Třetí díl série o klonování DESFiru. V prvních dvou jsme rozebrali teorii a praxi zálohy. Teď je na stole skutečný dump pravé Mifare DESFire karty z Flipper Zero a projdeme ho řádek po řádku: co z karty vypadlo, kde se čtečka zastavila a co o zabezpečení systému prozradí i to málo, co jde přečíst bez klíče. A protože Flipper umí DESFire i víc než jen přečíst obálku, přidávám detailní rozbor a návod k aplikaci DFC. UID v ukázce je anonymizovaný, změnil jsem jeho poslední bajt.
Teoretický rozbor je jedna věc, reálný výpis z karty druhá. Vzal jsem pravou DESFire kartu, ke které mám přístup, přiložil ji na Flipper Zero a nechal ji přečíst. Výsledkem je soubor .nfc, který se vejde na jednu obrazovku a který ilustruje obě předchozí části líp než jakýkoli diagram.
Ukazuje totiž přesně to rozhraní, o kterém byla celou dobu řeč: hranici mezi tím, co z DESFiru dostaneš zadarmo, a tím, co je zamčené za kryptografií.
Rozeberme ho.
Co máme na stole
Tady je celý dump. UID jsem anonymizoval změnou posledního bajtu, jinak je přesně takový, jak ho Flipper vyčetl.
Filetype: Flipper NFC device
Version: 4
# Device type can be ISO14443-3A, ISO14443-3B, ISO14443-4A, ISO14443-4B, ISO15693-3, FeliCa, NTAG/Ultralight, Mifare Classic, Mifare Plus, Mifare DESFire, SLIX, ST25TB, NTAG4xx, Type 4 Tag, EMV
Device type: Mifare DESFire
# UID is common for all formats
UID: 04 80 C4 1A 28 25 00
# ISO14443-3A specific data
ATQA: 03 44
SAK: 20
# ISO14443-4A specific data
T0: 75
TA(1): 77
TB(1): 81
TC(1): 02
T1...Tk: 80
# Mifare DESFire specific data
PICC Version: 04 01 01 33 00 1A 05 04 01 01 03 00 1A 05 04 80 C4 1A 28 25 00 21 52 59 30 30 91 26
PICC Free Memory: 8032
PICC Change Key ID: 00
PICC Config Changeable: true
PICC Free Create Delete: true
PICC Free Directory List: true
PICC Key Changeable: true
PICC Flags: 00
PICC Max Keys: 01
PICC Key 0 Version: 00
Application Count: 1
Application IDs: A1 70 F4
Application a170f4 Change Key ID: 00
Application a170f4 Config Changeable: false
Application a170f4 Free Create Delete: false
Application a170f4 Free Directory List: false
Application a170f4 Key Changeable: false
Application a170f4 Flags: 00
Application a170f4 Max Keys: 00
Na první pohled nic dramatického. Na druhý pohled učebnice.
Co karta prozradila o sobě
Než se dostaneme k tomu, co Flipper nepřečetl, projděme to, co přečetl. Už z hlaviček se dá karta přesně zařadit.
Device type: Mifare DESFire potvrzuje, že jde o pravou DESFire, ne o magic kartu, která by se za Classic jen vydávala. UID: 04 80 C4 1A 28 25 00 je sedmibajtové a začíná bajtem 04, což je výrobní kód NXP. UID je pevné a čitelné, takže Random ID tahle karta zapnuté nemá a je sledovatelná podle svého čísla.
SAK: 20 je drobnost, na které stojí půlka prvního článku. Hodnota 0x20 znamená, že karta podporuje ISO 14443-4, tedy že jede přes RATS a ATS do přenosového protokolu T=CL, a ne jen přes antikolizi jako Mifare Classic. Řádky ATS pod tím (T0: 75, TA(1): 77 a dál) jsou právě ta odpověď na RATS, kde se dohodne rámcování a rychlost. Tohle je ta vrstva -4 černé na bílém.
Z PICC Version se dá vyčíst generace a velikost. Bajt velikosti úložiště 1A odpovídá osmi kilobajtům, což sedí na PICC Free Memory: 8032. Hlavní verze hardwaru 33 ukazuje na generaci EV3 (0x01 je EV1, 0x12 EV2, 0x33 EV3); pro stoprocentní jistotu stačí kartu hodit do NXP TagInfo, ale vychází to na EV3. Konec řetězce Version nese UID znovu a za ním výrobní dávku a datum.
Shrnuto: osmikilová DESFire EV3 od NXP, bez Random ID.
To všechno Flipper zjistil, aniž by znal jediný klíč.
Kde se Flipper zastavil
A tady přichází pointa.
Všimni si, kde výpis končí.
Application IDs: A1 70 F4
Application a170f4 Config Changeable: false
Application a170f4 Free Create Delete: false
Application a170f4 Free Directory List: false
Application a170f4 Key Changeable: false
Application a170f4 Max Keys: 00
Seznam aplikací Flipper dostal, je tam jedna s AID a170f4. Ale uvnitř té aplikace nevidíš nic. Žádné soubory, žádný obsah, žádné klíče. Max Keys: 00 neznamená, že aplikace nemá klíče, ale že se k nim Flipper nedostal. Narazil na hranici aplikace a bez autentizačního klíče neprošel.
Proč vůbec dostal ten seznam aplikací? Kvůli jednomu nastavení o pár řádků výš, PICC Free Directory List: true, které listing aplikací bez autentizace povoluje. Kdyby bylo false, neviděl by ani AID.
A přesně tohle je závěr druhého článku na živém vzorku. Stock NFC aplikace přečetla obálku, dovnitř dopisu se nepodívala. Soubor .nfc není klon a funkčním klonem se nestane. Kdybys to UID zapsal na sedmibajtovou magic kartu, projdeš jedině u systému, který věří pouhému UID a nic neověřuje. U skutečné DESFire autentizace magic karta mlčí, protože nemá čím odpovědět na výzvu.
Co z toho čte bezpečák
Teď to zajímavé, protože i ta neautentizovaná hlavička dokáže o nasazení hodně napovědět. Podívej na nastavení na úrovni celé karty.
PICC Key 0 Version: 00
PICC Config Changeable: true
PICC Free Create Delete: true
PICC Free Directory List: true
PICC Key Changeable: true
Nejsilnější signál je verze master klíče. PICC Key 0 Version: 00 skoro vždy znamená, že master klíč nikdo nerotoval a sedí tam pořád výchozí hodnota, tedy samé nuly. K tomu Free Create Delete: true, což dovoluje zakládat a mazat aplikace bez autentizace master klíčem. Dohromady je úroveň PICC měkká: výchozí master klíč a volná správa aplikací. Kdo se autentizuje tím výchozím klíčem, může na kartě aplikace přidávat nebo rovnou mazat. Data v uzamčené aplikaci a170f4 sice nepřečte, na to potřebuje aplikační klíč, ale integrita a dostupnost celé karty na tom stojí vratce.
Kontrast se samotnou aplikací je přitom poučný. Aplikace a170f4 je zamčená slušně:
Application a170f4 Config Changeable: false
Application a170f4 Free Create Delete: false
Application a170f4 Free Directory List: false
Application a170f4 Key Changeable: false
Config neměnný, klíče neměnné, listing i create/delete zakázané. Kdo tu aplikaci personalizoval, udělal na její úrovni hygienu správně. Jenže PICC kolem ní nechal rozvolněný. A to je přesně ten mismatch z prvního dílu: kryptografie čipu drží, slabina je v personalizaci, ne v křemíku.
DESFire tady nechybuje. Obrany, které karta nabízí, musí někdo zapnout a nastavit. Random ID je vypnuté, master klíč nerotovaný, správa aplikací volná. Žádná z těch věcí není porucha karty, všechny jsou rozhodnutím při nasazení.
Jenže Flipper umí DESFire i víc: aplikace DFC
Dump výš vylezl ze stock NFC aplikace, která se u DESFiru zastaví na obálce. To ale není poslední slovo Flipperu. V katalogu je komunitní aplikace DFC (DESFire-compatible) od autora cindersocket, fork seos_compatible od Erica Bettse, která mluví nativním DESFire command setem a jde dál. S jedním velkým ale, na které si dej pozor, než si z toho uděláš falešný obrázek.
DFC neláme. Nerecovruje klíče, nekrákuje AES, žádný nested útok jako u Classic. Klíč si musíš přinést. Buď ho máš, protože čteš svou kartu, nebo credential napíšeš ručně ze známých klíčů. Emulace jede výhradně s klíči, které do credentialu vložíš. Je to nástroj pro práci s vlastními kartami, ne bypass cizích, a na kartu bez klíče se nedostane o nic víc než stock appka. Na náš uzamčený a170f4 by si DFC bez jeho klíče taky vylámal zuby.
Co tedy DFC s klíči umí:
- Čte DESFire karty. Autentizuje se v režimech legacy DES, ISO 3DES, AES i EV2 a na straně čtečky sáhne klíčem 0 do primární aplikace a přečte její nakonfigurované soubory.
- Emuluje uloženou credential, takže se Flipper vydává za DESFire kartu. K emulaci použije jen klíče uložené přímo v té credentialu.
- Emuluje prázdný DESFire (režim Blank Card). Když do něj čtečka při zápisu něco pošle, po odchodu z emulace tě to vyzve uložit zachycená data jako credential.
Credential je textový soubor .dfc (nebo předkompilovaný binární .dfcb) a nese UID, AID, key settings, autentizační mód a klíče i soubory po slotech. To je přesně ta logická struktura z druhého dílu, jen v jiném kabátě: místo abys obsah zapsal zpět na prázdnou kartu, necháš ho emulovat Flipper.
Tím se zpřesňuje jedna věta z celé série. Psal jsem ve smyslu „Flipper DESFire nedá“. Teď přesněji: Flipper DESFire nenaláme, ale s aplikací DFC a se znalostí klíčů ho přečte i emuluje. Hranice se neposunula o kousek dál k prolomení, posunula se jen o to, co dovede handheld, když klíče už máš v ruce. Jedno upozornění k aktuálnosti: DFC staví na EV1 a EV2 příkazech, pokrytí EV2 a EV3 hardwaru se teprve ověřuje na fyzických čtečkách a radiová kompatibilita není zaručená. Není to oficiální nástroj NXP a autor sám nedává záruku funkčnosti.
DFC krok za krokem
Takhle s tím zacházíš, když chceš číst nebo emulovat vlastní kartu.
Instalace. Nejjednodušší je nainstalovat DFC přímo z katalogu přes Flipper Lab (lab.flipper.net/apps/dfc). Kdo chce stavět ze zdrojáku, naklonuje repozitář, dotáhne submoduly a sestaví přes ufbt:
git submodule sync --recursive
git submodule update --init --recursive
ufbt
Čtení vlastní karty. Přilož kartu na Flipper a nech DFC přečíst primární aplikaci. Aplikace se autentizuje klíčem 0 a stáhne nakonfigurované soubory. Přečtená karta se uloží jako credential i se svým AID, key settings, autentizačním módem a klíči a soubory po slotech. Soubory credentialů patří na kartu do SD Card/apps_data/dfc/.
Emulace. Vyber uloženou credential a Flipper se začne vydávat za tu kartu. K autentizaci vůči čtečce použije jen klíče, které credential obsahuje; žádné jiné nemá odkud vzít. Tohle je ten „funkční klon“, který na magic kartě z principu nejde, ale na emulátoru se správnými klíči ano.
Blank Card. Když chceš vidět, co ti do karty zapíše cizí čtečka, zvol Blank Card. Flipper bude emulovat zapisovatelný prázdný DESFire (ve výchozím stavu s nulovým DES klíčem na úrovni PICC, AID 00 00 00). Pokud čtečka během emulace zapíše data, po odchodu z emulačního okna tě to vyzve uložit je jako .dfc.
Formát a limity credentialu. Textový .dfc se při načtení zkompiluje do binárního tvaru, případně rovnou podáš .dfcb. UID musí mít 7 bajtů a začínat 04. Jedna credential pojme nejvýš 4 aplikace, 16 souborů, 3 KiB dat celkem, 2 KiB v jednom souboru a 512 bajtů na klíče; samotný soubor .dfc nebo .dfcb nesmí přesáhnout 16 KiB. U velkých textových credentialů hrozí, že kompilace na zařízení vyčerpá heap, takže je zkompiluj radši na počítači:
python3 tests/compile_dfcb.py path/to/card.dfc path/to/card.dfcb
Ověření na hostu. Repozitář má k tomu dva testovací skripty. probe_dfcb.py pustí .dfcb proti virtuální kartě jádra přímo na počítači, nahlásí nepodporované credentials a vypíše APDU odpovědi; netestuje UI, NFC listener ani radiové časování, jen logiku. Výchozí APDU přečtou verzi a seznam aplikací, další hex APDU můžeš doplnit a proběhnou v pořadí v jedné relaci:
python3 tests/probe_dfcb.py path/to/card.dfcb
python3 tests/probe_dfcb.py path/to/card.dfcb 9060000000 90AF000000
Druhý skript, probe_pcsc_mac_read.py, je manuální hardwarová zkouška na macOS s PC/SC čtečkou a vyžaduje pythoní knihovnu cryptography. Nejdřív na Flipperu rozjeď emulaci credentialu, pak probe vybere aplikaci 0, autentizuje se ISO 2K3DES klíčem 1, přečte celý soubor 0 a ověří data i MAC v odpovědi. Aplikaci, soubor, klíč a čtečku přepíšeš přepínači --application, --file, --key a --reader:
python3 tests/probe_pcsc_mac_read.py path/to/card.dfc
Ber to jako experimentální nástroj. U EV2 a EV3 karet si funkčnost ověř na své konkrétní čtečce, protože hardwarové pokrytí se teprve dolaďuje.
Co si z toho vzít
Tenhle jeden výpis uzavírá celou sérii, protože v něm je vidět obojí najednou. Pevná část i měkká část DESFiru v jednom souboru.
Pevná část: stock NFC aplikace se k ničemu zabezpečenému nedostala a bez klíčů by aplikaci a170f4 neotevřel ani DFC. AES a tříprůchodová autentizace odvedly svoje, zamčená aplikace zůstala zamčená, naklonovat obsah na magic kartu nejde. Pokud systém kontroluje víc než UID, tahle karta je proti nástrojům bez klíčů tichá.
Měkká část: i tak výpis prozradil, že nasazení není dotažené. Verze master klíče 00 a volné create/delete jsou věci, které si v auditu přístupového systému přečteš jako první, a ani k tomu nepotřebuješ klíče. Útočník je čte stejně snadno jako ty.
A DFC do toho vnáší třetí rovinu. Se svými klíči Flipper DESFire přečte i emuluje, takže patří do výbavy na práci s vlastními kartami vedle Proxmarku a hostových knihoven z druhého dílu. Co nedokáže ani on, je dostat se do karty bez klíče. Přesně v tom je celá pointa série.
Flipper tu kartu nenaklonoval a bez klíčů ji nenaklonuje ani s DFC. Ale přečetl dost na to, aby ukázal, kde by se v nasazení dalo zatlačit, a s DFC zase dost na to, aby se tvoje vlastní karty daly emulovat. Kde končí jedno a začíná druhé, rozhoduje jediná věc: jestli ten klíč máš.
![]()






