Možná jste si všimli několika událostí, které nastaly kolem společnosti Bambu Lab, prodávající stejnojmenné tiskárny. Toto je takové objasnění vlastním slovem.

Rozhodl jsem se tedy sesumírovat, o co běží a vnést trochu pořádku do této problematiky, jelikož i já - jakožto majitel X1C s AMS - jsem studoval počínání společnosti, hlavně co se týče firmwaru.

Mimořádně, zdroj:
https://blog.bambulab.com/updates-and-third-party-integration-with-bambu-connect/

Jako vždy, na začátek, trocha toho “žargonu”:

• AMS
  Advanced / Automatic Material System - řešení od společnosti Bambu Lab pro tisk vícero barvami.
• brick
  anglicky “cihla”. V tomto kontextu jde o “proměnu” stroje na nepoužitelný, takže metaforicky ho lze použít jako velmi drahou “cihlu”.
• LAN
  Lokální síť. Domácí síť, pokud máte více počítačů nebo telefonů schopných se připojit do internetu přes Wi-Fi.
• Klipper
  je to alternativní řídicí systém pro 3D tiskárny, naprogramován jako klasický program pro operační systémy typu Windows, Linux. Běží ale jako služba na pozadí. Není to tedy program přímo na nějaké desce.
• Slicer
  Je to program pro převod modelu do strojového kódu, který tiskárna umí číst a podle toho tiskne.

Příběh na začátek...

Před několika dny společnost Bambu Lab vydala tiskovou zprávu, ve které popisovala přicházející aktualizace do svých tiskáren. Tato aktualizace měla řešit v zásadě zabezpečení tiskárny proti nedovolenému užívání.

Jakožto programátor a člověk řešící si údržbu počítačů svépomocí vím, kam tím chtěli mířit. V zásadě už vím, jak jsou po elektronické stránce řešeny tiskárny, tedy přinejmenším u řady X1. Možná i řadu P1.

V zásadě se jedná o duální systém - je zde solo “počítač” pro “normální” operační systém, na kterém běží firmware, akorát jiné “stavby”.

Ten může být přímo na desce spojen se systémem na bázi Arduina, které řídí už jednotlivé komponenty. Je to takový “Klipper”.

Snaha Bambu Labu byla tento systém zabezpečit. Dokážu si jako ITák představit, že autoři alternativních slicerů mohli špatně implementovat řízení a to mohlo společnosti způsobit problémy se sítí. Alternativní programy mohou požadovat nestandardní příkazy a to se Bambu Labu (též právem - je to jejich infrastruktura) nelíbilo. Aspoň tak to chápu a jeví se mi to tak.

Nicméně jejich zpráva (právem) způsobila v 3D tiskařské komunitě strach, že se bude jednat o scénář jiné firmy, která uzavřela svůj systém tak, že nelze použít jiné náplně (Hewlett-Packard).

Naštěstí se to prozatím ukázalo jako liché.

Společnost Bambu Lab tedy zareagovala na základě zpětné vazby svých zákazníků vysvětlením, kdy není v jejich zájmu limitovat zákazníky. Dle jejich prohlášení též nemají v zájmu “krást” modely, pokud už bude tiskárna připojena k síti, popřípadě udělat z tiskárny nefunkční stroj, či jakkoliv procházet další zařízení na LAN. Nebo - a to si myslím, že je spíš “kosmetický” problém - zamítnout strojový kód od jiného sliceru na své tiskárny a vynutit tak užívání Bambu Studia.

Nicméně pár “Ale” tady je.

Podívám se na to z optiky (opět) programátora a síťaře.
V zásadě souhlasím s tím, že do nějaké míry by tiskárna zabezpečení mít mohla. Hodně dobře si pamatuji situaci v jedné české firmě, která neměla zabezpečení těchto systémů vyřešené. Stačil zkušený útočník a byl by problém.

Co se týče slicerů, chápu, že nejvíce “kompatibilní” (tedy stavěný přímo na míru) je právě Bambu Studio. Autoři tohoto programu mají k mechanice a firmwaru tiskárny bezprostřední přístup a dokážou tedy program optimalizovat pro maximální funkčnost.

Nicméně, dá se to řešit elegantněji, s ohledem na zákazníky i pokročilé uživatele. Řeknu to nějak takto:

Pakliže uznají za vhodné tyto změny implementovat, prosím. Nicméně ať ponechají možnost ostatním uživatelům, co je jim libo a jen přidat oznámení “Užíváním programů třetí strany nemusí být dostupné některé funkce a nemusí být nabízena zákaznická podpora”.

S tímto jsem naprosto v pořádku.

Co ideální řešení?

Ideální situace je, kdy Bambu Lab nabídne dokumentaci ostatním “výrobcům” slicerů takovou, kdy tito výrobci upraví své programy tak, aby fungovaly i s tímto stavem.

Poté je to v pořádku, protože snahu zabezpečit svůj stroj vůči nepovolaným lidem je jen a jen dobře. Nechcete, aby Vám tiskárna útočila třeba na banku, protože ji ovládl někdo se zlým úmyslem.

Jeden podobný případ jsem dokonce i řešil.
Přístupy. Přístupy do tiskárny. Jako superuživatel.

“Dej mi výsledky."

Řeknu to takto, navrhuji setrvat v klidovém stavu. Lidé z 3D tiskařské komunity udělali kolem těchto zpráv hodně interakcí a přiměli Bambu Lab reagovat vysvětlením, jaké jsou jejich skutečné úmysly.

Prozatím vím, že:

• Tiskárna je vaše a tak to i zůstane. Samozřejmě, aktualizace jsou dobrovolné a je pouze a pouze na vás, zda je nainstalujete.
• Vaše modely též zůstávají vaše, čili co si dáte tisknout, se nikam neodešle.
• Situace jako u firmy Hewlett-Packard (a jejich 2D tiskárnami) nenastane. Takže nadále můžete používat filamenty (tiskové struny) jiných výrobců. AMS tedy bude lhostejno, jaký materiál používáte.
• Firmware (řídicí program tiskárny) nebude mít v sobě nic, co by ohrozilo bezpečnost dat na vaší LAN síti - takže žádné viry či procházení sítí).
• Plánované zastarání tiskárny a též její přivedení do nefunkčního stavu je pro Bambu Lab nežádoucí už kvůli renomé. Věřím, že tuto pozitivní reputaci si budovali dlouho a tento krok pečlivě zvážili.
• Pro mě je v této chvíli důležité, že má X1C bude tisknout i nadále. Tiskárnu jsem si do sítě připojil jednou, kvůli jedné aktualizaci. Nicméně využil jsem i odhlášení a tiskárnu do sítě již připojenou nemám. A funkčnost 3D tisku mi i tak zůstala.
• Tiskárna mi tiskne velmi dobře a i přes moji ochotu zkoušet nové věci si tentokrát počkám, jak to bude ve finále.

Post scriptum.

Důležitá myšlenka je ale taková, že jak my - zákazníci - tak Bambu Lab - zareagovali adekvátně a pro tento čas nevidím důvod situaci dále “hrotit”.

The post Kontroverze kolem BambuLab: Co se skutečně děje s vašimi 3D tiskárnami? first appeared on Hard Wired.

The jargon, slovník na začátek

Firmware:

Je to vlastně systém určený přímo pro konkrétní procesor, desku, elektroniku. Není to operační systém v daném slova smyslu, nicméně řídí už konkrétní hardware.
Dokonce platí, že některé komponenty počítače mají svůj vlastní "firmware". Dobrým příkladem je třeba disketová nebo DVD mechanika. V tomto kontextu se budeme bavit o systému řídící specifickou elektroniku.

Introduction

Uvedení do děje. V zásadě předmluva, představení.

i3

i3 se v tomto rozumí jako "iteration 3". Je to typ 3D tiskárny, mající rám ve tvaru písmene T ležícího vzhůru nohama, kde "noha" tvoří osu Z a osu X na ose Z se pohybující. Společně s tímto se užívá i termín "Bed slinger".

Bed / heatrod

Bed v angličtině postel - v tomto kontextu je český překlad pro vyhřívanou tiskovou podložku o různých rozmerěrech, kde 3Dtiskárna tiskne.
Heatrod podobný princip, je to ale váleček s dvěma kabely. Technicky je to výkonný odpor schopný generovat vysoké teploty.

Feeder

Je to de facto podavač filamentu, 3Dtiskové struny. Existují dva základní typy, Bowden a Direct.

• Bowden
  Bowden - podavač je umístěn na rámu tiskárny a vede z něj PTFE trubička (samotný bowden) až na vozík, kde vstupuje do chladiče až k trysce. Jeho výhodou je lehčí konstrukce vozíku a tiskárna tím může tisknout rychleji.

• Direct
  Direct je charakteristický tím, že motor je v bezprostřední blízkosti chladiče a už se dá hovořit o termínu "extruder". Výhoda zde je možnost tisknout některé materiály a relativně bezprobémová retrakce.

"take your pick"

angl. "Vyberte si".

"in house"

Doslovně anglicky "v domě", v tomto kontextu ale "co dům, potažmo domov dal"

Drybox, někdy "Dry-box"

Pro 3Dtiskaře je to forma úschovy materiálu - filamentu - tak, aby nedegradoval (nechytal vlhkost, neprášilo se na něj). Jednoduchou "implementací" je zde krabice z IKEA "Samla", ve které je nasypaný silikonový granulát. Můžou to být silicagelové kuličky (Například si koupíte nové boty a jedním z pytlíků je silicagel), v případě, že se Vám nechce utrácet za předražené sušivo, postačí stelivo pro kočky založené na silicagelu. Jen je to více prašnější.

Stepper / Driver

Stepper motor, někdy jako pouze "Stepper" je krokový motor, který se otáčí jako normální, je ale schopen se pootočit o určitou vzdálenost. Je to tím, že zde nejsou klasické cívky, ale magnety mající vlnovitý tvar, které tím pádem mohou vymezit pohyb při aktivitě.
"Driver" je sice angl. "řidič" a podobně je tomu i zde. Je to ale samostatný obvod s čipem, který převádí příkazy z hlavního procesoru na pulsy tak, že dojde k otočení na něm zapojeném krokovém motoru. Je to něco jako tranzistor, leč na určitý účel.

The first one

Jednoho krásnýho dne jsem jel do práce. Léta páně 2019, před mizérií. Procházel jsem si Twitter a narazil tehda na příspěvek od jednoho mého - tehdejšího svého klienta - modeloval jsem mu 3D modely za účelem tisku - že prodává 3D tiskárnu.
Zavětřil jsem a řekl si, že to zkusím.

Tiskárnu jsem si zarezervoval a za pár dní - to už jsem si zařizoval své nové bydlení - se setkal se známým. Jeli jsme ke mě, udělal mi introduction, jak se takový stroj používá a já se poté vrátil zpět na byt.

Flsun i3 2017.

Tiskárna byla velmi jednoduchá. Hliníkové profily mající čtvercový tvar o rozměrech 20x20 mm. Nic složitého. Elektroniku tvořila deska MKS Gen L, verze 1.0. 8bit, velmi jednoduché.
Ale taky ne zrovna dobře udělané.

Přes klienta jsem se seznámil s človekem, který se též 3Dtisku věnoval a když jsem mu - tehda dost neznalý - naposílal fotky tiskárny, zhrozil se.

Mosfety externí nebyly, 12 voltové napájení a z toho vyvozující větší proudy nutné k ohřevu bedu a heatrodu. A z toho taky možný riziko požáru, když někde upadne kabel.

Tedha jsem chtěl tisknout a neřešit, to se mi ale vrátilo. Nepěkným způsobem.

Dlouhej příběh krátkým, dodneška je ten stroj na 12V systému, je ale spolehlivější. Po napájecí stránce.

O tom ale později.

The first changes.

V zásadě tiskárna prodělala spousty úprav. Nejdříve výměna Stepper Driverů z A4988 za (i místy tišší,) detailnější DRV8825. Nastudoval jsem si, jak se kalibruje napájení s ohledem na daný krokový motor. Matematika veskrze jednoduchá.

• najít si dokumentaci k danému motoru a přečíst si ji,
• jaké je jeho doporučené napájení,
• spočítat si matematiku
• a s pomocí voltmetru nastavit přímo na motoru. Na živý, běžící tiskárně.
• A pro jistotu ten "krokáč" odpojit.

To by bylo.

Jenže...

Technicky tiskárna byla tisknuschopná. Co bylo ale po napájecí stránce špatně bylo vyvedení napájení přímo z řídící desky, takže přes ni sice teklo 12 voltů, ale dvakrát tak více proudu. A případě nedotažené svorkovnice reálně hrozil požár. Nehledě na to, že kabely tehda nebyly krimpované.

Takže, mosfety. Externí.

Zakoupil jsem mosfety a naprojektoval si na ně držák. Jakmile přisly, provedl jsem první, byť ne tak zásadní, přestavbu.

Napájení šlo menším kabelem do desky, další dva páry žil napojené do mosfetů a z desky šly další dva, tentokrát hodně malé, káblíky do mosfetů.

The crisis has been averted.

Po tomto úspěchu jsem začal experimentovat. Flsun i3 2017 byla bowdenová tiskárna. Tak mě napadlo motor přidělat na X vozík. A nedopatřením skombinoval nevýhody obou systému do jednoho krásnýho balení.

Změnu jsem vrátil a feeder přesunul na horní rám, který jsem vyztužil 3Dtisklým dílcem, tehda ještě od klienta.
Poposunu se do roku 2020, něco málo kolem léta. Vládla tehda pandemie (nebo plán-demie?).
"Flsunku" jsem předělal další, tentokrát rozsáhlejší přestavbou na základě zkušenosti z jiné tiskárny.

V bodech,

• Nové pouzdro pro řídící elektroniku, místo dvou "vtipných" malých 40x10mm větráčků jsem chlazení naddimenzoval jedním velkým 80x10 mm větrákem a definitivně se tak zbavil toho moru s plexisklem,
• Mosfety se dočkaly nového držáku včetně zakrytování, protože fakt nechcete, aby si děti sahaly na živých 12v 10 A, ačkoliv někteří namítají, že toto je relativně bezpečný, já ten názor nesdílím i kdyby mi za to zaplatili,
• Napájecí trafo mělo neduh, že nemělo vypínač a tiskárnu jste museli natvrdo vyrvat ze sítě, také docela lahůdka. Takže trafo dostalo vypínač na 230V, jak by každej příčetnej spotřebič měl mít.

Tiskárnu jsem ještě tehdy přes fotografie ukázal předchozímu majiteli a jeho odpověd byla "pěkně se s ní pomazlil".

No aby ne, zapomenutý stroj schopný tisknout i 13-14 hodin.

A nakonec si našla nového majitele. Dodnes mu dělám podporu a konzultaci, protože ano, ta tiskárna je jedno z mých dětí, nehledě na to, že tu tiskárnu znám dobře.

A tím by byla krasojízda tohoto jinak dobrého stroje zakončena.

Co ale rád dodám je, že jsem každý den spěchal z práce a ještě v botách šel zapínat 3Dtiskárnu, že budu tisknout.

The CUBE second.

Kvůli týto jsem dokonce letěl z tehdejší práce domů, abych ji mohl objednat. Blb jsem si zapomněl platební kartu doma a tak nějak... jsem nechtěl ztratit příležitost si ji koupit.
Takže jo, letěl jsem na šalinu, domů, zapnout práci, otevřít Aliexpress, objednat z německýho skladu... a v březnu byla doma.

A tuhle znám do posledního šroubku. Do posledního zašroubovanýho závitu.

A tuto jsem si po stránce tiskové kvality "podojil".

Historie této tiskárny začíná v době, kdy nás koupila - respektive náš department společně s dalšími - jedna jistá společnost. Nechci nastiňovat, jaká. Z ledna 2020 na únor 2020 jsme ze dne na den vyměnili kancelář a pohodlné prostředí plné nákupáků vyměnili za samotu u lesa v polích.

Já tehdy toužil po robustní konstrukci, stroji, který bude tuhý a bude držet.

Flsun Cube. Dnes Flsun F5.

Cena této tiskárny byla kolem 7 500,-. Navíc byla dovezená z německého (nebo dokonce českého?) skladu, byla tedy velmi rychle doma.
Už v červnu 2019 jsem se sestěhoval do svého nového obydlí a začal žít trochu více sólově.

Nicméně, oproti mé, tehda ještě přítomné i3 "Cube" dostala, byl kompletně předělaný držák na elektroniku a už tehdy dostala upgrade - napájení bedu a heatrodu rovnou přes externí mosfety, dobře, tehda měla ještě A4988, ale fungovala.

Ale i tak začalo bolení.

Tehdy obě tiskárny měly jako probe SN04. Indukční, napájená přímo z desky. A ne zrovna přesná sonda. Nicméně, já to nevzdával, pořídil jsem si optočlen / optocoupler. Toto byla malá destička, která fungovala na principu osvitu LED diody v izolovaném pouzdře. Na základě tohoto se sepnul obvod, který de facto tiskárně řekl, že indukční sonda "našla" kov a má dát povel k zastavení.

Tato akce mě stála dost bolení hlav a zjištování, proč. Na jednu stranu, ano, fungovalo to a z nespolehlivé sondy se stala relativně spolehlivá, ale vstoupil do toho i můj lidský faktor chybovat ve firmwaru.

A to mě málem stálo docela slušnou díru v bedu.

A to opravdu nechcete.

Nehledě na to, kdy změníte napájecí kaskádu z 12 voltů na 24. To prostě usmažíte jako Anakina Skywalkera na Mustafaru. Nebo Dartha Vadera, take your pick. Prostě uděláte ze sondy mající hraniční poruchu osobnosti kriticky zčernalého pejska pro pana císaře Palpatina. A při troše štěstí si uděláte z řídící desky ohňostroj.

Jednodušše, vyletí kouzelnej obláček. Konec příběhu.

Naskytla se ale možnost to předelat a to oběma směry, jak ke spolehlivosti, tak jednoduchosti zapojení. A tímto řešením byl BL-Touch, respektive jeho varianta 3D-Touch.

Samozřejme, Cube se jako první tiskárna dočkala konverze na 24V. Jelikož sonda SN04 již na Cube nebyla, nebylo tedy třeba řešit napájení.

Zapojení této sondy je poměrně jednoduché, vycházel jsem z videa Ed's 3D Tech. Na poslech je to příjemný pán, problematiku vysvětluje a postupuje velmi pomalu, což se u této detailní práce metodou "třikrát měř, jednou zapoj" velmi hodí.

S tím mě též čekala rekonstrukce X vozíku tak, aby nový BLTouch sedl co nejblíže k trysce a já tak měl co nejpřesnejší "model" bedu pro kompenzaci nerovností.

A ano, dočkala se toho i tehda první, Flsun i3 2017.
Cube ale měla premiéru.

Nicméně, krátce na to měla i3 odejít k novému majiteli, tehda do Zlína. Její příběh - zvláště po akci "růže už je na hadry" - ano, mám na mysli valentýnskou - tehda pro nového majitele - pro jeho partnerku.

Vrátím se zpět ke Flsun Cube. Přestalo se mi líbit, jak jsem vyřešil kabeláž k desce. Byla to spousta drátů a obecně jsem docházel do stavu, kdy jsem měl chuť tiskárnu celou rozdělat a sestavit znovu. A tehdy, v roce 2021, byla první, zásadnější přestavba.

Deska - i zde MKS Gen L V1.0 - vyměnila visící místo na boku tiskárny na dolním rámu, dostala tedy nový plastový dílec, který ji držel. Modeloval jsem jej, takže prišlo i místo na tzv. smoothery, velmi vhodné pro DRV8825.

Nebyla ale úplně zakrytovaná, nicméně kabeláž už zde doznala zásadních změn. Byla lépe udělaná a některé věci navíc - mezi nimi i osvětlění původně přidané - zmizelo. Není potřeba a i návštěvy mi říkaly, že jim to moc svítí do očí. Argument jsem přijal a osvětlení odstranil.

Nicméně, opomenu jsem zde jednu zásadní věc, při instalaci BL-Touch je toto potřeba upravit ve firmwaru. A já se tak začal setkávat i s tím, jak si firmware upravit k obrazu svému. A časem nabyl zkušeností natolik, že jsem byl schopen jít dále, než si kupovat předem naprojektované tiskárny.

The troubles of PET-G

Jak s i3, tak s Cube jsem řešil jeden materiál. Nicméně nepálilo mě to tak moc, jako právě u Cube. Už tehdy jsem řešil stringing. Chtěl jsem tisknout hlavně PET-G, jelikož jako ekologicky myslícího člověka mě trápilo, jak mám řešit odpad.

Jednodušše, PLA (Poly-Lactic Acid) podle lidí pracující ve třídění plastů NENÍ plast.
Další bolehlav.

Nicméně, i zde jsem to nevzdával, více jsem bádal v nastavení sliceru, jak tohoto docílit. A docílil. Odpadu jsem negeneroval zrovna málo a chtěl jsem mít jistotu, že i zmetky z 3Dtiskárny můžu dát s klidným svědomím právě do plastu, protože složka navíc tam byl Glykol.

Začnu ale popořadě - u i3 jsem stringing moc neřešil, jelikož byl velmi jednodušše odstranitelný, ať už rukou nebo lehkým plamenem. V zásadě jsem v té době nevědel o tzv. Wipe. Vyčištění trysky, které tiskárna může udělat při dokončení určité plochy a poté se stejnou trasou vrátit třeba o pár milimetrů.
Tím se docílilo toho, že tryska byla čistá a další materiál z ní nevytekl.

Stálo mě to hodně zkoušení, i vlastní model. Kalibrační kužely. V zásadě dva kužely vedle sebe na stejné základně za účelem testu a "přeskakování" trysky z jednoho na druhý a zpět.

Nicméně, vyladil jsem to do stavu dokonalosti, takže přesunu čistě na tento - do plastu vyhoditelného - typu filamentu mohlo dojít. A stalo se tak, v jednu chvíli jsem měl v dryboxu pouze PETG, nepočítám-li nějaké to TPU.

Hliník se odstěhoval do Humpolce.

Další zásádní přetavbou bylo nahrazení akrylových dílu hliníkové. Na jedné straně osy Z začalo docházet k nalamovaní akrylového dílce a mé rozhodnutí padlo na to odstranit - když mi to odpustíte - akrylovou srandu z tiskárny pryč. Nenávratně. Do koše.

Spousty odpolední a večerů jsem trávil v této době "zalezený" ve "skladu", malé místnosti mezi ložnicí a koupelnou. Udělal jsem si z regálu provizorní pracovní stolek, vytáhl pilku a vrtačku a pustil se do práce.

Ačkoliv je to větší změna, šlo mi o to nahradit co nejvíce plastu hliníkem pro zlepšení nejen stability, ale i odlehčení některých důležitých prvků.

The first mutli-mat

Ano, měl jsem tu možnost. Začal jsem rozumět firmwaru na takovou úrověň, že jsem se rozhodl jít o krok dále a zkusit štěstí s něčím, co málokterá tiskárna uměla.

Něco, co měly jen dražší stroje.

Multi-material.

Implementace po hardwarové stránce je jednoduchá - stačí zapojit extra krokový motor. dát mu podavač materiálu a najít mu dobré místo. To je vše jednoduché.

Co ale už není jednoduché, je přimět firmware tiskárny tak, aby o tomto motoru vědel. A také mu říci, jak.

Máte-li tiskárnu s jednou tryskou, je to tryska sdílená a je to tak třeba projevit právě ve firmwaru. Existují variace, kdy máte tiskárnu s více, než jednou tryskou a tak je třeba to zohlednit právě zde. Můžete mít i tiskárnu, kdy jsou tiskové hlavy odepínatelné, jindy je máte sdílené. A lze pokračovat dále.

Je to ale tak padesát procent toho, co musíte udělat. Možná dokonce i 33.
Techničtěji řečeno, jedním z prvků je zde i slučovací komora. Využil jsem jednu od poměrně známého 3Dtiskaře, který dělává i recenze. Má k tomu i vlastní kód, vzhledem k mému řešení jsem si musel napsat vlastní.

A implementace jako taková tedy byla z velké části v mé režii.

Režii, která se ukázala jako úspěšná a v té době jsem začal tisknout sice jen dva materiály, stále ale více, než jeden materiál.

A to se projevilo i ve sliceru. Jubilejní první tisky byly pro jednu školku využívající pomůcky montesorri.

V bodech, tradičně:

• Flsun Cube už během stavby přijala různé vylepšení, na základě zkušeností z Flsun i3. Tomu odpovídalo i chlazení desky.
• Cube "prodělala" 3 zásadnější úpravy, nejen konstrukce ale i kabeláže, rozvodu
• Jako první tiskárna dostala možnost tisku více materiálů, byť přes sdílenou trysku (čili pouze jeden materiál v dané chvíli a uživatel zodpovídá za "program" řešící výměnu. Tedy, "Stará škola".)
• Nejzásadnější úpravou bylo zbavit se akrylových dílců za hliníkové.
• Na této tiskárně se mi povedlo i přes její bowdenovou charakteristiku odladit tisk PET-G tak, že tzv. nevlasatí (nezanechává za sebou materiál).

The nuclear three QQ-S

Nebudu to já, když si nevyzkouším i tiskárnu jiné, než tzv. kartezské kinematiky. V tomto případě to byla tzv. Delta tiskárna, též od Flsunu.

Nicméně... přišla mi v rozbitém stavu, jako vratka od jiného klienta.

Jako vratka od klienta, který si tiskárnu špatně servisoval a po zjištění, že nepodává filament, tiskárnu vrátil.

Tehdejší (a možná stále) prodejkyně od Flsunu mi poslala přes socsíť Facebook foto té tiskárny. Ležela chudina na zemi, jedna z vodicích tyčí vyrvatá jako kohout po zápase. Jednodušše, smutný pohled.

Tiskárnu jsem si zaplatil a byla mi dovezena. V celku.
A po jejím vybalení zjistil, že závadu šlo JEDNODUŠŠE odstranit.

Ulomil se filament.

Stačilo nahřát trysku, trochu zasunout a poté vytáhnout. Bum. Tiskárna funkční. Jenže...

Urvaná vodící tyč byl problém, který jsem musel řešit, pokud jsem chtěl mít QQ-S funkční. Improvizovanou opravou se mi podařilo tiskárnu uvést do plného provozu a vyzkoušet si zde, jak se tiskne z ohebného filamentu - TPU.

A také se podívat, jaká šílená matematika musí ve firmwaru té tiskárny vládnout. Protože narozdíl od kartézské tiskárny - kde je de facto každý motor pro danou osu - jsou zde všechny tři motory ve spolupráci takové, kdy společným pohybem nejenže usměrňují pohyb tzv. effectoru do stran, ale také i nahoru a dolů.

Má první zkušenost byla taková, že nejmenší pozice pro Z - kdy se tryska dotýká bedu a tím pádem začíná tisk - zde je výchozí pozice nahoře tiskárny - čili MAX Z.

Kalibrace se zde také řešila jinak, pro ty "chudší" zde byla lepivá podložka s napájeným USB kabelem. A to samo o sobě fungovalo jako styčný bod pro trysku, která sama byla zapojena do Z pinu. Takže ano, tryska byla pod proudem také.
Rozhodl jsem se této tiskárně věnovat péči a přikoupil extra sondu na "skenování". Byla to v zásadě klasická sonda s tlačítkem vespod, které po sepnutí zastavilo trysku a udalo tak přes dané Z, v jakém místě je. Takže ano, bylo i zde potřeba zasáhnout do elektroniky.

A i zde na řadu přišel open-source firmware.

Přes jednu skupinu, spoustu googlení jsem došel k relativne fungujícímu stroji, který ale i přes zásadní opravu všech vodících tyčí vykazoval nepřesnost. A mě už s tímto docházely "nervy".

A proto jsem se rozhodl, že tato tiskárna půjde z domu. Na náhradní díly. Člověkovi mě známému, který má podstatně hlubší znalosti s elektronikou, než já.

QQ-S se mi orotovaly doma dvě, nejdřív ta moje, poté od známého. Obě zmizely právě k Valentinovi a jejich historie končí zde.

Trocha lituji, že jsem si jednu nenechal, mohl jsem se kochat právě tou neuvěřitelnou matematikou, která řídila divoký tanec při tisku na delta tiskárně. Je to doteď pro mě něco neuvěřitelnýho.

I zde, opět, v bodech.

• Delta tiskárna tiskne souhrou všech tří motorů. Uprostřed je tzv. Effector, který drží trysku a společným posunem všech motorů se pohybuje jak po X, tak po Y ose zároveň.
• Kalibrace takové tiskárny je velmi náročná.
• Bohužel, kus mě dodaný už od počátku měl konstrukční vady, ktere firmware nedokázal řešit úplně.
• Výhodou delta tiskárny je rychlost.

The customs fourth

To nejlepší mělo ale přijít. Postupným nákupem ruzných dílů, projektováním v Blenderu svých vlastních dílců mělo nastat něco podstatně složitějšího, než jen nákup tiskáren, popřípadě jejich sestavení dohromady tak, jak uvedl výrobce.

Před tímto vším jsem se orientoval tak, jak výrobce doporučil. Dobře, v případě Flsun Cube jsem si pár kroků k benefitu svému pomohl i já sám, nicméně zde to bylo už od základů - from the ground up - navrhnout a postavit si vlastní stroj.

Vlastní stroj, in house. Žádný bobky kolem výrobce. Doma navržena, doma postavena, doma zprovozněna.

Barter P3Steel.

Tiskárnu jsem začal navrhovat už v roce 2021, kdy jsem od jednoho člověka koupil rám na Anet, celo-ocelový. Byl velmi těžký, o to víc ale robustní.

A stavba včetně návrhu?

Rok.

Rok práce. Rok práce, zkoušení.

Ale také díky tomu povídání o The Calamity.

Vraťme se ale na začátek.

Po získání rámu jsem zjistil, že až na pár drobností jsem měl skoro vše - šnekové hřídele pro Z osu, řídící desku v té době vytaženou z Flsun Cube, jelikoz Cube měla to nej, co jsem mohl mít - 32bitovou desku s procesorem založeným na STM32.
Proto mi zbyla MKS Gen L V1.0 a ta mohla najít uplatnění právě zde.

Stačilo mi doobjednat Z pojezd, X vozík, vše samozřejmě v kovu. Nechci si zde utahovat z jedné jisté firmy v Česku, ale tato tiskárna bude celokov, žádnej plasťák. Tyto srandy jsem si užil hodně.

Jedinné plastové věci zde byly držáky na spínače, zakrytování elektroniky. Ano, tehda byla elektronika bez zakrytování, ale lásky zde bylo dostatek - montážní dílec na desku nejenže poskytl azyl desce, ale i mosfetům, extra smoothery a takový zlatý hřeb - deska včetně mosfetů byla chlazena ne jednim, ale rovnou dvěma plnohodnotnými 24V větraky.

A jaký kravál to byl.

Jako kdybyste byli na serverovně nacpaný až po strop servery.

Chlazení zde bylo velmi naddimenzované. Jak už jsem nastínil, srandy s 12 volty jsem měl už pokrk, takže jsem přeskočil rovnou na 24 voltů. I tak jsem vyvedl z desky extra zapojení na mosfety, protože jsem chtěl dimenzovat i kvůli bezpečnosti.

Mohl jsem si ale s 24 volty dovolit vyvést napájení bedu přímo z desky a neřešit tak extra kabeláž ze zdroje.

A i ten dostal hned při montáži spínač.

Jak by skalní fanoušci jedné firmy řekli, All-in-one.

Zasadní změnou oproti předchozím tiskárnám byl feeder, spíše v tomto případě extruder.

Direct-drive extruder.

Chtěl jsem si zkusit postavit tiskárnu, byť pomalejší, ale o to spolehlivější, co se materiálů týče. Ne, že by Flsun Cube měla být nespolehlivá, nicméně implementace přímého podavače materiálu byla demonstrace mých znalostí, zkušeností a především vůle rozjet něco, co vlastně nemuselo fungovat.

Jenže, ona se rozjela. A nejen to, i TISKLA. A TISKNE.

Bylo to zjevení, kdy jsem zkompiloval firmware, nahrál jej do desky a Barter P3Steel se probudila.

Měl jsem radost, když jsem jí dal povel najít a nastavit se na výchozí pozici. BL-Touch sepnul, osy Z zafungovaly a stroj, jinak nesestavitelný, dostal za úkol si vytisknout, tradičně kalibrační kostičku.

Poprvé v životě jsem měl radost. Léta páně 2022.

"Pé-tři-stýlka" moc úprav neprodělala. Byla dobře navržená. Zásadní úpravou zde byly zakrytování elektroniky a lepší kabeláž.

A The Calamity se blížila.

A The Calamity nastala.

Body:

• Jedná se o vlastoručně navrženou a postavenou tiskárnu.
• Je to demonstrace know-how a zkušeností, jehož výsledkem je plně funkční stroj
• Konstrukce je i3 / Bed Slinger, kde X osa "sedí" na Z ose a Y osa je osamostatněná - pohybuje bedem, proto "bed slinger".
• Je to první tiskárna mající tzv. "Direct extruder".

Deep inside the fifth bamboo forest

Dva roky.

Dva roky, přiznám, že jsem měl problém najít sám sebe zpět po té, co jsem zažil. Ne nutně v pozitivním slova smyslu.

Hledání sama sebe začalo, Flsun Cube v mezičase dostala aktualizaci, která ji ale dováděla k nespolehlivosti a to i při pasivním čekání.

Splín spadl i na Barter P3Steel, které jednoho dne odešla řídící deska do křemíkového nebe. Nejspíše vyzkratoval jeden z driverů, desku se mi ale nepodařilo oživit a z projektu skládací 3Dtiskárny - která měla mít svoji vlastní - sešlo.

Oživil jsem alespoň P3Steel a začal toužit, kdy až si vydělám dost peněz, nebudu se už starat o nic.

Nekoupím si škodovku.
Nekoupím si Ferrari.
Ale koupím si rovnou McLaren mezi 3Dtiskárnami.

Koupím si BambuLab X1C Carbon. S AMS.

Tiskárna přišla a ač někteří řekli "Po patnácti minutách", mě to trvalo asi hodinu. Ale byl jsem také velmi, velmi opatrný.
Máte i důvod. Tiskárna se vším všudy za 40 papírů opravdu není něco, čím chcete házet o podlahu.

Opatrně jsem ji postavil na stůl a poprvé v životě jsem dal tisknout asi tu nejnemožnejší věc, kterou tiskař může tisknout.

3D-Benchy.

Lodičku, která prověří a ověří schopnosti tiskárny.
Proč jich máme tolik...

Pocit je to takový, kdy přesedáte - ať už spolehlivé Felicie, nebo zánovní a přeceněné Octavie - schopné vás dovést kamkoliv - do McLarenu schopnýho ujet čemukoliv, zvláště máte-li na to krásnou rovnou bez výmolů tak, jak je to na dálnici D1.

Ať to není jen o Bambu, Cube dostala novou desku a zachovala si tak svoji tichost a nejenže získala zpět svoji spolehlivost, ale opět tiskne i dvou-materiálově stylem staré školy.

Je to ale stále vidět, jak technologie poskočila a co zvládne "Bambouš" (jak jej kamarádka s námi ve skupině pojmenovala, mimo jiné též mající X1C na mé doporučení) za 6 hodin, by Cube zvládla tak za 4násobek.

Je to výhoda CoreXY kinematiky.

Přemýšlím, co s Cube. Co s P3Steel. Tiskárny obě funkční, ale už za zenitem. A jsem sám zvědav, co BambuLab (nebo Bambu Lab) vymyslí s H2D.

Co mě napadlo, bylo převést kinematiku Flsun Cube z kartézské na CoreXY. Na druhou stranu konstrukce Cube není tak dobrá a při její" lehkosti by mohla "lítat" po stole, nebo dokonce přistát na podlaze.

Obě jsem si postavěl, obě jsem uvedl do provozu.

A do budoucna, opravdu možná, "The Dilemma".

A na závěr, též něco málo v bodech.

• BambuLab řady X1 a P1 má Core XY (někdy jako CoreXY) kinematiku, kdy oba X a Y motory jsou pevně na rámu tiskárny.
• Společným pohybem obou tiskárna veze X-Y vozík buď nahoru-dolů nebo doleva-doprava.
• Pouze jeden motor pohybuje s vozíkem diagonálně.

The post The way of the 3Dprinterman first appeared on Hard Wired.

Grammar detailists beware.

Hacky carky chybi. Jsem sice rodily cech, ale spousta textu moji rukou budiz v jazyce anglickem. Je treba brati na zřetel autorovu deformaci profesnim prostredim.

Na zacatek...

• NDA = Non-Disclosure Agreement, v cestine je to mlcenlivost, potazmo dohoda o mlcenlivosti, chcete-li.
• Department = angl. preklad pro "oddeleni"
• accesses = angl. preklad pro pristupy, v tomto kontextu prihlasovaci udaje do konkretniho systemu tak, aby byl zamestnanec schopen pracovat.
• API = Application Programming Interface, laicky to lze popsat jako cast programu, ktera ma otevrenou "zasuvku" pro jine programy, ktere s timto programem muzou dale pracovat tak, jako by se jednalo o soucast.
• PAN = Personal Area Network - Je to forma pripojeni k internetu (zjednoduseno) pres telefon, ale nejen nutne. Muzete i pracovat se soubory.
• CI/CD = Continuous Integration, Continuous Deployment - jedna se o system hlavne pro vyvojare programu. Je to uceleny balik programu, ktere urychluji testovani, verzovani a v urcitych pripadech i automaticke "zverejnovani" novych verzi programu.
• on-call = Dalo by se rici, ze se jedna o stav, kdy mate pracovni telefon v pohotovosti pro pripad, ze bude treba Vasich znalosti na reseni nejakeho pracovniho problemu. Zpravidla je to placene. Jste vlastne sluzebne porad v praci, jen ne fyzicky na pracovisti.

Jedna se o surove myslenky a vzpominky. Zalozeno na realnem zivote, ktery se neodehraval podle predstav. Autorem budiz clovek jinak uvazujici, prosim o zretel.

Rekneme, ze to byla relativne bezna, vzhledem ke Gretine eco lobby zasnezena zima v prazske metropoli, akorat s jednim zasadnim rozdilem.
Ano, pracoval jsem tam. Ve meste, o kterem jsem vzdy touzil, ze budu v nem pracovat, uzivat si kazdodenniho shonu cesty do prace v zacpach Praze vlastni. Parkrat se mi to i stalo.

Nebudu chodit kolem horke kase, ano, uz tam bohuzel nejsem.
Nebo nastesti?

Jak se to vezme.

Chapter one: The leaver

Vse to vlastne zacalo v srpnu 2022. Mel jsem stabilne-nestabilni zamestnani v nenouzove-nouzovem stavu, jelikoz panovala pandemie a vlada si nutne potrebovala vydupat jinak nepotrebny nouzak, ktery vlastne priskrtil i to, co uz bylo davno priskrcene. Ale nechme politiku stranou a soustredme se na myslenky, ktere mi z toho zustaly.

Vazneji receno, nastala mi turbulence v zivote, kterou jsem musel resit a volba padla na hledani jineho, mnohem stabilnejsiho mista.
Jelikoz v domovskem Brne moc prilezitosti nebylo a nekteri, me hodne blizci lide me "nalomili", rozhodl jsem se jit do neznama, do Prahy. Volba padla na jednoho velmi znameho vyrobce 3Dtiskaren. Tusite, mozna, kdo to je.

Ano, Prusa Research, presneji jejich department Prusa Development, v podstate se jednalo o "samostatnou" spolecnost, ktera primo resila vyvoj.

Vse zacalo de facto v zari, odsouhlasili jsme si navzajem tzv. "testovaci tyden", jelikoz jsem nevedel, co od te prace ocekavat. Tento tyden jsem skutecne do prace zde chodil a dostal zadani na vyreseni jedne chyby ve firmwaru SL1S. Co to bylo konkretne rici nemohu, chci si zachovat uctu a v nekterych pripadech i NDA.

Tento tyden dopadl dobre, tuto chybu se mi povedlo najit, vysledovat jeji zdroj a tim tak chybu opravit. Tiskarna se tedy v teto chvili a pro tuto situaci chovala tak, jak bylo dle dokumentace a pozadavku treba.

Chapter two: Good morning mr. Barter, looks like you're running late.

Prvni den v nove praci zacal pomerne "divoce". Vstaval jsem nekdy v 5 rano, v 6 cca autobus do Prahy a aby situace byla dokonala, na prijezdu jsme se zastavili v kolone, uz nekde od Chodova. A to se projevilo i na pozdnim prijezdu, kteremu zabranit neslo.
Nicmene, vse dopadlo dobre, jelikoz jsem prisel cca 10 minut po zacatku.

Nicmene oproti ostatnim jsem uz zdejsi prostredi znal. Bylo mi receno, ze dalsi nove prichozi byli zrovna na prohlidce, kterou jsem absolvoval uz na testovacim tydnu a bylo mi tedy odpusteno.

Vse probihalo v poradku, po veskerych nalezitostech nutnych pro prvni den v praci jsem se znovu shledal s mym primym vedoucim, mimo jine velmi prijemnym panem (mysleno vazne). Pomohl mi odnest veci na me zname pracoviste a ja tak mohl vlastne z fleku zacit pracovat.

Cekalo me me "misto", ktere jsem si vyhledl uz pri testovacim tydnu. Zaujal jsem jej a se znalostmi z minula jsem si zridil velmi rychle ruzne pristupy, accesses a "ozivil" si ucet na jejich internim komunikatoru.

I was ready to work.

Uterni prvni listopad se zacal chylit ke konci a pomalu jsem zacal resit presun na nove, lokalni bydleni.

Na okraji Prahy.

Chapter three: The hacker

Prvni den byl hekticky i v tom smyslu, ze jsem vlastne nemel zajistene ubytovani. Bylo to v jednom byte na okraji Prahy. Prestup na Kacerove z metra na 189 a skoro na konecnou. Radeji si ponecham, kde presne.
Setkal jsem se majitelem, podepsal jsem smlouvu, zabydlel se a chtel si odpocinou.

A zjistil, ze tam vlastne neni internet.

Takto, ne ze bych na nem nejak zivotne zavisel a uprimne znam par lidi, kteri bez internetu nemohou zit, nicmene mi spousta programatoru da za pravdu, ze bez fungujiciho internetu se programuje hodne tezko, zvlaste, pisete-li robota pro ruzne protokoly predavajici zpravy. Je jedno, zda je to email, ci neco podobneho chatu na Facebooku ci Twitteru.

Nebylo tam nic.

Az na jednu restauraci.

Zacal jsem tedy premyslet, jak si alespon castecne zasituji sve bydleni, jelikoz jednoduchou metodou pokus-omyl jsem uhadl relativne trivialni heslo do te restaurace a dovolil si tak pujcit internet. Termin "pujcit" rikam zde zamerne, jelikoz po strance rychlosti jsem se dostal na hodnoty nizsi, nez bylo kdysi davno vytaceny pripojeni.

A ja jako dite jeste pro jistotu odpojoval kabel z pocitace, co kdyby nahodou byl internet pripojenej.

Nicmene, casem se mi povedlo kombinaci androidich telefonu, celkem kvalitniho USB kabelu z Aliexpressu zasitovat pocitac a ja tak mohl pokracovat v soukrome praci. JavaScript byl ku podivu tolerantni k rychlosti a ja tak mohl otestovat moduly do robota, ktery uz ani robotem nebyl, ale mel blize k ucelenemu reseni, chcete-li API.

Nicmene, nekteri lide, hlavne ze socialnich siti, mi nabidli SIM karty s internetem. Moc si cenim, ze mi to nabizeli, ale jakozto clovek snazici se o maximalni samostatnost jsem chtel nejdrive vycerpat veskere moznosti, ktere jsem mel.

Dovezl jsem si tedy z Brna stary router. V podstate to byl TPLink WRT741ND, na kterem bylo naflashovane openWRT. Takze, jak to maji admini radi, SSH a /etc/config/network, potazmo /etc/config/dhcp.

To se neukazalo jako funkcni reseni.

Jako druhe reseni se mi osvedcil kdysi davno pribuzneho Samsung s "petkovym" androidem. Pres soukromy notebook jsem si hral trochu s pripojenim pres PAN a dostal to do funkcniho stavu.

A takhle jsem zacal fungovat v podsate do konce ledna. Nicmene, pendloval jsem mezi "Praglem" a "Schallingrattem" kazde pondeli a kazdy ctvrtek.

V pondeli ve 4 rano,na budika a v 5 RegioJetem v Lowcostu do Prahy s misty nekvalitnim spankem, ve ctvrtek zpet domu, ale o pul 4.

A ano, tu SL1S jsem si zapujcil domu. Jako vybaveni nutne pro vyvoj firmwaru.

Casem jsem to dostal i do stavu, kdy jsem si od jedne pani v domovskem Brne koupil pojizdny kufr, lehce ho opravil a dostal tak moznost vozit 3Dtiskarny s sebou, v kufru.

Chapter five: Nearby

V podstate jsem jsem v lednu travil cas i hledanim jineho bydleni. To predchozi bylo pro me velmi neoptimalni, hlavne kvuli internetu. V podstate jsem veskere prace delal na koleni a misty si musel popojit k obchodu u zastavky, kde jsem vystupoval z autobusu linky 189 a chytat tam wifi.

Ale take kvuli tomu dobrovolne zustaval v praci, nekdy i 13 hodin denne.

Udelal jsem neco navic pro sebe po zkusenostech a znalostech, ale i se snazil dohnat to, co jsem treba zapomnel, ci se mohl posunout vice dopredu oproti puvodnim planum.

Nicmene, zadarilo se.

Nasel jsem si jiny podnajem a sel do nej. A posunul se do pohodlnejsi casti.
Unor. Brezen.

Nic zasadnejsiho se nestalo, co se tyce prace. Kazdodenni shon, ale autobus a metro jsem vymenil za salinu. Nebo pardon - tramvaj. Mohl jsem si vybrat, zda rano sednu na "socku" (jak tomu nekdy prazsti rikaji - je to vubec pravda, nebo je to urban story?), nebo sednu na tramvaj. Oboji me doveze do prace, jen u metra jsem musel prestupovat na Florenci, coz mi davalo jakysi pocit komplexnosti cesty do prace nebo "domu".

Nicmene, uz jsem se dostaval do pohodlne sfery sveho ziti, kdy jsem mohl (konecne) udelat relativne tradicni vylety do Makra, udelat si nakup a vratit se zpatky na byt zrelaxovat po praci.

At uz modelovanim, ci programovanim.
ale take to dopadlo i tak, ze jsem prisel, dal si sprchu a sel spat. Jen zridkakdy jsem se dostal k modelovani, potazmo vyvoji, nicmene nasel se jeden vikend, kdy jsem tomu skutecne venoval cas.

Chapter six: The Chaos

Az cca do pocatku druheho tydne se nic zvlasniho nedelo, na druhou stranu ano, spousta veci byla neustale dynamicka. Letmo jsem se dotkl i veci v te dobe jeste v rannem pocatku vyvoje. Co se soukromeho casu tyce, uz jsem byl v relativni pohode a klidu.

Nicmene i tak jsem se snazil mimo pracovni dobu promptne resit pripominky a sledoval jsem ze sve vlastni vule interni CI/CD, jak probiha testovani a automatizace, ktera byla de facto moji denni naplni.

Zkratka, byl jsem on-call. Po ruce, ale v omezene mire a snazil se i tak dohnat veci, ktere treba usly, popripade chtely nejaky drobnejsi zasah programatora-devopsaka.

To spatne ale teprve melo prijit.

Zacal jsem si vsimat drobnych nedostatku v konunikaci. Jelikoz byl bohuzel odejit uz v lednu nas predchozi vedouci - ten, ktery me nabiral - komunikace se smrskla z formalni peti, misty ctyr lidi, na ctyri, respektive na tri.

Bohuzel i ja zacal zde "selhavat", co se tyce komunikace. Neopochopeni zadani, spousta dotazovani, snaha pracovat samostatne a misty i drobne poznatky, jak vlastne ti lide fungovali v ramci tymu.

Z nekolika drobnych praci bokem pro jine tymy jsem se seznamil s dalsimi a par mych napadu na zlepseni se bohuzel minulo ucinkem.
V zasade jsem se na zdrojovy kod podival, poznal jsem, ze je misty neoptimalni a navrhl zlepseni, jak to resit spravne, jak to mit dle konvenci.

Programatori z povolani me nejspise budou chapat, v kratkosti.
V zasade jde o to, jak spravne automatizovat instalaci.

Treba Python to ma troska specificke, nicmene oproti JavaScriptu / NodeJS to neni zas tak daleko, v podstate slo o "izolaci" veci pro danou aplikaci od systemu, na coz si pamatuji z predchozich zamestnani - kde se mi to stalo - klient si spatne nastavil prostredi a v te chvili rozbil cely system. Program na instalaci jinych programu prestal z minuty na minutu fungovat a "administratore, res to. Hlavne klientovi nerozbij to, co mu tam bezi."

Chapter seven: The detail

Zacal jsem hodne "bojovat" s nadrizenym. Nikoliv fyzicky, ale jak ma dane zadani vypadat, co tam ma byt. Takze, podivam-li se na to svym analytickym pohledem okorenenym o muj autismus (ano, mel jsem na nej papir, sebrali mi jej, pry jsem sobestacnej...), v podstate jsem komunikoval s clovekem, ktery mel siroke uvazovani, zatimco ja velmi detailni.

Treba rozchodit automatizovane SSH, protoze se sitarum par veci nelibilo a podle praxe by jste jako administratori nemeli mit volne dostupny server se superuzivatelem. Neexistuje.

Zadani treba znelo "Zajistit automaticke predavani klicu", coz jsem vyhotovil, ale treba tam chybel nejaky detail, ktery explicitne nebyl zminen.

Takze ano, zadani jsem formalne splnil, ale melo by to byt resene takto, takto, onakto... To proste v dokumentaci k zadani chybelo, takze i parkrat jsem se musel dotazovat, jak tedy ma vypadat vysledek.

A to tez vzalo spoustu casu.

Jelikoz tento clovek byl v "officu" (prakticky to spis byla dilna s pocitaci a hromadou elektroniky kolem) jen dvakrat tydne, komunikace docela vazla. Z predchozich zkusenosti z tymu dvou lidi - ja a nadrizeny - jsem se snazil udelat co nejvice prace, ale take nedelat ukvapene kroky.

Mozna tusite tu kontradikci. Ano rovna se ne. A naopak.

#define True False

A vysvetlovani zacalo.

Parkrat jsem uz byl "na koberecku", snazice se vysvetlit sve uvazovani, jak resit tu praci a cim zlepsit svuj vlastni vykon.

Chapter eight: Evacuation

Nekdy v polovine dubna doslo k nejhorsimu, a sice meeting s HR, jak se veci budou odvijet dale. Bylo mi receno, ze jina moznost, nez dohoda uz neexistuje.

Takze ano, chteli se me zbavit. Podobny, ne-li stejny zpusob, jako v minule firme.
Zadny vytykaci dopis, zadna snaha o to, jak zlepsit praci. Zadna snaha o to, jak bych tem druhym mohl rozumet lepe a jak pochopit kontext jejich myslenek, coz je kolikrat procesorove narocnejsi operace.

A take zadna reference k tomu dobrovolnemu prescasu, za leden budiz 40 hodin.

V podstate jeden cely tyden prescasu, ktery mi vlastne nikdo nezaplatil. Formalne ani nemusel. Ale jako snahu to akceptovat mohl.

Shrnul-li veskere udalosti, v zasade jsem s tim uz souhlasil. Vedel jsem, ze dojizdet kazde pondelni rano je dlouhodobe neudrzitelne, nehlede na absenci spanku, ktera byla mym vernym pritelem.

Ale nebyl to jedinny duvod.

Zde se naskladalo nekolikero faktoru. Nevim, zda je vhodne o tom hovoriti, ale z vnitrniho prostredi firmy jsem se dozvedel, ze ne, ze je to spis fanouskovske zamestnani.

Na druhou stranu, ano, z jednoho platu jsem vlastne "tahnul" dve bydleni.
Svuj domov 207,7 kilometru ode me a sve prechodne bydleni 5,3 kilometru ode me.

Nicmene doslo k nepchopeni na obou stranach. Oni chteli profesionala, dle me z fleku rozumejiciho dane problematice, zatimco ja jim mohl nabidnout jen pokrocile zkusenosti, byt se schopnosti se zorientovat, popripade si obstarat informace. Uplny zacatecnik jsem v te dobe nebyl ani zdaleka, vedel jsem o vyvoji softwaru, vedel jsem i o automatizaci vyvoje.

Koneckoncu automatizaci testovani firmwaru jsem vcetne podrobne dokumentace realizoval na zaklade tehdy existujicich poznamek z jinych tymu.

Byla to jedna z veci, co me opravdu bavila, nejenze jsem se dostal pomerne hluboko k samotnemu firmwaru, nicmene naucil jsem firemni nastroje primo interagovat s tiskarnou, ktera se vlastne odzkousela sama a tim se prace nutna na rucni testovani mohla investovat jinde. To je pointa automatizace.

Nicmene lehce po polovine tydne jsem uz byl nucen opustit Prahu a vratit se zpet.

Chapter nine: The retrospective

I pres tyto spatnosti doted vzpominam na tuto praci jako jednu z mala, ktera me opravdu bavila. I do te miry, ze jsem byl ochoten investovat nemalou cast sveho soukromeho casu do reseni problemu, jak vyresit automatizaci testovani firmwaru.

V podstate jsem delal DevOps praci, jen doplnenou o vyvoj, ktery treba nebyl tak zajimavy, nicmene byl nedilnou soucasti toho, co se tam delo.

Nicmene, chci to hodnotit i tak pozitivne, byt se hodne velke skraloupy a vymoly na silnici najdou.

• Co me hodne mrzi, je jakasi neochota poznat ten cas, co tam clovek investoval dobrovolne. Je to hodne subjektivni pocit a ano, bude to nahnute tak, ze ne kazdy s tim bude souhlasit.
  Tech 40 hodin mi asi uz nikdo nevrati, natozpak nezaplati, na druhou stranu cast toho kodu moji rukou napsanou tam nejspis je doted (ledaze se to dotycny clovek rozhodl cele vyhodit).
• Osobni pocit z pracovne-uzkeho kolektivu spatny. Bohuzel nebyl jsem jedinny. Konkretni ale byt radeji nechci, opet, chci si zachovat uctu.
• Vladne zde "chaos". Termin "chaos" zminuji zamerne v uvozovkach, protoze ne kazdemu sedne dynamika prostredi, ackoliv me to misty nevadilo.
• Chybela mi exaktnost a detailnost. Ale opet, subjektivni pocit. Predstavte si to tak, ze tatinek programator rekne synovi, aby mu popsal, jak si namazat nutellu na rohlik. Date mi za pravdu, ze kdyz syn rekne "vezmi pomazanku" tatinkovi a ten mu na to odpovi "stala se chyba", asi tusite. Logicky, nemuze vzit pomazanku, kdyz je ta sklenice s nutellou uzavrena vikem. Musite udelat spousty kroku.
  A to zde chybelo. Co konkretne.
• Teamleader failure: Nevim, zda je to muj osobni pocit, ale vlastne doted mi nikdo odtamtud neposlal referenci. Dokonce si ode me nadrizeny vyzadal kontakt na zaslani. Bud zapomnel, anebo se na to vykaslal. Vzhledem k 26. 12. - to druhe.
  Bez ohledu na to, ze na to treba ma obecne clovek pravo, nechal jsem zde hovorit realnou vuli pravnicke osoby.
• Pomerne nedavno se mi dostal do rukou odkaz na YouTube od jednoho pomerne znameho recenzenta. Dozvedel jsem se spousty neprijemnych veci. Na zaklade tohoto si kladu otazku "Chtel bych tam jeste pracovat? Proc to udelali takto? Proc se s tou spolecnosti nedohodli treba na spolupraci? Opravdu jim to za to stalo?" Nechal jsem tam spoustu sveho casu a i kdyz tam treba nekoho konkretne nemusim, porad verim, ze jsou tam uzasni lide, kteri na to treba maji podobny pohled, jako ja. Nechci soudit.
• Z partnerskeho hlediska a mimo profesni zkusenosti, troska jsem touzil, ze tam "nejakou" najdu. Na druhou stranu, asi je to tak dobre, protoze pri pomysleni, ze by ona chtela sedet na gauci se mnou a ja programovat... ona by trpela. Nedejboze, ona by chtela jit treba do virivky a ja chtel tisknout treba nahradni dil do domacnosti.

Ted ty pozitiva.

• Dojizdeni do Prahy z Brna a domu do Brna bylo casove narocne. Nicmene davalo mi to jakysi pocit, ze nejenze byl o moji praci a snahu zajem, ale kdyz si to tak vezmu, brnak mel kapacitu na to nabidnout sve znalosti mimo svoji domovinu. Davalo mi to pocit, ze je o me zajem alespon z pracovniho hlediska a byt je to sebemrskacstvi, to dojizdeni me vlastne i bavilo. Prekonaval jsem dalky, prekonaval jsem sve limity a tak si vlastne dokazal, ze i s poruchou autistickeho spektra - nachylnemu k nestabilite - dobre fungovat i v chaotickem prostredi.
• V podstate znam dalsi system na spravu verzi, coz je dobra zkusenost bez ohledu na ukonceni. Prohloubilo to znalosti a rozumim vnitrnimu fungovani. Dat si ted dohromady Kubernetes a orchestraci kontejnerizace ma ted pro me vetsi smysl, jak ten system vypada, jak ho nastavit... Toto na chodniku nenajdete.
• Ano, poznal jsem tam spousty prijemnych lidi. Vyjma psychologicke nekompatibility - osobne - s konkretnim clovekem, nehodlam zde generalizovat pouze na zaklade negativniho vjemu. Ti lide to treba maji radi, radi tam pracuji bez ohledu na podminky, protoze je to bavi. 3Dtisk je vlastne zivotni styl, ne ze si tam nekde nekdo neco vytiskne, ale davate ostatnim moznost realizovat jejich sny.
• Praha je mesto, jako kazde jine. Ma sve problemy, ma sva pozitiva. I pres tu misty stisnenost ti lide tady jen prozivaji stejny zivot, jako treba v Brne. Ac je to treba chaoticke, chci jen jako autista dokazat, ze i v takovem "chaosu" lze fungovat dobre a netreba se bat.
• Vlastne jsem tam prinesl dobre napady a nektere z nich se zalibily. Na testovacim tydnu jsem se podival hloubeji do nekolika zdrojovych kodu a navrhl opravy. A ty uz tam zustaly.
• Neni to jen prace s firmwarem, ale i bokem. Ac jsem z jazyka C na vysoke skole vyletel s F-kem, zkusenosti zustaly a muj kod v C v tom arduinu je doted soucasti tech testu, i kdyby byl neaktivni. V historii je a to ja pocitam.

Chapter ten: The assesment

Hodnoceni sice uz probehlo a formalne je vice nedostatku, nez pozitiv. Nicmene jedna se o osobni pohled jednoho cloveka, ktery jeste k tomu mel pomerne "davno" papir, na kterym bylo napsany, ze mam o pulkolecka min, nebo vic. Zalezi.

Nicmene jedna drobnost se zapomnela.

Mimo praci, po konci smeny jsem treba jednou sedel i v breznu v kanclu a daval tam dohromady rozbite tiskarny. Kazdy by si rekl, ze odpad patri do odpadu, ale i pres to logo jsem se snazil ty stroje proste zprovoznit.

Jako 3Dtiskar nejen po strance uzivani, ale take i stavby, poskytovani rad a predevsim udrzby stroje v provozuschopne kondici jsem se nemohl jen tak divat na to, jak tam ty Mini lezely smutne v koute a jen cekaly, az je nekdo chnapne a slahne s nimi do odpadaku.
A to i pres to, ze jsem uz tehdy mel problem s odrenymi rucemi a nechybelo mi daleko k tomu je mit vydrene az do krve po ruznych buzirkach a neplanovanych zrychlenich sroubovaku spatnym smerem.

Takze, v podstate jsem opravil i par tiskaren, ktere by jinak nekde skoncily a dal jim druhy zivot. Mozna tam ted nekde spokojene tisknou, protoze prakticky schopne jsou.

Na druhou stranu v popisu prace jsem mel napsano "vyvoj a udrzba firmwaru".

Pro SLA tiskarny.

Ac to bylo vzdaleno tomu, co jsem delat chtel, dalo mi to i jakousi zpetnou vazbu, ze me nejvice bavi prace technika a programatora. V podstate umim "vsechno". Navrhnout si nejaky stroj, vyvinout dilce, vytisknout je, pripravit pro tiskarnu nejen firmware, ale i veci okolo - v podstate postavit si vlastni linku pro vyvojare.

Pridam-li k tomu znalosti cloveka pracujiciho jako pocitacovy spravce a sitovy udrzbar, v podstate jsem schopen postavit podobny system na zelene louce. Co mi k tomu potreba je jen pocitac, internet a tabulka bily cokolady s lentilkami z teska.

Trochu premyslim i tak, ze kdyby mi dnes nekdo z jejich HR zavolal "Dobry den, prehodnotili jsme nase rozhodnuti, chceme Te zpet", popremyslel bych o tom.

Zohlednim-li vsak sve zkusenosti z predchozich textu a tez i recenzi jejich produktu, zacinam vahat.

Je mi to lito, protoze i pres ideologicky nesouhlas to byla prvni prace v zivote, u ktere me bavilo i prescasovat a delat veci navic.
Ano, nejsem dokonaly a mam spoustu vyrobnich zavad, nicmene dnes mi spousta lidi predava slova "Mohli mit jednoho z nejvetsich fanousku do 3Dtisku, ktery tomu opravdu rozumi".

Navrhnout si 3Dtiskarnu, postavit ji a udrzovat ji neni prace na tyden, ale z vlastni zkusenosti na rok. Dal jsem do ni 10 tisic a dodneska stale funguje.

Takze zaverem, mohli mit skutecneho fanouska, zel, uz ho nemaji. Mrzi me to, protoze Prusa Research a Development jsou jinak fajn firmy s fajn lidmi. Ty lidi to take bavi a i tam se najdou myslenkove podobni memu uvazovani.

A toto myslim vazne.

The post The Calamity first appeared on Hard Wired.