voltové napájení a z toho vyvozující větší proudy nutné k ohřevu bedu a heatrodu. A z toho taky možný riziko požáru, když někde upadne kabel.

Tedha jsem chtěl tisknout a neřešit, to se mi ale vrátilo. Nepěkným způsobem.

Dlouhej příběh krátkým, dodneška je ten stroj na 12V systému, je ale spolehlivější. Po napájecí stránce.

O tom ale později.

The first changes.

V zásadě tiskárna prodělala spousty úprav. Nejdříve výměna Stepper Driverů z A4988 za (i místy tišší,) detailnější DRV8825. Nastudoval jsem si, jak se kalibruje napájení s ohledem na daný krokový motor. Matematika veskrze jednoduchá.

• najít si dokumentaci k danému motoru a přečíst si ji,
• jaké je jeho doporučené napájení,
• spočítat si matematiku
• a s pomocí voltmetru nastavit přímo na motoru. Na živý, běžící tiskárně.
• A pro jistotu ten "krokáč" odpojit.

To by bylo.

Jenže...

Technicky tiskárna byla tisknuschopná. Co bylo ale po napájecí stránce špatně bylo vyvedení napájení přímo z řídící desky, takže přes ni sice teklo 12 voltů, ale dvakrát tak více proudu. A případě nedotažené svorkovnice reálně hrozil požár. Nehledě na to, že kabely tehda nebyly krimpované.

Takže, mosfety. Externí.

Zakoupil jsem mosfety a naprojektoval si na ně držák. Jakmile přisly, provedl jsem první, byť ne tak zásadní, přestavbu.

Napájení šlo menším kabelem do desky, další dva páry žil napojené do mosfetů a z desky šly další dva, tentokrát hodně malé, káblíky do mosfetů.

The crisis has been averted.

Po tomto úspěchu jsem začal experimentovat. Flsun i3 2017 byla bowdenová tiskárna. Tak mě napadlo motor přidělat na X vozík. A nedopatřením skombinoval nevýhody obou systému do jednoho krásnýho balení.

Změnu jsem vrátil a feeder přesunul na horní rám, který jsem vyztužil 3Dtisklým dílcem, tehda ještě od klienta.
Poposunu se do roku 2020, něco málo kolem léta. Vládla tehda pandemie (nebo plán-demie?).
"Flsunku" jsem předělal další, tentokrát rozsáhlejší přestavbou na základě zkušenosti z jiné tiskárny.

V bodech,

• Nové pouzdro pro řídící elektroniku, místo dvou "vtipných" malých 40x10mm větráčků jsem chlazení naddimenzoval jedním velkým 80x10 mm větrákem a definitivně se tak zbavil toho moru s plexisklem,
• Mosfety se dočkaly nového držáku včetně zakrytování, protože fakt nechcete, aby si děti sahaly na živých 12v 10 A, ačkoliv někteří namítají, že toto je relativně bezpečný, já ten názor nesdílím i kdyby mi za to zaplatili,
• Napájecí trafo mělo neduh, že nemělo vypínač a tiskárnu jste museli natvrdo vyrvat ze sítě, také docela lahůdka. Takže trafo dostalo vypínač na 230V, jak by každej příčetnej spotřebič měl mít.

Tiskárnu jsem ještě tehdy přes fotografie ukázal předchozímu majiteli a jeho odpověd byla "pěkně se s ní pomazlil".

No aby ne, zapomenutý stroj schopný tisknout i 13-14 hodin.

A nakonec si našla nového majitele. Dodnes mu dělám podporu a konzultaci, protože ano, ta tiskárna je jedno z mých dětí, nehledě na to, že tu tiskárnu znám dobře.

A tím by byla krasojízda tohoto jinak dobrého stroje zakončena.

Co ale rád dodám je, že jsem každý den spěchal z práce a ještě v botách šel zapínat 3Dtiskárnu, že budu tisknout.

The CUBE second.

Kvůli týto jsem dokonce letěl z tehdejší práce domů, abych ji mohl objednat. Blb jsem si zapomněl platební kartu doma a tak nějak... jsem nechtěl ztratit příležitost si ji koupit.
Takže jo, letěl jsem na šalinu, domů, zapnout práci, otevřít Aliexpress, objednat z německýho skladu... a v březnu byla doma.

A tuhle znám do posledního šroubku. Do posledního zašroubovanýho závitu.

A tuto jsem si po stránce tiskové kvality "podojil".

Historie této tiskárny začíná v době, kdy nás koupila - respektive náš department společně s dalšími - jedna jistá společnost. Nechci nastiňovat, jaká. Z ledna 2020 na únor 2020 jsme ze dne na den vyměnili kancelář a pohodlné prostředí plné nákupáků vyměnili za samotu u lesa v polích.

Já tehdy toužil po robustní konstrukci, stroji, který bude tuhý a bude držet.

Flsun Cube. Dnes Flsun F5.

Cena této tiskárny byla kolem 7 500,-. Navíc byla dovezená z německého (nebo dokonce českého?) skladu, byla tedy velmi rychle doma.
Už v červnu 2019 jsem se sestěhoval do svého nového obydlí a začal žít trochu více sólově.

Nicméně, oproti mé, tehda ještě přítomné i3 "Cube" dostala, byl kompletně předělaný držák na elektroniku a už tehdy dostala upgrade - napájení bedu a heatrodu rovnou přes externí mosfety, dobře, tehda měla ještě A4988, ale fungovala.

Ale i tak začalo bolení.

Tehdy obě tiskárny měly jako probe SN04. Indukční, napájená přímo z desky. A ne zrovna přesná sonda. Nicméně, já to nevzdával, pořídil jsem si optočlen / optocoupler. Toto byla malá destička, která fungovala na principu osvitu LED diody v izolovaném pouzdře. Na základě tohoto se sepnul obvod, který de facto tiskárně řekl, že indukční sonda "našla" kov a má dát povel k zastavení.

Tato akce mě stála dost bolení hlav a zjištování, proč. Na jednu stranu, ano, fungovalo to a z nespolehlivé sondy se stala relativně spolehlivá, ale vstoupil do toho i můj lidský faktor chybovat ve firmwaru.

A to mě málem stálo docela slušnou díru v bedu.

A to opravdu nechcete.

Nehledě na to, kdy změníte napájecí kaskádu z 12 voltů na 24. To prostě usmažíte jako Anakina Skywalkera na Mustafaru. Nebo Dartha Vadera, take your pick. Prostě uděláte ze sondy mající hraniční poruchu osobnosti kriticky zčernalého pejska pro pana císaře Palpatina. A při troše štěstí si uděláte z řídící desky ohňostroj.

Jednodušše, vyletí kouzelnej obláček. Konec příběhu.

Naskytla se ale možnost to předelat a to oběma směry, jak ke spolehlivosti, tak jednoduchosti zapojení. A tímto řešením byl BL-Touch, respektive jeho varianta 3D-Touch.

Samozřejme, Cube se jako první tiskárna dočkala konverze na 24V. Jelikož sonda SN04 již na Cube nebyla, nebylo tedy třeba řešit napájení.

Zapojení této sondy je poměrně jednoduché, vycházel jsem z videa Ed's 3D Tech. Na poslech je to příjemný pán, problematiku vysvětluje a postupuje velmi pomalu, což se u této detailní práce metodou "třikrát měř, jednou zapoj" velmi hodí.

S tím mě též čekala rekonstrukce X vozíku tak, aby nový BLTouch sedl co nejblíže k trysce a já tak měl co nejpřesnejší "model" bedu pro kompenzaci nerovností.

A ano, dočkala se toho i tehda první, Flsun i3 2017.
Cube ale měla premiéru.

Nicméně, krátce na to měla i3 odejít k novému majiteli, tehda do Zlína. Její příběh - zvláště po akci "růže už je na hadry" - ano, mám na mysli valentýnskou - tehda pro nového majitele - pro jeho partnerku.

Vrátím se zpět ke Flsun Cube. Přestalo se mi líbit, jak jsem vyřešil kabeláž k desce. Byla to spousta drátů a obecně jsem docházel do stavu, kdy jsem měl chuť tiskárnu celou rozdělat a sestavit znovu. A tehdy, v roce 2021, byla první, zásadnější přestavba.

Deska - i zde MKS Gen L V1.0 - vyměnila visící místo na boku tiskárny na dolním rámu, dostala tedy nový plastový dílec, který ji držel. Modeloval jsem jej, takže prišlo i místo na tzv. smoothery, velmi vhodné pro DRV8825.

Nebyla ale úplně zakrytovaná, nicméně kabeláž už zde doznala zásadních změn. Byla lépe udělaná a některé věci navíc - mezi nimi i osvětlění původně přidané - zmizelo. Není potřeba a i návštěvy mi říkaly, že jim to moc svítí do očí. Argument jsem přijal a osvětlení odstranil.

Nicméně, opomenu jsem zde jednu zásadní věc, při instalaci BL-Touch je toto potřeba upravit ve firmwaru. A já se tak začal setkávat i s tím, jak si firmware upravit k obrazu svému. A časem nabyl zkušeností natolik, že jsem byl schopen jít dále, než si kupovat předem naprojektované tiskárny.

The troubles of PET-G

Jak s i3, tak s Cube jsem řešil jeden materiál. Nicméně nepálilo mě to tak moc, jako právě u Cube. Už tehdy jsem řešil stringing. Chtěl jsem tisknout hlavně PET-G, jelikož jako ekologicky myslícího člověka mě trápilo, jak mám řešit odpad.

Jednodušše, PLA (Poly-Lactic Acid) podle lidí pracující ve třídění plastů NENÍ plast.
Další bolehlav.

Nicméně, i zde jsem to nevzdával, více jsem bádal v nastavení sliceru, jak tohoto docílit. A docílil. Odpadu jsem negeneroval zrovna málo a chtěl jsem mít jistotu, že i zmetky z 3Dtiskárny můžu dát s klidným svědomím právě do plastu, protože složka navíc tam byl Glykol.

Začnu ale popořadě - u i3 jsem stringing moc neřešil, jelikož byl velmi jednodušše odstranitelný, ať už rukou nebo lehkým plamenem. V zásadě jsem v té době nevědel o tzv. Wipe. Vyčištění trysky, které tiskárna může udělat při dokončení určité plochy a poté se stejnou trasou vrátit třeba o pár milimetrů.
Tím se docílilo toho, že tryska byla čistá a další materiál z ní nevytekl.

Stálo mě to hodně zkoušení, i vlastní model. Kalibrační kužely. V zásadě dva kužely vedle sebe na stejné základně za účelem testu a "přeskakování" trysky z jednoho na druhý a zpět.

Nicméně, vyladil jsem to do stavu dokonalosti, takže přesunu čistě na tento - do plastu vyhoditelného - typu filamentu mohlo dojít. A stalo se tak, v jednu chvíli jsem měl v dryboxu pouze PETG, nepočítám-li nějaké to TPU.

Hliník se odstěhoval do Humpolce.

Další zásádní přetavbou bylo nahrazení akrylových dílu hliníkové. Na jedné straně osy Z začalo docházet k nalamovaní akrylového dílce a mé rozhodnutí padlo na to odstranit - když mi to odpustíte - akrylovou srandu z tiskárny pryč. Nenávratně. Do koše.

Spousty odpolední a večerů jsem trávil v této době "zalezený" ve "skladu", malé místnosti mezi ložnicí a koupelnou. Udělal jsem si z regálu provizorní pracovní stolek, vytáhl pilku a vrtačku a pustil se do práce.

Ačkoliv je to větší změna, šlo mi o to nahradit co nejvíce plastu hliníkem pro zlepšení nejen stability, ale i odlehčení některých důležitých prvků.

The first mutli-mat

Ano, měl jsem tu možnost. Začal jsem rozumět firmwaru na takovou úrověň, že jsem se rozhodl jít o krok dále a zkusit štěstí s něčím, co málokterá tiskárna uměla.

Něco, co měly jen dražší stroje.

Multi-material.

Implementace po hardwarové stránce je jednoduchá - stačí zapojit extra krokový motor. dát mu podavač materiálu a najít mu dobré místo. To je vše jednoduché.

Co ale už není jednoduché, je přimět firmware tiskárny tak, aby o tomto motoru vědel. A také mu říci, jak.

Máte-li tiskárnu s jednou tryskou, je to tryska sdílená a je to tak třeba projevit právě ve firmwaru. Existují variace, kdy máte tiskárnu s více, než jednou tryskou a tak je třeba to zohlednit právě zde. Můžete mít i tiskárnu, kdy jsou tiskové hlavy odepínatelné, jindy je máte sdílené. A lze pokračovat dále.

Je to ale tak padesát procent toho, co musíte udělat. Možná dokonce i 33.
Techničtěji řečeno, jedním z prvků je zde i slučovací komora. Využil jsem jednu od poměrně známého 3Dtiskaře, který dělává i recenze. Má k tomu i vlastní kód, vzhledem k mému řešení jsem si musel napsat vlastní.

A implementace jako taková tedy byla z velké části v mé režii.

Režii, která se ukázala jako úspěšná a v té době jsem začal tisknout sice jen dva materiály, stále ale více, než jeden materiál.

A to se projevilo i ve sliceru. Jubilejní první tisky byly pro jednu školku využívající pomůcky montesorri.

V bodech, tradičně:

• Flsun Cube už během stavby přijala různé vylepšení, na základě zkušeností z Flsun i3. Tomu odpovídalo i chlazení desky.
• Cube "prodělala" 3 zásadnější úpravy, nejen konstrukce ale i kabeláže, rozvodu
• Jako první tiskárna dostala možnost tisku více materiálů, byť přes sdílenou trysku (čili pouze jeden materiál v dané chvíli a uživatel zodpovídá za "program" řešící výměnu. Tedy, "Stará škola".)
• Nejzásadnější úpravou bylo zbavit se akrylových dílců za hliníkové.
• Na této tiskárně se mi povedlo i přes její bowdenovou charakteristiku odladit tisk PET-G tak, že tzv. nevlasatí (nezanechává za sebou materiál).

The nuclear three QQ-S

Nebudu to já, když si nevyzkouším i tiskárnu jiné, než tzv. kartezské kinematiky. V tomto případě to byla tzv. Delta tiskárna, též od Flsunu.

Nicméně... přišla mi v rozbitém stavu, jako vratka od jiného klienta.

Jako vratka od klienta, který si tiskárnu špatně servisoval a po zjištění, že nepodává filament, tiskárnu vrátil.

Tehdejší (a možná stále) prodejkyně od Flsunu mi poslala přes socsíť Facebook foto té tiskárny. Ležela chudina na zemi, jedna z vodicích tyčí vyrvatá jako kohout po zápase. Jednodušše, smutný pohled.

Tiskárnu jsem si zaplatil a byla mi dovezena. V celku.
A po jejím vybalení zjistil, že závadu šlo JEDNODUŠŠE odstranit.

Ulomil se filament.

Stačilo nahřát trysku, trochu zasunout a poté vytáhnout. Bum. Tiskárna funkční. Jenže...

Urvaná vodící tyč byl problém, který jsem musel řešit, pokud jsem chtěl mít QQ-S funkční. Improvizovanou opravou se mi podařilo tiskárnu uvést do plného provozu a vyzkoušet si zde, jak se tiskne z ohebného filamentu - TPU.

A také se podívat, jaká šílená matematika musí ve firmwaru té tiskárny vládnout. Protože narozdíl od kartézské tiskárny - kde je de facto každý motor pro danou osu - jsou zde všechny tři motory ve spolupráci takové, kdy společným pohybem nejenže usměrňují pohyb tzv. effectoru do stran, ale také i nahoru a dolů.

Má první zkušenost byla taková, že nejmenší pozice pro Z - kdy se tryska dotýká bedu a tím pádem začíná tisk - zde je výchozí pozice nahoře tiskárny - čili MAX Z.

Kalibrace se zde také řešila jinak, pro ty "chudší" zde byla lepivá podložka s napájeným USB kabelem. A to samo o sobě fungovalo jako styčný bod pro trysku, která sama byla zapojena do Z pinu. Takže ano, tryska byla pod proudem také.
Rozhodl jsem se této tiskárně věnovat péči a přikoupil extra sondu na "skenování". Byla to v zásadě klasická sonda s tlačítkem vespod, které po sepnutí zastavilo trysku a udalo tak přes dané Z, v jakém místě je. Takže ano, bylo i zde potřeba zasáhnout do elektroniky.

A i zde na řadu přišel open-source firmware.

Přes jednu skupinu, spoustu googlení jsem došel k relativne fungujícímu stroji, který ale i přes zásadní opravu všech vodících tyčí vykazoval nepřesnost. A mě už s tímto docházely "nervy".

A proto jsem se rozhodl, že tato tiskárna půjde z domu. Na náhradní díly. Člověkovi mě známému, který má podstatně hlubší znalosti s elektronikou, než já.

QQ-S se mi orotovaly doma dvě, nejdřív ta moje, poté od známého. Obě zmizely právě k Valentinovi a jejich historie končí zde.

Trocha lituji, že jsem si jednu nenechal, mohl jsem se kochat právě tou neuvěřitelnou matematikou, která řídila divoký tanec při tisku na delta tiskárně. Je to doteď pro mě něco neuvěřitelnýho.

I zde, opět, v bodech.

• Delta tiskárna tiskne souhrou všech tří motorů. Uprostřed je tzv. Effector, který drží trysku a společným posunem všech motorů se pohybuje jak po X, tak po Y ose zároveň.
• Kalibrace takové tiskárny je velmi náročná.
• Bohužel, kus mě dodaný už od počátku měl konstrukční vady, ktere firmware nedokázal řešit úplně.
• Výhodou delta tiskárny je rychlost.

The customs fourth

To nejlepší mělo ale přijít. Postupným nákupem ruzných dílů, projektováním v Blenderu svých vlastních dílců mělo nastat něco podstatně složitějšího, než jen nákup tiskáren, popřípadě jejich sestavení dohromady tak, jak uvedl výrobce.

Před tímto vším jsem se orientoval tak, jak výrobce doporučil. Dobře, v případě Flsun Cube jsem si pár kroků k benefitu svému pomohl i já sám, nicméně zde to bylo už od základů - from the ground up - navrhnout a postavit si vlastní stroj.

Vlastní stroj, in house. Žádný bobky kolem výrobce. Doma navržena, doma postavena, doma zprovozněna.

Barter P3Steel.

Tiskárnu jsem začal navrhovat už v roce 2021, kdy jsem od jednoho člověka koupil rám na Anet, celo-ocelový. Byl velmi těžký, o to víc ale robustní.

A stavba včetně návrhu?

Rok.

Rok práce. Rok práce, zkoušení.

Ale také díky tomu povídání o The Calamity.

Vraťme se ale na začátek.

Po získání rámu jsem zjistil, že až na pár drobností jsem měl skoro vše - šnekové hřídele pro Z osu, řídící desku v té době vytaženou z Flsun Cube, jelikoz Cube měla to nej, co jsem mohl mít - 32bitovou desku s procesorem založeným na STM32.
Proto mi zbyla MKS Gen L V1.0 a ta mohla najít uplatnění právě zde.

Stačilo mi doobjednat Z pojezd, X vozík, vše samozřejmě v kovu. Nechci si zde utahovat z jedné jisté firmy v Česku, ale tato tiskárna bude celokov, žádnej plasťák. Tyto srandy jsem si užil hodně.

Jedinné plastové věci zde byly držáky na spínače, zakrytování elektroniky. Ano, tehda byla elektronika bez zakrytování, ale lásky zde bylo dostatek - montážní dílec na desku nejenže poskytl azyl desce, ale i mosfetům, extra smoothery a takový zlatý hřeb - deska včetně mosfetů byla chlazena ne jednim, ale rovnou dvěma plnohodnotnými 24V větraky.

A jaký kravál to byl.

Jako kdybyste byli na serverovně nacpaný až po strop servery.

Chlazení zde bylo velmi naddimenzované. Jak už jsem nastínil, srandy s 12 volty jsem měl už pokrk, takže jsem přeskočil rovnou na 24 voltů. I tak jsem vyvedl z desky extra zapojení na mosfety, protože jsem chtěl dimenzovat i kvůli bezpečnosti.

Mohl jsem si ale s 24 volty dovolit vyvést napájení bedu přímo z desky a neřešit tak extra kabeláž ze zdroje.

A i ten dostal hned při montáži spínač.

Jak by skalní fanoušci jedné firmy řekli, All-in-one.

Zasadní změnou oproti předchozím tiskárnám byl feeder, spíše v tomto případě extruder.

Direct-drive extruder.

Chtěl jsem si zkusit postavit tiskárnu, byť pomalejší, ale o to spolehlivější, co se materiálů týče. Ne, že by Flsun Cube měla být nespolehlivá, nicméně implementace přímého podavače materiálu byla demonstrace mých znalostí, zkušeností a především vůle rozjet něco, co vlastně nemuselo fungovat.

Jenže, ona se rozjela. A nejen to, i TISKLA. A TISKNE.

Bylo to zjevení, kdy jsem zkompiloval firmware, nahrál jej do desky a Barter P3Steel se probudila.

Měl jsem radost, když jsem jí dal povel najít a nastavit se na výchozí pozici. BL-Touch sepnul, osy Z zafungovaly a stroj, jinak nesestavitelný, dostal za úkol si vytisknout, tradičně kalibrační kostičku.

Poprvé v životě jsem měl radost. Léta páně 2022.

"Pé-tři-stýlka" moc úprav neprodělala. Byla dobře navržená. Zásadní úpravou zde byly zakrytování elektroniky a lepší kabeláž.

A The Calamity se blížila.

A The Calamity nastala.

Body:

• Jedná se o vlastoručně navrženou a postavenou tiskárnu.
• Je to demonstrace know-how a zkušeností, jehož výsledkem je plně funkční stroj
• Konstrukce je i3 / Bed Slinger, kde X osa "sedí" na Z ose a Y osa je osamostatněná - pohybuje bedem, proto "bed slinger".
• Je to první tiskárna mající tzv. "Direct extruder".

Deep inside the fifth bamboo forest

Dva roky.

Dva roky, přiznám, že jsem měl problém najít sám sebe zpět po té, co jsem zažil. Ne nutně v pozitivním slova smyslu.

Hledání sama sebe začalo, Flsun Cube v mezičase dostala aktualizaci, která ji ale dováděla k nespolehlivosti a to i při pasivním čekání.

Splín spadl i na Barter P3Steel, které jednoho dne odešla řídící deska do křemíkového nebe. Nejspíše vyzkratoval jeden z driverů, desku se mi ale nepodařilo oživit a z projektu skládací 3Dtiskárny - která měla mít svoji vlastní - sešlo.

Oživil jsem alespoň P3Steel a začal toužit, kdy až si vydělám dost peněz, nebudu se už starat o nic.

Nekoupím si škodovku.
Nekoupím si Ferrari.
Ale koupím si rovnou McLaren mezi 3Dtiskárnami.

Koupím si BambuLab X1C Carbon. S AMS.

Tiskárna přišla a ač někteří řekli "Po patnácti minutách", mě to trvalo asi hodinu. Ale byl jsem také velmi, velmi opatrný.
Máte i důvod. Tiskárna se vším všudy za 40 papírů opravdu není něco, čím chcete házet o podlahu.

Opatrně jsem ji postavil na stůl a poprvé v životě jsem dal tisknout asi tu nejnemožnejší věc, kterou tiskař může tisknout.

3D-Benchy.

Lodičku, která prověří a ověří schopnosti tiskárny.
Proč jich máme tolik...

Pocit je to takový, kdy přesedáte - ať už spolehlivé Felicie, nebo zánovní a přeceněné Octavie - schopné vás dovést kamkoliv - do McLarenu schopnýho ujet čemukoliv, zvláště máte-li na to krásnou rovnou bez výmolů tak, jak je to na dálnici D1.

Ať to není jen o Bambu, Cube dostala novou desku a zachovala si tak svoji tichost a nejenže získala zpět svoji spolehlivost, ale opět tiskne i dvou-materiálově stylem staré školy.

Je to ale stále vidět, jak technologie poskočila a co zvládne "Bambouš" (jak jej kamarádka s námi ve skupině pojmenovala, mimo jiné též mající X1C na mé doporučení) za 6 hodin, by Cube zvládla tak za 4násobek.

Je to výhoda CoreXY kinematiky.

Přemýšlím, co s Cube. Co s P3Steel. Tiskárny obě funkční, ale už za zenitem. A jsem sám zvědav, co BambuLab (nebo Bambu Lab) vymyslí s H2D.

Co mě napadlo, bylo převést kinematiku Flsun Cube z kartézské na CoreXY. Na druhou stranu konstrukce Cube není tak dobrá a při její" lehkosti by mohla "lítat" po stole, nebo dokonce přistát na podlaze.

Obě jsem si postavěl, obě jsem uvedl do provozu.

A do budoucna, opravdu možná, "The Dilemma".

A na závěr, též něco málo v bodech.

• BambuLab řady X1 a P1 má Core XY (někdy jako CoreXY) kinematiku, kdy oba X a Y motory jsou pevně na rámu tiskárny.
• Společným pohybem obou tiskárna veze X-Y vozík buď nahoru-dolů nebo doleva-doprava.
• Pouze jeden motor pohybuje s vozíkem diagonálně.

The post The way of the 3Dprinterman first appeared on Hard Wired.

V dnešním článku si ukážeme, jak vytvořit signalizační světlo napojené na Home Assistant.

Článek ukazuje možnost, jak vyrobit zařízení, které je připojené k elektrické síti. S tím jsou spojena určitá rizika. Článek je čistě informativní. Výroba a použití jsou na vašem uvážení a odpovědnosti.

Motivace

Mám klasická, na dálku ovládaná garážová vrata. Potřeboval jsem nějakým způsobem monitorovat, zda jsou otevřená. Po vyzkoušení několika levných bezdrátových (bateriově napájených) čidel jsem zjistil, že zpravidla nepřežijí zimu. Proto jsem použil klasický magnetický spínač, natáhl dráty až do Wemos D1 Mini a tak informuji Home Assistant o stavu garážových vrat.

Celý modul je uzavřený v elektroinstalační krabici, kde je Wemos, trafo, relé a žárovka. Pokud se vrata otevřou, relé začne zapínat a vypínat červenou žárovku, která bliká. Tím se upozorní ostatní členové domácnosti, že jsou vrata otevřená. A tady začíná problém. Modul je s čidlem spojený drátem, což určuje jeho pozici, a není možné s ním hýbat. Vzhledem ke členitosti domu není signalizace vždy dostatečně efektivní.

Rozhodl jsem se vytvořit malé signalizační světlo, které lze umístit kamkoliv, kde je zásuvka.

Ano, mohl bych si koupit nějakou chytrou žárovku, která je kompatibilní s Home Assistant. Ale to už není DIY Nemohl bych si udělat vlastní design a už by to nebyla taková zábava.

Očekávání

• Funguje všude, kde je Wi-Fi.
• Je to levné, snadno a rychle vyrobitelné, takže je mohu strategicky rozmístit po domě.
• nemá to vyloženě odpudivý design

Požadavky

• Home Assitant + ESP Home rozšíření
• 3D Tiskárna
• DIY svářečka aka tavná pistole
• sada na pájení a lehce skill

Komponenty

Wemos D1 Mini je konkrétně pro tento případ ideální. Jinak mohu klidně použít ESP32 Dev Kit nebo cokoliv kompatibilního s ESP Home. U Lásky je za 128 CZK, na AliExpressu to jde najít za cca 2 USD.

WS2812B 8x LED 5V pásek je ve skutečnosti PCB s osmi adresovatelnými LED. U Lásky je za 28 CZK, na AliExpressu za necelý 1 USD.

Trocha drátu. Netuším náklady, já jednou rozebral asi 5 starých AT/ATX zdrojů a mám zásobu krátkých drátků asi na pár let dopředu.

3D tištěná krabička sežere asi 33 g filamentu. Když vezmeme trošku dražší Průšův Prusament PLA Pristine White za 799 CZK za 1 kg, vyjde nás krabička asi na 26 CZK + hoďka tisku. Při ceně 500 CZK za 1 kg jsme už na 17 CZK.

Micro USB kabel. U Lásky za 28 CZK.

Napájecí zdroj 5V 1A. Když chceme "vyhořet", tak třeba na Allegro za 29 CZK. Ale dají se najít za rozumnou cenu do 50 CZK. Když ještě fungovalo CZC (nechť odpočívá v pokoji), koupil jsem velice levné nabíječky, otestoval je na umělé zátěži a všechny splnily předepsané parametry.

U Lásky to jde všechno koupit za 300 CZK (započítaná i 3D tištěná krabička, bez poštovného). Z Lidové Demokratické Republiky to může vyjít na 190 CZK i s krabičkou a poštovným. Ale určitě bych si dával pozor na ty nabíječky.

Pravdou ovšem je, že pokud doma něco trochu kutíte, většinu věcí už stejně máte doma.

3D Tištěná Krabička

Krabička se skládá ze dvou dílů: základny a stínítka (návleku). Je navržená na jednoduchý tisk bez supportů. Rozměry stínítka jsou optimalizovány na tisk ve Fuzzy Skin módu pro všechny stěny. Pokud nebude stínítko vytištěno jako Fuzzy Skin, bude příliš volné a nebude dobře držet.

Mechanika je naprosto primitivní: do základny se umístí elektronika a nasune se stínítko. Jednoduché a funkční.

Sestavení

Nachystáme si Wemos, LED modul a naměříme tři dráty, aby nám to pěkně vyšlo. Červený drát napájíme do Wemos 5V pinu a do VCC LED modulu. Černý drát připojíme do Wemos GND pinu a GND LED modulu. Pak libovolnou barvu připojíme do Wemos D5 (GPIO 14) pinu a DI (data in) LED modulu. Můžeme klidně zvolit jiný vhodný Wemos GPIO, ale musíme to zohlednit následně při konfiguraci.

Jak máme dopájeno, usadíme elektroniku do základny a připevníme ji pomocí tavné pistole. Osvědčil se mi následující postup:

• Vložíme elektroniku do základny.
• Upravíme dráty, aby se všechno pěkně vešlo.
• Připojíme přes otvor v krabičce micro USB, tím si vše trochu zafixujeme a víme, že půjde USB zapojit.
• Následně zvednu Wemos, dám pod něj trochu tavného lepidla a usadím ho na místo.
• Chvíli přidržím, až to zatuhne; takto budu mít jistotu, že to neujede a vždy se tam s micro USB kabelem dostanu.
• Až je Wemos pevně uchycený, pomocí tavné pistole uchytím LED modul.

Upozornění: Zařízení je myšleno jako signalizační. To znamená, že signalizuje (je rozsvíceno) jen po dobu nezbytně nutnou, krátkou. Není to myšleno jako lampička. LEDky umí pěkně zatopit a vše je připevněno jen tavnou pistolí. Mějte to na paměti.

Instalace

Připojíme zařízení pomocí USB k počítači. Musíme na zařízení nainstalovat firmware, aby ho mohl Home Assistant adoptovat. Web https://web.esphome.io/ nám s tím pomůže. Budeme ale potřebovat prohlížeč, který podporuje Web Serial API, takže Chrome, Brave, atd.

Dáme "Connect".

V našem případě je to COM8. Po výběru zařízení zvolíme „Připravit pro první spuštění“.

A potvrdíme instalaci.

Začne se instalovat firmware.

Následně budeme vyzváni k nastavení Wi-Fi.

Nastaví a připojí zařízení na nastavenou Wi-Fi. Základní instalace je dokončena.

Na zařízení od teď funguje jednoduchý webový server, který zobrazuje například výpis z konzole.

Když přejdeme do Home Assistant do ESP Home, uvidíme, že detekoval nové zařízení.

Zařízení můžeme adoptovat.

Potvrdíme, že chceme nainstalovat konfiguraci na zařízení.

Můžeme sledovat průběh kompilace a instalace firmwaru. Všechno se děje přes OTA.

Změny můžeme sledovat přes webové rozhraní zařízení.

Jakmile se instalace dokončí, je potřeba jít do Nastavení -> Zařízení a služby a tam přes ESPHome integraci přidat zařízení do Home Assistant. Nové zařízení tam bude vidět. Následně se vrátíme do ESPHome rozšíření a u nového zařízení klikneme na Edit. Tím se dostaneme do definičního souboru, kde přidáme LED modul zařízení. Použijeme ESPHome modul NeoPixelBus Light. Je potřeba nastavit pin, přes který je LED modul připojený k Wemosu. V našem případě jsme použili D5 (GPIO 14). Konfigurace vyžaduje hodnotu GPIO. Nastavíme fyzický počet LED, v našem případě 8. Nesmíme zapomenout si LED modul pojmenovat. Pod tímto jménem ho následně uvidíme v Home Assistant.

light:
  - platform: neopixelbus
    type: GRB
    variant: WS2811
    pin: GPIO14
    num_leds: 8
    name: "Signal Light 03"

Uložíme a dáme instalovat. Zeptá se nás to, jakou metodou chceme instalovat nový firmware. Zvolíme bezdrátově.

A počkáme, než se firmware zkompiluje a nahraje na zařízení. Tady to mají takové neintuitivní. Až doběhne instalace, pro pokračování a „odkliknutí“ tohoto dialogu musíme kliknout na tlačítko STOP. Ono je to připojené na sériový výstup zařízení, takže to asi znamená zastavení monitorování sériového výstupu zařízení.

Poté můžeme se zařízením pracovat a přidat ho do Dashboardu.

A začít ho ovládat.

Tímto je hotovo, zařízení je v Home Assistant a můžeme s ním pracovat.

Pro mě byl dalším krokem přidat zařízení do automatizace. Mám dvě automatizace. Když jsou garážová vrata otevřena, zařízení napojené na tuto automatizaci bliká červeně. Ve chvíli, kdy se změní stav z otevřeno na zavřeno, proběhne sekvence. LED modul se na zařízení vypne, rozsvítí se zelená barva a po nějaké době se vypne.

Tohle je už opravdu vše. Od této chvíle je zařízení integrováno, a pokud bude mít šťávu a uvidí na Wi-Fi, tak bude signalizovat, jestli jsou garážová vrata otevřená, případně jestli došlo k zavření.

Bezpečnostní dodatek

Pokud dostáváte návaly úzkosti, když nejste doma a běží tam vámi vytvořené zařízení, tady je pár tipů, jak úzkost zmírnit.

Odpojení v nepřítomnosti

Není asi nutné, aby světýlka blikala/fungovala, když není nikdo doma a nikdo nemá možnost zasáhnout, kdyby došlo k problému. Na to je docela přímočaré řešení. Použijte chytré zásuvky a nastavte, aby zapnuly signalizační modul jen ve chvíli, kdy se někdo nachází doma. Každopádně toto značně prodraží cenu jednoho signalizačního modulu.

Samozhášivý filament

U elektroinstalace se používají samozhášivé krabice z jasného důvodu. Pokud zařízení „blafne“, snižujeme pravděpodobnost vyhoření. Například PLA filament touto vlastností nedisponuje. Ovšem existují samozhášivé PETG filamenty. Například Prusament PETG V0 je tak dvojnásobně dražší a komplikovanější na tisk, ale řešení pro klidnější spaní existuje.

The post DIY Signal Light first appeared on Hard Wired.